Uzavřený ekosystém pro lidi: Experimenty a jejich důsledky

Život zasvětil zkoumání zvířecího chování (myši a potkani) a závěry jeho experimentů se navždy zapsaly na přední stránky učebnic světové psychologie a sociologie a jeho výsledky se stali paralelou k vývoji lidské společnosti. John Bumpass Calhoun (11. května 1917 - 7. září 1995) byl americký etolog a behaviorální vědec, známý pro studia hustoty obyvatelstva a jeho vlivů na jeho chování. Při analogii Calhounova experimentu s lidskou populaci platí upozornění: nelze na ni pohlížet jako na srovnání člověka s myší, ale jako srovnání jednoho živočišného druhu s druhým.

Calhounův experiment s myší populací

Calhounův experiment dokázal: když má společnost dostatek prostoru a zdrojů v případě obsazených všech společenských rolí je boj o ně natolik namáhavý, že to vede k celkovému zhroucení a zániku populace.

Experiment probíhal ve čtyřech fázích:

1. První fáze: "usilování"(myši prozkoumávali nové prostředí, přizpůsobili si ho a rozdělili si teritoria.
2. Druhá fáze: "populační exploze" (díky neustálému přísunu potravin a skvělým podmínkám, se zvířata začala exponenciálně množit. Každých 60 dní se počet zdvojnásobil.
3. Třetí fáze: "fáze rovnováhy" (přestože že kapacita buňky byla 3000, myší přírůstek se zastavil na čísle 2 200 jedinců. Rovnováha však nastala pouze v počtu obyvatelstva. Uvnitř společenství se dělo něco, co Calhoun nazval jako "behaviral sink" - chování zkázy. Mnoho samic nebylo schopných úspěšně dokončit graviditu, pokud se mláďata narodila, samice nebyly schopné se o mláďata postarat. Mezi samicemi se zase projevovaly početné poruchy chování - frenetická hyperaktivita, sexuální deviace vedoucí ke kanibalismu, agresivita, patologická plachost... Někteří jedinci se pohybovali po výběhu pouze tehdy, když ostatní spali. Nová generace myší se snažila včlenit do společnosti, ale byla drasticky vyhoštěná. Sociální role ve skupině již byly rozdělené. Dobře živené myši se totiž dožívaly vysokého věku a odmítaly tyto funkce uvolnit mladým. Mladí samci nenacházeli uplatnění a to je vedlo k agresivním útokům mezi sebou. Starší samci ale také nedokázali ubránit svá území a ochránit samice. Samice se stávaly agresivnějšími a jejich schopnost rozmnožovat se byla vážně narušená. Další ze sledovaných aberací bylo podivné chování myší, které doktor nazval the beautiful ones (krasavci). Tito jedinci žili absolutně odděleně od ostatních. Nezapojovali se do bojů a věnovali se výlučně krmení, pití a přehnané péči o svůj kožíšek. Na jejich těle nebyli dokonce ani žádné jizvy po soubojích, byli bezchybně krásné a zdravé ale na rozdíl od zbytku populace byli velmi hloupé.
4. Čtvrtá fáze: "fáze smrti" (po dosažení počtu 2 200 jedinců začala populace prudce klesat. Agresivita eskalovala do takových rozměrů, že nebylo možné najít myši bez ohryzaného ocásku. Posledních tisíc jedinců bylo tak sociálně deformovaných, že se vůbec nerozmnožovali. Zvířata žila vedle sebe, aniž by si uvědomovala přítomnost ostatních. Tato deformace v nich byla tak pevně zakořeněná, že ani po přemístění do jiného prostředí nebyla schopná normálního života. nakonec zůstalo jen pár krasavců. Užívali si prostoru a naplňovali své potřeby, ale o rozmnožování neměli zájem.

Analogie s lidskou populací

Kondenzování populací na omezeném prostoru již nyní vede v naší společnosti k podobným analogiím. V oblastech hustého zalidnění a bohatství zdrojů, jsme se již posunuli do fáze rovnováhy. Ještě v sedmdesátých letech byl index porodnosti 2,1 nyní je však 1,2. Růst populace se zastavuje (za posledních 200 roků se populace zvýšila 7,7 x). Největší pokles obyvatel zaznamenává Japonsko (japonská velkoměsta především). Míra porodnosti je tu 1,1 dítěte na ženu a stále klesá. Také se zde objevují analogie se sociálně-patologickými jevy jako u populace myší. Odhadem se zde vyskytuje až milion mužů neschopných společenské interakce (nemají zájem o ženy a izolují se). Vycházejí ven pouze v noci, kdy většina lidí spí. Jsou to "sociální autisté".

Celá generace mladých lidí se rodí do prostoru, kde jsou všechny sociální role již definované (obsazené). Vytvořit si svůj prostor je tedy velice namáhavé a stresující. Rovněž je zde přítomný problém nezájmu o opačné pohlaví. V partnerském vztahu jedinci nevidí žádný požitek a úmyslně se mu vyhýbají. Ale nejedná se pouze o problém japonských aglomerací, tyto problémy můžeme rovněž vypozorovat v jiných bohatých a hustě zalidněných krajinách světa.

Čtěte také: Experiment Biosféra 2

Ukazuje se že komfort našeho bytí (blahobyt) se stal naším vězením a je vstupní branou ke zkáze. Neustále se snažíme o růst, ale ztrácíme ponětí o skutečných hodnotách, spolupráci (narůstá individualismus, roste napětí mezi pohlavími, jedinci se izolují) a rovnováze společnosti.

Nyní jsme ve fázi rovnováhy 1990 - 2020, kdy se současně vytváří závislost (éra blahobytu západní civilizace), civilizace se globalizuje, roste bohatství na kterém jsme závislý, možností atd. Po roce 2020 vstupujeme do fáze degenerace, zkázy a chaosu 2020 -2032 (smrti, populace pouze stárne, vymírá a degeneruje, nastává nástup Technokracie a Metavesmíru), rezignovali na "společenské a rodinné funkce", spíme, jíme a staráme se pouze o sebe, část populace nemá zájem o opačné pohlaví, někteří se věnují kultu svého těla, unikají do virtuální a rozšířené reality, dochází k hloupnutí zejména mladé populace, narůstá agresivita, stres, strach atd., jsme psychicky rozložení (naplňuje se duchovní a fyzická smrt jedinců), máme strach ze změny a budoucnosti, nejsme ochotni se přizpůsobovat (efekt vařené žáby), čeká nás kontrolovaná společnost se sociálním bonusem (DVS) nebo jiná forma kontrolované společnosti (společnost řídí umělá inteligence místo člověka, která podporuje degeneraci lidstva, nastává "digitální potopa světa"), kde dobrovolně vstupujeme do "digitálních koncentračních táborů". Přecházíme do virtuální reality, kde vládne digitální diktátor.

Místem, kde se naplní fáze zkázy budou zejména velké aglomerace, kde se koncentruje více jak 60 % světové populace na malé ploše - cca 3% plochy pevniny (velké aglomerace na pobřeží jsou také ohroženy stoupající hladinou oceánů) a tento trend koncentrace do měst dále narůstá. Klíčové, z pohledu dalšího vývoje, bude ale myšlení lidí (nikoliv jen místo pobytu). Právě blahobyt a závislost na virtuální realitě a technologiích budou klíčovými faktory.

Odpoutáním se ze závislostí, změna paradigma jedince a společnosti, "otevřené srdce" a tvůrčí proces vědomého člověka je lékem na fázi zkázy a chaosu, která postihla degenerující populaci (digitální myšlení a závislosti). Změny, které probíhají ve fázi zkázy. umožňují zrychlený duchovní vývoj lidské populace (tzv. Fáze transformace a zrodu (2033 - dále) - nový počátek (změna paradigmatu jedince a společnosti, dokončený duchovní vývoj jedince, osvobození se ze závislostí) - "barevná společnosti" a vědomý člověk (HOMO Aquarius) tvoří, protože chápe princip toku energie - tvůrčí práce, kreativita (tím neokrádáme o energii nikoho v okolí, proto se jinak vzájemně obíráme o energii -dualita) - tvořením (energie lásky) zvyšujeme své vibrace a i svého okolí, zvyšujeme energii - to je tvůrčí proces (když neprobíhá tvůrčí proces - bojujeme vzájemně o energii, tím podporujeme model závislosti a nemůžeme zvýšit své vibrace). Místo boje o energii, ji tvoříme a osvobozujeme se od závislostí a boje o energii (boj znamená krádež energie jiným, pokud nejsme v tvůrčím procesu).

Fáze procesu transformace a zrodu je spojena s nástupem věku Vodnáře (v rámci precesního roku) a je v souladu s ovulačním cyklem planety Země, která umožňuje v tomto období vznik nového vývojového druhu člověka (Homo Aquarius) v nových podmínkách na planetě Zemi. Pokud se to nepodaří, další pokus má lidstvo v dalším fraktálním cyklu za cca 26 000 roků. Zásadním ohrožením pro tento vývojový proces člověka je vznik Metaversa (digitálního vesmíru a Homo technologicus (digitální zombii)), který může nahradit současný reálný svět.

Čtěte také: Význam uzavřeného cyklu

Růst teploty o 2°C (450 ppm, rok 2035, ale možná již v tomto desetiletí) způsobí bod zlomu (systém a jeho současná rovnováha se rozvrací) a rychlé roztávání ledovců, stoupání hladiny oceánů a díky tomu dojde ke zmenšení plochy vhodné pro život na planetě minimálně o 20%.

Když prof. Calhoun zjistil, kdy to se společností dopadne špatně, začal pátrat po tom, co udělat, aby to dopadlo dobře. A zjistil. Přinutil myši k zájmu o jiné. Přiměl je k interakcím a vzájemné pomoci. Pokud se chtěla myš napít, potřebovala k tomu jinou, aby jí na malou chvíli stlačila drobnou páčku. Pokud ta na páčce stála, voda tekla a myška se mohla napít. Pak se mohly vystřídat. Nucenou spoluprací jim zpestřil život natolik, že myši neunikaly ze společnosti, více si všímali jedna druhé, pěstovaly si sociální chování, každá z nich měla důležitou roli.

Cyklus stromu: starý strom na konci svého životního cyklu vyprodukuje velké množství semen, aby zajistil pokračování svého druhu (zde je jedno z vysvětlení přemnožené populace a jeho významu) po svém pádu v materiální rovině a současně poskytl dostatek živin pro své potomky (současné lidstvo však žije na dluh a pro své potomky zanechá dluhy, vyprahlou zemi bez půdy a lesů). Vývoj stromu pokračuje v duchovní oblasti (předávání moudrosti -lesní stařešina svým potomkům prostřednictvím kořenů, kteří ho vyživují).

A právě Milankovičovy cykly jsou jedním z projevů fraktální struktury, která se skládá i různých poloh planety Země na oběžné dráze (cykly), které se cyklicky opakují a ovlivňují vývoj na planetě Zemi včetně člověka (např. Cyklus stromu je inspirací a základem teze, která vysvětluje exponenciální růst a následnou redukci populace: Během posledních 200 roků probíhala populační exploze (exponenciální růst), počet obyvatel na planetě se zvýšil více jak 7x. Čeká nás transformace Homo sapiens v HOMO Aquarius, tato transformace probíhá jednou za 26 000 roků, - bod zlomu daný přechodem z věku Ryb do Vodnáře, pokud je dostatek energie. Proto v posledních 200 rocích roste exponenciálně populace (aby jedinci prošli transformací z duality - Homo sapiens v jednotu - HOMO Aquarius, dokončí se duchovní vývoj). Následně se populace opět sníží během cca 200 roků na původní stav, cca 1 miliardu či níže. Naplní se Herakleitův princip a období bude označováno jako 6. vymírání živočišných druhů.

Atomizace jedinců je jedním z příznaků rozkladu současné civilizace (viz. Calhounův experiment a Herakleitův princip). Individualizace zájmů muže a ženy, tím je vyloučena vzájemná spolupráce v rodině (společné tvoření rodičů, tzv. čchi rodiny), tento fakt přiživuje i systém orientovaný na výkon a zisk (tempo se stále zrychluje), nastává tzv.

Čtěte také: Více o uzavřených ekosystémech

Příkladem omezeného prostoru při relativně neomezených zdrojích je Japonsko. Podle údajů o světovém obyvatelstvu, které zveřejnil Populační referenční úřad USA, zaznamenává Japonsko největší pokles v počtu obyvatel ze všech zemí světa. V roce 2012 bylo Japonců přibližně 130 milionů. Vysvětlením možná může být fakt, že Japonsko je ostrov (a také stát uzavřený do sebe), který ztratil potřebnou diverzitu a jeho obyvatelé směřují ke kolapsu. Pokud by se podpořila diverzita, mohlo by dojít k zastavení tohoto procesu?

Teze: lidstvo opakuje pravděpodobně stejný model blahobytu (jako myši v Calhounově experimentu) a hrozí zánik podobný "zániku a potopení Atlantidy" (pozůstatek Bermudský trojúhelník se svými anomáliemi), který byl pravděpodobně způsoben nesprávným použitím technologií a různými experimenty, které byli důsledkem odklonu od vědomí a skončilo to potopou světa. A nyní používáme také technologie a experimentujeme, proces se exponenciálně zrychluje, odklonili jsme se od Vědomí a také nesprávně chápeme důsledky našich činů z pohledu věčnosti, my žijeme pouze "tady a teď", důsledky nevnímáme).

Fáze duchovního vývojového procesu DE LUCE (vývojový proces svobodné vůle jedince): "tunelové vidění" - tma (jsme v temnotě - slepá víra, závislost, ne-logika, strach), na konci tunelu se objevuje světlo - "černobílý svět" (černá a bílá, projevená polarita v dualitě - rozum potlačuje víru, nezávislost, logika, překonám strach - porazím strach, bojuji) a vycházím z tunelu, otevírám své srdce a vnímám "barevný svět" (protože jsem zvýšil svoje vibrace otevřením svého srdce, měním svoji matrici a dualita se transformuje v rezonanci lásky - univerzální vědomí) a vnímám hloubku a objem všemi smysly, který je vzájemně propojen do jednoty s vědomím (vědomý člověk Homo Aquarius má otevřené srdce, přijímá a sdílí, je vzájemně souvislý, vědomý v dynamické rovnováze a harmonii, je propojen rozum a víra ve vědomí a rodí se moudrost, přijímám strach, který je pomocník a je mou součástí). a mění se i lidská DNA, dokončí se vývojový cyklus člověka ve fyzickém těle na planetě. To je zjednodušené vyjádření cesty, jak se spojit se svým vědomím prostřednictvím zvýšení svých vibrací - dualita se transformuje v rezonanci a duše dokončí svůj duchovní vývoj fyzickém těle a ukončí proces inkarnací na planetě.

Pochopením a realizací, kdy "nevěnuji pozornost" věcem a událostem kolem nás, které polarizují společnost i jedince, mám čas pro pochopení sebe. Energii, kterou jsem věnoval vnějšímu okolí, nyní používám pro poznání sebe ("vypnutím mysli" se zvyšují vibrace, otevírám své srdce a napojuji se na prapodstatu) a na spojení se svým vědomím. Tím zvyšuji svoje vibrace na úroveň lásky (odpoutal jsem se ze závislostí, odpustil jsem, mám otevřené srdce) a jednou za precesní rok přichází "solární záblesk lásky" (změna myšlení, změna současného paradigma), který umožňuje hromadnou transformaci (a je současně varováním) a také vznik nového vývojového druhu člověka v souladu s ovulačním cyklem planety Země, který je provázán s přechodem do věku Vodnáře v rámci precesního cyklu planety. Pokud se to nepodaří, další pokus má lidstvo za cca 26 000 roků.

Úvaha: smyslem informací není vyvolat strach u jedinců či společnosti, ale ukázat možnost, kterou může civilizace projít. Člověk se nemusí bát, cestu může hledat v poznání sebe a zklidnění, které umožní vnímat svůj vnitřní hlas, který nás propojí s vědomím. Svou energii již nemusíme věnovat vnějšímu světu, kde probíhá souboj duality (pravda a lež, černá a bílá), který odebírá energii a poznání (blokuje osobní a společenský vývoj).

Z demokracie a "nezávislé společnosti" se během tohoto desetiletí ve vývojovém procesu civilizací přesouváme do nejnižšího stupně "závislé společnosti" - Technokracie (doba tma, otroctví, závislost, agresivita, popření demokracie, digitální globální diktátor) - vznikají digitální virtuální státy.

Uzavřený ekosystém v láhvi

Miniaturní ekosystém, který je hermeticky uzavřený ve skleněné nádobě. Jediná výměna s okolím je fakticky příjem světla. Světlo dodává prostřednictvím fotosyntézy rostlinám energii. Rostliny se samy rozmnožily pomocí semenáčků. Jak staré rostliny hynou, tak se rozkládají a tvoří oxid uhličitý. Ten zase dodává novým rostlinám živiny.

Malé kapradiny, jako je Adiantum, malé druhy Tradescantia či sazenice rostliny Chlorophytum se uchytí snadno. Přesuňte každou rostlinu opatrně do správné polohy, přizpůsobte je tyčinkou, nebo kuchyňskými kleštěmi, dokud je nemáte tam, kde je chcete mít.

Projekt Melissa

Projekt Melissa se pokouší vytvořit uzavřený ekosystém, v němž bude organický odpad recyklován bakteriemi, které nespotřebovávají kyslík a jež při vydávání oxidu uhličitého redukují svůj objem. Podle Vjačeslava Iljina z moskevského ústavu biologie a medicíny bude největší potíž představo- vat likvidace odpadu, který bude vznikat při zajišťování osobní hygieny kosmonautů. Bulharský profesor Ivan Simeonov k tomu řekl toto: "Vyšleme na deset dní do vesmíru bakterie v různém vývojovém stadiu a zároveň uděláme stejný experiment v pozemských podmínkách, abychom mohli výsledky porovnat. Pozemský život vzniká ve stálých gravitačních podmínkách.

Projekt Biosféra 2

Nedávno média připomněla projekt z počátku 90. let, kdy proběhl pokus o život několika lidí v uzavřeném ekosystému ve velkém hermeticky uzavřeném skleníku. Ten kritizuje, že projekt neměl jasné cíle, a že skončil fiaskem, ale rozhodně bych nebyl tak kritický. I bez konkrétnějších cílů vidím jasný hlavní obecný cíl "to zkusit". Zkusit, jestli je takový projekt možný, jak to bude vypadat, a co to udělá. Paradoxně ten neúspěch podle mě znamená, že ten projekt ukázal hodně. A výsledky podle mě byly - projekt ukázal konkrétní problémy a prakticky ukázal možný průběh takového pobytu. Projekt ukázal, jak konkrétně to nešlo. To už jsou zkušenosti.

Historie a současnost Biosféry 2Skleník Biosphere 2 dovoluje modelovat najednou hned několik ekosystémů: tropy, pouště, savany, lesy, různé vodní nádrže; přitom obsahuje prakticky všechny přírodní cykly, které v nich probíhají. Hermeticky uzavřený skleněný dům - skleník, který se nachází v horách Santa Catalina na sever od Tucsonu, má rozlohu přibližně 1,3 hektaru. Byl postaven před 20 lety společností Space Biosphere Ventures za prostředky (200 miliónů dolarů) filantropa Edwarda Basse (Edward Bass). Její největší (ale ne jediný) experiment, který se týkal přežití společnosti lidí v naprosto izolovaném prostředí, se nezdařil. Je pravda, že 8 lidí prožilo pod hermetickým sklem přesně 2 roky (v letech 1991 - 1993)! Ale byli nuceni často hladovět, i když pod kupolí pěstovali banány, podzemnici olejnou, bataty a jiné kultury. Pro obyvatele „druhé biosféry“ představovali i vnitřní konflikty hromadu problémů. A navíc, v průběhu těchto dvou let se jim pomalu snižovala zásoba kyslíku (po 0,3% za měsíc), takže ke konci pokusu zdraví obyvatelů bylo silně podlomeno kvůli kyslíkovému hladovění. Vědci museli dokonce narušit čistotu experimentu tím, že vstříkli pod kupoli kyslík.

Docházelo i k limitním výkyvům oxidu uhličitého: téměř všichni živočichové a hmyz, kteří byli v domě uzavřeni společně s lidmi, zahynuli. Nyní hrozí „Biosféře 2“(Biosphere 2) zánik. Přesněji, zničena by měla být jako unikátní laboratoř. Hrozí ji přebudování na banální turistický komplex nebo obytný celek. Pomocí „Biosféry 2“ biologové zkoumají, jak působí ty či jiné změny množství a rozdělení různých druhů rostlin na koloběh vody a kyslíku savan a křovinových stepí. Ty totiž zaujímají třetinu souše, takže pokus pomůže lépe pochopit mechanismus zemského klimatu a důsledky globálního oteplování.

Září 1991. Osm lidí v červených kombinézách mává do kamery a pak se za nimi hermeticky uzavřou dveře obřího skleníku. O dva roky později jsou vyhublí a dusí se. To není sci-fi ani reality show, ale nezdařený vědecký experiment. I když mnohdy je selhání cennější než úspěch, protože poslouží jako varování do budoucna.

Vnitřní prostor byl rozdělen do sedmi různých biomů. Byl zde deštný prales, oceán s korálovým útesem, mokřady, savanové pastviny, poušť a dva antropogenní biomy: zemědělský systém a lidský biotop s obytnými prostory, laboratořemi a dílnami. Pod zemí se nacházela rozsáhlá část technické infrastruktury. Voda pro vytápění a chlazení cirkulovala prostřednictvím nezávislých potrubních systémů a pasivního solárního příkonu přes skleněné panely prostorového rámu pokrývající většinu objektu a elektrická energie byla do Biosféry 2 dodávána z místní elektrárny na zemní plyn.

Zemědělský systém produkoval 83 % celkové stravy, která zahrnovala plodiny jako banány, papáju, sladké brambory, řepu, arašídy, fazole a boby, rýži a pšenici. Zejména v prvním roce osm obyvatel hlásilo neustálý hlad. Paradoxně ale takové hladovění bylo pro účastníky experimentu přínosem: jejich zdravotní stav byl podle lékařských ukazatelů během dvou let vynikající. Vykazovali zlepšení zdravotních ukazatelů, jako je snížení hladiny cholesterolu v krvi, krevního tlaku a posílení imunitního systému. Zhubli v průměru jen o 16 % své tělesné hmotnosti. Následné zkoumání ukázalo, že jejich metabolismus se během těch dvou let stal mnohem efektivnější ve srovnání s lidmi mimo Biosféru 2.

Kalibrace ekosystému tak, aby přesně odrážel podmínky na Zemi, byla mnohem složitější, než se očekávalo. V poušti docházelo ke kondenzaci vodní páry a byla příliš vlhká. Tím se změnila populace hmyzu a zvýšilo se množství rostlin, což paradoxně snížilo fotosyntézu, protože si rostliny stínily.

Hladina kyslíku se snížila z 20 % na 14 % , což odpovídá životu ve výšce 5 000 metrů, protože se zvýšila hladina oxidu uhličitého a oxidu dusného v atmosféře. Vědci se pokusili vysadit stromy, aby zvýšili hladinu kyslíku, ale půdní mikrobi produkovali oxid uhličitý mnohem rychleji. To mělo za následek vyšší míru kvetení řas ve vodních nádržích, což vedlo k úhynu 30 % druhů a vymření všech opylovačů.

I proto byla první mise ukončena přesně po dvou letech, 26. září 1993. Na rok 1994 byla naplánována další mise, která měla odstranit některé původní nedostatky (například ovlivňování ekosystému betonem stavby), skončila však předčasně, a to kvůli obchodním sporům. Biosféra 2 pak žádné další vědecké poznatky o celkovém systému, protože univerzita změnila zařízení z uzavřeného ekologického systému na průtočný systém, kde lze manipulovat s množstvím oxidu uhličitého na požadované úrovni.

Hodnocení projektu Biosféra 2

Slehání, nebo varování? Názory odborné i laické veřejnosti na tento projekt se liší od extrému do extrému. Někdy je dvouletá mise označována za největší vědecký počin od přistání lidí na Měsíci, jiní poukazují na řadu nedostatků v plánování, které znehodnocují jakákoli data z projektu plynoucí. Ekologický kolaps v Biosféře 2 však neustále připomíná dopady klimatických změn, které zažíváme v současnosti. A nejde jen o otázku vyšších teplot. Je to také vyčerpávání půdy, kyselé deště, okyselování oceánů a rozpady potravních řetězců. Ekologie je multidisciplinární obor a vyžaduje pochopení různých složitých systémů, které nejspíše ani není v možnostech současné vědy.

Uzavřené ekosystémy a kosmonautika

Pro kosmonautiku je vytvoření dobře fungujícího uzavřeného systému produkujícího vzduch a potraviny pro lidi jednou z klíčových otázek uskutečnění meziplanetárních letů a mimozemskou kolonizaci.

„Uzavřený systém musí pracovat jako kyslíkový regenerátor, tedy pohlcovat CO2 a vyrábět O2, a musí v něm také probíhat uzavřený koloběh dusíku a vody.

Biosféry a ekosféry

Projekt Biosphere 2, spuštěný v Arizonské poušti na konci osmdesátých let, byl zhmotněním umělého kousku přírody izolované od vnějšího světa. Smyslem Biosphere 2 bylo provést studii ekologických systémů Biosféry 1, tedy Země, ve středním měřítku. Cílem bylo vyvinout soběstačný a zejména udržitelný „živý“ systém zajišťující „biosférickou reprodukci“ a rozšířit život mimo planetu Zemi. Biosphere 2 ilustruje, jak biosféry a ekosféry modelují život napříč měřítky podobně. S principy samoregulace života lze zacházet ve zmenšené verzi a ověřovat je.

Uzavřené ekosystémy v NASA

Vedle množství renomovaných systémových ekologů vedoucí projektu angažovali také Claira Folsoma, který byl v té době profesně spojen s vědeckým programem NASA, zabývajícím se uzavřenými podpůrnými systémy, a byl také ředitelem laboratoře exobiologie na Havajské univerzitě.

Ekosystémy ve sklenici

V článku z roku 1988 nazvaném Ecosystems in Glass (Ekosystémy ve sklenici) propojil americký ekolog a agronom Nicholas P. Yensen všechny prvky, o nichž jsme zatím hovořili - ekosféru v láhvi, život pod skleněným poklopem i ekosystém Biosféry 2 - a ­přenesl je na Mars coby základ pro výstavbu udržitelného lidského osídlení. Do hry vstoupil i další prvek - ­masová produkce a marketing. Yensen pracoval v ­Ecosphere Associates, firmě z arizonského Tucsonu, která uzavřené ekosystémy nejen zkoumala, ale také je komercializovala. Od raných osmdesátých let až do současnosti prodává pod značkou EcoSphere® speciální směsi mikroorganismů, malých garnátů, řas, bakterií a filtrované mořské vody a inzeruje je sloganem: „První zcela uzavřený ekosystém na světě. Úplný, soběstačný a udržitelný miniaturní svět ve sklenici.“

tags: #uzavřený #ekosystém #pro #lidi #experiment

Oblíbené příspěvky:

• Úžasná příroda České republiky
• Využití lahůdkového droždí v kuchyni
• Recyklace autrověk Kostelec nad Orlicí
• Jak beh pomaha zivotnimu prostredi
• Od žhářů po poklady