Příroda od jara do léta: Změny a proměny v České republice

20.03.2026

V posledních dnech se do České republiky po dlouhé zamračené zimě konečně dostalo jarní počasí. Co vlastně znamená, že přichází jaro? Příroda to pozná zcela bez problémů - jaro je pro ni v našich zeměpisných podmínkách dobou, kdy se otepluje, a může se tak začít probouzet ze zimní strnulosti. Ale pro člověka je to složitější.

Různé pohledy na začátek jara

Za začátek jara se označuje rovnou několik odlišných momentů. Jedno z jar tak začalo téměř před měsícem. Je jím meteorologické jaro, které v našich podmínkách startuje 1. března a končí 31. května. Obecná poučka říká, že nejteplejší tři měsíce se označují za léto, nejchladnější za zimu a ty mezi nimi za podzim a jaro. Aby to nebylo tak jednoduché, na jižní polokouli jsou roční období opačně než na té severní.

Astronomické jaro

Astronomické jaro na severní polokouli začíná okamžikem jarní rovnodennosti, ve stejný moment začíná na jižní polokouli astronomický podzim. V tento den trvá den i noc 12 hodin - Slunce je v rovině zemského rovníku, takže jeho paprsky dopadají na Zemi kolmo k její ose. Slunce se v tento den dostává do souhvězdí Berana. Letos tento okamžik nastane v úterý přesně v 17:15, pak už je den delší než noc.

I když se ve školách děti učí, že jaro začíná 21. března, ve skutečnosti bylo toto datum s jarem ve 20. století spojeno spíše výjimečně. „Ve 20. století dokonce s úžasem zjistíme, že přesně dne 21. března začínalo astronomické jaro jen na počátku století. Poprvé přišlo 20. března už v roce 1920. Od toho roku se ale datum 20. března objevuje víc a víc a na začátku 21. století je to bezkonkurenčně nejčastější den, kdy Slunce vstupuje do znamení Berana,“ uvádí meteoroložka ČT Taťána Míková.

„Jenomže to bude na dlouho poslední výskyt ‚učebnicového' data. V roce 2048 se možná někteří z nás dočkají jara už 19. března a ke konci našeho století se s 19. a 20. březnem budou lidé setkávat zhruba stejně často. Tedy pokud na Zemi ještě budou,“ podotkla Taťána Míková.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Proč se datum jarní rovnodennosti mění?

Doba, za kterou Země oběhne Slunce, totiž není dlouhá přesně 365 dní, tedy tolik, kolik jich má moderní kalendář. Ve skutečnosti Země udělá jednu otočku kolem Slunce přesně za 365 dní, 5 hodin, 48 minut a 46 sekund. Což znamená problém: každý rok nám přibude zhruba čtvrtina dne: právě to je příčinou toho, že jednou za čtyři roky máme přestupný rok a na konci února přidáváme jeden den navíc.

Jenže, aby to nebylo jednoduché, ani tento „čtvrtden“ není zcela přesný - to by byl celých 6 hodin. A tak se nám pomaloučku po pouhých jedenácti minutách ročně zase naopak sčítají chybějící hodiny.

„Gregoriánský kalendář si s tím ale zase poradí. Prohlásí za přestupné všechny roky, které jsou dělitelné čtyřmi, kromě těch, co jsou zároveň dělitelné 100. Ale ani to v horizontu staletí úplně nesedí, a tak ty roky, co jsou dělitelné 100 a zároveň 400 zase přestupnými zůstávají. Že to začíná být složité? Tak si vzpomeňte na rok 2000 - dělitelný stem a přece byl přestupný. Takže teď máme na sto let dopředu ty jedenáctiminutovky připravené z 29. února 2000 a jsme s naším kalendářem trochu napřed proti Slunci. Až po roce 2100 se tedy začne mezi prvním jarním dnem znovu objevovat datum 21. březen. Ten je totiž neklamným znamením, že se náš kalendář po všech úpravách a přestupných letech sbližuje s přírodním - slunečním,“ dodává Taťána Míková v článku v časopise ČT+.

Fenologické jaro

A ještě jedno jaro - vegetační neboli fenologické. To ale není vymezeno žádným konkrétním datem. Připadá na období, kdy průměrné denní teploty vystoupí nad pět stupňů Celsia, a končí obdobím, kdy přesáhnou 15 stupňů. Začátek vegetačního jara znamená, že se rostliny začínají probouzet.

Jarní extrémy a změny klimatu

Astronomické jaro letos sice začíná 20. března, ale to vůbec není záruka toho, že by už mělo být tepleji. V minulosti meteorologové naměřili v tento den už velmi extrémní teploty: Nejchladněji bylo na Kvildě roku 2006, konkrétně v mrazové kotlině Jezerní slať - naměřili tam tehdy -20,9 stupňů Celsia. Hodně velká zima ale byla naměřena také v Desné roku 1955 (-16,4 stupňů Celsia) nebo na Lenoře roku 1984 (-16,4 stupňů Celsia).

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Naopak v roce 1990 už počasí připomínalo spíše přechod z jara do léta, teploty se v Pohořelicích a v Lednici dostaly na 22 stupňů. Přes dvacítku se ale teploty vyšplhaly třeba i v roce 2014.

Často nám může připadat, že jaro přichází čím dál dřív nebo že ze zimy jdeme rovnou do léta. Dokládají to i statistiky? „Pozorování spíš potvrzují víc výkyvů, v zimě ale přichází více teplých epizod - naopak chladnějších extrémů, jako třeba pozorujeme teď, spíš ubývá. I proto jsou zimy čím dál teplejší. Také vegetační období může začínat dřív,“ uvádí meteorolog České televize Vladimír Piskala.

Vliv klimatických změn na přírodu

Extrémy ale můžou přijít i během jara. „Klasicky třeba vpád chladného vzduchu na konci dubna a na začátku května - tedy tři zmrzlí. Podle odhadů by kvůli změně klimatu takové výkyvy měly přicházet častěji. A to už může být problém. Badatelé z univerzity v Arizoně propočítali, že za 50 let s námi na planetě možná nebude až třetina dnešních druhů rostlin a živočichů. Překvapilo je, že vyšší teploty se na vymírání podílely o něco méně, než čekali.

Autoři studie se snažili míru budoucího ohrožení a ochuzení přírody vyjádřit v datech. Součástí nové studie v odborném časopise PNAS jsou údaje o druzích vyhynulých v posledních 10 letech, zejména kvůli klimatické změně, statistiky o pohybu jednotlivých druhů a 19 různých scénářů budoucího vývoje klimatu. Do této srovnávací studie vědci zahrnuli vzorky 5389 druhů z 581 míst na světě.

Možnost, že vyhyne třeba i 15 % rostlin a živočichů na planetě, označuje za vážný zásah do života na Zemi. „Mnohem důležitější než změny klimatu bude pravděpodobně to, jak ničíme světové ekosystémy. Kolik zabíráme lesů, savan, jak ubývají divoké pralesy, ničíme korálové útesy a vysušujeme poslední mokřady,“ zdůrazňuje odborník.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Globální předpovědi a česká příroda

Britská meteorologická služba (UK Met Office) vydala v prosinci výhled pro rok 2026: globální průměrná teplota by měla dosáhnout přibližně 1,46 °C nad předindustriálním průměrem (rozmezí odhadu 1,34-1,58 °C). To by z roku 2026 učinilo pravděpodobně jeden ze čtyř nejteplejších roků v historii měření. Česká příroda reaguje na signály. Vědci z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR (CzechGlobe) monitorují fenologické fáze - tedy časování přírodních jevů jako rašení, kvetení nebo přílet ptáků - již desítky let na stejných lokalitách.

Bioklimatoložka Lenka Bartošová z CzechGlobe upozorňuje, že některé druhy posunuly začátek svých jarních fází v průměru zhruba o dva týdny oproti polovině 20. století. V posledních letech byl posun u některých sledovaných druhů (např. habrů) ještě výraznější. Pro rozvoj vegetace jsou klíčové dny s průměrnou teplotou nad 5 °C - a ty přicházejí čím dál dříve. Předčasné rašení a kvetení má však svá rizika. Ovocnáři opakovaně řeší scénář, kdy teplé epizody urychlí fenofáze a následné mrazy poškodí květy - tento problém se v posledních letech týkal zejména meruněk a broskvoní.

ENSO a jeho vliv na počasí

Jev známý jako ENSO (El Niño-jižní oscilace) funguje jako obří klimatický termostat planety. Tropický Pacifik patří k největším souvislým oblastem oceánu na Zemi a střídá fáze ochlazování (La Niña) a oteplování (El Niño) v cyklech trvajících obvykle dva až sedm let.

Podle analýzy portálu Severe Weather Europe se pod povrchem oceánu v tichomořské oblasti Niño 3.4 akumuluje teplá voda, která postupně vytlačuje studené anomálie. Západní vítr, který v lednu náhle zesílil, tento proces urychlil - funguje jako obří ventilátor přesouvající teplé povrchové vody směrem na východ.

Zatímco Tichý oceán leží tisíce kilometrů daleko, jeho vliv na evropské počasí je měřitelný - byť slabší než v tropech nebo Americe. La Niña v některých případech zesiluje západní proudění přinášející do Evropy vlhký vzduch z Atlantiku. El Niño bývá spojováno se stabilnějšími tlakovými útvary nad kontinentem, což může vést k teplejšímu a suššímu počasí, zejména na jaře a v létě.

Evropské centrum pro střednědobé předpovědi (ECMWF) ve svých sezónních modelech naznačuje možný vývoj El Niño během léta 2026, s pokračováním do zimy 2026/2027. Současné odhady hovoří o mírně silném fenoménu, avšak klimatologové upozorňují, že rané předpovědi El Niño bývají často konzervativní - skutečnost je pak překoná.

Důležité je však zdůraznit, že Evropa leží mimo hlavní tropické telekonekční jádro ENSO. Výsledné počasí závisí z velké části na Severoatlantské oscilaci (NAO) a vnitřní variabilitě atmosféry. Vliv ENSO se navíc projevuje s několikaměsíčním zpožděním a liší se podle roční doby.

Praktické důsledky pro Čechy

Český hydrometeorologický ústav vydává měsíční výhledy, které naznačují pro druhou polovinu zimy 2025/2026 teplotně průměrné až podprůměrné podmínky. Poslední únorový týden by však měl být nejteplejší, s denními maximy kolem +4 °C. Březen pak může přinést výrazné oteplení, zejména v poslední dekádě.

Pro zahrádkáře a zemědělce to znamená zvýšenou ostražitost. Dřívější nástup vegetace zvyšuje riziko poškození pozdními mrazy - zejména u ovocných stromů, které mohou rozkvést předčasně. Alergici by se měli připravit na dřívější pylovou sezónu - líska obecná a olše lepkavá mohou začít kvést už v únoru.

Turisté plánující jarní výlety do přírody mohou počítat s příznivějšími podmínkami, ale také s dřívějším táním sněhu na horách. Vodohospodáři sledují situaci pozorně - kombinace teplého jara a rychlého tání může zvýšit riziko jarních povodní.

Budoucnost českého klimatu

Změna klimatu se v Česku zřetelně projevuje už nyní (sucho, úbytek podzemní vody, vlny veder, více generací kůrovce, změny v zemědělství) [1]. Za posledních 60 let se u nás průměrná teplota zvedla o 2 stupně Celsia [2] a změny se dále zrychují. Vyspělý svět se sice snaží oteplování zpomalit, ale už teď je jisté, že nás čeká minimálně 30 let dalšího zvyšování teplot.

Česká krajina 2050: Optimistický výhled

Podnebí se změní z „mírného s teplými léty“ na „mírné s horkými léty“ [4]. Co to znamená? Je to asi jako sestup o 500 metrů nadmořské výšky nebo jako posun o stovky kilometrů na jih [5]. Průměrná teplota v Praze bude vyšší než dnes v chorvatském Záhřebu [4]. Krajina ale nebude vypadat jako v přímořských krajích - nemáme moře. Nejvíce se novému klimatu Prahy blíží Tbilisi v Gruzii [6].

Česká krajina 2050: Méně optimistický výhled

Podnebí bude méně mírné, tj. s většími zvraty počasí a delší dobou trvání jak vysokých teplot a sucha, tak i období chladu či deště.

Podnebí v naší zemi se měnilo vždy, ale nikdy tak rychle. Biologové tedy zatím pouze spekulují, jak tak rychlá změna přesně proběhne. Zatím víme toto:

Rostliny se budou muset vyrovnat se suchem v létě a mrazem v zimě.
Některé citlivější rostliny už u nás neporostou. Například smrkové lesy se v roce 2050 zachovají pouze na severních svazích Krkonoš, Jeseníků apod. [9]. V nejbližších 10 letech se bohužel očekává uschnutí smrkových lesů v nižších polohách [10]. Na uvolněné místo ale nepřijdou typicky jižní rostliny, protože v zimě u nás nadále budou mrazové dny. Stromem, který by to mohl dobře zvládnout, je třeba dub španělský.

Jak budou vypadat nové lesy?

Budou listnaté, druhově smíšené. Nejdříve vyrostou nízké náletové stromky (břízy, jeřáby). Budou mít potíže se zvěří, která je bude ožírat. Místo velkých lesů se možná objeví jen lesní ostrůvky. Hodně záleží na úrovni hladiny podzemní vody - zda jejich kořeny dosáhnou na vláhu [9].

Louky a pastviny

Ano. Minimálně na jaře po zimě travní porosty vyrostou a ve vyšších polohách bude běžné pást zvířata. Přijdou jiné byliny, stepní [9].

Polní plodiny

Protože jsme střecha Evropy, nemáme velké řeky ani dost podzemní vody, nebude možné většinu zemědělské krajiny zavlažovat. Bez zavlažování bude úroda nejistá - bude záležet na okolnostech v daném roce [12]. Může se změnit struktura plodin, například místo bílého vína se vinaři už chystají na červené odrůdy, čeká se horší kvalita chmele [13]. Potraviny budou dražší, ale my jako bohatá země si je případně dovezeme odjinud.

Města a zahrady

Parky a zahrady budeme mít pořád. Ve městech mají rostliny výhodu v tom, že jsou chráněnější před větrem. Zavlažovat zahradu ale bude nákladnější a ovocné stromy budou mít problémy. Dříve bude nastupovat jaro, stromy se tedy dříve přepnou do vegetační sezóny. Následně ale často přijdou pozdní mrazy, které strom poškodí. Už dnes toto riziko např. meruňkám hrozí na 60 %, zatímco ve 20. století nastávalo zhruba jednou za pět let. Jarní teploty, které stromy probouzejí, budou v budoucnu přicházet ještě o něco dříve [10].

České počasí 2050

Horka

Rekord nyní drží Dobřichovice: 40,4 °C [14]. Léto bude teplejší o 7 stupňů, tj. rekord bude činit až 47 stupňů [6][15]. Bude více tropických dnů (nad 30 °C) a zdvojnásobí se počet tropických nocí (nad 20 °C) [4].

Srážky

Roční úhrn srážek bude podobný jako dnes, ale srážky budou nárazověji rozložené - častější velké lijáky s povodněmi a častější období sucha. Bude nutné zadržovat vodu v krajině [16].

Vytápění

Ano. Nadále se budou občas vyskytovat mrazové dny [4]. Přibude extrémního počasí.

Zvýšená teplota ovzduší vlastně znamená více energie v atmosféře. Vzduch teplejší o 1 °C také umí zadržet o 7 % více vodní páry. Horké počasí tedy přináší celosvětově ničivější bouřky, záplavy a hurikány než dříve. Bouřka je vlastně masa vzduchu, která stoupá vzhůru a nasává teplý vzduch s vodní párou z okolí. Nahoře se ochladí a spustí se déšť. Nové bouřky v éře klimatické změny jsou silnější a mohou působit až na dvojnásobné ploše. Pravděpodobnost maximálních srážek se zvyšuje o 15-40 procent (předpověď pro nejbližších 20 let) [18]. U nás to prakticky znamená silné lijáky a povodně.

Dalším extrémem budou nezvyklé teploty - například náhlé přívaly arktického vzduchu o teplotě −20 °C [19]. Chicago během loňského února zažilo až padesátistupňové mrazy [20]. Bylo to způsobeno posunem tzv.

Co se bude dít po roce 2050?

O změně do roku 2050, popsané výše, už bezpečně víme, že přijde. Oteplování planety bude totiž pokračovat až do doby, kdy přestaneme přidávat skleníkové plyny do ovzduší, a je jen malá naděje, že to nastane dříve [16].

Co se bude dít po roce 2050, to závisí především na tom, jestli v té době budeme planetu ještě oteplovat spalováním fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn), případně jak silně. Vyspělý svět se snaží oteplování zastavit. Pokud by se to nepodařilo, hrozí následující vývoj:

Velké části planety se stanou neobyvatelnými
Směřujeme k oteplení, ve kterém bude Česko podobně vyprahlé jako vnitrozemí Řecka. Naše situace, kdy jsme jako střecha Evropy závislí na vodě ze srážek, bude už velice nepříjemná [21]. Ještě mnohem horší to ale bude kolem rovníku: Objeví se pás „vlhkého vedra“, ve kterém se již nebude možné ochladit pocením a lidské tělo zkolabuje po 6 hodinách. V takovém podnebí nelze žít.
Planeta se začne dál silně oteplovat sama od sebe a my už to neovlivníme
Jak k tomu dojde? Například:
- Tající ledovce změní barvu pólů z bílé na tmavší, která se více ohřívá [23]. Led odráží 80 % slunečního záření, zatímco mořská voda 90 % slunečního záření vstřebá.
- Roztaje věčně zmrzlá půda (permafrost), což uvolní do ovzduší velké množství skleníkových plynů, které v ní dosud byly zachyceny [23].
- Shoří lesy a změní se pralesy. Například amazonská pánev se přemění na savanu. Tím se z lesů uvolní hodně uhlíku [24][25].
- Změní se proudění vody a vzduchu - bude častější El Niňo, extrémní bouře i dlouhodobá sucha [26].

Jde o takzvané body zlomu. Vědci je hodnotí jako katastrofické. Jakmile se tyto procesy dají do pohybu, my jako lidstvo už je nezastavíme, i když planetu sami oteplovat přestaneme.

Zní neuvěřitelně, že by se něco takového mohlo doopravdy stát. Ano. Posledních 10 000 let jsme se těšili z nesmírně stabilního klimatu - lidstvu to umožnilo vynalézt zemědělství, usadit se, vytvořit civilizaci, dolovat, spalovat a stavět stroje [28]. Od roku 1955 se lidský pokrok ohromně zrychluje a nyní už dávno není pochyb o tom, jaké důsledky to přineslo: skutečně jsme zásadně změnili klima. Vědci říkají: „Vstoupili jsme do nové geologické epochy - antropocénu“ [29].

Antropocén má bezprecedentní charakter. Teplota se globálně zvýšila už o jeden stupeň Celsia, v ČR od roku 1960 o dva [30]. Vymírání živých druhů se zrychlilo 100-1000krát. Rychlost změn v ekosystémech se nedá srovnat s ničím za dobu působení Homo sapiens na Zemi (200 000 let) [31]. Modely socioekonomických dopadů ukazují děsivé vyhlídky pro miliardy lidí. Vědecká komunita na tuto situaci neustále upozorňuje.

Co je potřeba udělat?

Stále více lidí naslouchá výzvám vědců: Udržme vzestup světové teploty níže než 2 °C, a pokud možno do 1,5 °C. Pro dosažení tohoto cíle je nutné co nejdříve dosáhnout klimatické neutrality (tj. odebírat z ovzduší tolik skleníkových plynů, kolik jich budeme vypouštět).

Kde to vázne?

ČR zatím nemá plán, jak dosáhnout klimatické neutrality. Vláda klima neřeší („jsme malí, na nás nezáleží“). Neinformovaní politici, průmysl ani špičky společnosti nechtějí rychle přecházet na čistou energii a regenerovat naši krajinu, protože „to stojí moc peněz“. Bohužel si stále jen málo lidí uvědomuje, co vše je v sázce a jak nízké jsou ve skutečnosti náklady na odstavení fosilních paliv v porovnání s finančními i jinými dopady nepříznivého klimatického vývoje či dokonce zhroucení ekosystémů a celé lidské společnosti.

Co můžu udělat já?

Jistě se zajímáte o ekologii a snižujete svou uhlíkovou stopu. To je dobře, ale změnou spotřebitelských voleb už není možné oteplování zastavit. Potřebujeme mnohem radikálnější změnu: přestavět celou energetiku, změnit ekonomiku, regenerovat zemědělství [33].

Nejdůležitějším krokem je tlačit na vládu a radnice, ať předloží plán dosažení klimatické neutrality na celostátní i lokální úrovni. Klimatická neutralita znamená, že budeme do ovzduší vypouštět minimum emisí skleníkových plynů a že to, co vypustíme, dokážeme zpětně zachytávat zpět. Například Rakousko si již stanovilo, že klimatické (uhlíkové) neutrality dosáhne do roku 2040. Dva státy jsou klimaticky neutrální (dokonce klimaticky negativní) již nyní: Bhútán a Surinam [34].

Také se můžete sami dále vzdělávat o klimatu a ekosystémech a informovat další lidi ve svém okolí.

Shrnutí

České klima 2050 zvládneme. Je potřeba se adaptovat na sucho, bude méně vody, ráz krajiny se změní. To všechno se dá zvládnout - jako bohatá země si v případě neúrody potraviny můžeme dovézt odjinud.

České klima 2100 nezvládneme. Je naprosto zásadní zastavit další nárůst globální teploty. Musíme co nejrychleji přestat vypouštět skleníkové plyny do ovzduší, tj. spalovat fosilní paliva. Pokud se to podaří, klima se stabilizuje na zvládnutelné variantě.