Spalovny Odpadu: Data, Fakta a Perspektivy v České Republice

Spalovna Malešice je technologicky vyspělý kolos, který každoročně zpracuje stovky tisíc tun odpadu. Přesto o ní veřejnost překvapivě moc neví.

Aleš Bláha má za sebou unikátní profesní dráhu - z Česka emigroval po maturitě v roce 1982, vystudoval chemické inženýrství v Norimberku a dvacet let se podílel na výstavbě a provozu spaloven v Německu. Byl v týmu, který stavěl pro Norimberk novou spalovnu. V čele pražské spalovny stojí už 19 let. Za tu dobu proměnil zařízení z výtopny na moderní kogenerační zdroj tepla a elektřiny. Dodávali jsme tehdy jen páru do sítě. Dneska jsme plnohodnotná teplárna a elektrárna v jednom,“ říká.

Produkce Odpadů v ČR

Víte, jaká je produkce komunálních odpadů v ČR? Víte, kolik ho produkují domácnosti, kolik menší firmy? Víte, jak jsme na tom v porovnání s dalšími státy? Česká legislativa i EU nově za komunální odpad považuje nejen odpad z domácností, ale i jemu podobný vznikající u firem, pokud jeho složení odpovídá tomu odpadu z domácností.

Údaje o produkci odpadů v ČR naleznete na webu Ministerstva životního prostředí ČR nebo Českého statistického úřadu. Po sjednocení definice v EU se už data z obou institucí výrazně neliší. Podle MŽP je produkce komunálních odpadů v ČR přibližně 550 kg/obyvatel/rok, podle ČSÚ je to kolem 500 kg/obyvatel/rok. Přímo obce produkují podle ČSÚ zhruba 360 kg/ob/rok, asi 40 kg/ob/rok jde do výkupen. Celková produkce komunálních odpadů mírně roste.

Je to dáno ale především tím, že evidujeme víc odpadů z údržby zeleně a zahrad. Produkce směsného odpadu mírně klesá či stagnuje. V roce 2024 zveřejnilo MŽP (VISOH 2) informace o produkci odpadů v obcích za rok 2023 v jednotlivých ORP. Data jsme pro Vás zpracovali a přepočetli na 1 obyvatele. Informace o produkci komunálních odpadů v jednotlivých evropských zemích jsou zveřejňovány na webu Eurostatu.

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

V ČR podle údajů MŽP bylo v roce 2020 skládkováno 47,8 %, energeticky využito 12,6 % a materiálově využito 38,6 % komunálních odpadů. ČSÚ vykazuje podle nás přesnější údaje, podle kterých bylo skládkováno téměř 48 %, energeticky využito téměř 17 % a materiálově využito cca 35 % komunálních odpadů. Oproti průměru EU ČR skládkuje v průměru víc než dvojnásobek komunálních odpadů. Materiálové využití komunálních odpadu v EU je vyšší asi o 10 %.

Produkce SKO v ČR v roce 2019 byla cca 262 kg/ob/rok. Obce produkují cca 193 kg/ob/rok, firmy 69 kg/ob/rok. Kromě toho produkujeme ještě cca 30 kg/ob/rok objemného odpadu. Tato produkce SKO je vysoká, je to zhruba o 100 kg/ob/rok víc než je tomu v Německu (tabulka 32121-0001) či Rakousku. Nejlepší regiony dnes produkují dokonce pod 100 kg/ob/rok SKO (příklad z Německa). Oproti průměru EU skládkujeme a spalujeme asi o 70 kg/ob/rok více odpadu (viz předchozí graf).

Spalovna Malešice: Moderní Zařízení

Denně 1 100 tun odpadu. Spalovna zpracuje ročně kolem 400 tisíc tun odpadu, tedy v průměru 1 100 tun denně. Běžíme 355 dní v roce. Do spalovny putuje nejen směsný komunální odpad z černých popelnic, ale i odpad od živnostníků. Není to tak, že bychom vozili odpad z Moravy. Většina odpadu je pražského původu,“ dodává. Díky modernizaci spalovna dodává elektřinu i teplo.

„Vyrobíme přes 100 000 MWh ročně, z toho asi 80 000 MWh jde do veřejné sítě, 25 000 MWh spotřebujeme přímo ve spalovně,“ upřesňuje Bláha. Zařízení se proměnilo díky investicích v letech 2007-2011, kdy proběhla instalace dioxinového a následně denoxového reaktoru. „Přidali jsme i rekuperaci tepla ze spalin, čímž jsme zvýšili účinnost zařízení o zhruba 10 %,“ říká.

Škvára jako Surovina

„Ekonomicky mají železa a neželeza podobnou hodnotu - barevné kovy jsou sice objemově menší, ale cennější,“ říká. Vedle toho se škvára využívá jako náhrada za štěrkodrť ve stavebnictví. „Postavili jsme parkoviště pro sto aut, spotřebovali jsme na to 700 tun škváry. Stavební firmy to chtějí - má lepší vlastnosti než štěrk a šetří náklady i CO₂,“ popisuje Bláha.

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

Čistý Provoz a Minimální Emise

Mnoho lidí má kvůli spalovnám obavy ohledně emisí. Filtrace probíhá v několika fázích, včetně katalytického čištění, dvoufázového praní a rukávových filtrů. Díky filtrům zachytíme i mikročástice a mikroplasty. Emisní data jsou zveřejňována denně na webu spalovny.

Vstupní odpad do pražské spalovny Malešice prochází přísnou kontrolou na radioaktivitu. Každé auto projíždí speciální branou, která dokáže zachytit i stopová množství radioaktivních látek - například plenu od dítěte, které bylo na vyšetření s použitím radionuklidu. Pokud systém přítomnost radioaktivity detekuje, celý náklad je okamžitě odstaven a řeší se podle zvláštního havarijního postupu.

Technologie uvnitř spalovny je moderní. Jsou připraveny dva návrhy - jeden střídmější, druhý výrazně inspirovaný legendou o Golemovi. Rekonstrukce by mohla udělat ze spalovny symbol. Ve Vídni se po zásahu Hundertwassera stal objekt turistickou atrakcí,“ říká Bláha. Vize do budoucna tak není jen technologická, ale i architektonická. Zachovat technologii, ale obalit ji něčím, co bude důstojné. Estetické.

Kritika Spaloven a Alternativní Názory

V komentáři Jiřího Jakla Spalovny odpadů - energetická zařízení byla Arnika, spolu s několika dalšími environmentálními organizacemi, označena kvůli svému negativnímu pohledu na neustále rostoucí počet spaloven v ČR za alibisty, nepřihlížející k odpadovým statistikám. Jakl a jeho organizace Zvonečník naopak vyzývá k systémové podpoře spaloven.

Nikdo nezpochybňuje, že spalovny, respektive takzvaná „zařízení na energetické využívání odpadů“ (ZEVO), nějakou energii vyrobí. Ovšem myšlenka, že do spalovny nasypeme odpad, kterého se tím zázračně zbavíme a získáme jen čistou energie či teplo, je v lepším případě naivní, v horším demagogická. Kromě emisí (ať už přitom mluvíme o CO2 nebo o takových toxických látkách, jako jsou například dioxiny) jsou totiž spalovny také producenty velkého množství pevných zbytků.

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

Strusky a popela ze spaloven odpadů je přitom až třetina hmotnosti spálených odpadů. Ještě toxičtější je pak popílek po čistění spalin, který přitom některé spalovny míchají s popelem a dalšími materiály a nabízejí ho jako stavební materiál. Neexistuje přitom žádný registr míst, kde je takový materiál používán, tyto informace zdá se nemá ani Ministerstvo životního prostředí. Zbytky po spalování jsou také používány například k technickému zabezpečení skládek, což ale může způsobit šíření v nich obsažených toxických látek do okolí (např. vlivem větru nebo deště, který může mít za následek jejich migraci do podzemních vod).

I kdybychom pominuli (zcela zásadní) problém toxických látek ze spaloven, ani jako zdroje energie a tepla nedosahují zrovna oslnivých výsledků. Ve spalovnách se zhodnotí jen zhruba 17-22 % energie uložené v odpadech. Rozbory popelnic po celém Česku ukazují, že kolem šedesáti procent obsahu kontejnerů na směsný komunální odpad je tvořeno dále tříditelnými a recyklovatelnými složkami. Pokud je znovu využijeme, místo toho abychom je spálili, přinese to mnohonásobně větší úsporu energie.

Například v případě odpadů z papíru se recyklací získá 2,4krát až 7krát více energie než jejich spálením. A recyklace plastů ušetří dokonce 10krát až 26krát více energie než spalovny. To, co bychom tedy měli podporovat, je předcházení vzniku odpadů a zvyšování míry jeho znovuvyužívání.

Přechod na oběhové hospodářství je klíčovým cílem Evropské unie i České republiky, ostatně je podle toho nadimenzována i naše “nová”, od roku 2021 platná, odpadová legislativa i aktuálně platný plán odpadového hospodářství. V následujících letech tak dojde na řadu opatření - namátkou třeba na podporu recyklovatelnosti obalů nebo využívání bioodpadu, kterého je ve směsném komunálním odpadu stále velké množství. MŽP nově připravuje i zálohový systém na PET a plechovky.

Účelem takzvaného “zákazu skládkování” (který ve skutečnosti není žádným zákazem, ale postupným omezováním a odklonem od tohoto mezního způsobu nakládání s odpadem) není veškerý odpad přesměrovat do spaloven a za vzniku velkého množství toxického popílku, popela a strusky ho spálit. Tím bychom se nejen vyhnuli řešení problematiky odpadů, ale vytvořili navíc další environmentální problémy.

K odpadu musíme přistupovat koncepčně, jako k něčemu, co v mnoha případech nemusí vznikat a pokud už vznikne, přistupovat k němu jako k surovině. Tvrzení, že je odpad obnovitelným zdrojem energie, je naprosto scestné. Nejenže spalováním směsného komunálního odpadu v současnou chvíli likvidujeme i víc než šedesát procent využitelného materiálu. Tím, že je do značné míry tvořen materiály (plastové lahve, pytle, obaly, elektrošrot atd.) vyrobenými z ropy, nejde vlastně o nic jiného než pálení fosilních, neobnovitelných zdrojů - pouze v jiné formě.

Pokud někdo tvrdí, že můžeme do nekonečna stavět nové spalovny, protože odpadu bude dost, pohybuje se mimo realitu. Jen v minulém roce byly v rámci procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) MŽP povoleny další dvě spalovny a byly zveřejněny záměry na stavbu dalších pěti, které se nyní o povolení ucházejí. Již nyní stojící či schválená zařízení přitom převyšují kapacity pro energetické využívání, které budou v roce 2035 podle (byť optimistického!) scénáře MŽP potřeba, o 323 000 tun odpadů ročně. Při schválení dalších pěti podaných záměrů je budou převyšovat dokonce o 652 400 tun odpadů ročně (viz tabulka níže).

Povolování a stavba spaloven v Česku tak do budoucna jednoznačně spěje k nadkapacitě. To může vést jen ke dvěma situacím. První je zavírání teprve pár let starých spaloven. To je ovšem ne zcela pravděpodobné, jednoduše proto, že by se to jejich provozovatelům nevyplatilo. Druhým možným scénářem je pak neplnění recyklačních cílů EU a našich závazků v této oblasti, což může vést až k sankcím ze strany EU, nebo k nutnosti dovozu velkého množství odpadů ze zahraničí. Bez toho totiž prostě nepůjde udržet v chodu všechny spalovny, které budou dost možná již brzy stát v areálech velkého množství našich tepláren.

Místo investic do dalších bychom proto měli investovat spíše do oblasti předcházení vzniku odpadů a do recyklačních kapacit.

Spalovny a Energetické Využití Odpadů

Problematika energetického využití odpadů a s ní spojená výstavba nových zařízení je velice aktuálním tématem. Článek se věnuje především trendům nakládání s odpady, posuzuje možnost energetického využití z různých hledisek. Nemalá část článku se také zabývá popisem odpadů jako paliva, tedy jeho složením a vlastnostmi.

Vlivem lidské činnosti, výroby a spotřeby vzniká mimo využitelných produktů také opad. Jsou to především odpady ze zemědělské, průmyslové i energetické výroby, sutě z demolic, odpady produkované poskytováním služeb, obalové materiál, které chrání a prodávají výrobky a především komunální odpad generovaný obyvatelstvem. Podle zákona o dopadech (Zákon č. 185/2001 Sb.) je odpad definován jako „každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit“.

Stejný zákona také definuje tzv. Katalog odpadů, který slouží k jasnému vydefinování konkrétních odpadů. Způsobů, jak s odpady nakládat je několik a záleží na každé osobě, který způsob si vybere. V chování nakládání s odpady se také promítá odpadová politika státu.

Množství odpadu produkovaného na území ČR dlouhodobě mírně roste. Množstvím produkovaného komunálního odpadu se v posledních letech se pohybujeme nad 300 kg na obyvatele za rok. Mírný pokles zaznamenaly jen průmyslové odpady a odpady z demolic, což je bohužel vlivem probíhající hospodářské krize, nikoli našim počínáním v oblasti produkce odpadů. Česká republika vyprodukuje za rok přibližně 30 mil.

Jak již bylo napsáno výše, způsobů nakládání s odpady je několik. V roce 2008 přijala Evropská komise směrnici 2008/98/ES, která je hlavní dokumentem o nakládání s odpady v EU. Hlavní počin směrnice je vymezení pětistupňové hierarchie nakládání s odpady. Státy EU jsou povinny zajistit, aby odpady prošly nějakým stupněm využití (materiálové, energetické). Dalším záměrem směrnice je podpora recyklace, kdy stanovuje pro recyklování cíl recyklovat 50 % běžného komunálního odpadu, včetně plastů, skla, papíru a kovů a 70 % odpadu ze stavebnictví do roku 2020.

Pro Českou republiku je závazek snížení množství ukládaného odpadu na skládku poměrně těžký úkol. Jak je patrné z Obr. 4., v současné době skládkujeme dvě třetiny odpadu a snížení toho množství je dlouhodobý úkol. Podle hierarchie nakládání s odpady je třeba dbát především na snížení množství odpadů a jejich opětovné využití a především recyklace, ve které jsou velké rezervy. Hlavním způsobem snížení množství skládkovaného odpadu se ale jeví jeho energetické využití, tedy využití ve spalovnách.

V současné době máme na našem území 3 spalovny komunálního odpadu, více než dvacet zařízení, která využívají odpad k získávání tepla, a další zdroje jsou ve výstavbě.

Složení Odpadu a Jeho Vliv na Spalování

Hlavní problematikou při návrhu a provozování spalovenských kotlů je jasná definice paliva. Odpad jako palivo je sice dosti výhřevný, ale jeho prvkové složení, obsah vody a celková struktura jsou velice kolísavé. Složení kolísá podle toho odkud je odpad svážen (lokality s bytovými domy, příměstské osídlení RD či menší obce) a podle roční doby.

V lokalitách sídlištního typu je v odpadu velký podíl kompostovatelného odpadu s vysokou vlhkostí, menší podíl sutí a popelovin, vyšší podíl spalitelného odpadu, většinou se zde i odpad více třídí. V lokalitách příměstského typu (rodinné domky) se zvyšuje podíl nespalitelného odpadu (více suti, popele a zeminy) a ubývá hořlavých složek (papír, dřevo) a kompostovatelného odpadu. Odpad z menších obcí pak mívá jiný charakter. Je zde minimální obsah rozložitelného odpadu (lidé sami kompostují) a hořlavých složek (dřevo, papír, bohužel i plasty a textil), které lidé spálí sami, roste podíl jemných frakcí a nespalitelného odpadu (suť, popel). Často je tu větší podíl tříditelného odpadu.

Další výkyvy ve složení komunálního odpadu by se daly nazvat sezónními. V létě a na podzim se vlivem vyšší konzumace ovoce a zeleniny zvyšuje podíl biologicky rozložitelného komunálního odpadu (BRKO) a zvyšuje vlhkost odpadu, okolo Vánoc je pak vyšší obsah hořlavých složek (obaloviny, dřevo), v časech, které vedou k vyšší konzumaci (Vánoce, Velikonoce atp.) je pak odpadu více, v době letních prázdnin pak méně, protože tráví více času mimo domovy. Výkyvy ve složení odpadu mají vliv především na jeho výhřevnost.

V Tab. 2 jsou uvedeny přibližné rozptyly prvkového složení komunálního odpadu a přehled základních vlastností je uveden v Tab. 3. Z těchto tabulek vyplývají velké nároky, které jsou kladeny na spalovenský kotel, způsob homogenizace paliva, jeho zavádění do kotle a regulaci provozu kotle. Jak je také patrné z Tab. 2, odpad mimo hořlavých složek obsahuje podíl složek nebezpečných. Jedná se především o síru, chlór, fluor, polychlorované bifenyly a další těžko rozložitelné organické látky a těžké kovy. Jsou to všechno látky, které (až na síru) v klasických palivech nejsou obsaženy nebo jen ve stopových množstvích.

Spálením odpadu zmenšujeme prostor, který tento odpad zabírá. Odpad má velice nízkou sypnou hmotnost a to i při hutnění na skládkách. Velký význam má spalování paliva z hlediska trvalé udržitelnosti. Energetickým využitím odpadu uspoříme u nás hojně využívaná fosilní paliva. Z jednoho kilogramu hnědého mosteckého uhlí vznikne přibližně 1,4 kWh elektrické energie nebo 13 GJ tepla. Z kilogramu spáleného komunálního odpadu vznikne 0,75 kWh elektřiny nebo 7 GJ tepelné energie. Spálením tuny odpadu ušetříme tedy přibližně 0,6 tuny hnědého uhlí. (Čísla jsou samozřejmě přibližná v závislosti na konkrétních výhřevnostech a účinnostech transformace na elektrickou a tepelnou energii).

Toto pozitivum má jedno úskalí - je třeba, aby spalovna byla součástí sítě centrálního zásobování teplem, vlastněna stejným majitelem nebo měla smluvně zajištěný odběr tepla. Jinak mohou nastat situace podobné situaci v Brně v 90. letech, kdy obecní spalovna sice prodávala teplo do SCZT, ale nepravidelně a za nevýhodných podmínek.

Další nespornou výhodou oproti skládkování je snížení emisí skládkových plynů, které unikají i ze zabezpečených skládek (podle kvality skládek takto může unikat 20-50 % generovaného plynu). Jedná se především o CO2 a metan (příp. další lehké uhlovodíky a další stopové prvky) vznikající rozkladem biologicky rozložitelného odpadu i dalších složek. Ve spalovnách odpadů dochází i k další separaci využitelných složek odpadů.

Převážnou část zbytků po spálení, tedy škváru zbavenou kovů, lze dále využít ke stavebním účelům, nejčastěji jako podkladové materiály při stavbě komunikací, rekultivaci krajiny či jako materiál pro budování ochranných vrstev skládek. Materiál je srovnatelný s běžnými těženými materiály, jen nemá filtrační vlastnosti. Materiál není kontaminován žádnými škodlivinami, protože těch byl zbaven při procesu spalování.

Velkou slabinou spaloven je jejich cena. Jak je již uvedeno výše, je odpad jako palivo velice různorodý a na to musí být celá technologie připravena. Jde především o stabilní výkon a dodržování emisních limitů, které jsou pro spalovny obzvláště přísné. Všechna tato opatření jak pro regulaci, tak (a to zejména) pro čištění spalin, technologii velice prodražují, že se dostává za hranici rentabilnosti. K najíždění kotle a stabilizaci hoření je navíc třeba podpůrného paliva, aby byla zajištěna ekologie provozu.

Další nevýhodou spalovenských provozů je samotná manipulace s odpady, tedy jejich svoz a skládkování na jednom místě před samotným spálením. Vzhledem k velkému podílu biologického (rozložitelného) odpadu není zejména v letních měsících v okolí spaloven úplně příjemné ovzduší, a to i přes to, že technologie je na toto připravena - bunkr pro skládkování paliva je uzavřený a v trvalém podtlaku, odváděný vzduch je zaváděn do spalovacího procesu. Jedním z negativních důsledků je zvýšený pohyb nákladních automobilů v okolí spalovny. Tomu je třeba přizpůsobit infrastrukturu a především spalovnu citlivě umístit do stávající nebo plánované zástavby. Tato problematika se dá vyřešit i integrací železničních cest do logistiky spalovny, jak je tomu např. u některých spaloven v Bavorsku.

Nespornou zátěží pro životní prostředí jsou plynné emise. Jsou sice přísně regulovány, ale i minimální množství těžkých kovů či dioxinů a furanů má na živočichy výrazné dopady - těžké kovy i PCDD a PCDF jsou toxické, karcinogenní a některé mají i mutagenní účinky. Zde se právě dostáváme k technologiím, které jsou energeticky a finančně nejnáročnější na celé spalovně. Právě čištění spalin od těchto nebezpečných látek celý provoz velice prodražuje.

Provozování spalovny odpadů s sebou nese ještě jedno velké riziko, a tím je snížení množství tříděného odpadu pro recyklaci. Je třeba si uvědomit, že separací je odpad ochuzován o složky s nejvyšší výhřevností (PET, igelit, papír) či hořlavé složky vůbec (bioodpad). Navíc, čím více má provozovatel odpadu, tím více tepla či elektřiny vyrobí (a tím více prodá), a to jej nikterak nemotivuje k provozování třídicí linky a další separaci odpadů.

Spalování odpadu je v současné době aktuální téma, článek se snaží vnést základní vhled do problematiky spalování odpadů a to především charakterizací odpadu jako paliva a posouzení výhod a nevýhod zařízení pro spalování odpadů. Odpad lze jako palivo využít bez větších problémů, pokud se přihlédne k jeho specifickým vlastnostem (výhřevnost, vlhkost, složení a jejich výkyvy) a jejich změnám (v čase i podle svozů). Spalovny mají pozitivní i negativní dopady na využití odpadů a jeho možné jiné využití. Přímo ovlivňují životní prostředí ať už svými emisemi nebo tím, že díky nim není odpad skládkován, a nejsou spalována fosilní paliva.

Projekt se zaměřuje na poskytnutí alternativního řešení pro odklon odpadů od skládkování využitím problematického zbytkového odpadu po recyklaci, který tvoří min. Výsledkem energetického využívání bude vysoce účinná kombinovaná výroba elektrické energie a tepla s maximalizací využití odpadního tepla spalin pomoci kondenzátoru spalin a absorpčního tepelného čerpadla.

Každý směsný komunální odpad obsahuje 20-40 % vody z celkové hmotnosti odpadu. V současnosti ve všech energetických provozech v České republice odchází tato voda, která se v procesu spalování přemění ve vodní páru, komínem nevyužitá do ovzduší. Připravované zařízení vygeneruje za den provozu přibližně 170 tisíc litrů vody, které využijeme v rámci technologie v procesu čištění spalin.

Jednak, ve spalovně SAKO a i v jiných se zužitkuje asi 25% energie na EE a asi 65 % na topení. CCA 90% využití. Druhak v okolí Brna fungují podle mě zbytečně skládky odpadu např. v Hrušovanských pískovnách, ten by šel taky spalovat a ukládat jen škváru.

No jo, zarputilé strašení a oblbování veřejnosti. Spalovny nebezpečného odpadu jsou jiná liga. Většinou jde o odpady z průmyslové výroby a i ty musí splňovat celoevropské limity přípustného znečišťování životního prostředí a nelze je „házet do jednoho pytle“, se zařízeními na využívání komunálního odpadu.

Zatím jsou v ČR v provozu pouze čtyři ZEVO (Praha, Brno, Liberec, Chotíkov), využívající směsný komunální odpad z našich popelnic. A je zajímavé, že vůči jejich provozu nejsou ze strany ekologických spolků a hnutí oprávněné námitky. A ještě zajímavější je, když záměr ZEVO projde procesem posuzování vlivu na životní prostředí (tzv. velká EIA), prováděný v rozsahu a podle kritérií zákona, a nějaký aktivista pořád straší lidi v místě příští stavby rtutí, dioxiny, furany, rakovinami, astmatem dětiček, neplodností a podobnými lahůdkami, které se v okolí těch našich čtyřech provozovaných ZEVO, jaksi ve statisticky zvýšené míře nevyskytují.

A pak, pan Matěj Man z Arniky, při rozhovoru s novinářem prohlásí: „Nebudeme si nic nalhávat, odpadový systém, který nemá na svém konci skládkování či spalování, neexistuje.“ (MF Dnes, 13.3.2017). Tak o co vlastně lidem z tohoto spolku jde?

Už jen do příštího roku bude mít zhruba patnáct obcí z Hodonínska včetně samotného Hodonína kam svážet odpad. Když je skládka dosti zaplněna, ráda zahoří. Říká se tomu samovznícení, následkem termických procesů, probíhajících v tělese skládky. Nejlépe v mimoprovozní době, když v jejím okolí nikdo není. Majiteli skládky se tím zdarma uvolní další prostor pro ukládání odpadků a jeho byznys může zase chvíli pokračovat.

tags: #kolik #spali #spalovna #odpadu #data

Oblíbené příspěvky:

• Emisní limity pro veterány v ČR
• Definice ekosystému
• Využití Aksamitníku lesklého
• Příčiny nemocí želv zelenavých
• Environmentální dopady světelného smogu