Problém s plastovými lahvemi v české přírodě: Ročně jich skončí až sto milionů

Češi mají velkou chuť zálohovat PET lahve i plechovky, jak potvrzují opakovaně průzkumy, naposledy průzkum IPSOS to je 76%. Všem nám vadí všude přítomné odhozené PETky či plechovky. Zálohování si přejí i ekologové. Důvodem je ztráta cenného materiálu PET a hliníku.

Ministerstvo životního prostředí sice připravilo zákon, který by zálohování zavedl, zákon již schválila i vláda, ale hlavní boj o zálohování se svede v Parlamentu. Ale možná se to nepodaří změnit.

PETky, plechovky, PETky, plechovky, a zase dokola, na ulici, v parku, v přírodě, koukají na mě z koše na odpadky na ulici. Otevřu popelnici na směsný odpad a zase PETky a plechovky. Dokonce i když vedle kontejneru na směsný odpad stojí kontejnery na plast a na kovy.

Ano velká část národa třídí, ale další ne nevýznamná část národa netřídí a jak se ukazuje, osvěta ani zvýšení počtu sběrných míst zřejmě změnit jejich chování nedokáže. Co funguje výborně je finanční motivace. Můžeme se o tom přesvědčit u zálohovaných pivních lahví. Ty nikde nevidíte a pokud náhodou někde leží či stojí, tak tam dlouho nebude, někdo ji sebere. Prostě 3 Kč jsou ještě hodnota a za 10 pivních lahví máme chleba či pomazánkové máslo.

Současný systém v ČR je založený na dobrovolném třídění nápojových obalů a zřejmě již dosáhl svých limitů. Celkem 500 milionů PET a 600 milionů plechovek není ročně recyklováno. U nápojových plechovek se vysbírá pouze 26 %. u PET lahví 73 %. Při následném třídění plastového odpadu se ještě přibližně třetina vysbíraných PET lahví „ztratí“ na skládkách nebo jako palivo a ve výsledku jde do recyklace přibližně jen polovina vytříděných PET.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Problémem navíc je, že takto získaný PET může být stykem s ostatním plastovým odpadem kontaminován a není ho proto možné použít jako materiál pro styk s potravinami. Co se týče povinného obsahu recyklátu PET, tak zde je klíčové datum 1. 1. 2025, kdy musí být v nových PET lahvích obsaženo 25 % recyklátu. To vyplývá ze směrnice o jednorázových plastech. Tedy ideální systém „can to can“, „bottle to bottle“.

Zálohový systém na nápojové obaly provozuje 13 evropských zemí, kde zálohování funguje výborně, a právě ho zavádí další 3 země. Proč to nejde v České republice? Ekologům se přes opakované pokusy zálohování prosadit nepodařilo. Již při zavádění systému sběru a recyklace, když jsme se vstupem do EU museli plnit recyklační kvóty, byl v Parlamentu boj o každé procento povinné recyklace. Velice dobře si pamatuji odpor poslanců proti navyšování cílů oproti těm, které jsme měli plnit pro vstup do EU. Jako obvykle v ČR vítězila klientelistická lobby proti zájmům společnosti.

Prosadit zálohování se nepodařilo ani ministrovi životního prostředí Martinu Bursíkovi. Proti byl vždy i nápojářský průmysl, což jak se nyní ukazuje, bylo dle vyjádření některých jeho nynějších představitelů velice neprozřetelné. Dnes jsou naopak propagátory zálohování. Musí totiž k 1.1. 2025 plnit povinný podíl rPetu 25% v nových plastových lahvích.

Co se týče hliníku, tak obliba plechovek vzrostla natolik, že je i pro ně stanovena kvóta pro recyklaci. Navíc hliníkové plechovky se velice dobře recyklují. V ČR se sice už také sbírají do kontejnerů společně s dalšími kovovými obaly, ale na nové plechovky se takto sebrané kovy nevyužívají, 11 tis. tun hliníkových plechovek je tak pro recyklaci ročně ztraceno.

Stávající systém sběru PET a plechovek již dosáhl svého maxima. Větší změnu ve výtěžnosti může přinést jen zálohování. Teď je unikátní příležitost ho zavést. V jednom šiku za zavedení zálohování stojí Ministerstvo životního prostředí, ekologové, nevládní organizace, nápojářský průmysl i některá města. Např. Praha má podporu zálohování schválenu v rámci Klimatického plánu již od roku 2020. A veřejnost to chce. Tak do toho. Tak, kde je problém? Je a velký, sebralo by to zisky odpadářským firmám.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Za rukojmí si vzaly část obcí, ty si totiž od nich objednávají zajištění odpadového hospodářství. Upřímně řečeno, která z obcí dokáže hospodaření odpadářských firem rozklíčovat? Podle průzkumu MŽP 82 % obcí si sama odpady nijak neřeší a má podepsanou generální smlouvu s odpadovou společností, aniž by měly přístup k přesným údajům o tom, kolik stojí jednotlivé položky v nakládání s vytříděným odpadem, tedy jaké jsou náklady a jaké zisky odpadářských firem. Prostě starosto zaplať, to víš zvedly se nám náklady na energie, pohonné hmoty i lidi.

Kolik je jejich marže společnosti, či jaký je plat ředitele společnosti, to se starosta nedozví. Nemá tedy jasnou představu o struktuře těchto nákladů, nezná detaily nákladů na odpadové hospodářství. Pak je pro mě nepochopitelné, že tak bezmezně věří, že zálohování pro něj bude nevýhodné. Zde bych ještě doplnila, že přiměřené zisky firem jsou v pořádku, ale mám podezření, že tady jde hlavně o ty nepřiměřené.

Přitom obce budou mít ze zálohování profit. Obce dostanou nejen 15 % z nerozdělených záloh, ale i další benefity. Sníží se jim náklady na úklid veřejných ploch, vývoz košů, vývoz kontejnerů na plastový odpad, který ve větších městech probíhá až několikrát denně. Podle kalkulačky MŽP Praha obdrží 53 mil. Kč z nerozdělených záloh. Zálohování jí však přinese další benefity. Zálohování nápojových obalů výrazně ulehčí městům při starosti o čistotu veřejných prostranství.

Jedním z nich je pravidelný výsyp městských košů. Nápojové obaly tvoří zásadní objemovou složku odpadu z veřejných košů. V Praze to je více než 12 tis. košů, které se i 4x denně vyváží. Jedná se o 2 777 tis. výsypů ročně. Podle pilotního projektu až 1/4 městských košů tvoří plechovky a PET. Tedy by se ušetřila 1/4 výsypů, což znamená nejen úsporu desítek mil. Kč z veřejných rozpočtů Prahy i městských částí.

Další benefit pro znečištěné ovzduší v Praze je snížení emisí z dopravy při vyvážení košů. Odpadářské auto kličkující několikrát denně mezi lidmi na pěší zóně či mezi auty, také nikoho nepotěší. Je to problém nejen Prahy, ale všech měst, kde jsou odpadkové koše. Benefit je snížení počtu vývozu žlutých nádob, úspora prostředků i emisí z dopravy. Počet nádob totiž ve městě není jednoduché zvyšovat.

Čtěte také: Diskriminace českých leseb

Volného místa není ve městě dostatek., kontejnery na tříděný odpad bojují o místo s parkovacími místy či zelení, zvl. ty žluté jsou stále přeplněné i když se vyváží i několikrát týdně. V Praze se většina kontejnerů na plast vyváží 3 až 4x týdně. Odkloněním nápojových obalů z obecních systémů se v nich uvolní místo. Pokud by se snížil počet vývozů ze 4 na 3 za týden úspora by představovala 18 mil. Kč.

I když k tomuto snížení nemusí u všech kontejnerů dojít, tak bude vyřešen problém přeplnění kontejnerů, které hyzdí vzhled veřejných prostranství a samozřejmě nemusí dojít k dalšímu navyšování četnosti svozů, což by si vyžádalo další desítky mil. Kč. Dalším významným benefitem pro obce je snížení nákladu na úklid veřejných prostranství, parků a přírody. Většinu pohozených odpadků tvoří PETky a plechovky. Ve větších městech se úklid provádí několikrát týdně a v Praze představuje desítky milionů korun, které hradí nejen hl. město Praha ale i městské části.

Ano sběr odpadků by se prováděl nadále, ale s menší četností, tedy by došlo k výrazným úsporám. PET lahve a plechovky zabírají v součtu přibližně 1,5 % hmotnosti směsného komunálního odpadu, avšak co do objemu je jejich podíl na směsném komunálním odpadu několikanásobně vyšší. přibližně 30 %. uvolní se i místo v kontejnerech na směsný komunální odpad, kde končí nevytříděné obaly od lidí, kteří třídit odmítají. INCIEN vypočítal, že ročně činí objem PET lahví a plechovek v systému SKO ekvivalent 600 tis. kontejnerů s objemem 1100 litrů, což je přibližně 30 tis. plných popelářských vozidel.

Obcím je v souvislosti se zavedením zálohového systému slíben příspěvek, který je vypočítán jako 15 % z nevybraných záloh a měl by dosahovat více než 300 mil. Kč. Tento příspěvek by měl kompenzovat např. výpadek příjmů z prodeje PET a hliníku, pokud obce provozují vlastní společnost, která s odpady nakládá nebo sloužit k úhradě nakládání s tříděnými odpady.

V ČR se v roce 2022 prodalo 1,8 miliardy PET lahví a 800 milionů plechovek. Recyklace těchto obalů má tedy velký smysl. Při recyklaci plechovek dochází prakticky k nulovým ztrátám, a proto je možné je recyklovat prakticky donekonečna.

Podle ministerstva zdravotnictví je nový systém vratných PET lahví více než nutný. Současný systém je z mnoha důvodů nevyhovující. Systém funguje už ve 12 evropských zemích, kde se míra sběru pohybuje okolo 90 % a míra odhazování obalů v přírodě se snížila až o 95 %.

I přesto se u nás najdou jeho odpůrci. S vratnými PETkami a plechovkami má problém například resort průmyslu a obchodu, ale i ministerstvo pro místní rozvoj.

„Nebyly zváženy přínosy jiného způsobu využití vstupních nákladů a peněz na provoz na zlepšení stávajícího systému třídění odpadu. Vynaložené náklady se obcím vrátí"

Podobný názor má i Národní rozpočtová rada. „Nejsme si jisti, zda deklarované přínosy převáží nad deklarovanými náklady, z nichž drtivou většinu ponese právě podnikatelský sektor. Navíc se nejedná o drobné, nýbrž o miliardy korun,“ uvedli její představitelé pro Novinky.cz. Podle nich se musí náklady nevyhnutelně přenést na spotřebitele.

„Z pohledu ministerstva je klíčové, aby se odpad co nejčastěji využíval jako zdroj. Zavedení zálohového systému by proto nemělo nijak narušit stávající systém třídění odpadů, ale doplnit ho,” uvádí David Surý, vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí MŽP.

„Zároveň nesmí poškodit ani obce, ani narušit trh s vytříděnými surovinami. Obce, které kvůli zálohování přijdou o část zisku z prodeje vytříděných materiálů, budou moci získat finanční prostředky přímo ze zálohového systému.

Závěrem

V posledních měsících se diskuse, jestli zálohovat, nebo nezálohovat PET lahve a plechovky, rozhořela ve všech větších médiích v zemi. Objevuje se bohužel spoustu nepravd. Jsem ale rád, že se o problému intenzivně mluví. Doteď se mnoho let nic nedělalo a přicházeli jsme tak každý rok o obrovské množství materiálu a energie, nechávali jsme petky a plechovky, aby se povalovaly v přírodě a ve městech a neustále jsme opakovali, jak jsme jako Češi dobří v třídění. Ale nikdo už neupozornil na to, jak moc pokulháváme v následné recyklaci.

V Česku se na trh uvede zhruba 1,8 miliard PET lahví a 0,8 miliard plechovek. Přestože jsme světovou elitou v třídění (hlavně plastu), tak plných 900 milionů z nich skončí každý rok v přírodě, na skládce nebo ve spalovně. To je 90 lahví na každého z nás, tedy téměř dvě plechovky nebo PET lahve za týden. Podle odhadů až 10 z nich skončí v přírodě, kde se budou rozkládat ještě za sto let. Ročně se u nás vytřídí přibližně 75 % PET lahví a jen 27 % plechovek. Jenže třídění není recyklace.

O mnoho materiálu přijdeme i během recyklace. PET lahve jsou velmi často pošpiněné olejem či zbytky od drogerie a nesplňují tak potravinářskou kvalitu. Není tedy možné je použít na výrobu nových PET lahví. To ale díky zálohování možné bude. S pivem to funguje, proč by nemělo s PET lahví?

Zálohovací systém bude fungovat totožně jako u pivních lahví. Lidé si koupí PET lahev či plechovku v obchodě a zaplatí zálohu pravděpodobně čtyři koruny. Při příštím nákupu přivezou vypité lahve zpět, dají je do stejného automatu jako na pivní lahve a dostane svou zálohu. A není to žádný neodzkoušený experiment.

Když ostatní návštěvníci obchodu viděli, že u zálohomatu natáčíme videa, zastavovali se u mě a ptali se, kdy konečně to zálohování bude fungovat všude, že jsou rádi, že zrovna u nich v prodejně zálohomat je a že lahve berou vždy cestou na nákupy. Většina lidí, se kterými jsem mluvil, byla seniorského věku. Nikdo z nich nechápe, proč je kolem toho taková diskuse, přijde jim to naprosto přirozené a nevidí důvod, proč by to nemělo už dávno fungovat.

Je důležité říct, že zálohování nezdraží cenu nápojů, není pro to důvod a nápojáři by byli sami proti sobě. Zároveň bych chtěl také vyvrátit nepravdu, že auta budou vozit vzduch, jelikož PET lahve a plechovky je nutné odevzdat nezdeformované kvůli načtení EAN kódu, ale v momentě, kdy je zákazník vrátí do automatu, dojde k jejich slisování a auta tak budou převážet co nejmenší množství.

Často se také objevuje argument, proč nepřidáme více žlutých a šedých popelnic, ale zavádíme nový drahý systém, když máme ten stávající. Bohužel toto by problém nevyřešilo. I přes to, že Češi poctivě třídí, je tu část obyvatelstva, která netřídí a třídit nebude. Nepomohlo by tomu ani to, kdyby měl každý popelnici na plasty přímo před domem. Navíc, jak jsem už zmiňoval, když vhodíme petku či plechovku do tříděných popelnic, smísí se s ostatním odpadem a kvůli nedostatečné potravinářské kvalitě tak není možné z ní vyrobit petku novou.

A k té finanční části - zahustit síť kontejnerů by stálo miliardy korun ročně, zálohovací systém ale zaplatí operátor. Bude financovaný z poplatků výrobců, výnosů z prodeje druhotných surovin a nevyplacených záloh. Neprodělají na tom ani obce či malí podnikatelé. Právě obce získají finance z nevyplacených záloh a ušetří také na svozu žlutých a šedých popelnic. Průměrně si tak rozpočty obcí přilepší o 39 korun na občana.

Lidé se zároveň nemusejí bát, že by museli PET lahve a plechovky vozit do automatů přes celé město. Sběr bude povinný pro obchody a benzínové stanice nad 50 metrů čtverečních, dohromady tedy přibližně 11 000 míst v ČR. Ve vesnicích nad 300 obyvatel, kde nebude dostupná možnost, zřídí odběrné místo operátor.

V neposlední řadě je pro nás zavedení zálohování nevyhnutelné i kvůli evropské legislativě. Evropa počítá s tím, že po roce 2026 bude zálohovat každá členská země, ale pod přísnějšími evropskými pravidly. Z toho plyne, že zavedení našeho českého zákona, tedy tak, jak jsme jej vypracovali, aby byl win-win pro všechny - to znamená pro obce, obchodníky i přírodu - je nyní výhodné. Rád bych ujistil občany, že se nemají čeho bát.

Systém funguje už v 16 evropských zemích a od ledna příštího roku přibudou další. Zkušenosti ze Slovenska nám ukazují, že díky zavedení zálohového systému zmizely volně pohozené PET lahve a obaly od nápojů v přírodě a zvýšila se míra třídění. Za dva roky z 60 % vytříděných PET lahví stoupl počet na 92 %. Zároveň už v polovině prvního roku kleslo množství pohozených plechovek v přírodě o 17 % a o 13 % u PET lahví. Systém bude fungovat stejně jako u pivních lahví, na který jsme všichni zvyklí.

Abychom si tedy ještě shrnuli výhody zálohování. Za zaprvé, z PETky bude opět PETka a to díky separaci a dodržení potravinářské kvality. Kromě materiálu ušetříme i velké množství energie. Při výrobě PET lahve z recyklovaného materiálu ušetříme 79 % energie a při výrobě plechovky z recyklátu dokonce až 95 % energie než při výrobě plechovky z původní suroviny. Navíc plechovka i PET lahev z recyklátu mají až o 80 % nižší uhlíkovou stopu. Pokud bychom zrecyklovali všechny plechovky uvedené na trh v ČR každý rok, tak ušetříme emise, které odpovídají spálení 70 000 tun uhlí.

Za druhé, konec povalování PET lahví a plechovek v přírodě a ve městech. 900 milionů petek a plechovek skončí každý rok v přírodě, na skládce nebo ve spalovně. A tomu já chci zabránit. A za třetí, splníme povinné cíle EU ohledně recyklovaného obsahu. Za nesplnění bychom každý rok platili nemalé pokuty.

Zálohování hlavně nechtějí jen nápojové firmy, jak se také dost často skloňuje. Zálohování podporuje i Česká potravinářská komora nebo také Škoda Auto, protože právě Škodovka chce omezit drahé využívání primárních surovin a nechce draze nakupovat přebytečný recyklát v zahraničí. I proto rozeslali dopis na všechny poslance, aby se k podpoře zálohování přidali.

Pokud tedy chceme změnit, co se děje s PETem, který dnes lidé pracně třídí a nosí do kontejneru, tak zálohování je jedinou alternativou.

Argumenty pro a proti zálohování PET lahví

K otázce, zda zavést, či nezavést zálohový systém, byla v poslední době zveřejněna řada stanovisek. Všechna stanoviska a vyjádření, týkající se zavedení povinného zálohování, by podle mého názoru měla být postavena na reálných číslech, protože jen tak se můžeme dobrat nějakého výsledku.

Na trh se v České republice ročně uvádí 60 000 tun PET. Pokud by se skutečně třídilo jen 75 % PET, bylo by to 45 000 tun PET. Ztráta je v tom případě jen 15 000 tun, tedy o deset tisíc tun méně, než uvádí Havlingerová. Jistě, i to je dost, teď však hovořím o číslech, která jsou použita pro argumentaci. (Otazník visí i nad tím, zda se skutečně vytřídí jen 75 % PET. Údaje zveřejňované před začátkem kampaně na zálohování hovořily o 80% separaci.)

Plechovky

Finanční ztráty z toho, že se použité obaly nedostanou k recyklaci, vyčísluje Havlingerová na 235 milionů korun v plastových lahvích a 416 milionů korun v plechovkách při standardních výkupných cenách. Tyto finance podle mého názoru hrubě nadhodnocuje. Podle jejích údajů je ročně uvedeno na trh 15 700 tun plechovek a z toho se vytřídí pouze 30 procent, což odpovídá 4 700 tunám. Zvýší-li se díky zálohám vytřídění na 90 %, budeme sbírat ročně 14 100 tun. Z toho plyne, že získáme navíc zhruba 9 500 tun hliníkových plechovek.

Za jednu tunu vytříděných hliníkových plechovek získávají dotřiďovací linky v průměru kolem 14 tisíc korun. Dotříděním a výkupem navíc získaných plechovek lze tedy reálně získat zhruba 134 milionu korun, rozhodně to není 416 mil. Kč, jak uvádí Havlingerová. Předpokládám, že zřejmě počítá s cenou čistého hliníku a nebere v úvahu nákladnou úpravu před recyklací - získaného kovového hliníku je po úpravě podstatně méně, než je hmotnost sebraných plechovek.

PET lahve

Podobný rozpor nacházím v údajích ze sběru PET. Ročně se u nás uvádí na trh zhruba 60 tisíc tun PET, vyseparuje-li se 75 %, odpovídá to 45 000 tunám. Pokud zálohami zvýšíme separaci na 90 % (54 000 tun), získáme navíc zhruba 9 000 tun PET.

Za jednu tunu vytříděného čirého PET bylo možné získat v roce 2024 až 15 tisíc korun. Reálnější byl ale prodej materiálu, obsahujícího 60 % čiré PET a 40 % barevné PET, za zhruba 9 300 korun. Uplatnění navíc vytříděných zhruba 9 000 tun PET ze zálohování tak lze získat pouze kolem 84 mil. Kč, nikoliv 235 mil. Kč, jak uvádí Havlingerová. Opět nelze počítat s cenami čistých surovin, je nutno vzít v úvahu ztrátu materiálu při dotřídění a zpracování i náklady na přepracováním na rPET.

Vyplatí se to?

Zálohovým systémem získáme navíc 18 500 tun odpadu (PET a Al), které se dají prodat za zhruba 218 mil. Kč. Náklady na získání tohoto materiálu prostřednictvím zálohového systému zahrnují 5 miliard Kč na zavedení systému a 1,3 mld. Kč provozních nákladů za rok. S trochou nadsázky se dá vyčíslit, že v prvním roce zálohového systému nás jedna tuna materiálu získaného navíc oproti stávající separaci vyjde nejmíň na 250 tisíckorun za tunu. V další letech, když budeme počítat jen provozní náklady, pak bude každá navíc získaná tuna materiálu ze zálohového systému mít hodnotu kolem 70 tisíc korun.

Abychom dosáhli 60% separace, jakou požaduje legislativa, musíme v roce 2025 odklonit ze skládek něco kolem 900 000 tun z celkové produkce komunálních odpadů. Zálohováním získaný materiál představuje necelá dvě procenta z tohoto množství.

PET je široce využíván v textilním průmyslu (tkané i netkané textilie). Naše teplé zimní bundy, „flísky“ i spacáky jsou z recyklovaného PET, o průmyslových textiliích ani nemluvě. Když se odkloní PET do recyklace v potravinářství, bude chybět v textilním průmyslu, takže se tyto výrobky začnou vyrábět z virgin materiálu?

Dalším problémem jsou rezidua, která se mohou postupně akumulovat v recyklovaném PET, použitém v potravinářství. Spotřebitelé mohou být vystaveni nejrůznějším transformačním a degradačním produktům, které zatím nikdo nezná, a tudíž je nikdo nesleduje (součástí plastů mohou být např. bisfenoly a ftaláty).

tags: #v #ceske #prirode #rocne #skonci #az

Oblíbené příspěvky:

• Skeptický pohled na klima
• O počasí v České republice
• Jak Trash Hero mění jihovýchodní Asii
• Odpadkový koš pod dřez
• Technologie jímání vody ze vzduchu