Recyklace Promyšlenou Katalyzátoru: Co to je?

V současné době patří Kamila Polívková mezi nevýraznější osobnosti české divadelní režie.

V diplomové práci s názvem Režijně-scénografická koncepce jako rovnocenný korelát v režijní tvorbě Kamily Polívkové se pokusíme nahlédnout na fenomén divadelní tvůrkyně Kamily Polívkové kritickým prizmatem se zaměřením na difúzi profesí scénické a kostýmní výtvarnice a režisérky, přičemž bude kladen důraz především na vzájemné propojení výtvarné a režijní složky inscenace.

Budeme zkoumat, do jaké míry dokáže Polívková profesi scénické a kostýmní výtvarnice potlačit, ale také jakou formou se tato její původní profese projevuje a zda působí v kontextu současné režijní práce jako determinanta, či naopak umocňuje a posouvá kvality inscenace.

První část diplomové práce bude primárně zaměřena na biografické detaily -budeme se snažit představit osobnost Kamily Polívkové s důrazem na její životní mezníky, které určily její profesní směřování.

Pokusíme se ve stručnosti načrtnout její inspirační zdroje, ze kterých ať vědomě, či podvědomě ve své režijní práci čerpá a z nichž vychází - Divadlo na provázku, Divadlo v 7 a půl, fenomén Pražského komorního divadla v Divadle Komedie a v neposlední řadě osoba režiséra Dušana Davida Pařízka.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Dále je předmětem našeho zkoumání proces transformace profesí tvůrkyně Kamily Polívkové s přihlédnutím k bodu zlomu v rozhodnutí aktivně vykonávat režijní práci, ale zároveň k variabilitě a relativitě striktního oddělení obou profesí.

Režijní tvorby Kamily Polívkové do dvou fází, přičemž vybrané inscenace spadají do fáze druhé, kdy by na základě námi vyvozených závěrů mělo docházet k radikálnej Šímu oddělení Polívkové profesních rolí v rámci inscenačního týmu, resp. k potlačení role scénické a kostýmní výtvarnice a umocnění role režisérky.

Ve všech analýzách se pokusíme rozebrat základní složky inscenace, ze kterých budeme následně vyvozovat charakteristiky režijního stylu a metody práce režisérky.

Pátá část diplomové práce bude jakousi sumarizací výše naznačeného (druhé, třetí a čtvrté části naší diplomové práce) - bude spočívat ve shrnutí základních a charakteristických rysů režijní práce Kamily Polívkové napříč všemi vybranými složkami inscenace, které v tomto kontextu považujeme za důležité.

Opět se vrátíme k výše nastíněné difúzi profesí a vztahu scénografické, resp.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Šestá část diplomové práce se pokusí popsat, v čem spočívá přínos a význam Kamily Polívkové a její režijní tvorby pro českou divadelní obec v kontextu režisérek její generace, které se tomuto oboru věnují od svých divadelních prvopočátků.

Cílem bude akcentovat sociální cítění režisérky a smysl pro otázky týkající se aktuálního společenského, sociálního a politického dění.

Účelem bakalářské práce je především vytvořit ucelenější práci zachycující osobnost Kamily Polívková a fenomén propojení dvou uměleckých profesí v jedné osobě s důrazem na reflexi a propojení jim odpovídajících složek inscenace v kontextu režijní práce režisérky.

Kamila Polívková se narodila 30. března 1975 v Brně do rodiny v té době již známého herce a mima Boleslava Polívky a výtvarnice a šperkařky Stanislavy Polívkové.

Její otec je v té době již čtvrtým rokem (od roku 1972) členem hereckého souboru divadla Husa na Provázku, které působí v Domě umění města Brna.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Historie toho divadla sahá do 60. let minulého století, kdy divadlo Husa na Provázku1 vzniká jako generační divadlo2 na popud výrazné osobnosti českého divadla, divadelního pedagoga, teoretika a polyhistora Bořivoje Srby.

Eva Tálská, Zdeněk Pospíšil a Petr Scherhaufer na sebe postupně nabalují další budoucí divadelní osobnosti z řad studentů či absolventů Janáčkovy akademie múzických umění, ale i jiných vysokých škol, a profesí (mj. Jiří Pecha, Hana Tesařová, Miloš Stědroň, Vladimír Kramář, Milan Uhde, Pavel Zatloukal, Boleslav Polívka, Miroslav Donutil, a mnoho dalších).

Divadlo se dostává pod záštitu Domu umění, kde v Procházkově síni probíhají první veřejná představení a na dalších 25 let se stane Dům umění jejich domovskou scénou.

V roce 1972 se soubor profesionalizuje a začíná kontinuálně vytvářet jednu z hlavních a pro další vývoj divadla nej důležitějších experimentálních divadelních linií v Brně i v celorepublikovém divadelním kontextu.

Dětství, období dospívání i vstup do dospělosti spojený s kariérou kostýmní výtvarnice strávila Kamila Polívková v rodném Brně.

Vyrůstá v prostředí divadelníků, pravidelně navštěvuje klauniády svého otce jakož i další repertoár Divadla na provázku, v některých inscenacích dokonce účinkuje (např. inscenace Pezza versus Corba).

V roce 1989 nastupuje Kamila Polívková na Střední průmyslovou školu textilní6 v Brně - obor návrhářství a modelářství oděvů.

Zde můžeme vidět především vliv její matky, výtvarnice Stanislavy Polívkové, jež se věnuje především tvorbě užitého umění.

Velmi důležitou úlohu v tomto směru sehrává rodina a prostředí, v němž Kamila Polívková vyrůstá a má možnost sledovat způsob a formy dopadu komunistického režimu na umělce v jejím okolí, se kterými denně přichází do kontaktu skrze otce.

Veliký cit pro sociální cítění, ale také angažovanost v rovině politických témat či témat týkajících se základních lidských práv a svobod se později projeví i v jejím režijním díle.

Témata politického rozměru a především totality, nesvobody, sociální nerovnosti a mnohých jiných akcentuje například v inscenacích Víra, láska, naděje; Den opričnika; Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny; Konzervativec, Prezidentky.

Pro Kamilu Polívkovou je rok 1989 jednou z nej zásadnějších událostí jejího života, a to nejenom v kontextu její budoucí tvorby.

V Divadle na provázku probíhají od začátku roku 1989 zkoušky k novému vydání scénického časopisu Rozrazil 11/89 (O ekologii), který vzniká spojením souborů Divadla na provázku a HaDivadla.

Listopadové události na sebe nenechají dlouho čekat.

Druhý den po setkání divadelníků y Realistickém divadle vyhlásí Divadlo na provázku společně sHaDivadlem jako první z českých a slovenských divadel stávku a o den později se Divadlo na provázku stává jihomoravským koordinačním centrem studentské a divadelní stávky.

Po čtyřech letech na Střední průmyslové škole textilní ukončila studium v roce 1994 maturitou.

Poté následovalo tzv. období vzdoru, jak o něm hovoří sama Polívková.

I když se očekávalo, že půjde ve šlépějích svého otce, cítila potřebu vymezit se vůči tomuto typu „předurčení".

Od útlého dětství byla členkou Dětského studia Divadla na provázku, později Studia Elipsa (vedené Matějem T. Růžičkou a Petrem Stindlem).

Příležitostně účinkovala v inscenacích Ochotnického kroužku J. A. Pitínského i HaDivadla.

Přirozený pocit a snaha o vymezení se měly za následek to, že Kamila Polívková nastupuje do prvního ročníku na nově otevřenou Fakultu výtvarných umění Vyššího učení technického v Brně do ateliéru užité grafiky, odkud ale po necelém roce odchází.

V letech 1993-1998 pracuje v malém výtvarném studiu Veselý Design, které patří novému muži její matky, Radovanu Veselému.

Tam zastává pozici produkční, pracuje na konkrétních praktických úkolech - navrhuje plakáty, design různých publikací, učí se vyrábět modely a makety, realizuje výstavy.

Po několika letech strávených ve studiu Veselý Design, poté co nasbírá veškeré potřebné praktické zkušenosti, rozhodne se přihlásit na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně do ateliéru scénografie.

V roce 1998 je přijata a nastupuje do ročníku prof. Mgr. Jána Zavarského a doc. Mgr.

Jednou z nejzásadnějších je pro ni spolupráce s Divadlem v 7 a půl, jehož zakladatelem je právě Matěj T. Růžička, se kterým se Kamila Polívková zná již od dob Studia Elipsa.

V roce 1993, ještě před nástupem na JAMU, je Kamila Polívková oslovena Matějem T. Růžičkou, v té době ještě studentem režie na JAMU, ke spolupráci na jeho absolventské autorské inscenaci Čtyři sestry13.

Podílí se na nijako kostýmní výtvarnice a s Růžičkou poté spolupracuje několik dalších let v průběhu několikaleté éry Divadla v 7 a půl, které Růžička společně s Petrem Stindlem v roce 1995 zakládají.

tags: #recyklace #promyslenou #katalyzatoru #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• O sociální ekologii na UK
• Charakteristika klimatických pásů
• Zpráva o kvalitě ovzduší u ZŠ Milady Horákové
• Řešení pro ucpané sifony
• Problémy s vypouštěním vody z pračky?