Ekologická témata v popředí zájmu: Úvaha o stavu a výzvách

Zelené strany po celé Unii zaznamenaly v eurovolbách historický úspěch. V Německu, nejlidnatější zemi EU, dostali Die Grünen přes dvacet procent, skončili celkově druzí a v brzké budoucnosti s nimi bude nutné počítat jako s velkou stranou, která bude mít zásadní vliv na celostátní politiku. Podle posledních výzkumů nyní vedou v preferencích před vládnoucí CDU.

Pro evropské prvovoliče (a nejen pro ně) se tak ekologie logicky stává tématem číslo jedna, což přináší nebývalé úspěchy zeleným stranám. I tři čeští pirátští europoslanci nakonec nejspíš posílí zelenou frakci a zvednou tak počet jejích poslanců na 73 (což je zhruba desetina ze 751 členů v parlamentu). Ivan Bartoš i zvolení pirátští europoslanci pak vysvětlovali, že se nestávají žádnými extrémisty ani levičáky, že jde o standardní liberální, středové uskupení, kde budou mít šanci uplatnit svůj program. První pirátský požadavek při vyjednávání vstupu do frakce ostatně nebyl ekologický, ale politický.

Za nebývalým vzestupem zelených stojí nepochybně i rostoucí povědomí o hrozbách klimatické krize a zvýšená občanská aktivita v této oblasti, zejména pak středoškolské stávky Fridays For Future.

Rozdíly vnímání klimatické krize v Evropě

Při pohledu na celoevropská data o tom, kolik lidí považuje klimatickou krizi za největší problém současnosti, jsou nejpatrnější rozdíly mezi „starou“ západní a „novou“ východní Evropou. Za problém číslo jedna považují klimatickou krizi lidé v těch nejblahobytnějších částech Evropy, jako je Benelux, Skandinávie a také Rakousko. Naopak nejméně lidi tuto agendu považuje za klíčovou u nás, v Polsku, v Portugalsku, v Bulharsku a Řecku - tedy nejen na Východě, ale celkově na evropských periferiích. Neviditelná železná opona rozdílných příjmů i kvality jídla se stále tyčí na stejných hranicích jako ta, která rozdělovala východní a západní blok za studené války.

Přes tuto oponu v nedávné minulosti protekla ze západu na východ jedna z největších rozvojových pomocí v dějinách lidstva. Naděje na pozápadnění Východu, které se pěstovaly na obou stranách, se ale tak docela nenaplnily, a nepomohly ani všechny peníze, které do toho Západ nalil. Zhruba od uprchlické krize to naopak vypadá, že se východní evropské země vydávají odlišnou cestou. Ultrapravičáky strašící migrací dnes najdeme snad ve všech parlamentech Evropy, tedy nejen na Východě, ale zelení opírající se o strach z rozvratu přírody sedí jen v těch západoevropských.

Čtěte také: Proč je příroda důležitá?

Specifika vnímání ekologie v Česku

V Česku se při interpretování naší klima-ignorance napsalo hodně o čecháčkovství, švejkovství a vyčůranosti, které nás jako národ vedou mimo jiné i ke klimatické nezodpovědnosti a neochotě udělat něco pro budoucnost a pro planetu (i sami pro sebe). Stačí se ale podívat do dalších zemí v regionu nebo, lépe řečeno, do dalších zemí s podobnou historickou zkušeností - anebo, ještě lépe řečeno, na země pořád ještě nazývané „nové členské státy EU“ - a zjistíme, že typická česká vyčůranost za tím nebude. Svoji roli určitě hrají dvě konkurující si paniky dneška - uprchlická a klimatická. Přičemž na Východě dominuje ta první z nich. Zelené nenajdeme v těch zemích, kde se výrazně daří protiuprchlickým autoritářům. Platí to nejen na Východě, ale i v relativně bohaté Itálii.

Pokud je ochrana klimatu a nezbytné snižování emisí zarámováno jako ohrožení mírné periferní prosperity, pak je doslova povinností politiků jako Andrej Babiš proti těmto opatřením vystoupit. Protiunijní rétorika, jakou si osvojil Andrej Babiš, ale i ODS (byť bez požadavku odejít z EU), je často spojená právě s odmítáním takzvaných euronesmyslů a byrokratických omezení, a to zejména těch, které se snaží řešit ochranu životního prostředí.

Jedním z nejoblíbenějších hesel na antibabišovských demonstracích je „Česko není Rusko“ (a podobné bylo i heslo ODS „Patříme na Západ, ne na Východ“). Odkazem na EU se tak mohl vymezit vůči Andreji Babišovi a v rámci českého kontextu být za toho ekologičtějšího. Ekologie je tu ale pouze jedním z podřízených témat, je zkrátka součástí balíčku „standardní západní demokracie“ a sama o sobě zas tak nezajímá ani městské liberály, kteří za největší problém považují ohrožení demokracie ve svých zemích. Ekologickou kritiku nevnímají jako dost silnou na to, aby stačila na politickou porážku Andreje Babiše, anebo je prostě nezajímá. Ekologie tvoří na demonstracích Milionů chvilek pro demokracii jen perličku v podobě odpuzujícího líčení Babiše jako velkopěstitele řepky.

Úvaha, že ekologie je luxus, na který si nejprve musíme vydělat, se u nás objevovala od devadesátých let. A vypadá to, že jsme si na ni od té doby pořád nevydělali. Pozápadnění Východu sice dalo vzniknout relativně blahobytným velkoměstským enklávám, ale tyto enklávy se pak ve volbách musí bránit před svými vlastními spoluobčany z mytických „regionů“.

Ekologie a politika: Možnosti ultrapravice

Evropská ultrapravice nemá k ochraně klimatu jednotné stanovisko. I když to v tuto chvíli vypadá takřka nemožně, ultrapravice může klimatickou krizi jako politické téma v budoucnu klidně uchopit a být v tomto ohledu přesvědčivá. Pokud demokratické a liberálně orientované strany v tak důležitém tématu selžou, budou mít fašouni všeho druhu dveře otevřené.

Čtěte také: Argumenty ohledně klimatických změn

Udržitelný filmový průmysl

Když se řekne udržitelné natáčení, většina lidí podle něj začne mluvit o třídění odpadu nebo vegetariánském cateringu. Jenže udržitelnost filmového průmyslu v době klimatické krize je podle green filming konzultanta Adama Karáska o dost jiných věcech. Od podzimu bude na FAMU jedním z vyučujících bezplatných kurzů celoživotního vzdělávání věnujících se ekologii a udržitelnosti.

Podle Adama Karáska všichni mají pocit, že green filming znamená hlídání odpadků a nejezení masa. Lidé také mluví o tom, že si Češi uvědomují závažnost změny klimatu, ale nechtějí se osobně nijak omezovat. Omílá se, že je marné se snažit, když tolik emisí produkují Číňané a letadla, a když je válka na Ukrajině. S každým člověkem, s nímž mluvím trochu déle a do hloubky, ale nakonec dokážu najít společnou řeč. Ideálně bych se ale potřeboval bavit s každým členem audiovizuálního průmyslu. Poslechnout si jeho frustrace, dát mu za pravdu, a najít průniky, společná témata.

Jsme ve fázi, kdy je už vidět posun kupředu. Je super, že se téma už dostalo do povědomí filmové veřejnosti. I když je samozřejmě otázka, jak nad ním lidé uvažují. Pravidelně se setkávám s tím, že lidi vědí, co je green filming a považují to za důležité, ale připadá jim, že se to dělá ve zdejší audiovizi nesmyslně. Nevidí to důležité a podstatné. Ale teď už máme Platformu pro udržitelnou audiovizi a dějí se kroky k tomu, aby se vše řešilo strukturálně. Dokončuje se příprava kurzů na FAMU, které mají vybudovat skupinu kvalifikovaných konzultujících.

Tyto věci jsou vždycky spojené s požadavky zvenku. To znamená, že například televize začaly být ke krokům zvyšujícím udržitelnost tlačené skrze ESG, tedy kritéria, kterými se hodnotí udržitelnost firem. Například u některých půjček banky jejich splnění vyžadují. Platforma pro udržitelnou audiovizi je neoficiální uskupení televizí, tedy České televize, FTV Prima, Tv Nova a členem je také Asociace producentů v audiovizi, FAMU, Asociace režisérů, scenáristů a dramaturgů. Jejím cílem je sjednocovat se v opatřeních posilujících udržitelnost. Všichni členové se shodli, že je dobré se potkávat a v postupech sjednocovat. Je jednodušší, když je celá audiovize zvyklá na jeden standard. Ten je nezávazný a doporučený, nikdo nikomu nic nezakazuje. No a dobrá zpráva je, že je u nás pár ojedinělých případů, kdy se sami producenti chtějí chovat udržitelně.

Mluvilo se hlavně o tom, že je to drahé. Ale to je tím, že to povědomí není tak velké, lidi si zatím neumí představit, že jde hlavně o to si nastavit priority, a to jak mohou jednotlivé kroky vypadat. Mnohdy se ukazuje, že když zapojíme úvahy o udržitelnosti, tak to vyjeví slabá místa. U menších natáčení s malými rozpočty asi není nutné tak pečlivě počítat uhlíkovou stopu jako u velkých produkcí.

Čtěte také: Přehled současných klimatických problémů

Je pravda, že v Česku není v kinematografii moc peněz, a tak si stojíme relativně dobře, co se týče udržitelnosti. Nízkorozpočtové produkty jsou z principu udržitelné. To je krok číslo jedna, který zabrání tomu, že je to pak celé o odpadech. Poradí se s konzultantem, někým, kdo tomu rozumí, nebo si něco přečte. Jsou producenti, kteří třeba minimálně používají agregát. A jsou zase jiní, kterým musíte vysvětlovat, že to je zrovna podstatná kapitola. Relevantní bývá dost i to, jaké mají vztahy s dodavateli.

Ve standardech Platformy pro udržitelnou audiovizi se píše, že hlavními kapitolami jsou energie, doprava a ubytování, materiály a odpady, reporting. V Německu jsou závazné standardy, což se pak fakt dodržuje. Ale ten závazek může vést i k bizárům. Jako konzultant potřebujete všechny kroky znovu nahlížet, revidovat, a odbourávat frustrace - to je teď moje velké téma. Zaměřovat se na to, abychom dělali kroky, které se propíšou. Které zůstanou. Snažím se vyvinout maximum úsilí, abych s produkcemi nalézal společnou řeč.

V zákoně o audiovizi je zmínka o udržitelnosti, takže se to musí řešit, ale není to ještě finální. Bezplatné kurzy celoživotního vzdělávání na FAMU jsou prvními, které se k tématu takto vztahují?Takhle komplexní vzdělávací program je v Česku první. Doteď nebyla možnost získat vzdělání v environmentálním konzultantství. Předmětů je celkem pět a věnují se jak praktickým opatřením a záležitostem za kamerou, tak tomu, co vůbec znamená udržitelné natáčení. Bude se otevírat kurz o tom, jak implementovat udržitelnost v rámci struktury výroby, tedy jak nastavit systém nebo přesněji řečeno, jak něco zcela nového vsunout do fungujícího byznysu. Implementovat green filming například do struktury televizní stanice není jednoduché. Musíte mít například povědomí o tom, co se děje v zahraničí. Co se chystá za zákony, na které je to navázané.

Studenti a studentky mluvili o tom, že dělají „tisíc“ cvičení ročně, nestíhají a mají minimální rozpočty. Tedy podle svých představ pracují extrémně udržitelně, protože vlastně nemají dostačující prostředky. Přemýšlet zeleně vyžaduje nějakou energii, kterou studentstvo na FAMU zjevně nemá.

Můžu mluvit za Novu - s ní spolupracujeme nejvíc - a ta se snaží dělat i něco navíc. S vedením Novy komunikuji a má ambici se posouvat kupředu a hledat řešení, která kvalitativně zlepší natáčení. I s Českou televizí mám zkušenost - dlouhodobě se snaží něco dělat, ale trochu tam bojují s tím, že jsou Česká televize. Tím myslím, že pracují s limitovaným rozpočtem. Ale snaha je velká. Udělali si sami před lety pracovní skupinu a sepsali si i udržitelné desatero.

Snažíme se v tomhle ohledu tak trochu dohnat západ, který je v tom daleko. Máme ambici ukázat autorstvu, že je to zajímavé, inspirativní a důležité téma uchopitelné mnoha způsoby. Problém je, že lidi si myslí, že ekologické téma bude z filmu nebo seriálu trčet. Každé kvalitní dílo vychází z toho, že autor nebo autorka ho chtějí napsat, že je zajímá. To je předpoklad, že to napíší hezky, že to bude kvalitní. Pokud to autora ve skutečnosti nezajímá, tak tam dané téma vloží tak, že bude vyčnívat. Proto je ideální dostat se přímo ke scenáristům. Absolvovat s nimi kvalitativní setkání jeden na jednoho, a pak je třeba i spojit s odborníky na konkrétní téma.

Opět jde hlavně o to, jak se vypořádají s tématy jako je energie nebo zpracování odpadu. Například Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě je v tom velkým premiantem. Má svoji strategii, ombudsosoby, které se tomu věnují, a vydávají o tom i report. To samé dělá olomoucké AFO. Serial Killer v Brně se o téma udržitelnosti také zajímá.

Znečištění v České republice

Naše republika je každým dnem znečištěna více a více. Ať už ji znečišťujeme továrnami, automobilovými prostředky či jinými subjekty. Smogu stále přibývá a my s tím bohužel vůbec nic neděláme. Proto hlavním důvodem proč jsem si vybrala právě toto téma, bylo otevřít lidem oči. Aby se opravdu zamysleli nad tím co dýchají a jak žijí. Každý z nás se na znečištění podílí. I pouhé třízení odpadků, nepálení plastových odpadů a mnoho dalšího přispívá životnímu prostředí. A my chceme přeci zemi zachovat pro naše potomky čistou. Přinejmenším takovou jakou jsme ji znaly my!

Pod pojmem znečištění si každý z nás představí něco jiného. V přírodě se vyskytuje v různých formách. Ovšem domnívám se, že slovo degradace nezná každý z nás. Ve skutečnosti znamená pokles, snížení nebo znehodnocení. Je tedy jasné, že oba významy na sobě navzájem závisejí, neboť tam kde je špína zcela určitě nebude hezky. Jak bude asi vypadat naše Země za několik stovek let? Pokud ještě vůbec tedy bude? Myslím si, že bychom měli mít zájem na tom, aby byla.

Když jsem nedávno projížděla Ostravou, byla jsem zděšena. Vítkovice jistě nejsou naši chloubou. Všude kam jsem se podívala byly jen samé komíny a všechny zdi byly černé a špinavé. Jsem ráda, že se v naší Republice stále najdou místa, kde se cítím šťastně, příjemně a v čistotě.

Domnívám se, že to nemůžeme jednoznačně potvrdit ani vyvrátit, zda člověk zvítězil nad přírodou. Znečišťujeme ovzduší, kácíme stromy a příroda se nám za to mstí přírodními katastrofami, kterým nemůžeme nijak předejít ani je zastavit. Jen pro příklad mohu zmínit povodně, tornáda, sopečné eroze a tsunami. Tyto ekologické katastrofy nás postihují několikrát ročně a čím dál častěji. Ovšem je mnoho katastrof, které si způsobili lidé sami. Kdyby se lépe zamysleli nad svou činností mohli jim předejít.

Zjistila jsem, že do organismů se v průběhu života dostávají nejen látky potřebné pro život, ale bohužel rovněž látky neužitečné, ba dokonce škodlivé. Může to být způsobené nejen klimatickými vlivy, ale také prostředím, ve kterém člověk pracuje. Toxické látky, které jsou škodlivé pro lidský organismus jsou na příklad tyto: kadmium, olovo, arzen, rtuť a azbest. To je ovšem pouze malá hrstka. Již zmíněné látky jsou ovšem stále vypouštěny do ovzduší z různých továren. Kadmium se do prostředí dostává třeba při těžbě a zpracování rud. Olovo se vyskytuje v okolí hutí, koksoven, ale také v místech koncentrace dopravy. Arzen se dostává do ovzduší především ze spaloven fosilních paliv.

Podle kvalifikovaných odhadů končí každý rok ve vodách a atmosféře naší planety 450 miliard kubických metrů tekutých průmyslových odpadů, miliardy tun sirných emisí, stovky miliónů tun sloučenin dusíku a miliarda tun oxidu uhličitého. Nejen tyto, ale i mnoho dalších nebezpečných látek napadají různé části organizmu. Mohou mít za příčinu vyrážky, zkolabování jater a jiných vnitřních orgánů, rakovinové nádory a v nejhorším případě i smrt.

Voda je jednou ze základních podmínek pro existenci života na planetě Zemi. Tato čirá kapalina je zcela bez zápachu a objevuje se ve třech skupenstvích. Sladká voda je nezbytná v domácnosti, v průmyslu i zemědělství, a přece si většina lidí vody neváží. Zachází s ní jako s bezcennou surovinou snad proto, že je víceméně zadarmo.

Proto Česká republika po roce 1989 začala s postupným budováním čistíren odpadních vod. Několikrát ročně je třeba provést čištění odpadních vod. Většina vod protékajícími lidskými sídlišti jsou velice znečištěna. Proto se stává, že některé druhy živočichů jsou již vyhubeni. Stejně tak moře jako je třeba Baltské trpí přílivem splašků a jedovatých odpadů. Místo aby tohoto znečišťování ubývalo, stále ho přibývá. Stejně tak obrovských katastrof v podobě potopených ropných tankerů. Do moře unikne ročně 10 miliónu tun ropy. Myslím si, že toto číslo je příliš velké a my lidé za něj poneseme obrovské následky. Dozvěděla jsem se, že v ropě jsou kancerogenní látky, které se ukládají v mořských rybách i škeblí.

Podle údajů Světové zdravotnické organizace žije na Zemi 1, 2 miliardy lidí bez zajištění kvalitní pitné vody. 30 % všech úmrtí a 80 % nemocí v rozvojovém světě má příčinu v různých formách kontaminace pitné vody.

Les bychom mohli vyjádřit jako porost dřevin. Tento porost je ovšem velice důležitý pro celou naší zeměkouli. Říká se, že jsou to tzv. ,,plíce planety.“ A něco na tom jistě bude. Vždyť stromy, které tvoří většinu lesa pohlcují prachové částice, škodliviny, a také oxid uhličitý. Ovšem nejdůležitější je, že jsou pro nás zdrojem kyslíku.

Naše lesy hynou nejen z důvodu kácení, ale rovněž za to může i kvalita ovzduší a vody. Kořeny stromů pohlcují vodu. Ať už je to voda srážková či užitková, v každé je spousty nečistot. Tyto nečistoty se každým rokem zvětšují. Je dokázáno, že voda vytékající z lesních porostů je o mnoho kvalitnější a čistější než voda vytékající z půdy orné. Domnívám se, že tedy není čemu se divit. Stromy a ostatní rostliny nám čistí vodu a nesou za to také nelehké následky.

Zjistila jsem, že kdysi lesy pokrývaly až 92 % našeho území. Dnes je ovšem můžeme vidět na pouhých 32 %. ,,Lesy byly kdysi v Evropě a nejen tam, základní složkou přírody, primárním ekosystémem. Bez omezení plochy lesů by ale nikdy nemohla vzniknout evropská a světová civilizace a kultura. Ztráta lesů je tedy nutnou daní za prosperitu a blahobyt. Návrat k dokonalé podobě lesů ani není možný.

tags: #uvaha #ekologie #témata

Oblíbené příspěvky:

• Emisní normy pro traktory
• Vše o ekologických lacích na dřevo
• Slohová Práce: Líčení Přírody
• Co je ILO 15 02 02?
• Výhody drtiče odpadu