V přírodě nejde jen o funkce: Hlubší pohled na ekosystémy

Příroda není jen soubor jednotlivých prvků, ale složitý systém vzájemně propojených vztahů a procesů. V tomto článku se podíváme na to, co to znamená, když řekneme, že v přírodě nejde jen o funkce, a jak můžeme přistupovat k přírodě zodpovědně a s respektem.

Lesy a jejich nezastupitelná role

Lesy hrají v krajině klíčovou roli. Zpomalují odtok povrchových vod, zabraňují erozi, snižují vysychání půdy a rychlost větru a ovlivňují klima ve svém okolí. V neposlední řadě pohlcují CO2 a produkují kyslík.

Kromě produkční funkce, tedy jako zdroj obnovitelné suroviny - dřeva, musí lesy uspokojovat stále rostoucí nároky na mimoprodukční, tzv. veřejné funkce, tzn. na funkci vodohospodářskou, půdoochrannou, krajinotvornou, klimatickou, rekreační.

Lesy jsou od nepaměti zdrojem inspirace pro mnohé umělce - malíře, skladatele, sochaře, plní funkci rekreační, kdy se stávají se oázou klidu či naopak přírodním sportovištěm.

V současné době se lesy člení na kategorii lesů hospodářských (77,7 %), ochranných (3,6 %) a zvláštního určení (18,7 %).

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Kultivovaný vztah ke krajině

Vyvážený vzhled krajiny, kde se v pestrém sledu střídá les s poli, loukami a rybníky (je zde na 50 tis. ha rybníků), je výsledkem tisíciletého kultivovaného vztahu, který vyjadřují i slova státní hymny, a intenzivní péče obyvatel české kotliny.

Příznivé rozmístění lesů i horských masivů a tradiční obliba obyvatelstva v navštěvování lesů ve všech ročních obdobích klade na rekreační funkci lesů velké nároky a mnohdy působí i poměrně značné škody (v létě jízda na horských kolech či na koních mimo vyznačené trasy, v zimě lyžování mimo vyznačené sjezdovky či při nedostatku sněhu).

Odpařováním vody z nadzemní části stromů se uvolňuje kapacita pro příjem dalších srážek - lesní porost odčerpá za 24 hod.

Šetrná turistika: Jak se chovat v přírodě zodpovědně

Žijeme v době, kdy je turistika stále dostupnější a navštěvovanost přírodních lokalit roste. Pobyt v přírodě je pro mnoho lidí zdrojem klidu, energie a radosti z pohybu. Zároveň ale platí, že každá návštěva zanechává určitý dopad. Otázka proto nezní, zda přírodu ovlivňujeme, ale jak se v přírodě chovat, aby tento dopad byl co nejmenší.

Šetrná turistika nebo také turistika beze stop vychází z jednoduché myšlenky: odejít z přírody tak, aby nebylo poznat, že jsme tam kdy byli. Neznamená to být neviditelný, ale být ohleduplný. Zodpovědný turista přemýšlí dopředu, vnímá okolí a chápe, že příroda není kulisa, ale živý systém.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Mnoho lidí má pocit, že pokud nic úmyslně neničí, chovají se správně. Realita je ale složitější. Příroda je citlivá na opakované zatížení a kumulativní dopad lidské činnosti. Co jednomu člověku připadá zanedbatelné, může být při stovkách nebo tisících návštěvníků zásadním problémem.

1. Dobrá příprava je základ šetrné turistiky. Když víš, kam jdeš, kudy povede trasa a jaké podmínky tě čekají, snižuješ riziko improvizací, které často vedou k poškození přírody. Plánování pomáhá vyhnout se přeplněným místům, zbytečným zajížďkám i stresu.
2. Značené trasy nejsou omezením, ale nástrojem ochrany krajiny. Chození mimo cesty, zkracování tras nebo obcházení bláta postupně rozšiřuje stezky a narušuje vegetaci.
3. Základní pravidlo turistiky bez dopadu je jednoduché: co si do přírody přineseš, to si také odneseš. Ani biologicky rozložitelné věci do přírody nepatří.
4. Hluk je často podceňovaný dopad turistiky. Přitom výrazně ovlivňuje chování zvířat i zážitek ostatních lidí.
5. Setkání se zvířaty patří k nejsilnějším zážitkům, ale pouze tehdy, když probíhá s respektem.
6. Zodpovědné chování v přírodě zahrnuje i realistické posouzení vlastních sil. Sleduj počasí, měj vhodné vybavení, dostatek vody a vždy mysli na bezpečný návrat. A nezapomeň mít připravenou lékárničku pro každou situaci.
7. Příroda je sdílený prostor.

Rewilding: Obnova ekosystémů a systemická změna

Naše krajina nefunguje. Krajina bez hranic a zábran fungovala lépe. Dnes však máme uspořádaně nasazené obiloviny, řepku, smrkové monokultury, či vymezené chráněné přírodní oblasti, které jsou úhledně oddělené ploty, či silnicemi.

Rewilding je novodobé ekologické hnutí, které se zasazuje o poskytování potřebného prostoru přírodě tak, aby fungovala bez nutnosti ji chránit. Tohle hnutí odstartovalo několik projektů, které i neplánovaně navrátily krajině její funkčnost.

Rewilding však pro krajinu znamená nejen ekologickou obnovu, ale jakousi systemickou změnu jejího vnímání a využití. Rewilding je založen na ekologických procesech, které jsou klíčové pro regeneraci přírody, jako je například konektivita a co-existence druhů, a to včetně lidstva.

Během posledního století dostala naše krajina „pokouřit“. A to doslova. Naše uhlíková stopa přesáhla historicky naměřená maxima a mnoho ekosystémů a přírodních procesů bylo tímto rozmachem narušeno.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Lidé začali využívat krajinu pro svůj prospěch víc než pro prospěch fungující krajiny. Zemědělství, jak již název vypovídá, rozdělilo zemi na fragmenty polí, lesů, luk, rezervací, či měst.

Rewilding hledá cesty, jak se těmto malérům právě co „nejpřírodněji“ vyhnout. Hledá cesty, jak navrátit do zemědělstvím ochromené krajiny přirozený koloběh života.

Rewilding svádí k systemickému myšlení a nalézání spojitostí. Nehledá viníky a neukládá vinu, rewilding hledá řešení. Výchozí bod pro rewilding tedy není žádný bod v minulosti, ale spíše současný stav.

Zdraví krajiny a biodiverzita

Když se řekne špatný stav přírody a krajiny, tak si spousta lidí myslí, že se týká nějakých industriálních ploch nebo budov, ale tak to bohužel vůbec není. V nejhorším stavu v rámci naší české krajiny je zemědělská půda, tedy ta obyčejná zemědělská krajina, která je všude kolem nás.

Zdraví krajiny jako takové je totiž úzce provázáno s druhy, které v ní žijí. Pokud toto neprozradí rostliny, tak to stoprocentně prozradí živočichové, voda nebo některý z dalších ukazatelů.

Známkou toho, že příroda není tzv. v kondici, je to, že jí chybí biodiverzita, což je počet druhů na jednotku plochy. Nejde o absolutní počet, ale o různost druhů…

Existuje spousta možností, jak zabránit podporování pouze určitých druhů. Příroda a krajina totiž fungují nejlépe tam, kde je různorodost, tedy diverzita.

V krajinné ekologii je hodně zajímavá i diverzita ploch, tedy snaha vytvořit na jedné velké ploše spoustu malých plošek tak, aby plnily různé funkce. Každou z těchto malých plošek si totiž osídlí jeden druh, čemuž se v ekologii říká ekologická nika.

Proto je v krajině diverzita tolik potřeba. Na jedné jednotce plochy by se tedy měla vyskytovat část, která kvete, další, která vrhá stín, a v neposlední řadě i část, která je spojená s vodou. To je základ zdravé krajiny.

Degradace půdy a její důsledky

Kvalita zemědělské půdy v Česku i na mnoha místech ve světě dlouhodobě klesá. Je to způsobeno zejména lidskou činností, především intenzivním modelem hospodaření, který je optimalizován na co možná nejvyšší, krátkodobé výnosy, ale nehledí na dlouhodobé zdraví půdy a její další (neprodukční) funkce.

Dlouhodobé sledování kvality půd ukazuje, že v mnoha částech světa vlivem dosavadního hospodaření půda postupně degraduje - snižuje se zejména množství obsažené organické hmoty - a klesá tak její schopnost plnit produkční i ekosystémové funkce.

Zdravá půda má nezastupitelný význam v přírodních ekosystémech (např. les nebo louka), ale i v člověkem výrazně přetvářených, tzv. kulturních ekosystémech (např. pole nebo ovocný sad).

Významná část zemědělských půd v Česku je více či méně degradovaná a totéž platí o půdách i jinde v Evropě.

Intenzivní hnojení syntetickými hnojivy, aplikace různých pesticidů, využívání těžké techniky, velkoplošné pěstování jedné plodiny (monokultury) a rozsáhlé lány patří mezi hlavní faktory, proč půda ztrácí své kvality a přestává být zdravá.

V současném intenzivním modelu zemědělství, který je rozšířený v Česku, ale i v řadě dalších zemí světa, jsou živiny do půdy dodávány převážně průmyslově vyráběnými hnojivy.

Degradace půdy zvyšuje také koncentrace CO2 v atmosféře a tím se podílí i na oteplování planety.

S úbytkem organické hmoty a souvisejícím rozpadem půdní struktury se půda stává náchylnou k tomu, že ji odplaví voda nebo odnese vítr.

Ke zlepšení stavu půd (nejen) v Česku je proto především potřeba změnit způsob, jak se s půdou a krajinou zachází. Konkrétně to znamená obohacovat půdu o organickou hmotu a podporovat půdní biodiverzitu, využívat šetrnější způsoby úpravy půdy (např. omezovat orbu), zavádět různé krajinné prvky a celkově v krajině podporovat pestrost a mozaikovitost.

Vliv přírody na lidské zdraví

Příroda není jen relaxační kulisou, ale je to nástroj, který může zásadně ovlivnit naše zdraví, psychiku i společenský život.

1. Příroda stimuluje obranyschopnost organismu. Aktivita tzv. NK buněk (natural killer cells), které bojují proti virům i nádorovým buňkám, se po dvoudenním pobytu v přírodě zvýšila až o 50 %.
2. Denní expozice přirozenému světlu pomáhá synchronizovat vnitřní biologické hodiny a zlepšuje kvalitu spánku.
3. Sluneční světlo je hlavním zdrojem vitamínu D, který hraje klíčovou roli v metabolismu vápníku, zdraví kostí a imunitní odpovědi.
4. Lidé, kteří tráví čas v parcích nebo přírodních lokalitách, mají tendenci navazovat častěji mezilidské vztahy a pociťují větší míru důvěry a sounáležitosti.
5. Pobyt v přírodě je spojen se snížením hladiny C-reaktivního proteinu (CRP), což je marker chronického zánětu.
6. Pobyt v přírodě snižuje aktivitu amygdaly - mozkové struktury zodpovědné za strach a stresové reakce.
7. Čtyřdenní pobyt v přírodě bez digitálních technologií vedl ke zlepšení kreativity až o 50 %.

Osa střevo-mozek a zdraví

Dlouho panoval názor, že mozek funguje jako generál, který autoritativně rozdává rozkazy zbytku těla. Realita je však mnohem demokratičtější a v případě trávicího traktu dokonce opačná. Hlavním komunikačním spojením je nervus vagus neboli bloudivý nerv.

Studie ukazují, že většina vláken tohoto nervu přenáší signály ze střev směrem do mozku, nikoliv naopak. Střeva navíc fungují jako chemická továrna. Vzniká zde většina serotoninu a dalších látek důležitých pro psychickou pohodu. Zásadní roli hraje také imunita.

Pro správný účinek je vhodné přijmout 25 až 35 gramů vlákniny denně. Zdravý jídelníček by neměl být jednotvárný. Výzkumy potvrzují, že konzumace více než třiceti různých rostlinných potravin týdně vede k pestřejšímu složení střevních bakterií. Čím je toto společenství rozmanitější, tím lépe je mozek chráněn.

Bosá chůze a její vliv na zdraví

V šedesátých letech ženy odkládaly podprsenky, dnes lidé zahazují boty. Bosým chodcům a běžcům však většinou nejde o to, vymanit se ze svazujících diktátů módy a společnosti, ale spíše udělat něco pro sebe.

Na druhou stranu, její konstrukcí mohu snížit některé typy zátěže a prodloužit tím funkčnost orgánu. Bota může nohu dobře ochránit vůči zátěžím, na kterou není stavěna - typickým příkladem je chůze ve městech. Noha se nevyvinula pro kontakt s takto tvrdým a abrazivním povrchem a boty tlumí impaktní náraz.

Výsledky bádání však ukazují, že větší vliv má spíše to, jakým způsobem člověk běhá, než to, co má na nohou.

Tabulka: Doporučení pro šetrnou turistiku

tags: #v #prirode #nejde #o #funkce #co

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožené druhy leguánů
• Obnovitelné zdroje a benefity pro ČR
• Průvodce Světem Kolem Nás
• Co je environmentální chemie
• Propojení přírody