Zdraví a práce se vzájemně podmiňuje. Zdraví umožňuje pracovníkovi podávat v práci plný výkon a práce zase je přímo či nepřímo zdrojem většiny hodnot potřebných pro člověka.
Veřejné zdraví je v zákoně definováno jako zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin. Je determinováno souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života.
Ohrožení zdraví je definováno jako stav, při kterém jsou obyvatelstvo nebo jeho skupiny vystaveny nebezpečí, překračující obecně přijatelnou úroveň s významným rizikem poškození zdraví (§2).
Závažnost zátěže populace rizikovým faktorům životních a pracovních podmínek nebo způsobu života se posuzuje metodami hodnocení zdravotních rizik. Výsledky jsou podkladem pro řízení zdravotních rizik. Rozumí se tím rozhodovací proces, jehož cílem je zdravotní rizika snížit. (§2)
Ochrana zdraví při práci vychází z faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců. Na základě rizikovosti pro zdraví se práce zařazují do čtyř kategorií (kategorizace prací, § 37). Kritéria pro kategorizaci jsou uvedena v prováděcím předpisu k zákonu.
Čtěte také: Odpovědnost agentury za úraz
O zařazení do 2. kategorie rozhoduje zaměstnavatel, o zařazení do 3. a 4. kategorie rozhoduje orgán ochrany veřejného zdraví na návrh zaměstnavatele. Práce, které se do těchto kategorií nezařadily, jsou považovány za 1. kategorii.
Pro kategorizaci práce je mj. potřeba zhodnocení rozhodujících faktorů pracovních podmínek během směny, počet zaměstnanců (z toho žen), kteří vykonávají danou práci a opatření, jaká byla podniknuta k ochraně zdraví.
Měření a vyšetření potřebná ke zhodnocení zdravotních rizik a zařazení do 2. - 4. kategorie zajišťuje zaměstnavatel prostřednictvím akreditované nebo autorizované laboratoře, pokud pro to sám nemá kvalifikaci.
Práce, při které existuje nebezpečí vzniku nemoci z povolání, se označuje jako riziková (§ 39). Vždy je zařazena do třetí nebo čtvrté kategorie, z rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví může být riziková práce zařazena i do druhé kategorie.
Na pracovišti, kde jsou rizikové práce, provádí zaměstnavatel měření faktorů pracovních podmínek, případně zjišťuje příčiny překročení limitních hodnot biologických expozičních testů (jsou uvedeny v prováděcím předpisu) a zajišťuje jejich odstranění.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Na pracovišti, kde se vykonávají rizikové práce, musí zaměstnavatel vést předepsanou evidenci o jednotlivých zaměstnancích (§ 40), v níž se mj. zaznamenává počet směn v riziku, data lékařských preventivních prohlídek a jejich závěry, zvláštní očkování a údaje o sledování zátěže zaměstnanců faktory pracovních podmínek. Údaje musí být uloženy 10 let od ukončení expozice resp.
Pravidelná pohybová a sportovní aktivita je velmi prospěšná v dětském a adolescentním věku nejen jako prevence obezity a s ní spojených komplikací, ale je jednou ze základních podmínek dobrého tělesného i psychického zdraví a zdravého životního stylu. Pravidelná pohybová aktivita má pozitivní vliv na fyzické zdraví, pozitivně ovlivňuje sociální a psychologické dopady na zdravý vývoj dítěte.
Pravidelné sportovní aktivity jsou prostředkem k seznamování se s prostředím, učení se, jak správně ovládat své tělo, jak si poradit se svým okolím a tím nabýt potřebné, jinak nepřenositelné zkušenosti. Pohyb je aktivita, která pomáhá naučit děti jak vyjádřit sebe sama a komunikovat s ostatními, je také prostředkem získávání sebevědomí, hodnocení sebe samého, vzájemného srovnávání, pomáhání si, soupeření a spolupráce.
Prevence sportovních úrazů závisí na důsledném porozumění jejich příčin. U některých sportovních úrazů může být příčina úrazu na první pohled zřejmá, např. příčná zlomenina holenní kosti po přímém nárazu na bérec u hráče házené.
Na uvedeném případu je možné demonstrovat hned několik možných příčin vzniklého úrazu, těmi např. jsou: užití neadekvátních chráničů na bérec, nebo přítomnost klinicky němé únavové zlomeniny, nebo nepozornost a únava hráče na konci zápasu a z ní vyplývající neadekvátní reakce na vzniklou situaci.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
Obecně lze rizikové faktory rozdělit na tzv. Omezená viditelnost vznikající vlivem přírodních faktorů nebo znečištění (např. Vztah mezi rizikovými faktory a vznikem úrazu popsal ve svém modelu Meeuwissiev, viz Obr.
Mezi základní preventivních opatření u sportovních úrazů patří informovanost o možných rizicích při vykonávání daného sportu, dále pak důsledné vybavení ochrannými pomůckami typickými pro daný sport.
Další preventivní opatření tvoří vedení sportovců kvalifikovanými trenéry, kteří vytváří tréningové plány, tak aby nedošlo k patologickému přetížení sportovce, zároveň důsledně dbají v době tréningu či závodu na jeho průběh (rozcvičení a zahřátí před sportem, průběh tréningu na sportovišti tomu určeném, využití bezpečných sportovních pomůcek).
Obecně lze uvést, že za bezpečnost na veškerých sportovních kláních odpovídá organizátor akce, který se ve věci řídí obecně závaznými právními předpisy, sportovními a technickými pravidly pro jednotlivá sportovní odvětví (většina sportovních svazů má zpracované své metodiky) a doporučeními orgánů státní správy.
Akce se střední a vysokou rizikovostí a větším počtem účastníků a diváků by měly být na žádost pořadatele zabezpečeny ve spolupráci se smluvním zdravotnickým zařízením. Rozsah zdravotnického zabezpečení vychází z problematiky jednotlivých sportů a zkušeností lékař.
Akci lze personálně zabezpečit: lékařem, zdravotní sestrou, lékařem a zdravotní sestrou, jiným vyškoleným pracovníkem, větším počtem profesionálních zdravotnických pracovníků. Upozorní při nebezpečí úrazu či ohrožení zdraví rozhodčího event.
Neexistuje žádný právní ani technický předpis, který by určoval vybavení lékárniček na pracovištích. Lékárničky se skladují v takovém prostoru, aby na ně nemohlo dopadat přímé sluneční světlo. Úložný prostor by měl být suchý a čistý a měl by být snadno přístupný pro kohokoliv. Nutné je udržovat obsah v dobrém stavu a všechny druhy zdravotnických potřeb obměňovat tak, aby byly vždy v záruční době.
Fotbal stejně jako i jiné sporty inklinuje svým charakterem ke vzniku určitých druhů úrazů. Během každého utkání dochází velmi často k nechtěným pádům a střetům s protihráčem či spoluhráčem.
Při fotbale by měly být užívány následující ochranné pomůcky: chrániče holení, kdy každý hráč si může zvolit typ chrániče. Užívají se chrániče holení nebo kotníkové, které oproti holenním zvyšují ochranu kotníků a Achillovy šlachy. Brankář je dále vybaven rukavicemi pro tlumení mnohdy tvrdých střel a samozřejmě i vypolstrovaným dresem a kalhotami kvůli častým dopadům na zem.
Vliv na vznik úrazu má také uspořádání zápasů a tréninků. Před každým sportovním výkonem je třeba myslet na rozcvičení a zahřátí celého organismu. Při nedostatečném zahřátí dochází vlivem chladu ke sníženému prokrvení tkání, snížení jejich elasticity, svaly jsou tak ve větším napětí a koordinace pohybů je narušena. To může mít za následek poškození svalů a šlach.
Organizace tréninku je jedním ze základních faktorů, neboť při nevhodném plánování může snadno dojít k tzv. přetrénování a následnému vzniku úrazu a poškození pohybového ústrojí. Únava organismu vznikající při přetrénování je významným rizikovým faktorem vzniku úrazu a proto by tréninkové plány měly být vytvářeny vyrovnaně. Za vytváření tréninkových plánů by měl být zodpovědný trenér.
Volejbal inklinuje svým charakterem ke vzniku určitých druhů úrazů. Během utkání dochází velmi často k výskokům, dopadům na chodila, dopadům na kolena, kontaktu míče s prsty horních končetin. Za vznikem úrazu zpravidla stojí nekoordinovaný pohyb nezaviněný druhou osobou - doskok, výskok, otáčení, start, brždění či zrychlení, zpracování míče prsty horních končetin.
Hráči mohou být vybaveni chráničem kolen. Vliv na vznik úrazu má také uspořádání zápasů a tréninků. Před každým sportovním výkonem je třeba myslet na rozcvičení a zahřátí celého organismu. Při nedostatečném zahřátí dochází vlivem chladu ke sníženému prokrvení tkání, snížení jejich elasticity, svaly jsou tak ve větším napětí a koordinace pohybů je narušena. To může mít za následek poškození svalů a šlach.
Organizace tréninku je jedním ze základních faktorů, neboť při nevhodném plánování může snadno dojít k tzv. přetrénování a následnému vzniku úrazu a poškození pohybového ústrojí. Únava organismu vznikající při přetrénování je významným rizikovým faktorem vzniku úrazu a proto by tréninkové plány měly být vytvářeny vyrovnaně. Za vytváření tréninkových plánů by měl být zodpovědný trenér.
Před zahájením plavecké výuky škola ověří zdravotní způsobilost žáků. Jasně dané počty žáků nejsou legislativně upraveny. Doporučené počty žáků při výuce plavání vycházejí z Metodického pokynu k bezpečnosti dětí, žáků a studentů, pro družstvo jsou plavci max. 15 žáků, neplavci max. 10 žáků. V případě možností je lépe mít vždy nižší počet žáků na pedagoga.
Pro neustálou kontrolu počtu žáků je důležité, aby byl výcvik prováděn pedagogem ze břehu. Je dobré přesně vymezit rovněž prostor pro výuku (nejlépe natažením tzv. lajn). Žáci se pak v prostoru lépe orientují. Pedagogický pracovník by měl mít v pohotovosti na břehu házecí záchrannou pomůcku (například záchranný pás nebo podkovu). Tyto pomůcky slouží nejen k záchraně přímo ve vodě, ale je možné je použít k záchraně unaveného plavce přímo ze břehu. Proto jsou opatřeny lanem.
Odpovědnost za žáky v průběhu výuky na jiném, než domácím školním bazénu, musí být upravena smlouvou mezi kmenovou školou a plaveckou školou. Vysílající škola má zodpovědnost za žáky během celého školního vyučování, o přestávkách, při dopravě žáků na akce školy a rovněž na akcích školy. Proto je také při výuce plavání nutná přítomnost pedagogického pracovníka školy, přestože výuku nevede.
Lední hokej inklinuje svým charakterem ke vzniku určitých druhů úrazů. Během každého utkání dochází velmi často ke střetům s protihráčem, spoluhráčem nebo hrazením - mantinelem, kontaktu těla s vystřeleným pukem nebo pádem.
Při ledním hokeji by měly být užívány následující ochranné pomůcky: helma s plexisklem nebo mřížkou přes obličej, chrániče ramen a hrudníku, zad a genitálu, kolen s holeněmi, loktů a rukou s částí předloktí.
Vliv na vznik úrazu má také uspořádání zápasů a tréninků. Před každým sportovním výkonem je třeba myslet na rozcvičení a zahřátí celého organismu. Při nedostatečném zahřátí dochází vlivem chladu ke sníženému prokrvení tkání, snížení jejich elasticity, svaly jsou tak ve větším napětí a koordinace pohybů je narušena. To může mít za následek poškození svalů a šlach.
Organizace tréninku je jedním ze základních faktorů, neboť při nevhodném plánování může snadno dojít k tzv. přetrénování a následnému vzniku úrazu a poškození pohybového ústrojí. Únava organismu vznikající při přetrénování je významným rizikovým faktorem vzniku úrazu a proto by tréninkové plány měly být vytvářeny vyrovnaně. Za vytváření tréninkových plánů by měl být zodpovědný trenér.
Obyvatelstvo je v případě hrozby nebo vzniku mimořádné události varováno především prostřednictvím varovného signálu VŠEOBECNÁ VÝSTRAHA. Tento signál je vyhlašován kolísavým tónem sirény po dobu 140 vteřin a může zaznít třikrát po sobě v cca tříminutových intervalech.
Kromě varovného signálu „Všeobecná výstraha“ existuje v České republice ještě signál „Požární poplach“. Tento signál je vyhlašován přerušovaným tónem sirény po dobu 1 minuty (25 vteřin trvalý tón, 10 vteřin přestávka, 25 vteřin trvalý tón). Vyhlašuje se za účelem svolání jednotek požární ochrany.
Ekonomické důsledky vyplývající z nízké úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci („BOZP“), souvisejících nákladů a ztrát z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání představují na jedné straně zátěž společnosti, na druhé straně tato oblast představuje velké rezervy a příležitosti pro budoucí úspory a racionálnější hospodaření s veřejnými i soukromými zdroji.
V České republice, dle propočtů a odhadu VÚBP, v. v. i. (jedná se vždy o spodní hranice odhadů), byly průměrné roční náklady a ztráty z pracovních úrazů a nemocí z povolání za období posledních deseti let ve výši 25 mld. Kč (přitom max. hodnota byla 29,366 mld. Kč, min. hodnota 18,248 mld. Kč).
Důsledky a dopady nízké úrovně BOZP mohou být v oblasti života a zdraví jedinců včetně jejich socioekonomických podmínek, v oblasti škod na majetku a environmentu.
Jeden z hlavních problémů při ekonomickém hodnocení BOZP je skutečnost, že mnoho podniků, institucí a úřadů nezaznamenává náklady na BOZP samostatně, ale většinou pouze jako součást režie. Údaje týkající se nákladových efektů alokace zdrojů či zásahů do BOZP jsou také sporadické. Následkem toho musí být ekonomické důsledky nehod odhadovány nepřímo.
Pro porovnání s ekonomicky oceněnými důsledky dopravní nehodovosti v následující tabulce č. 2 uvádíme průměrné náklady na jeden pracovní úraz a nemoc z povolání podle posledně provedených propočtů (rok 2011) dle metodiky Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, v. v.
Jak již bylo výše uvedeno, zdravotní, sociální a ekonomické důsledky pracovních úrazů, smrtelných pracovních úrazů a nemocí z povolání dopadají na jednotlivce (rodinu), podniky (komunitu) a společnost (environment).
Všichni zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, jsou ze zákona pojištěni pro případ povinnosti nahradit škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Pojistný vztah vzniká přímo ze zákona, nezakládá se pojistnou smlouvou, jako je tomu u smluvního pojištění.
Následující tabulka shrnuje vybrané náklady a ztráty spojené s pracovními úrazy, smrtelnými pracovními úrazy a nemocemi z povolání v České republice.
| Ukazatel | Hodnota (rok) |
|---|---|
| Náklady a ztráty z PÚ, SPÚ, NzP (rok 2015) | 20,394 mld. Kč |
| Počet prvních ošetření na chirurgii pro PÚ (r. 2015) | 200 tis. |
| Počet hospitalizací pro PÚ (r. 2015) | 20 tis. |
| Spotřeba léčiv zraněných osob (PÚ, NzP), kvalifikovaný odhad (r. 2015) | 279 mil. Kč |
| Objem dávek (nepojistné dávkové systémy) pro osoby se zdravotním postižením (r. 2014) | 1,9 mld. Kč |
tags: #úraz #a #ohrožení #zdraví #obyvatel #prevence