Usnesení EU o klimatické spravedlnosti

Pařížská dohoda přijatá dne 12. prosince 2015 v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) (dále jen „Pařížská dohoda“) vstoupila v platnost 4. listopadu 2016. Smluvní strany Pařížské dohody se dohodly, že udrží nárůst průměrné globální teploty na úrovni výrazně nižší než 2 °C ve srovnání s úrovní před industrializací a že budou usilovat o omezení tohoto nárůstu na 1,5 °C oproti období před industrializací.

Evropská unie byla k roku 2015 třetím největším emitentem skleníkových plynů na světě, a to po Číně a Spojených státech amerických. V rámci Evropské unie patřilo mezi šest největších producentů skleníkových plynů v roce 2017 Německo, Velká Británie, Francie, Itálie, Polsko a Španělsko. Česká republika se v tomto žebříčku umístila na osmém místě.

Evropská unie si postupně určovala cíle snižování vyprodukovaných emisí. Posledním přijatým cílem Evropské unie je nejpozději do roku 2050 dosáhnout komplexní uhlíkové neutrality. Základním kamenem tohoto záměru se stala Zelená dohoda pro Evropu z 11. prosince 2019.

Jelikož je Zelená dohoda pro Evropu pouze politickým závazkem, bylo nezbytné ji převést i do podoby právního rámce, který by se pro členské státy stal právně závazným. Z toho důvodu byl dne 4. března 2020 Evropskou komisí přijat Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality, tzv. Evropský právní rámec pro klima (dále jen „návrh nařízení“).

Návrh nařízení stanovuje pro příslušné orgány Unie a členské státy přijmout nezbytná opatření, která umožní dosažení cíle klimatické neutrality, a to s přihlédnutím k významu podpory spravedlnosti a solidarity mezi členskými státy. Taktéž se v čl. 6 návrhu nařízení stanovuje, že do 30. září 2023 a následně každých pět let provede Komise hodnocení vnitrostátních opatření a pokroku členských států při dosahování klimatické neutrality.

Čtěte také: Plnění ekologických cílů vládou

Nařízení, které bylo přijato dne 11. prosince 2018 ve svém aktuálním znění stanovuje nejen cíl zajistit snížení vyprodukovaných emisí skleníkových plynů, ale současně transformovat Unii ve spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje. Kromě toho je cílem nařízení chránit, zachovávat a posilovat přírodní kapitál EU a chránit zdraví a blahobyt občanů před enviromentálními riziky a dopady.

K dosažení těchto cílů stanovuje členským státům nařízení povinnost do 31. prosince 2019, a poté od 1. ledna 2029 a následně každých deset let, předložit integrovaný vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu (dále jen „integrovaný vnitrostátní plán“).

Deklarovanými cíli integrovaného vnitrostátního plánu, resp. Podle čl. Následně je podle čl. 9 nařízení tento integrovaný vnitrostátní plán v oblasti energetiky každý členský stát povinen do 31. prosince 2018, a poté do 1. ledna 2028 a každých deset let připravit a odeslat jako návrh Evropské komisi. Evropská komise následně návrhy integrovaných vnitrostátních plánů posoudí a pro jednotlivé členské státy může vydat doporučení. Členské státy jsou podle čl. Na základě čl. Vnitrostátní plán České republiky byl dne 13. prosince 2019 předložen Evropské komisi.

Vnitrostátní plán si klade za cíl snižovat emise zejména ve výše uvedených oblastech, a to za účelem splnění emisních cílů do roku 2030 a do roku 2050. V případě dopravy si vnitrostátní plán stanovuje za cíl postupnou náhradu konvenčních paliv (tedy paliv na bázi ropy) za alternativní energie v silniční dopravě a další elektrizaci železnic a městské hromadné dopravy, a postupný přesun nákladní dopravy ze silniční na železniční, případně vodní dopravu.

V rámci dotačního programu Nová zelená úsporám, financovaného z výnosů z dražeb emisních povolenek, je možné kombinovat snižování energetické náročnosti budov s ekologizací zdroje vytápění, když je možné získat pro domácnost dotace na kotle na biomasu, tepelná čerpadla nebo plynové kondenzační kotle. Dále je finančně podporována i výstavba nových budov s velmi nízkou energetickou náročností (budov blížících se pasivnímu energetickému standardu) a inflace fotovoltaických systémů.

Čtěte také: Řešení klimatických rizik

Dotační program Nová zelená úsporám podporuje energetické úspory a výměnu zdrojů vytápění v rodinných domech na celém území ČR, a v bytových domech pouze na území Prahy.

Výše v textu byla uvedena zmínka o tzv. Státní politika životního prostředí za období od 2012 až 2020 vymezila plán efektivní ochrany životního prostředí v České republice do roku 2020. Státní politika byla zaměřena na čtyři oblasti, a to ochranu a udržitelné využívání zdrojů, ochranu klimatu a zlepšení kvality ovzduší, ochranu přírody a krajiny, a bezpečné prostředí.

K návrhu budoucí Státní politiky životního prostředí na období 2020 až 2030, která byla zpracována na základě usnesení vlády č. 1026/2016, bylo možné až do 31. prosince 2019 zasílat připomínky.

Nová státní politika je rozdělena do tří oblastí, a to 1) životní prostředí a zdraví, 2) nízkouhlíkové a oběhové hospodářství, 3) příroda a krajina. Tyto oblasti pak zahrnují dohromady 10 témat: voda, ovzduší, rizikové látky, hluk a světelné znečištění, mimořádné události, sídla a přechod na nízkouhlíkové hospodářství, přechod na oběhové hospodářství, ekologicky funkční krajina a zachování biodiverzity a přírodních krajinných hodnot.

Ke každému tématu je stanoven strategický cíl s výčtem typových opatření pro dosažení cílů Státní politiky životního prostředí, odpovědných ministerstev atd.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Česká republika je zavázána předkládat Evropské unii vnitrostátní plány, ve kterých stanoví opatření, které zaručí splnění emisních cílů do roku 2030, jak vyplývá z čl. 1 odst. 1 písm. a) nařízení. Dosažení těchto cílů je stanoveno i ve Státní politice životního prostředí pro období 2020 až 2030.

Klimatická změna podpořená antropogenními emise se stává většinově celospolečensky uznávaným faktem, který se dotkne každého občana. V oblasti zavádění opatření patří mezi světové lídry Evropská unie, která v posledních měsících svoje snahy stále stupňuje. Jedním z mezistupňů je přijatý Evropský právní rámec pro klima (Evropský zákon o klimatu).

Evropský zákon o klimatu

Evropský zákon o klimatu zakotvuje cíl stanovený v Evropské zelené dohodě, aby se evropské hospodářství a společnost staly do roku 2050 klimaticky neutrálními. Evropské právo v oblasti klimatu (právo EU v oblasti klimatu) se stane rozhodujícím prvkem budoucích předpisů a zákonodárného procesu EU na základě Zelené dohody (Green deal, strategie EU v oblasti klimatu a energetiky), která je dílčím výsledkem jednání členů Úmluvy OSN o ochraně klimatu, např. COP21 (Pařížské dohody) podepsané během konference OSN jejími členy z celého světa, akorát převedená do evropského kontextu.

Vzhledem k současným klimatickým výzvám si EU chce udržet vedoucí úlohu a určovat trendy směřující k radikálnímu snížení emisí skleníkových plynů. Zejména z tohoto důvodu byl připraven nový regulační rámec s komplexní podporou různých politik EU. V důsledku těchto očekávání proto Evropská komise navrhla zákon EU o klimatu, který byl podpořen silným politickým signálem ze strany Evropského parlamentu a Rady s jejími deklaratorními závěry.

Tento nový právní akt svou formulací odkazuje na řadu právních aktů a politik EU, jako je balíček „Fit for 55“ a řadu dalších právních předpisů týkajících se energetiky a klimatu. Stal se zásadním signálem pro členské státy EU, aby udržovaly komplexní politiky a plány směřující ke klimatické neutralitě. Je třeba zdůraznit, že tento akt bude novým impulsem pro nadcházející legislativní balíčky a potenciální finanční nástroje.

Tvůrci politik EU občas používají kontroverzní pojmenování, které nařízení definuje jako „klimatickou smlouvu“, aby zdůraznili význam tohoto aktu a jeho zvláštní regulační status.

Za přípravu a následnou realizaci politiky EU v oblasti klimatu a energetiky jsou historicky odpovědná Evropská společenství (po revizi smluv vlastně všechny činnosti převzala Evropská unie) a Evropská komise, která hraje vedoucí úlohu jako zákonodárce EU. Před více než 20 lety Evropská komise vytvořila Evropský program pro změnu klimatu (ECCP), který měl pomoci identifikovat environmentálně nejúčinnější a nákladově nejefektivnější politiky a opatření, jež mohou vyžadovat závazky ke snížení emisí skleníkových plynů na evropské úrovni (Rusche 2010).

Důvodem pro vznik tohoto právního nástroje byl Kjótský protokol z roku 1997 - vzniklý na základě iniciativ v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která zavázala průmyslové země a země s rozvíjející ekonomikou k omezení a snížení emisí skleníkových plynů (Skjærseth, 2021). První ECCP (2000-2004) zkoumal rozsáhlou škálu politických odvětví a nástrojů s potenciálem pro snižování emisí skleníkových plynů. Poté se stal šestým akčním programem EU pro životní prostředí (2002-2012) a strategií udržitelného rozvoje.

Dokument, který stanovil první mezinárodní program pro snižování emisí skleníkových plynů, zveřejnila Evropská komise v roce 2000. Takzvaná „Zelená kniha o obchodování s emisemi skleníkových plynů v Evropské unii“ stanovila rok 1991 jako referenční rok, od kterého se budou počítat cíle snižování emisí. První směrnice týkající se snižování emisí skleníkových plynů byla zveřejněna v roce 2003 (směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému snižování emisí skleníkových plynů ve Společenství) a vstoupila v platnost v roce 2005. Doposud byly zveřejněny čtyři revize tohoto dokumentu, z nichž každá měla definovanou podobu, které stanovily nové, ambicióznější cíle. Úplně poslední úroveň snížení emisí byla stanovena na 55 % (Siddi 2020).

Bylo jasné, že EU chce hrát roli mezinárodního lídra v boji proti klimatickým opatřením a zároveň zdůraznila a posílila svou pozici v rámci Organizace spojených národů. Hlavním game changerem, jak co se týče provádění příslušných politik, byla konference COP21 v Paříži, kde strany spolupodepsaly tzv. právně závaznou mezinárodní smlouvu o změně klimatu, kterou dne 12. prosince 2015 přijalo 196 smluvních stran (zemí). V platnost vstoupila 4. listopadu 2016. Dohoda stanovila cíle pro omezení globálního oteplování výrazně pod 2, nejlépe až 1,5 stupně Celsia ve srovnání s předindustriálními úrovněmi.

K dosažení tohoto dlouhodobého klimatického cíle se dnes země snaží co nejdříve dosáhnout celosvětového vrcholu emisí skleníkových plynů, aby v polovině století dosáhly klimaticky neutrálního světa. Dohoda podepsaná smluvními stranami vyžaduje hospodářskou a sociální transformaci založenou na nejlepších dostupných technologiích. Bylo však dohodnuto, že všechny strany úmluvy do roku 2020 připraví a interně zavedou dlouhodobé strategie rozvoje emisí skleníkových plynů (LT-LEDS).

Soubor pravidel pro provádění Pařížské dohody byl dokončen na klimatické konferenci COP24 v roce 2018, s výjimkou kooperativních přístupů (včetně mezinárodního obchodování s emisemi). Konferenci COP25 v roce 2019 se ale nepodařilo uzavřít dohodou. Tato otázka a zvýšení ambiciózních cílů byly na programu konference COP26 v Glasgow, která byla původně naplánována na listopad 2020, ale byla odložena na listopad 2021.

Je třeba zdůraznit, že předložením návrhu klimatického zákona se EU skutečně stala vedoucí stranou ve světě, pokud jde o boj proti klimatickým změnám. Pařížská dohoda však nemůže přinést potřebný vývoj bez angažovanosti USA a Číny. Stále je třeba pamatovat na země G20, zejména na Brazílii, Austrálii, Saúdskou Arábii a Rusko, které by měly být povinny zapojit se do projektu.

Podle evropského legislativního a rozhodovacího procesu je legislativní iniciativa jednou z kompetencí Evropské komise, nicméně v situaci, kdy dochází k zásadním změnám v evropské politice, je zapotřebí silných politických pokynů. Vzhledem k průběhu nového politického směřování přijala Evropská komise dne 11. listopadu 2018 sdělení s názvem „Čistá planeta pro všechny - evropská strategická dlouhodobá vize pro prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální hospodářství“.

Sdělení v článku 2 o cíli klimatické neutrality usiluje o prosperující, moderní, konkurenceschopnou a klimaticky neutrální ekonomiku do roku 2050 a analyzuje scénáře pro dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050. V tomto pojetí se doslova stala silným signálem, pokud jde o provádění Pařížské dohody. V tomto ohledu byly za účelem rozsáhlé revize politiky v oblasti klimatu a energetiky na zasedání Evropské rady, které se konalo 12. prosince 2019, přijaty závěry schvalující klimaticky neutrální hospodářství EU do roku 2050, které získaly podporu všech členských států.

Jednalo se rovněž o opatření navazující na konferenci COP21 a Pařížskou dohodu. Je třeba zdůraznit, že legislativní balíček v oblasti energetiky a klimatu zavedl do EU komplexní řešení pro snižování emisí skleníkových plynů nejen prostřednictvím systému EU ETS (emisních povolenek), ale také zavedením dalších legislativních nástrojů zahrnujících tzv. non-ETS sektory: dopravu, zemědělství, odpady, průmyslové emise mimo ETS, komunální a bytový sektor s budovami, malé zdroje, domácnosti, služby apod.

V celé Evropské unii tvoří podíl emisí mimo ETS přibližně 55 % celkových emisí. Tím se však liší od systému EU ETS, který se vztahuje přímo na emise z jednotlivých zařízení. Pokud jde o komplexní přístup k nastavení budoucích kroků v oblasti klimatu a životního prostředí, Evropská komise 11. prosince 2019 zveřejnila sdělení, v němž představila Evropskou zelenou dohodu pro Evropskou unii (European Green Deal).

Tato politika deklarovala závazek vůči výzvám souvisejícím s klimatem a životním prostředím. Zahrnovala komplexní přístup k hospodářskému růstu EU, k novým obchodním modelům a trhům, novým pracovním místům a technologickému rozvoji spolu s politikami výzkumu, vývoje a inovací. Tímto dokumentem Evropská komise reaguje na řadu výzev a připravuje aktualizovanou verzi transformace energetiky a hospodářství v EU na spravedlivé a moderní společenství založené na ekonomice čistých emisí, a to nejpozději do roku 2050.

Sdělení striktně podporuje potřeby transformace být založena na sociálně spravedlivém a právně spravedlivém přístupu. Institut pro evropskou politiku životního prostředí ve své politické studii zdůraznil 8 rozměrů udržitelné ekonomiky, přičemž Zelená dohoda se zabývá řadou otázek týkajících se nejen snižování emisí CO2, ale zaměřuje se také na programy výzkumu a vývoje, udržitelné financování a dlouhodobé změny v ekonomice.

Je vhodné poznamenat, že vědci, odborníci a soukromý sektor, kteří se pod Zelenou dohodu podepsali, budou vyžadovat rozsáhlé investice a transformaci ekonomik a průmyslových odvětví v každém jednotlivém členském státě (Charveriat, Bodin 2020). Odklon od uhlíkově náročné ekonomiky spolu s investicemi založenými na podnikatelských technologiích obnovitelných zdrojů se stávají důležitým příspěvkem evropských společností k procesu dekarbonizace (Rajavouri 2020).

Současně Evropská komise pokračuje v práci na různých fórech, která zajišťují možný dialog se zástupci průmyslu a zúčastněných stran především během konferencí, workshopů a veřejných slyšení. Mezinárodní obsah stále zůstává zásadním faktorem, do kterého je třeba zapojit národní, regionální a místní orgány. Zveřejněním sdělení bylo deklarováno, že všechna opatření a politiky EU budou muset přispívat k cílům evropské Zelené dohody. Komise se stala odpovědnou za návrh prvního evropského tzv. klimatického zákona EU.

Stejně tak bylo rozhodnuto, že klíčový prvek transformace hospodářství by měl vést k dosažení klimatické neutrality. Kromě toho Evropská komise představila komplexní plán, jak odpovědným způsobem zvýšit cíl EU pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 na 55 % ve srovnání s úrovní z roku 1990. Evropský parlament připravil a 15. ledna 2020 přijal usnesení o Zelené dohodě pro Evropu.

Klíčovým výsledkem Zelené dohody je, že Evropská komise dne 14. července 2021 zveřejnila komplexní legislativní balíček „Fit for 55“ definující především nové legislativní návrhy, jako je čtvrtá fáze emisního plánu EU systému obchodování s emisemi (ETS), která zavádí principy stanovování cen uhlíku a každoročně snižuje horní hranici emisí z určitých hospodářských odvětví. Další části balíčku „Fit for 55“ se týkají různých oblastí, např.:

• stanovení posílených cílů snižování emisí pro každý členský stát v oblasti budov, silniční a vnitrostátní námořní dopravy, zemědělství, odpadů a malého průmyslu prostřednictvím nařízení o sdílení úsilí;
• zpřísnění norem pro emise CO2 pro nové osobní automobily a nová lehká užitková vozidla v silniční dopravě;
• vytvoření strategie EU pro lesy, jejímž cílem je zlepšit kvalitu, množství a odolnost lesů v EU;
• směrnice RED III navrhující zvýšení cíle vyrábět do roku 2030 40 % naší energie z obnovitelných zdrojů;
• směrnice o energetické účinnosti navrhující stanovení ambicióznějšího závazného ročního cíle pro snížení spotřeby energie na úrovni EU;
• nařízení o infrastruktuře pro alternativní paliva přinášející nový přístup v odvětví dopravy, který spočívá v instalaci dobíjecích a čerpacích míst v pravidelných intervalech na hlavních dálnicích: každých 60 kilometrů pro nabíjení elektřiny a každých 150 kilometrů pro doplňování vodíku;
• iniciativa ReFuelEU pro letectví a námořní dopravu, která zavazuje dodavatele paliv ke zvyšování podílu udržitelných paliv a k používání bezemisních technologií;
• revidovaná směrnice o zdanění energie, která navrhuje sladit zdanění energetických produktů s politikami EU v oblasti energetiky a klimatu;
• mechanismus úpravy uhlíkových hranic, který má stanovit cenu uhlíku při dovozu, aby se zajistilo, že snížení emisí přispěje ke globálnímu poklesu emisí.

Příslušný legislativní návrh evropského zákona o klimatu zveřejnila Evropská komise 4. března 2020. Jeho právní základ tvoří články 191, 192 a 193 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Výše uvedené články vymezují pravomoci EU v oblasti změny klimatu, zejména čl. To se stalo základem pro Evropský zákon o klimatu jako jedinečný legislativní akt, který stanoví cíl, aby se EU stala do roku 2050 klimaticky neutrální.

Toto nařízení navíc začalo být v institucích EU neformálně považováno za rámcový akt (neoficiálně se mu říkalo „klimatická smlouva“). Tento dokument jako primární přístup stanovuje několik různých základních oblastí činností Unie souvisejících s otázkami životního prostředí, klimatu a energetiky. Jako první prvek určuje emisní trajektorii pro období mezi lety 2030 a 2050, a co je třeba zdůraznit, nařízení zavazuje členské státy navázat na svá opatření v oblasti změny klimatu (Sikora 2021).

Rámcové nařízení stanovuje milník směrem k souladu se stávajícími právními předpisy a v tomto ohledu mění nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatřeních v oblasti klimatu. Dne 17. září 2020 Komise v návaznosti na posouzení dopadů předložené v plánu cílů v oblasti klimatu do roku 2030 změnila návrh tak, aby byl zaveden aktualizovaný cíl v oblasti klimatu do roku 2030 spočívající v čistém snížení emisí skleníkových plynů v EU o nejméně 55 % ve srovnání s úrovní z roku 1990, který byl definován v článku 1 nařízení, spolu s ekvivalentem omezení 225 milionů tun CO2.

Do června 2021 měla Komise navrhnout revize rozhodujících právních předpisů EU v oblasti klimatu a energetiky v souladu s revidovaným cílem pro rok 2030. Nařízení o právu EU v oblasti klimatu je prvním uceleným souborem právně závazného společného celoevropského cíle nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050 definovaného rovněž v článku 1 a připraveného EK podle článku 10 o orientačních dobrovolných plánech k dosažení klimatické neutrality.

Za účelem dosažení cíle klimatické neutrality bude EU povinna stanovit cíl pro rok 2040. V článku 4 bylo definováno, že do šesti měsíců od prvního celosvětového hodnocení uvedeného v článku 14 Pařížské dohody. Podle článku 6 nařízení provede Komise do 30. září 2023 a poté každých pět let hodnocení vnitrostátních opatření, přičemž vychází z národních plánů v oblasti energetiky a klimatu (NECP) nebo z dvouletých zpráv o pokroku. Závěry tohoto posouzení Komise předloží spolu se zprávou o stavu energetické unie vypracovanou v příslušném kalendářním roce podle článku 35 nařízení (EU) 2018/1999.

Navrhované nařízení vyžaduje, aby orgány EU a členské státy přijaly opatření nezbytná k dosažení kolektivního cíle klimatické neutrality s ohledem na spravedlnost a solidaritu. Podle článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie by měly být veškeré pravomoci přeneseny na Komisi. Zejména s odkazem na článek 3 nařízení může Komise stanovit trajektorii pro dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, ...

Dne 9. července bylo publikováno Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 z 30. června 2021. Vláda ČR se přihlásila k zelenému balíčku již na jaře 2020 a to bez požadavku na technologickou neutralitu energetických zdrojů.

Evropský právní rámec pro klima: Zásadním a prvním důležitým krokem bylo přijetí Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 z 30. června 2021, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (ES) č. 401/2009 a nařízení (EU) 2018/1999 (evropský právní rámec pro klima). Nařízení bylo publikováno v Úředním věstníku EU, části L 243, 9. července 2021.

Příslušné orgány unie a členské státy přijmou nezbytná opatření na úrovni unie, resp. Nařízení o klimatu rovněž ukládá Evropské komisi zřídit nezávislý odborný orgán, který bude poskytovat poradenství ke klimatické politice a mechanismus pro výpočet celkových emisí, které může EU vyprodukovat v letech 2030-2050 pro dodržení vlastních cílů.

Vláda České republiky schválila na svém zasedání 25. května 2020 prohlášení k Zelené dohodě pro Evropu. Pro odpovědné rozhodnutí v otázce cílů k roku 2030 je nejprve nezbytné kvantifikovat skutečné dopady probíhající pandemie na hospodářství členských států a EU jako celku. Dopadové studie také musí odpovědět na otázky, co budou navržené cíle znamenat z pohledu environmentálního, ekonomického i sociálního.

Ing. arch. Konečnou podobu Fit for 55, musí schválit všechny unijní státy a Evropský parlament. Finální jednání se s největší pravděpodobností uskuteční na podzim roku 2022, čili v době českého předsednictví Evropské unii.

tags: #usnesení #EU #klimatická #spravedlnost

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelné lesní hospodářství
• Témata environmentální výchovy
• Svěžest prádla
• Nerovnosti a těhotenství
• Likvidace pneumatik Postřelmov