Jak se stát ochráncem přírody už od mala

Jakkoli se povědomí o důležitosti ochrany přírody, krajiny a životního prostředí v posledních letech velmi rozšířilo a zlepšilo, stejně zůstává na okraji zájmu jak politického, tak i života společnosti obecně.

Ochrana přírody a krajiny není a ani nemůže být vědeckou disciplínou, i když právě věda by jí měla poskytovat robustní důkazy pro její koncepční rámec, strategie, programy, projekty i každodenní praktickou činnost. Není ani represivní složkou státní správy, záměrně si libující v šikanování návštěvníků chráněných území nebo v bránění ctihodným záměrům developerů, přinášejícím pokrok všeho druhu. Nejedná se o nic jiného než o velmi širokou mezioborovou společenskou profesní činnost snažící se zachovat přírodu v dlouhodobě příznivém stavu, tedy zdravou.

Ve zmiňovaném pojetí zůstává ochrana přírody klíčovou složkou péče o životní prostředí. Ve střední Evropě přidáváme na rozdíl od anglosaského nebo ruského vymezení disciplíny k přírodě ještě krajinu.

Tvrzení, že člověk chrání určité části přírody od samotného počátku lidské civilizace, není ani zdaleka nadsazené. Lidé odpradávna chránili nejrůznější místa, spojená s náboženstvím, jako jsou posvátné háje, lesy a stromy nebo významné geomorfologické jevy, kupř. bludné kameny či vodopády, před jakýmkoli využíváním.

Ochrana přírody se jako pravidelná svébytná činnost vymezená jasnými cíli a postupně i pravidly ustavila v první polovině 19. století a od té doby prošla pozoruhodným vývojem. Jednotlivé základní etapy zmiňovaného procesu představuje tabulka níže. Z ní je zřejmé, že i ochrana přírody, ostatně jako každé jiné odvětví, neustále hledá základní přístup, klíčové pojetí, vůdčí rámcovou myšlenku, od nichž by se odvozovaly jak další názory včetně strategických koncepcí, tak konkrétní programy, projekty a každodenní činnosti.

Čtěte také: Znečištění ovzduší: role rostlin

V uvedené tabulce je doplňují hlavní témata, kterými se ochrana přírody a krajiny v příslušném období prioritně zabývala. Je pochopitelné, že se těmto otázkám péče o přírodní a krajinné dědictví věnuje i v dalších etapách. Územní a druhová ochrana neskončila v osmdesátých letech 19. století, resp. o století později, jen se od té doby objevily nové přístupy.

Současně zdůrazněme, že časové vymezení pěti základních etap je vysloveně orientační a vztahuje se spíše k jednotlivým dekádám. Ukazuje se rovněž, že od poloviny devadesátých let 20. století se hlavní témata, kterým se péče o přírodní a krajinné dědictví věnuje, značně rozkošatila.

Rok 2005 znamenal výrazný mezník v ochraně přírody a obecněji i péči o životní prostředí tím, že v jeho průběhu byly postupně uveřejněny závažné výstupy megavědeckého projektu Hodnocení ekosystémů na začátku tisíciletí (Millennium Ecosystem Assessment, MA).

Viditelný posun od biocentrického přístupu, zdůrazňujícího, že příroda má vnitřní hodnotu samu o sobě, bez ohledu na lidskou civilizaci, k utilární hodnotě (hodnoty přírody, z nichž má užitek člověk), přivítali mj. američtí ochranářští biologové Peter Kareiva a Michelle Marvierová.

Později sami nebo se svými spolupracovníky formulovali pohled na ochranu přírody, kterému se začalo říkat nová ochrana přírody. Uvedený netradiční pohled na péči o přírodní a krajinné dědictví vychází z následujících tvrzení: Osudy přírody a lidí spolu úzce souvisejí. Přírodu bychom měli chránit, protože lidem poskytuje pro ně existenční přínosy.

Čtěte také: Klidný spánek jako v přírodě

Postupné uveřejňování základních východisek nové ochrany přírody vyvolalo zejména v USA místy hodně vzrušenou diskusi. Jádrem sporu zůstává základní otázka, zda má ochrana přírody sloužit přírodě nebo také stejnou měrou přispívat ke zkvalitňování života lidí.

Sociologické šetření mezi ochránci přírody a ochranářskými biology ukázalo, že dotazovaní podporují, aby ochrana přírody poskytovala lidem přínosy, ale aby současně nespolupracovala s korporacemi, souhlasí s biocentrickým pohledem na přírodu, přičemž kladou na ochranu divočiny menší důraz než prominentní odpůrci nové ochrany přírody a jsou pro některé perspektivy definované Kareivou a spolupracovníky, ovšem bez zdůraznění toho, že primárním cílem ochrany přírody je zlepšování kvality života obyvatel.

I přes odmítnutí „nové“ ochrany přírody nám její provokující vpád připomněl jednu nikoli nevýznamnou skutečnost. Ochrana přírody představuje - ať se nám to líbí, nebo nikoli - obor zahrnující nejrůznější myšlenkové proudy. Právě jejich rozmanitost přitom zůstává jedním z hybatelů oboru, nicméně při pohledu z vnějšku nebo z praxe může s sebou přinášet i jistá úskalí.

Diskuse o minulém, současném a budoucím směřování ochrany přírody a krajiny je nejen z tohoto důvodu více než žádoucí. Etablované představy často přetvořené do neměnných zásad je nezbytné také v ochraně přírody konfrontovat se současnými poznatky.

Ochránce přírody, ekolog a horolezec Jiří Malík po několikadenním dešti, který způsobil zářijovou povodeň, obchází a kontroluje stav tůní a mokřadů ve Zdoňově. Ty se před lety staly pilotním projektem v programu komplexního přístup k nápravě krajiny zádrží vody. „Inspekční dohled nad tůněmi a minipoldery, které již máme hotovy jak na části Libné, tak nad Navrátilovým lesem i pod ním v lokalitě Na Vrátkách dopadla na výbornou," konstatoval s uspokojením, že vybudované tůně plní svůj účel. „Zadržujeme vodu nejen na povrchu, ale přerušením malé části meliorací do údolnice dostáváme i vodu z trubek.

Čtěte také: Definice ochrany přírody

Vznikl zde zcela nový multifunkční mokřad s občasně tekoucím potůčkem a kaskádou pěti minipolderů. Zejména tato údolnice v minulosti po desetiletí způsobila, že zde na orné půdě vznikla eroze na příliš velké lánu orné půdy a Zdoňovský rybník z velké části zazemnila. I když se Jiří Malík v posledních letech specializuje na ochranu vodního režimu krajiny, není zádrž vody jeho jediná iniciativa.

„Pomohl jsem obcím při zastavení nesmyslné přehrady Pěčín v Orlických horách, která by zaplavila a upřímně řečeno zničila nejkrásnější údolí Orlických hor. Už hodně dávno jsme s úžasným týmem lidí z Hnutí Duha zastavili pomocí celonárodní kampaně výrobu freonů v ČR, které se podílely na destrukci ozonosféry, což vedlo například ke zvýšení rakoviny kůže.

„Radost mám skoro pořád. Z každé další minuty, dne. Každá další vteřina je oslava života, co se vnitřního nastavení týče. Z věcí zvenku mám radost z každé další studie, kterou uděláme, což je obří práce celého týmu, z každého posunu politiky naším směrem, z každé tůně, vysazení stromu podle našeho modelu. Radost mám setrvale z našeho know-how, že zatím obstálo všechny expertní a praktické zkoušky.

Jak sám říká, tak o přírodu se zajímal od ranného dětství. „Hodně času jsem trávil v trávě, kterou jsem si představoval jako miniaturní les, ovlivněn poslechem četby Ferdy Mravence. Další čas jsem trávil ve stromech, inspirací byl Tarzan, což mně později vedlo k horolezectví. A jeden z hlavních vlivů byla opět Sekorova kniha Pohádka o stromech, kde statkář vykácel stromy a tím umožnil větrnou erozi a vyschnutí krajiny.

„A lezení po místních skalách a v Tatrách ve mně vybudovalo silný vztah k místní skalní krajině a přírodě.

„To už jsem byl ženatý, měli jsme s Evou dvě holčičky, a v roce 1987 jsem se z lezeckých kuloárů dozvěděl, že komunisti ředili místní mléko kontaminované rakovinotvornými PCB, mlékem bez kontaminace. Jako vedoucí obchodu a cestovního ruchu v Teplicích jsem udělal ručně plakátky, které jsem vyvěsil v sedmi místních prodejnách jednoty, že nedoporučuji spotřebu mléka. Byl z toho velký poprask, stal jsem se hrdinou místního podzemního ekologického hnutí, kdy jsem byl pozván do Ekony Náchod, čímž definitivně začala moje dráha ekologa a ochránce přírody.

„Nejde jen o házení klacků pod nohy… Vzpomínám, že jednou Eva brala telefon a hlas se zeptal, zda jsem doma. Žena sdělila, že ne a hlas odvětil, to nevadí, ten už to má stejně spočítaný. A přidává další příklad. „Můj bývalý přítel a spolulezec v rámci jeho starostenské činnosti, když jsem co nejsvědomitěji pracoval ve státní správě na CHKO Broumovsko, mně a kolegu vedoucího nazval ekologickým teroristou. Tak velké bylo nepochopení a nenávist, přestože činnost, kterou jsme dělali, byla daná zákonem," dodává, že nepochopení a odmítání je denní chléb.

„Ten se přenesl nyní výlučně na sociální sítě a bohužel v minulosti tím trpěla celá rodina, včetně našich dětí, které si vyslechly řadu jedovatých poznámek a ústrků díky mé činnosti.

„Přesně tak. Když chceš v nevládním sektoru ochranu přírody, je to strašně namáhavé. Denně čelíš tlaku. Někdy proti nám stáli i novináři, jindy silná politická strana jindy finanční klika anebo i všechno dohromady. Jindy zneužitá legislativa, nebo její absence. Člověk musí být multifunkční - potřebuje mít znalost zákonů, expertní přehled, vyjednávání, umění oslovit, umět čtivě psát, orientovat se v každodenním dění… A takhle den za dnem, rok za rokem.

„Energie už nemám zdaleka tolik, co v minulosti. Přesto se snažím těžit z dob vrcholového sportu a zkouším si co nejvíce udržet fyzičku. Těžím dneska z extrémní fyzické i psychické zátěže z lezení a cyklistiky, kterou jsem absolvoval. A z toho mám tuhý kořínek. Kdosi řekl, všechno je v hlavě a je to velké skoropravda.

„Z lezení se řídím heslem tuším že Gastona Rébuffata: Kde je vůle, tam je cesta. Platí to na skále, kdy často se zdálo, že při prvovýstupech je to opravdu neslezitelná stěna, ale nakonec se podařila vylézt. To štěstí je potom nepopsatelné. Jelikož už má - jak sám říká - šest křížků na hrbu, tak ho naštve jen máloco.

„Dokonce mám program, abych se nenaštvával. Když přesto přijde nějaká roznětka, řeknu si - a někdy i nahlas - jsem paliativní pacient, nesmím se rozčilovat.

Po vítězné pětileté kampani stopnutí plánu těžby břidlicových plynů v Česku se v roce 2016 pustili do návrhu revitalizace toku Bučnice na Zdoňovsku. Projekt však zastavil administrativní blok ze strany státu. Aby odhalili všechny potíže administrace tak velkého záměru, začali řešit na Zdoňovsku celé povodí o rozloze 20 km2 a zkoumali, jak obrovskou plochu rychle mapovat, kolik vody by se dalo zadržet a kolik by stála realizace. Tak se zrodil Model Zdoňov (dnes Model Živá krajina) o adaptaci ČR/EU na klimatickou změnu.

V dobách Gorbačovovy perestrojky se tradovalo, že již nestačí znát nové myšlení. Je nezbytné vědět, které z nových myšlení je nejnovější. V souvislosti se syndemií nemoci covid-19 se opět při nejrůznějších příležitostech hovoří o budoucím směřování celé lidské civilizace. Jinak řečeno: měl by se radikálně změnit vztah lidí k přírodě, resp. životnímu prostředí.

Jan SuchýJan Suchý je ochránce přírody, lektor a člen Justice for Nature. 10. Ochraně přírody se věnuje už od svých 16 let, kdy ho nadchly přednášky jiných lektorů. Nejenom terénní ochrana ohrožených druhů, ale také přednášky a edukace veřejnosti dává jeho životu smysl. I právě proto byl již dvakrát nominován na Environmentální cenu Josefa Vavrouška Nadace Partnerství. Jak jste se vůbec dostal k ochraně přírody?Když jsem chodil do šesté třídy na Tyršově základní škole v Brně, přijeli tam za námi jednoho dne lektoři z programu Nejbohatší ekosystémy planety Země, kteří nám přijeli vyprávět o tom, jak se začali věnovat ochraně tropického deštného pralesa v Indonésii.

Zaujal mě tehdy jejich životní příběh a doslova mě šokovaly informace o tom, že někdo na druhé straně světa zabíjí tygry, orangutany nebo vypaluje tropický deštný prales. S přednáškami za námi jezdili každé pololetí. Nejen, že jsem jejich přednášky poslouchal s velkou oblibou, ale také jsem si postupně začínal ujasňovat, čemu bych se chtěl věnovat.

Vidíte v ochraně přírody postupem času více překážek nebo naopak se situace lepší?Nelehká otázka. V ochraně divoké přírody čelíme mnoha problémům a překážkám a některé z nich jsou z dlouhodobého hlediska skutečně těžko překročitelné. Jednoduše řečeno, je nás stále málo, málo odhodlaných a skutečně zapálených lidí, kteří by byli ochraně přírody schopni věnovat kus života a brali to skutečně vážně. O to víc člověka potěší každý, kdo projeví zájem pomáhat.

V mnoha ohledech se ale ochrana přírody posouvá. Dnes už můžeme využívat celé řady moderních technologií (fotopasti, drony apod.), které nám například skvěle umožňují sledovat stav jednotlivých ekosystémů z hlediska výskytu divokých druhů zvířat anebo třeba odhalovat nelegální aktivity, jako je velmi často třeba pytláctví. Když jsou takové technologie v dobrých rukou, můžeme pro divokou přírodu odvést kus práce.

Monitoroval jste různé šelmy, není to trochu riskantní práce?Riskantní částečně ano, ale nejspíš ne tak, jak by vás napadlo. Největším rizikovým faktorem překvapivě nejsou samotné šelmy, ale spíš lidský faktor. Šelmy jsou na mnoha místech světa terčem pytláků, trofejových lovců či travičů z mnoha důvodů a riskantní je při té práci právě setkání s takovými lidmi. V našich zeměpisných šířkách jsou tím rizikovým faktorem například myslivci, kteří jsou proti šelmám dost vysazení a vlastně téměř kohokoliv, kdo se zasazuje o jejich ochranu, považují za nepřítele.

Od roku 2017 do roku 2023 jsem se intenzivně věnoval monitoringu velkých šelem na Slovensku. V Kremnických vrších a Nízkých Tatrách jsme měli za úkol monitorovat medvědy, vlky i rysa ostrovida. Byla to nádherná práce, kterou čas od času okořenilo i osobní setkání s těmito zvířaty a nikdy to nebyla žádná nebezpečná situace. Naopak, právě na tyhle okamžiky vzpomínám nejčastěji. Dnes se spolu s dalšími kolegy v určitém období v roce věnuji monitoringu jaguárů a dalších divokých zvířat v Kostarice a ani tam není třeba se těch zvířat obávat. Pokud jste vědec, který ta zvířata pouze monitoruje, dá se říct, že nejste pro nikoho hrozbou.

Co dělá Justice for Nature?Děláme spoustu zajímavé práce. Organizace Justice for Nature (dříve Prales dětem) už funguje od roku 2009 a za tu dobu se zformovala do neuvěřitelných aktivit a skvělého týmu, kterého jsem dnes součástí a jsem za to moc rád. Obecně řečeno, máme celou řadu národních i mezinárodních aktivit, v rámci kterých je naším jasným cílem ochrana divoké přírody, divokých zvířat a odhalování ilegálních aktivit, které je ohrožují.

V České republice se věnujeme problematice trávení a ilegálního lovu divokých zvířat. V programu Prevence Environmentální Kriminality máme vytvořený výjezdový tým, kterému lidé mohou prostřednictvím mobilní aplikace Hlášení Zelené Kriminality, hlásit podezření na trávení, pytlačení nebo týrání či nelegální zajetí volně žijících živočichů. Takové případy pak od oznamovatelů přebíráme, na místě přímo v terénu vše prověřujeme a následně předáváme policii. Mezi lidmi, kteří nejsou znalí mnoha oficiálních úkonů a mezi úřady, které by se touto trestnou činností měly zabývat, tak vytváříme jakýsi zelený most. Mezi naše poslední řešené případy patří například královský orel na Znojemsku, kterého někdo nelegálně bezdůvodně zastřelil.

Máte ale také zahraniční programy?Naše zahraniční projekty, které mohou být pro mnoho lidí o něco zajímavější, je to přeci jen exotika, se odehrávají v Kostarice. Zde máme zřízenou oficiální organizaci, v rámci které jsme zřídili dva velké projekty. Vedle národního parku Tapanti jsme vykoupili přes 150 hektarů tropického deštného pralesa, čímž vznikla úžasná biosférická pralesní rezervace Green Life. Tu monitorujeme prostřednictvím fotopastí a vytváříme tak kvalitní ochranné pásmo kolem národního parku v oblasti Tausito. Přímo v parku pak pomáháme odhalovat ilegální aktivity.

Naopak modrá energie se odehrává na severu Kostariky v provincii Guanacaste, kde se v oblasti zálivu Santa Elena odehrává projekt Blue Life a monitorovací program Oko Oceánu. Máme zde Oceánské centrum a loď, tedy jsme plně schopni a vybaveni k monitoringu velryb a k získávání důležitých údajů a dat pro budoucí ochranu tohoto kouzelného zálivu. Každý rok sem připlouvají dvě populace keporkaků dlouhoploutvých. Putují sem až od Antarktidy a Kalifornie, aby hledaly partnery a rodily mláďata. A to nejlepší nakonec. Organizujeme dobrovolnické programy, v rámci kterých to vše mohou dobrovolníci zažívat s námi a pomáhat nejen naší organizaci, ale také národním parkům, se kterými spolupracujeme. Je to jedinečná možnost poznat tropický deštný prales, oceán, zúčastnit se monitoringu jaguárů, velryb, proti-pytláckých hlídek, dozvědět se spoustu nových informací, a hlavně po sobě ve svět zanechat nějakou pozitivní stopu. Můžeme tomu říkat dovolená 21. století.

Vzděláváte také žáky a nejenom ty, jak takové přednášky nebo besedy vypadají?Každá přednáška či beseda je originální. Hodně záleží na tom, na jaké téma ve škole zrovna přednášíme a zda je to základní či střední škola. V rámci projektu Nejbohatší ekosystémy planety Země (NEPZ) přednášíme o významu, ohrožení a ochraně nejrůznějších ekosystémů. Nejsilnější hodnota těchto přednášek je, že jakožto lektoři máme s těmito ekosystémy osobní zkušenosti a často se v nich pohybujeme i díky našim projektům zaměřeným na jejich monitoring a ochranu. Kromě faktů je tedy každá přednáška okořeněna různými historkami, postřehy i nepřenositelnými zkušenostmi s divokou přírodou. Občas se dostáváme do zajímavých a komplikovaných diskuzí, například v souvislosti s přelovováním oceánů nebo trofejovým lovem.

Jaké jsou vaše další plány, na čem teď pracujete?Momentálně v organizaci působím jako koordinátor programu Prevence Environmentální Kriminality. V rámci této činnosti přijímám hlášení z naší mobilní aplikace Hlášení Zelené Kriminality, kam nám její uživatelé posílají nejrůznější nálezy spojené např. s trávením divokých zvířat, s pytláctvím apod. Následně tato hlášení vyhodnocuji a v případě, že se skutečně jedná o něco závažného, k takovým nálezům vyjíždím, vše dokumentuji a s kolegy předávám policii. Zároveň pracujeme na nejrůznějších preventivních opatřeních - přednášky o environmentální kriminalitě na středních školách, informační kampaně v dotčených regionech či plakátování. Tento program spolu s kolegy plánujeme i dál rozvíjet.

Byl jste nominován na cenu Josefa Vavrouška, co tomu říkáte?Přiznám se, že sám sebe nevnímám jako někoho, kdo by měl přebírat nějaká ocenění i přesto, že vnímám svoji práci jako velmi důležitou. Ovšem být spojován s odkazem pana Vavrouška je pro mě velkou ctí, protože je to jeden z lidí, kteří u nás pokládali základní stavební kameny ochrany přírody.

Ve čtvrtek 13. 11. začala v?Ústí nad Labem první česko-saská konference týkající se bariér, které brání efektivní obnově krajiny a ochraně biodiverzity. Akci pořádá společnost Čmelák z?Liberce a účastní se ji přes 50 hostů z?neziskových organizací, úřadů a univerzit z?obou stran hranice. Ochránce trápí celá řada bariér, která jim znemožňují věnovat se jejich činnosti naplno. Na prvním místě je to složitá byrokracie, spojená se získáváním peněz na jednotlivé projekty a jejich vyúčtování a také nedostatek financí a lidí, nebo techniky, která by jim ulehčila práce v?terénu.

Hlavním důvodem pro setkání ekologů je fakt, že přesto, že o potřebě obnovy krajiny a její biodiverzity mluví desítky různých dokumentů, strategií a plánů, reálně se těchto cílů dlouhodobě nedaří dosahovat. V?podmínkách, které stát pro tuto činnost vytváří, se nelze divit.

Jan Korytář ze Čmeláka k?tomu říká: ,,Naším cílem je otevřít diskusi o podmínkách, v?jakých probíhá praktická ochrana přírody u nás v?České republice a v?sousedním Sasku. Jako ochránci přírody jsme z?byrokracie a neustále nejistoty podobně frustrovaní, jako mnozí zemědělci. Ve chvíli, kdy většinu času trávíme sháněním peněz a papírováním, na samotnou ochranu přírody už tolik času nezbývá. Konference se bude zabývat nejen bariérami, ale i hledáním řešení, jak alespoň některé z?nich odstranit. To je klíčově i v?souvislosti s?novým evropským zákonem o obnově přírody.

Biolog a ochránce přírody Karel Kerouš (*1956) se s námi podělil o své zkušenosti, úspěchy i chvíle beznaděje, které zažil při své dlouholeté práci ochranáře, publicisty a přírodovědce - specialisty na plazy a obojživelníky. Už od předlistopadových dob jezdíte na besedy se školáky. Ano, v dětech vidím důležité aktéry ochrany přírody a zároveň naději na zlepšení současného nepříznivého trendu.

V průběhu každého roku jsem často zván různými ochranářskými spolky a zájmovými organizacemi na setkání s veřejností. Těchto pozvání si velice vážím a obsah si někdy mohu vybrat sám, někdy jsem osloven s konkrétním tématem. Vždy se ale snažím posluchače zaujmout aktuálnímih informacemi. Především se zaměřuji na to, o čem se v médiích a na veřejnosti příliš nemluví nebo to není žádoucí. Snažím se ukázat problémy i z jiné strany, než jak je lidé znají z médií.

Velmi mě například irituje dnes všeobecně uznávaný názor, že příroda je tu pro člověka, a proto je nutné umožnit lidem přístup do všech jejích částí včetně prvních zón národních parků. Ano, příroda je tu pro člověka, protože mu umožňuje život. Zřídit turistické trasy nebo cyklostezky v nejhodnotnějších částech parků však považuji za nejhorší politické rozhodnutí od roku 1992, kdy vstoupil v platnost zákon o ochraně přírody a krajiny. Nevěřím, že by skuteční odborníci s něčím takovým souhlasili. Tento exces s celospolečenským dopadem přičítám zvůli komunálních i parlamentních politiků, kteří takto bezohledně bodují u voličů.

Považuji za nehoráznost, když laici rozhodují o odborných záležitostech. Ve svých prezentacích pro dospělé se také snažím přibližovat problematiku z praktických a hmatatelných hledisek. Dospělé je těžké přesvědčit, a tak se ve svých přednáškách snažím na problémy alespoň ukázat. Vždycky zdůrazňuji, že ochrana přírody je rouška, za kterou se skrývá člověk a jeho zdraví.

Jsem přesvědčen, že moje generace dělá kardinální chyby, které se projeví až za několik desítek let. Úbytek každého rostlinného a živočišného druhu má za následek oslabení biocenózy i celého ekosystému, včetně člověka, který je jeho součástí. A my zaznamenáváme úbytky nejen u jednotlivých druhů, ale u celých taxonomických skupin.

Denaturalizaci krajiny je vidět na každém místě republiky. Myslivci nezměnili svoji zvrácenou teorii, že co má zahnutý zobák, musí k zemi. Ti, co tento názor změnili, ať mi prominou. Všude se staví rozhledny, dokonce už i v údolích, jak je tomu třeba v Bystřici pod Lopeníkem, cyklostezkami je naše území doslova prošpikované a stále jich není dost. Úbytek druhů však nespočívá jen v nenávratném mizení biotopů.

tags: #jak #už #od #mala #být #ochráncem

Oblíbené příspěvky:

• Efektivní likvidace stavebního odpadu
• Recenze tašky Envirosax Rolling Stones
• Dotace pro vodní ekologii v ČR
• Ochranné pospojování pro ekologické mycí stoly
• Zpevněné usazené horniny