Uvedení emise na trh v České republice

30.03.2026

Uvádění výrobků na trh v České republice upravují různé právní předpisy, které spadají do dozorové kompetence České obchodní inspekce (ČOI). Mezi nejdůležitější patří nařízení EU 2023/988 o obecné bezpečnosti výrobků, zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a zákon č.

Obecná bezpečnost výrobků

Nařízení (EU) 2023/988 ze dne 10. května 2023 o obecné bezpečnosti výrobků spolu se zákonem č. 387/2024 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, nahradilo s účinností od 13. prosince 2024 stávající úpravu představovanou zákonem č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků. Nařízení se vztahuje na výrobky, které jsou určeny spotřebiteli nebo u kterých lze za rozumně předvídatelných podmínek předpokládat, že budou spotřebiteli používány. Stanovuje pravidla pro bezpečnost výrobků, pokud v právních předpisech EU, které upravují bezpečnost dotčených výrobků, neexistují zvláštní ustanovení se stejným cílem.

Bezpečným se rozumí výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek použití, včetně skutečné doby užívání, nepředstavuje žádné riziko nebo představuje pouze minimální rizika slučitelná s použitím výrobku a považovaná za přijatelná a odpovídající vysoké úrovni ochrany zdraví a bezpečnosti osob.

Výrobce má povinnost k posouzení bezpečnosti vypracovat technickou dokumentaci, kterou musí následně také uchovávat. Další povinnosti se týkají značení samotného výrobku, a to údaji k jeho identifikaci, dále identifikačními a kontaktními údaji výrobce, případně dovozce. K výrobku musí být přiložen jasný návod a bezpečnostní informace v českém jazyce, kromě případů, kdy výrobek může být používán bezpečně i bez takových pokynů a bezpečnostních informací.

Obdobně mají stanoveny povinnosti ostatní hospodářské subjekty. Distributor musí před dodáním na trh splnění stanovených požadavků ověřit.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Stanovené výrobky

Zákon č. 22/1997 Sb. se vztahuje pouze na tzv. stanovené výrobky, tj. takové, které spadají pod alespoň jedno z nařízení vlády, která byla vydána k provedení tohoto zákona, případně pod nařízení EU adaptované tímto zákonem a která podléhají dozoru ČOI. Věcná působnost těchto nařízení vlády může být vymezena buď podle druhu výrobku (jde např. o hračky, stavební výrobky, strojní zařízení, aerosolové rozprašovače atd.), anebo podle určité vlastnosti výrobku, která je závazně upravena (tj. např.

Před uvedením stanoveného výrobku na trh EU musí úspěšně proběhnout posouzení shody s technickými požadavky ve všech nařízeních, která se na něj vztahují, což se osvědčuje vydáním prohlášení o shodě a umístěním označení shody na výrobek (až na výjimky jde o písmena „CE“). Hlavní odpovědnost vůči orgánu dozoru za řádné posouzení a osvědčení shody výrobku nese buď jeho výrobce, anebo v případě dovozu ze zemí mimo EU jeho dovozce.

Pro další pohyb stanoveného výrobku v rámci evropského trhu, a to i mezi hranicemi členských států EU, již není třeba shodu opětovně posuzovat. Obchodníci však musí jednat s odbornou péčí, tak aby zabránili distribuci výrobků zjevně nesplňujících požadavky zákona, a zejména by se měli zajímat o řádné osvědčení shody na výrobku.

Z toho mimo jiné plyne, že nejen výrobce či dovozce, ale i distributor výrobku by měl vědět, zda jde o výrobek stanovený k povinnému posuzování shody, či nikoli, neboť na tom záleží, zda má, či nemá nést označení shody. Zákon dále obecně upravuje v § 13 řadu dalších povinností výrobců, dovozců a distributorů, přičemž jejich rozsah se může u různých stanovených výrobků lišit. U těch stanovených výrobků, které jsou současně určeny pro spotřebitele, anebo lze jejich užití spotřebitelem rozumně předvídat, se podpůrně uplatní též výše uvedený zákon č.

Evropské směrnice a nařízení

Zákon č. 90/2016 Sb. vychází z týchž principů jako výše uvedený zákon č. 22/1997 Sb. I zde vystupují určité skupiny stanovených výrobků, (např. elektrická zařízení určená pro používání v určitých mezích napětí, osobní ochranné prostředky, rekreační plavidla a vodní skútry, atp.), vymezené buď prováděcím nařízením vlády, které má svůj odraz v příslušné evropské směrnici, anebo přímo použitelným evropským předpisem. U těchto výrobků se před uvedením na evropský trh povinně posuzuje shoda se všemi relevantními technickými předpisy, načež se o tom vydává určitý dokument („EU prohlášení o shodě“) a na výrobek umísťuje označení shody („CE“).

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Ačkoli základní charakteristiky mají obě úpravy stejné, v případě zákona č. 90/2016 Sb. se jedná o předpis, který je určen v právním řádu ČR k zajištění aplikace evropských předpisů vypracovaných již dle tzv. nového legislativního rámce (jehož vzorová ustanovení lze nalézt v rozhodnutí EP a Rady č. 768/2008/ES). Proces uvádění výrobků na evropský trh je v této pozdější legislativě EU podrobněji rozpracován, včetně úpravy povinností hospodářských subjektů a činnosti orgánu dozoru.

Pro upřesnění je potřeba doplnit, že jeden a tentýž výrobek může být klasifikován jako stanovený k posuzování shody jak v režimu zákona č. 22/1997 Sb., tak i v režimu zákona č. 90/2016 Sb. Jinak i zde platí, že u těch výrobků, které jsou určeny pro spotřebitele, anebo lze jejich užití spotřebitelem rozumně předvídat, se podpůrně uplatní též výše uvedený zákon č.

Stavební výrobky

Stavební výrobky, na rozdíl od jiných výrobků, jsou určeny pro zabudování do staveb. Dle zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, mohou být pro stavbu navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence, splní základní požadavky na stavby dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh, (dále jen „staré nařízení CPR“) a dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2024/3110, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro uvádění stavebních výrobků na trh a zrušuje nařízení (EU) č.

Dne 18.12.2024 bylo v Úředním věstníku EU publikováno nové nařízení CPR; vstoupilo v platnost dne 7. ledna 2025, a je přímo použitelné od 8. ledna 2025. Přechodné období ze starého právního rámce na nový bude trvat 15 let ode dne vstupu nového nařízení CPR v platnost (tj. do roku 2039). Výrobky budou přecházet pod nové nařízení CPR postupně, tak jak budou k dispozici harmonizované normy vytvořené podle nových normalizačních požadavků. Dokud nebudou k dispozici nové normy harmonizované k novému nařízení CPR, budou se stavební výrobky nadále uvádět na trh podle pravidel starého nařízení CPR.

Před uvedením stavebního výrobku na trh má výrobce povinnost doložit splnění požadavků platných právních předpisů.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

I) prohlášení o vlastnostech (PoV), pokud se jedná o harmonizovanou regulovanou oblast podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR).
II) prohlášení o shodě (PoS), pokud se jedná o neharmonizovanou regulovanou oblast podle nařízení vlády č.

Spolu s příslušným prohlášením musí výrobce poskytnout pokyny (např. V souladu se zamýšleným použitím výrobce zajistí posouzení a ověření stálosti vlastností stavebního výrobku podle odpovídajícího systému (systém POSV 1+, 1, 2+, 3, 4) stanoveného v příloze ZA příslušné harmonizované evropské normy hEN. Kromě systému 4 je požadována součinnost oznámeného subjektu (NB) pro zajištění dokumentů potřebných pro vypracování PoV výrobcem.

V případě, že dojde ke změně výrobku, příp. Požadavky na obsah prohlášení o vlastnostech jsou uvedeny v příloze III nařízení CPR, aktualizované nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 574/2014, kterým se mění příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. Pokud výrobce chce označit svůj výrobek označením CE i v případě, že pro výrobek harmonizovaná norma neexistuje, může požádat subjekt pro technické posuzování (TAB) o vydání evropského technického posouzení (ETA).

Povinnosti výrobce a oznámeného subjektu pro jednotlivé postupy posuzování a ověřování stálosti vlastností jsou stanoveny v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 568/2014, kterým se mění příloha V nařízení (EU) č.

Předpisy pro neharmonizovanou regulovanou oblast stavebních výrobků:

Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky pro vybrané stavební výrobky ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NV č. Pokud pro výrobek neexistuje harmonizovaná norma a výrobek spadá do oblasti stavebních výrobků, určených v příloze č. 2, NV č.

Požadovaný systém posouzení shody pro příslušnou skupinu výrobků je stanoven v příloze č. 2, NV č. 163/2002 Sb. V případě, že pro neharmonizovaný stavební výrobek existuje určená norma, která specifikuje užitné charakteristiky ve vztahu k základním požadavkům na stavby, provede se posouzení podle této normy. Požadavky na obsah prohlášení o shodě (PoS) jsou uvedeny v § 13, NV č.

Povinnosti výrobce, dovozce, distributora, zplnomocněného zástupce při jednotlivých postupech posuzování jsou stanoveny v NV č. Dne 4. 6. 2024 bylo ve Sbírce zákonů ČR vyhlášeno nařízení vlády č. 119/2024 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů.

Výrobce betonové drti může uvést na trh výrobek k různým účelům použití. Pokud bude výrobek uvádět jako „Kamenivo“ dostává se do harmonizované sféry. Pokud bude výrobek deklarovat např. jako „Materiál pro zásypy důlních děl“ bude se jednat o neharmonizovaný stavební výrobek, který uvede na trh podle NV č. 163/2002 Sb.

Druhotné suroviny a recyklované výrobky

Pro druhotné suroviny a recyklované materiály/ výrobky (dále jen recyklovaný výrobek) platí stejné postupy jako pro výrobky z primárních surovin. Před uvedením na trh musí výrobce určit jeho vhodné použití, neboť zná nejlépe jeho vlastnosti a má informace o původu stavebního a demoličního odpadu.

Financování podnikání prostřednictvím kapitálového trhu

Kapitálový trh je místem, kde se směňuje kapitál prostřednictvím cenných papírů a jejich derivátů. Je zdrojem peněz pro financování podnikání. Pokud má firma růst, potřebuje další kapitál. Emise akcií si za posledních 150 let vybudovala své pevné místo mezi zdroji financí pro podnikání, stejně jako ho mají bankovní úvěry. Všechny firmy, které jsou dnes na špici, financovaly v určitém období svůj rozvoj emisí akcií.

Při vydání emise akcií má firma možnost dostat peníze za podmínek, o jakém se jí v případě bankovního úvěru ani nesnilo - v hotovosti, na dobu neurčitou, bez jakýchkoli úroků. Investoři nemohou chtít najednou své vložené peníze zpět, v případě, že se firmě nedaří a nevypadá to s ní růžově. Maximálně poklesne cena akcií.

Emise akcií je vhodná pro nové rozvojové projekty, pro akvizice v zahraničí či pro případný exit akcionářů, kteří už dále být akcionáři nechtějí.

Firma se vstupem na burzu octne v „záři reflektorů“ - přichází o své soukromí. Vstupem na kapitálový trh se stává veřejně obchodovatelnou - a to také znamená, že musí hrát s odkrytými kartami. Management společnosti už není tak docela suverénním pánem na svém hradě - veřejně obchodovaná firma musí skládat účty svým akcionářům.

Je třeba počítat s tím, že finanční analytici se budou zajímat o každodenní chod firmy, a také, že podle pravidel burzy budete muset informovat burzu o čemkoliv, co by mohlo ovlivnit pozici firmy na burze nebo cenu akcií. A tím může být prakticky cokoli - od rezignace předsedy představenstva společnosti až po spor s některým z klíčových dodavatelů. Na základě těchto informací se pak může různě houpat cena akcií.

Trh očekává ze strany emitenta akcií pravidelné reportování obchodních výsledků firmy a také maximální transparentnost ohledně obchodní strategie. Jedině tak firma získá důvěru potenciálních investorů.

Se vstupem na burzu navíc otevírá firma své brány i pro investory, o které nestojí - třeba pro své přímé konkurenty, kteří si pak mohou brousit zuby na to, že prostřednictvím zisku dostatečně velkého balíku akcií firmu převezmou, ať se to jejímu původnímu vedení líbí nebo ne. Firma nemůže nijak ovlivnit, kdo koupí nebo nekoupí její akcie.

Pro vstup na burzu musí firma nejprve dostatečně vyrůst. Hranice tržeb, od kdy má smysl začít uvažovat o vstupu na burzu, začíná někde na půl miliardě korun. Měla by mít transparentní majetkovou i manažerskou strukturu. Musí mít účetnictví vedené podle mezinárodních standardů IFRS. Hodnota její tržní kapitalizace musí dosáhnout minimálně jednoho milionu EUR.

Trh Start pro malé a střední firmy

Pražská burza otevřela v polovině roku 2012 přístup k penězům z kapitálového trhu i pro menší hráče v podobě trhu Start. Jde o neregulovaný trh - není tedy regulován legislativou EU, ale pouze burzou a jeho pravidla jsou nastavena tak, aby umožňovala jednoduchý a cenově dostupný přístup k penězům z kapitálového trhu pro emitenty z řad malých a středních firem a zároveň zajišťovala dostatečnou likviditu, která je důležitá pro investory.

Není u omezující požadavek na minimální dobu existence firmy na trhu, na minimální hodnotu její tržní kapitalizace, ani na tzv. free float (tržní kapitalizaci akcií společnosti volně obchodovatelných na trhu, tj. Vstup na tento trh je otevřen začínajícím inovativním dynamickým společnostem, které hledají kapitál pro další růst i zavedeným společnostem, které potřebují peníze pro svůj další rozvoj.

Je také určen pro společnosti, které sice ještě ke vstupu na „klasickou“ burzu nedorostly, ale dostaly se do fáze, kdy vlastník stojí před rozhodnutím, zda kvůli přísunu dalšího kapitálu nechá do firmy vstoupit dalšího strategického partnera nebo private equity fond - nebo vstoupí s firmou na burzu.

Firma, která chce vstoupit na burzu, si vybere tzv. manažera emise, který zajišťuje přípravu a koordinaci emise včetně souvisejících marketingových aktivit. Manažerem emise bývá obvykle silná investiční banka. Aby mohly být emitované akcie nabídnuty veřejnosti, je potřeba připravit tzv. prospekt cenného papíru - ten je právním popisem emise a představením firmy potenciálním investorům.

Prospekt pak manažer emise představí odborné veřejnosti a otestuje zájem trhu o chystanou emisi. Následuje tzv. „bookbuilding“, kdy investoři zasílají nákupní příkazy, ze kterých manažer emise po zpracování určí emisní kurz a objem emise. Na základě veřejné nabídky proběhne upsání a to tzv. zápisem do listiny upisovatelů.

Posledním z kroků je přijetí cenného papíru na trh, o němž rozhoduje burza. Od rozhodnutí vstoupit na burzu po uvedení cenného papíru na trh může uplynout i několik měsíců - obvykle se tato doba pohybuje kolem půl roku.

V případě vstupu na neregulovaný trh Start kontaktuje zájemce o vstup na burzu některého z takzvaných garantů emise - ten posoudí připravenost firmy pro vstup na kapitálový trh. Pokud s ním firma podepíše smlouvu, stává se garant průvodcem a poradcem budoucího emitenta v procesu vstupu na burzu a zároveň se zaručuje na burze za schopnost svého klienta dostát všem závazkům plynoucím ze statutu veřejně obchodované společnosti.

Ve spolupráci s firmou garant připraví prospekt emise (nebo jen zjednodušený informační dokument) a podá Burze cenných papírů žádost o přijetí emise na trh Start.

IPO (Initial Public Offering)

IPO (Initial Public Offering) je vžitý termín pro primární veřejnou nabídku akcií spojenou se vstupem na burzovní trh. Jde o vstup firmy na burzu, díky kterému se začnou akcie firmy obchodovat na trhu cenných papírů. Důvodem k provedení IPO může být buď navýšení kapitálu, prodej části akcií v držení původních vlastníků, nebo, dokonce nejčastěji, kombinace obou uvedených procesů.

Investoři zase získají záruku likvidity vložených prostředků, jelikož veřejně obchodovatelné cenné papíry jsou na burze rychle a snadno zpeněžitelné. Rozhodnutí o IPO je zásadní strategické rozhodnutí, na které je třeba nahlížet z několika úhlů pohledu.

Vstup na kapitálový trh znamená neustálý přístup k velkému množství potenciálních investorů, kteří chtějí investovat své prostředky. To umožňuje získat i tak vysokou finanční částku, kterou není např. jedna banka schopna nebo ochotna v rámci úvěru poskytnout.

Při vydávání akcií získá emitent finanční prostředky v hotovosti na neurčito, bez nutnosti splácet úvěr a úroky. Na druhou stranu je nutno pečlivě zvažovat budoucí dividendovou politiku firmy. U kapitálu získaného emisí akcií má podnik větší volnost při jeho využití, což je značná výhoda oproti omezením, která jsou často spojena s úvěrovým financováním.

Proces vydávání emise cenných papírů je pro investory tou nejtransparentnější metodou. IPO ocení hodnotu společnosti pro stávající akcionáře, věřitele firmy a obchodní partnery. Denní kotace akcií společnosti na burze pak vyjadřují vývoj současné a budoucí očekáváné hodnoty společnosti tak, jak je vnímána investory.

Většina uvedených výhod platí i v případě prodeje akcií stávajícími akcionáři společnosti.

Online Rejstřík obchodování s povolenkami na emisi skleníkových plynů

Online verze Rejstříku obchodování s povolenkami na emisi skleníkových plynů (The Czech Registry for Emission Allowances Trading) byla zpřístupněna na stránkách www.povolenky.cz. Společnostem, které se zapojí do systému obchodování, tento Rejstřík umožňuje disponovat s povolenkami, které jim vláda České republiky přidělila Národním alokačním plánem. Nutnou podmínkou pro otevření účtu v Rejstříku bude platné povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů.

V první vlně je možno účty otevřít pouze těm, kteří již mají povolení vydáno. Firmy musí zároveň s provozovatelem rejstříku uzavřít příslušný smluvní vztah, po vydání povolení je tedy důležité Operátora trhu s elektřinou ihned kontaktovat. Zařízení, která obdrží povolení po uvedení rejstříku do provozu, budou do Rejstříku po odsouhlasení ze strany Evropské komise doplněna později.

Na veřejné částí rejstříku naleznete celou řadu užitečných informací. Kromě jiného:

texty mezinárodních dohod,
odpovídající národní legislativu platnou v ČR,
slovník pojmů,
FAQ,
dokumenty potřebné k uzavření smlouvy a rovněž text smlouvy samotné,
veřejně přístupné zprávy rejstříku,
odkazy na další související stránky.

Všechny dokumenty potřebné pro uzavření Smlouvy o zřízení a vedení účtu v rejstříku pro obchodování s jednotkami přiděleného množství (povolenkami) emisí najdete v sekci Otevření účtu. K dispozici jsou kromě jiného připraveny následující dokumenty: