Územní a druhová ochrana přírody: Legislativa v České republice


26.11.2025

Česká republika se vyznačuje velkým bohatstvím druhů rostlin a živočichů i přes svou poměrně malou rozlohu. To je dáno zejména její polohou na hranici několika biogeografických oblastí, ale také historickým a kulturním vývojem. Velký význam biologické rozmanitosti a ochrany druhů se odráží i v řadě mezinárodních úmluv. V české legislativě ochranu druhů upravuje především zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Obecná ochrana přírody a krajiny

Obecná ochrana přírody a krajiny je věcně vymezena v části druhé zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Představuje základní úroveň ochrany krajiny, jejích přírodních hodnot a ekologicko-stabilizačních funkcí, zachování rozmanitosti druhů, ale také ochrany a šetrného využívání přírodních zdrojů. Obecnou ochranu přírody a krajiny komplementárně doplňuje zvláštní územní ochrana přírody a krajiny a zvláštní druhová ochrana, resp. vytváření soustavy Natura 2000 a její ochrana.

K nástrojům obecné ochrany přírody a krajiny s významným územním průmětem patří zejména ochrana a vytváření územních systémů ekologické stability, ochrana významných krajinných prvků včetně jejich registrace, ochrana krajinného rázu včetně zřizování přírodních parků s klíčovou vazbou na ochranu a rozvoj hodnot v území prostřednictvím nástrojů územního plánování.

V rámci obecné ochrany přírody a krajiny jsou před zničením, poškozováním a degenerací dále chráněny všechny druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, resp. jejich populace. Volně žijící ptáky je zakázáno úmyslně usmrcovat nebo jakýmkoliv způsobem odchytávat, úmyslně poškozovat, ničit nebo odstraňovat jejich hnízda a vejce, sbírat ve volné přírodě a držet jejich vejce (i prázdná), úmyslně vyrušovat ptáky, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat. Před poškozováním a ničením jsou chráněny také dřeviny rostoucí mimo les a zákon stanoví podmínky pro možnost jejich kácení.

Obecná ochrany přírody a krajiny ovšem pokrývá také ochranu vybraných neživých fenoménů. Zákonem je zakázáno ničit, poškozovat nebo upravovat ani jinak měnit dochovaný stav jeskyní a přírodní jevů, které s jeskyněmi souvisejí (např. krasové závrty, škrapy, ponory a vývěry krasových vod).

Čtěte také: Co je biodiverzita?

Krajina je v § 3 odst. 1 písm. m) zákona o ochraně přírody a krajiny definována jako „část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky.“ Ekosystém je přitom definován jako „funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase“ (§ 3 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí).

Úmluva Rady Evropy o krajině definuje krajinu jako „část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů“, přičemž úmluva se aplikuje na celé území států, které úmluvu přijaly, a pokrývá přírodní, venkovské, městské a příměstské oblasti. Zahrnuje plochy pevninského rázu, vnitrozemské vodní plochy a mořské oblasti.

Ministerstvo životního prostředí zajistilo v souladu s § 45c odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, zpracování souhrnů doporučených opatření pro EVL (Evropsky významné lokality).

V České republice jsou dvě úrovně zvláště chráněných území. Jedná se o velkoplošná zvláště chráněná území a maloplošná zvláště chráněná území.

V naší krajině jsou důležité jak lesy, tak i dřeviny, které rostou mimo les. Aleje, remízky či osamělé stromy krajinu oživují, jsou domovem pro řadu druhů hmyzu, ptáků, některých netopýrů a hub, které mnohdy patří mezi zákonem chráněné.

Čtěte také: Druhová ochrana

Česká republika je z pohledu geologa velmi rozmanitá, s množstvím odlišných geologických jednotek, stratigrafickými sekvencemi, s horninami mnoha typů. Každá krajina má svou typickou podobu - krajinný ráz.

Druhy rostlin a živočichů

Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.

Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských a lesnických prací, při plánování, provádění a užívání staveb, provádění terénních úprav, činnosti prováděné hornickým způsobem, ve vodním hospodářství, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.

Záměrné rozšíření nepůvodního druhu do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody; to neplatí pro nepůvodní druhy rostlin, pokud se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo vlastníkem lesa převzaté lesní hospodářské osnovy, pokud jsou vysazovány v zastavěném území obce a při využití vybraných nepůvodních druhů ryb stanovených nařízením vlády vydaným podle zákona o rybářství.

Orgán ochrany přírody může stanovit opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence, je-li to s ohledem na místní dopady na přírodu a krajinu nezbytné. V opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence stanoví také podmínky jeho provádění.

Čtěte také: Tiché údolí a přírodní rozmanitost

Legislativa

Současný systém druhové ochrany upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZOPK“). Zákon zároveň zajišťuje transpozici směrnice Rady č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále jen „směrnice o stanovištích“), a směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2009/147/ES, o ochraně volně žijících ptáků (dále jen „směrnice o ptácích“).

Ochrana planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, tedy druhová ochrana, v rámci ZOPK zahrnuje tzv. obecnou ochranu druhů, zajišťující všem volně žijícím druhům a jejich populacím ochranu především před ničením nebo poškozováním, a tzv. zvláštní druhovou ochranu, která zajišťuje ochranu jedinců vybraných, vzácných a ohrožených druhů stanovených vyhláškou č. 395/1992 Sb.

Obecná ochrana rostlin a živočichů je ochranou před nadměrným využíváním, před ničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který by mohl vést k ohrožení druhů jako takových na bytí (tj. k jejich vyhynutí na území ČR). To je doplněno o prevenční povinnost ze strany všech osob zamezit při zemědělské, lesnické činnosti, v rámci vodního hospodářství, dopravy a energetiky a dalších aktivit zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Orgány ochrany přírody jsou oprávněny takovou činnost omezit a uložit zajištění potřebných opatření. Součástí obecné druhové ochrany je ochrana všech volně žijících ptáků.

Ochrana zvláště chráněných druhů (dále „ZCHD“) doplňuje a rozšiřuje v případě vzácných a ohrožených druhů ochranu obecnou. Zákon rozlišuje v případě zvláště chráněných druhů tři kategorie ochrany (kriticky ohrožený, silně ohrožený a ohrožený) s tím, že seznam zvláště chráněných druhů je uveden v přílohách vyhlášky č. 395/1992 Sb. Ochrana zvláště chráněných druhů se vztahuje na jednotlivé jedince, jejich vývojová stádia a části i sídla a deklarována je rovněž ochrana jejich biotopu, zakotvena také ochrana mrtvých jedinců, jejich částí nebo výrobků z nich.

Zvláště chráněné rostliny je zakázáno trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji, u zvláště chráněných živočichů je zakázáno škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Dovoleno rovněž není sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat vývojová stádia nebo užívaná sídla zvláště chráněných živočichů a jak v případě ZCHD rostlin, tak živočichů je rovněž zakázáno je držet, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny.

Ochranné podmínky, zákazy sloužící k ochraně ZCHD rostlin a živočichů nejsou stanoveny jako absolutní a zákon umožňuje z uvedených zákazů udělit výjimku, a to za podmínek a z důvodů stanovených v zákoně. Tyto důvody se liší pro druhy chráněné podle směrnic, tedy evropsky významné druhy (dále také jen „EVD“), a pro druhy chráněné pouze na národní úrovni.

Podle ZOPK je podmínkou pro udělení výjimky buď jiný veřejný zájem převažující nad zájmem ochrany přírody (daného druhu), nebo zájem ochrany přírody. U EVD, tedy druhů chráněných rovněž dle legislativy EU, je požadavek doplněn o podmínky neexistence jiného uspokojivého řešení, neovlivnění dosahování či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany a současně musí být dán některý ze zákonem jmenovaných důvodů jako např. zájem veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti, zájem prevence závažných škod nebo účely výzkumu a vzdělávání.

Povolení výjimek pro evropsky významné druhy je každý druhý rok Českou republikou hlášeno Evropské komisi skrze systém HABIDES+ a stav těchto druhů je každých šest let hodnocen a reportován Evropské komisi.

Zákonná ochrana se neuplatňuje pro druhy, jde-li o rostliny pocházející z dovozu nebo pěstované v kulturách založených povoleným způsobem nebo mrtvé jedince ZCHD živočichů, jejich částí či výrobků z nich, v případech jejich dovozu ze zahraničí nebo mrtvé jedince získané před datem vstupu do EU. Podmínkou je v těchto případech prokázání původu držených jedinců. Ochrana je omezena také u rostlin z kategorie ohrožených, pokud dochází k jejich poškozování apod. při běžném obhospodařování kultur, v nichž se vyskytují.

Specifickou úpravou je také řešen přístup k živočichům odchovanými v lidské péči (v zajetí), jejich ochrana je omezena vydáním osvědčení o původu jedince.

Příslušnými orgány v oblasti druhové ochrany jsou pro obecnou ochranu obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Pro zvláštní druhovou ochranu krajské úřady a dále na území národní parků příslušné správy národních parků. Na území chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek je kompetentním orgánem AOPK ČR.

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) vznikla v roce 1992 ve vazbě na legislativní zabezpečení ochrany přírody a krajiny. V současné době vykonává inspekce na úseku ochrany přírody státní dozor na základě šesti složkových zákonů:

  • zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů,
  • zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů,
  • zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, ve znění pozdějších předpisů,
  • zákona č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
  • zákona č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů,
  • zákona č. 93/2018 Sb., o podmínkách využívání genetických zdrojů podle Nagojského protokolu.

Účelem zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) je přispět k udržení a k obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji. ČIŽP v oblasti ochrany přírody dozírá na dodržování právních předpisů a rozhodnutí týkající se ochrany přírody a krajiny jejich adresáty. Její dozorčí působnost se vztahuje i na orgány státní správy. Zjišťuje případy ohrožení a poškození přírody, jejich příčiny a odpovědné osoby a je oprávněna v případech hrozící škody nařídit omezení, případně zastavení škodlivé činnosti až do doby odstranění jejich nedostatků a příčin. Za porušení povinností při ochraně přírody je oprávněna ukládat pokuty právnickým i fyzickým osobám.

V obecné rovině se inspekce v rámci svých kompetencí daných zákonem o ochraně přírody a krajiny zaměřuje zejména na ochranu mimolesní zeleně před poškozováním a nepovoleným kácením, ochranu významných krajinných prvků a krajinného rázu. V územní ochraně se kontroluje stav a dodržování základních a speciálních podmínek ochrany zvláště chráněných území, což jsou národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky. Druhová ochrana podle zákona č. 114/1992 Sb. se týká především zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin a jejich biotopů. Zvláštní ustanovení zákona jsou věnována i ochraně památných stromů a evropsky významných lokalit.

V ochraně podle zákona č. 100/2004 Sb. inspekce kontroluje zejména podmínky dovozu a vývozu ohrožených druhů živočichů a rostlin. Pro efektivní naplňování povinností byla ze zákona zřízena pohotovostní služba CITES (mezinárodní úmluva CITES), v rámci které inspekce poskytuje odbornou součinnost především celním orgánům. V této oblasti je ČIŽP rovněž široce zapojena do mezinárodní spolupráce, včetně účasti na expertní podskupině pro druhovou ochranu při generálním sekretariátu Interpolu. Inspekce může zabavit nelegálně získané exempláře CITES, včetně exemplářů neživých a výrobků z nich, a ukládá pokuty za přestupky.

Podle zákona č. 78/2004 Sb. o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty (GMO) inspekce kontroluje z hlediska ochrany životního prostředí dodržování právních předpisů a podmínek stanovených rozhodnutími MŽP, které se týkají nakládání s GMO, včetně dovozu a vývozu. Dozorová činnost ČIŽP nad dodržováním zákona o GMO reflektuje dynamický vývoj biotechnologií ve světě a soulad s právními předpisy EU. Právnickým i fyzickým osobám, které jsou původci závad, inspekce ukládá opatření k nápravě i pokuty za porušení povinností podle tohoto zákona. ČIŽP na úseku GMO může ukládat pokuty, které jsou v porovnání s ostatními složkovými zákony velmi vysoké.

V rámci kompetencí svěřených zákonem o ochraně zemědělského půdního fondu (č. 334/1992 Sb.) kontroluje inspekce znečištění zemědělské půdy vybranými rizikovými látkami a rizikovými prvky, vnášení nepovolených látek a přípravků a používání kalů a sedimentů na půdách náležejících k ZPF. Při zjištění nedostatků ukládá opatření k nápravě závadného stavu a za přestupky ve shora uvedených oblastech vyměřuje pokuty. Finanční sankce mohou být s ohledem na význam ZPF jako nenahraditelného bohatství a zdroje života velmi vysoké. Inspekce dále ze své kontrolní činnosti pořizuje informace, které předává do evidence informací o kvalitě zemědělské půdy.

Podle zákona o provozování zoologických zahrad (č. 162/2003 Sb.) vydá inspekce, v případě provozování zoologické zahrady bez licence (licenci vydává MŽP), rozhodnutí o uzavření zoologické zahrady. Za přestupky může inspekce podle tohoto zákona ukládat pokuty, případně může rozhodnutím uložit provozovateli odstranění některých nedostatků.

Nejnovějším právním předpisem, podle kterého oddělení ochrany přírody a lesa ČIŽP vykonává dozorovou činnost, je zákon o podmínkách využívání genetických zdrojů podle Nagojského protokolu (č. 93/2018 Sb.). Tento nový zákon byl přijat na základě mezinárodní Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) a také na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 511/2014. Celkem 194 signatářských zemí se dohodlo na plnění tří základních cílů: ochraně biologické rozmanitosti, jejím udržitelném využívání a spravedlivém a rovnocenném rozdělování přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů. Česká republika disponuje značným bohatstvím genetických zdrojů, což je dáno jednak její geografickou polohou a také kulturně historickým vývojem. Aplikace Nagojského protokolu tak může přesahovat do ostatní složkových zákonů, zejména na úseku ochrany přírody, CITES a nakládání s geneticky modifikovanými organismy. Podle zákona č. 93/2018 Sb. Inspekce ve spolupráci s MŽP kontroluje především jeho dodržování ze stran uživatelů a zda sbírky zařazené do registru genetických zdrojů splňují stanovená kritéria.

Významné instituce a organizace

  • Ministerstvo životního prostředí (MŽP)
  • Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR)
  • Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i.
  • CENIA, česká informační agentura životního prostředí
  • Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)

Informační systémy a portály

  • CRVE - aplikace pro ukládání rozhodnutí správních úřadů
  • CRŽP - informační systém Ministerstva životního prostředí
  • POVIS - podpora pro řešení povodňových situací
  • DIBAVOD - digitální báze vodohospodářských dat
  • EnviHELP - přehled informací z oblasti životního prostředí
  • Informační systém EIA - evidence posuzovaných záměrů
  • Informační systém SEA - evidence posuzovaných koncepcí
  • IRZ - databáze údajů o únicích znečišťujících látek
  • Mapový portál o kvalitě koupacích vod
  • Národní geoportal INSPIRE
  • Registr CITES

Vybrané zákony a vyhlášky

  • Zákon č. 182/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
  • Zákon č. 183/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
  • Vyhláška č. 190/2024 Sb. ze dne 20. června 2024 o podrobnostech provozu některých informačních systémů stavební správy.
  • Vyhláška č. 131/2024 Sb. ze dne 17. května 2024 o dokumentaci staveb.
  • Vyhláška č. 145/2024 Sb. ze dne 28. května 2024, kterou se mění vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění vyhlášky č. 112/2017 Sb.
  • Vyhláška č. 146/2024 Sb. ze dne 31. května 2024 o požadavcích na výstavbu.
  • Vyhláška č. 149/2024 Sb. ze dne 30. května 2024 o provedení některých ustanovení stavebního zákona.
  • Vyhláška č. 157/2024 Sb. ze dne 10. června 2024 o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a jednotném standardu.
  • Vyhláška č. 227/2024 Sb. ze dne 19. července 2024 o rozsahu a obsahu projektové dokumentace staveb dopravní infrastruktury.

tags: #územní #a #druhová #ochrana #přírody #legislativa

Oblíbené příspěvky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Zelaná Hrebová, z.s.

[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000

Bc. Jana Veclavaková, DiS.

tel. 774 454 466
[email protected]

Jaena Batelk, MBA

tel. 733 595 725
[email protected]