V České republice se vyskytuje pět druhů hadů, z nichž čtyři jsou nejedovaté užovky. Jedním z nich je užovka obojková, která je nejrozšířenějším hadem v české přírodě.
Navzdory tomu, že je užovka obojková poměrně hojná, čelí mnoha hrozbám, které ohrožují její populaci. Před patnácti lety se zdálo, že pokud se něco nestane, přijde Česko o jednoho z původních pěti hadů, užovku stromovou.
Výskyt užovky stromové v České republice je skutečně ostrůvkovitý a tyto ostrůvky jsou různého charakteru. Dva z nich, konkrétně populace v Podyjí na Moravě a v Bílých Karpatech, jsou součástí souvislého areálu rozšíření, který má na našem území severní hranici. Další výskyt je skutečný ostrůvek a jedná se o izolovaný výskyt v Poohří, který je zároveň nejsevernějším místem výskytu v celém areálu.
Takových reliktních výskytů je v Evropě pouze pět, z nichž tři se nacházejí v sousedním Německu a jedna v Polsku. Vzdálenost jednotlivých populací dosahuje i stovek kilometrů, a tudíž vzájemný kontakt není možný.
Ohrožujících faktorů je celá řada. Jako výrazná komplikace ale úplně postačí přemnožená divoká prasata. Navíc vzhledem k malé velikosti populace v Poohří může svou roli hrát také inbreeding, a s ním spojené další genetické problémy.
Čtěte také: Ochrana užovky obojkové v Česku
Je do jisté míry již dána tím, že Česká republika leží na samém okraji jejího areálu. V minulosti (před cca 5000 lety) zasahoval její areál v podstatě až k Baltskému moři. Od té doby však vlivem zhoršujících se klimatických podmínek ustupuje areál k jihu, přičemž ještě např. z 19 století pocházejí zmínky o populaci v Dánsku.
Podle fosilních nálezů lze usoudit, že tento proces ústupu a opětovného pozvolného síření k severu se dokonce v geologické historii několikrát opakoval. Zbytkové populace původního rozšíření odříznuté od souvislého areálu, jak známo, nemají možnost kontaktu a výměny genů. O to více negativně pak působí nepřirozené ztráty na celkovou početnost a složení populace.
Klimatické změny spolu se změnami krajiny vyústily spíše v určitou nestabilitu a nepředvídatelnost podmínek (mimořádná sucha nebo naopak povodně), které užovkám samozřejmě neprospívají, neboť ty se zde nacházejí na samé hraně možných podmínek pro reprodukci. Vzniklé populační výkyvy mezi jednotlivými ročníky mohou být pro takto malou populaci fatální.
Díky tehdy vzniklému občanskému sdružení Zamenis se podařilo jejímu vyhynutí snad zabránit. Jeden z hlavních cílů záchranného programu je však rozšíření poměrně malé plochy výskytu v Poohří. I k tomu se však přistupuje metodou nabídky vhodných úkrytů a stanovišť, které musí užovky osídlit z vlastní iniciativy.
Tyto záměrně zbudované jednoduché prvky v krajině slouží především jako úkryt a líhniště. Vzhledem ke svému malému rozměru snadno promrznou a nemohou tak sloužit jako zimoviště. Z výsledků našich výzkumů se zdá, že užovky mají již zažitá svá zimoviště, na která se pravidelně vrací.
Čtěte také: Více o užovkách
Je-li v naší krajině něco unikátního či nedostatkového, pak jsou to biokoridory propojující jednotlivá mikrostanoviště. Pro prosperující populaci je nezbytná komunikace a výměna genů.
Je to vlastně kooperace a žití v těsném sousedství lidí, ze kterého pro hady plyne řada výhod. Nachází tu úkryt, dostatek potravy, možnost zimování. A v neposlední řadě možnost úspěšné inkubace vajec v kompostech a hnojištích.
Ano, zájem veřejnosti může být poněkud dvousečná zbraň, a je potřeba právě v rámci osvěty obyvatelstvo a zájemce o problematiku náležitě poučit. Aby v dobré víře nedocházelo k rušení či poškozování jedinců.
Za tímto účelem bylo založeno informační centrum o užovce stromové na Osvinově, kde jsou poskytovány informační materiály a odborný výklad, a jehož součástí jsou venkovní expozice s ukázkou všech našich druhů hadů. Ale samozřejmě, tolerance a nevyrušování hadů jim existenci v naší blízkosti usnadňuje.
Obecně se hadi v lidské společnosti netěší dobré reputaci, ale zrovna užovka stromová má i díky Osvinově v Poohří velmi pozitivní PR. Místní obyvatelé tento druh označují jménem eskulap a jako takového ho buď tolerují, nebo dokonce intenzivně chrání.
Čtěte také: Zamenis longissimus: Klíčový predátor v přírodě
Určitě tomu napomáhá skutečnost, že se jedná o hada snadno identifikovatelného, nezaměnitelného s potenciálně nebezpečnou zmijí. A zároveň často považovaného za přínosného pro dům i zahradu, neboť se živí drobnými hlodavci, které aktivně pronásleduje do jejich nor a úkrytů.
Důležitá je však zpětná vazba na naší edukační činnost, která, jak se zdá, má v rámci realizace záchranného programu zásadní význam.
Poohří a hadi si rozumí. V České republice je pouze několik málo lokalit či oblastí s výskytem všech našich druhů hadů, takže je to poměrně unikátní záležitost. To je dáno už jen tím, že užovka stromová se přirozeně vyskytuje pouze ve třech oblastech.
Také biotopové nároky ostatních druhů našich hadů se liší. Zatímco zmije obecná je typickým druhem středních a vyšších poloh, užovka podplamatá se vyskytuje podél větších vodních toků, biotopem užovky hladké jsou prosluněné kamenité stráně a nejméně náročná je užovka obojková.
Ve výsledku jsou to pouze říční údolí, jejichž pestré podmínky dokážou všem našim druhům naplnit jejich nároky na prostředí. Vezmeme-li v úvahu vzácnost užovky stromové, vyplynou nám pouze dvě lokality s výskytem všech našich druhů hadů - údolí Ohře a údolí Dyje.
tags: #uzovka #obojkova #v #ohrozeni #priciny