Václav Klaus a jeho postoje k ekologii v 90. letech

Předseda Poslanecké sněmovny a ODS Václav Klaus má už od počátku 90.let výsadní postavení. Svou osobností a osobitostí postojů a názorů vyvolává dva druhy extrémně protichůdných reakcí: na jedné straně naprostý obdiv a fandovství, na druhé straně závist a zášť. Zejména některá média vytrvale vytvářejí Klausův obraz pomocí různých zkratkovitých charakteristik a ikon. Tak vznikají mýty.

Dostáváte od médií nálepku euroskeptiků. Naše postoje k dnešní podobě integračního procesu jsou pevné a konstantní. Chceme být plnoprávnou součástí evropské integrace, nechceme spadnout do příliš mocného a "žhavého" objetí evropských unifikačních tendencí.

Vyčítá se Bruselu, že je to jakýsi pokus o nadstátní socialismus. Brusel jsou dvě věci, které se prolínají. Jedna je idea evropanství, evropský romantismus, kritika národů. Tento názor bohužel zastávají lidé bez ohledu na pravolevé dělení světového názoru. Víc je jich nalevo než napravo, socialisté vždycky chtěli, aby se proletáři všech zemí spojili.

Předstupněm či předobrazem postmaastrichtské Evropské unie byl Sovětský svaz, jeho národnostní politika, už od roku 1917. Druhým rysem evropské integrace je dominance levicového vidění světa, které chce více státu a méně občana. Leckdy se toto vidění špatně prosazuje doma, ale mnohem lépe na dálku, v evropské dimenzi, kam volič velmi málo dohlédne.

Objevil jsem Hayekův text z konce 40.let, kde napsal: socialisté, kteří prohrávají ve volbách doma, utíkají do nadnárodních organizací. Je to jen částečně tak. Politologie definuje vztah mezi voličem a vzdáleností, která jej dělí od centrální moci. Jak dohlédne do Bruselu volič řekněme z řecké Kréty či z finského Lahti, nemluvě o kandidátských zemích?

Čtěte také: Klimatický skepticismus Klause

Bývá vám vyčítáno, že stavíte do kontrapozice výkonnou ekonomiku a ekologické aktivity. Máme v čerstvé paměti pražské demonstrace, které měly na štítě mj. Odlišme starost o uchování životního prostředí od politickomocenských ambicí ekologistů, kteří si po pádu komunismu našli komunismu podobnou dirigistickou, neliberální ideologii, kterou je fundamentalistický enviromentalismus.

Budu vždycky hájit, že je naší zodpovědností předat naši zemi dalším generacím v podobě, v jaké jsme ji dostali od našich předchůdců. Ale zároveň vždycky budu říkat, že nejlepší cestou k tomu nejsou demonstrace, nýbrž optimální ekonomické fungování země. Největší ekologické katastrofy vznikly v iracionálních, centrálně plánovaných společnostech a ekonomikách.

Miloš Zeman užívá v hovoru o novinářích často nevybraných výrazů. Vaše postoje k tomuto cechu rovněž nejsou harmonické. Já nemám rád hloupé lidi, ať jsou úředníky, policajty, učiteli, politiky, prodavačkami nebo novináři. V tom novináři nemají žádnou výsadu. Díky své profesi se setkávám více s novináři než s řidiči autobusů, proto se víckrát střetnu s novinářem než s řidičem.

Myslím, že procento chytrých a nechytrých, poctivých a nepoctivých, úplatných a neúplatných, odpovědných a neodpovědných, snaživých a flákajících se je zhruba stejné jako v jiných profesích.

Praha - Byť se Václav Klaus nikdy nestal takovou mezinárodní celebritou, jakou byl jeho předchůdce Václav Havel, na stránkách světových deníků se přesto objevil. Pozornost poutal zejména neotřelými názory na oteplování planety, případně mezinárodní vojenské intervence. A zatímco Havel dělal z Česka lepší zemi, Klaus ji často stavěl do nelichotivého světla.

Čtěte také: Václav Klaus ml. a globální oteplování

Klausův pohled na otázky změny klimatu a ochrany přírody by se dal shrnout do věty, kterou pronesl v rozhovoru pro Hospodářské noviny v únoru 2007: „Žádné ničení planety nevidím. Nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci.“

Za tuto poznámku si prezident od hnutí Děti země vysloužil ocenění Zelená perla, udílené autorům největšího protiekologického výroku roku. Klaus už přitom stál u počátků této ankety. Byl vůbec první, kdo cenu obdržel, když ještě jako předseda vlády v roce 1995 podotkl, že „ekologie není věda, je to ideologie“.

Právě na ideologických, nikoli vědeckých základech vždy stavěl své odsudky vůči obraně planety před negativními následky lidské činnosti. Jakýkoliv pokus o koordinovaný postup totiž Klaus považuje za omezování lidské svobody, především jeho odvěké mantry - svobodného trhu.

Celosvětové snahy bojovat proti změnám klimatu prezident označuje za „zbytečné plýtvání zdrojů“ a zpravidla je připodobňuje k novodobému komunismu. „Komunismus byl nahrazen hrozbou ambiciózního environmentalismu. Tato ideologie hlásá, že jí jde o ochranu Země a přírody, a pod tímto sloganem - podobně jako kdysi marxisté - chce nahradit svobodný a spontánní vývoj lidstva určitým druhem centrálního (nyní globálního) plánování celého světa,“ tvrdí český prezident.

Aby tuzemská hlava státu obhájila své postoje o tom, že klimatické změny jsou jen hysterií a „ekologisté si nás přejí kontrolovat a ovládat“, pustila se ještě dál. Globální oteplování způsobené lidmi je podle něj „nesmyslná fikce“ a oxid uhličitý není primární příčinou změny klimatu.

Čtěte také: Emise Svatováclavských dukátů

Ačkoliv se Klaus v mezinárodních konzervativních kruzích díky těmto kontroverzním názorům těšil značnému obdivu, od vrcholných státníků se dočkal spíš opatrného krčení ramen a chladného přijetí při neoficiálních cestách. Stalo se tak kupříkladu v létě 2011 v Austrálii, kam přijel přednášet svůj pohled na klimatickou debatu.

Profesor ekonomie, jenž se nikdy netajil tím, že klimatologii nerozumí, se se svými skeptickými názory pravidelně dostával do sporu s odborníky sdruženými v Mezinárodním panelu pro změny klimatu (IPCC). Panel ve své zprávě v roce 2001 předpověděl, že do roku 2100 naroste oproti stavu v roce 1990 průměrná teplota až o necelých šest stupňů Celsia, zároveň tvrdí, že růst teploty a s ním související změnu klimatu způsobuje především činnost člověka, hlavně vypouštění skleníkových plynů do ovzduší.

Svůj rozpor s vědeckou komunitou musel Václav Klaus vysvětlovat například v britském prestižním diskuzním pořadu Hard Talk. Českého prezidenta to nijak nerozhodilo, dál trval na svém, že globální oteplování v podstatě neexistuje a že minimálně není způsobené člověkem. „Mluvit o aroganci ve spojení se mnou, a ne ve spojení s lidmi, jako jsou Al Gore, to je téměř neuvěřitelné. To on je apoštolem arogance a lidé kolem něj také,“ bránil se Klaus.

V britské televizi dále mimo jiné prorokoval, že mu jeho vnuci za jeho vedení kampaně popírající globální oteplování v budoucnu poděkují. „Jsem si absolutně jistý, že za třicet let bude otázka globálního oteplování zapomenuta. Bude to jen krátkou historickou epizodou. Lidé se budou smát a budou říkat, že lidé v roce 2007 se zbláznili,“ předpověděl prezident. „A pokud si na to vzpomenou, pak jsem si jistý, že řeknou: Děda měl pravdu,“ dodal prezident.

Své skeptické názory Václav Klaus shrnul do dvou spisů, jež téměř nikdy neopomněl prezentovat při svých prezidentských cestách do zahraničí. Do debaty nejprve přispěl v roce 2007 dnes již proslulou knihou s názvem Modrá, nikoli zelená planeta, o dva roky později pak následoval titul Modrá planeta v ohrožení.

Klausův konzervativní přístup k zahraničním vztahům se projevil také v konstantní kritice mezinárodního intervencionismu. Kdykoli hrozilo narušení suverenity nějakého státu prostřednictvím vojenského zásahu, bil český prezident na poplach, jakkoli krutý tyran se za tím skrýval.

Nebylo to ovšem zdaleka poprvé, kdy se Klaus opřel do fungování vnějších intervencí. Když evropští státníci na mimořádném summitu EU v březnu 2011 zvažovali zřídit nad občanskou válkou zmítanou Libyí bezletovou zónu, stavěl se český prezident proti. Bezletová zóna podle něj znamenala „normální válku“.

Kvůli obavám, že český stát přijde o poslední slovo při vydávání svých občanů k trestnímu stíhání a protože nechtěl, aby v tomto tuzemskou justici omezoval vnější dohled, Klaus také dlouho brzdil ratifikaci smlouvy, která zřizovala Mezinárodní trestní soud (ICC). Odpovídá to Klausově odporu proti předávání pravomocí jiným subjektům. „Odnárodňování států a přechodu ke globálnímu vládnutí“ se obával víc než teroristů z al-Káidy, jak sám řekl.

Jak by Václav Klaus zvládal ekonomickou recesi, kdyby se podobně jako před zhruba 20 lety stal "všemocným" ministrem financí nebo opět usedl do křesla premiéra? Na prvním místě by premiér Klaus patrně zakročil proti stále narůstajícímu zadlužování státu. V něm totiž vidí hlavní zlo. "Západní civilizace v posledních desetiletích udělala osudovou chybu: sama sebe přetvořila v ekonomicko-sociální model, který neklade na první místo ekonomickou výkonnost," prohlásil Klaus na listopadové přednášce na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Odcházející prezident se proti snahám o systémovou a efektivní ochranu životního prostředí a k občanské angažovanosti v této oblasti kriticky vymezil již během své funkce předsedy české vlády v letech 1992-8. Bylo to i logické, neboť české ekologické hnutí od poloviny 80. let minulého století a několik let po roce 1989 bylo ideově jednotné, organizačně připravené a mělo také velkou podporu občanů proti jeho autoritativním stranicko-mocenským výstřelkům.

Právě odcházející prezident jako první Čech obdržel ve své funkci premiéra české vlády titul Ropák 1993 o největší antiekologický čin roku, a to společně s tehdejším ministrem průmyslu a obchodu Vladimírem Dlouhým (ODA). Angažovanost občanů a jejich vyšší citlivost na stav životního prostředí si totiž tehdy vysvětlil takto: „V řadě případů je právě tato aktivita a ideologie s ní spojená zdrojem nových, antiliberálních, antidemokratických, elitářských, etatistických pokusů o ospravedlnění státní kontroly a centralizace lidských aktivit, o zavádění nových forem dirigování a regulace lidských životů, tentokrát ve jménu ochrany životního prostředí...

Za tohoto stavu nebylo nijak překvapivé, pokud následující rok obdržel titul Ropák 1994 tehdejší ministr životního prostředí František Benda (KDS), neboť šlo o submisivního ministra vůči premiérovi, což bývalý federální ministr životního prostředí Josef Vavroušek označil jako „blátovitost“.

Ovšem anketa o antiekologický čin se během následujících tří let ukázala jako příliš úzce vymezená, neboť neuměla postihnout antiekologické výroky období raného kapitalismu „bez přívlastků“ v 90. letech minulého století. Proto v roce 1995 vzniká druhá anketa a prvním držitelem ocenění „nejpitomější výrok z oblasti životního prostředí a ochrany přírody“ se jednoznačně stal tehdejší premiér a nyní odcházející prezident, a to za legendární názor: „Ekologie není věda. S vědou nemá nic společného.

Současný prezident je totiž vůči svému předchůdci zatím velkým outsiderem, ačkoliv prý ze svých úst vypouští úžasné bonmoty. Tento zřetelný komplex méněcennosti vůči svému předchůdci vyřeší asi elegantně. Údajně si totiž na Hrad mezi své rádce pozve Ropáka 1998 a bývalého ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra (zde) a Ropáka 2003 a bývalého ministra dopravy a spojů a poslance Jaromíra Schlinga (zde).

Pavel NováčekVáclav Klaus napsal za posledních patnáct let řadu knížek, které neumím ani nechci hodnotit. V letošním roce však napsal publikaci "Modrá, nikoli zelená planeta", která se zabývá problematikou klimatických změn a ústředním tématem této knihy je otázka "Co je ohroženo: klima, nebo svoboda?" Dopouští se zde řady chyb, omylů a také dezinterpretací.

Téma klimatických změn je navíc komplikované a složité, odborníci musí pracovat s velkou mírou nejistoty. Proto může být jednostranně napsaná kniha, jejímž autorem je prezident republiky, zavádějící, matoucí, a tím i nebezpečná. Ignorováním a bagatelizováním rozsahu a hloubky problému podrývá naši ochotu a vůli jednat. Z těchto důvodů jsem se rozhodl napsat na výše zmíněnou publikaci reakci.

Na str. 10 Klaus píše: " znovu je nám vnucována jedna jediná přípustná pravda". Bylo by třeba upřesnit kdo a jak jedinou přípustnou pravdu vnucuje. Klaus tu navozuje dojem nebezpečí návratu k totalitě, což je trik, který zkusil již v minulosti, když "mobilisoval" proti levici, aby s ní pak uzavřel "opoziční smlouvu".

Na straně 12 cituje Klaus C. Ch. Hornera: "Budoucí generace se budou trochu pobaveně divit, že na počátku 21. století vyspělý svět propadl panice kvůli globálnímu zvýšení průměrné teploty o několik desetin stupně a lidé na základě obrovského zveličování velmi nejistých modelových předpovědí uvažovali o tom, že se vrátí před průmyslovou éru."

Na str. 15 Václav Klaus tvrdí: "Soudobý střet o lidskou svobodu  začíná být veden právě pomocí těchto témat" (životního prostředí a globálního oteplování - pozn. P. N.).  "Právě chudší země  se stávají rukojmím environmentalistů, kteří navrhují zabrzdit lidský pokrok za nesmírnou cenu."

Na str. 17 přichází asi klíčový Klausův výrok, kdy nachází svého nepřítele, se kterým hodlá bojovat: "Ohrožením svobody, demokracie, tržní ekonomiky a prosperity na konci dvacátého a na počátku dvacátého prvního století přestal být socialismus  ale stala se jím ambiciozní, velmi arogantní a velmi bezskrupulózní ideologie politického hnutí, které  začínalo s tématem ochrany životního prostředí, ale které se postupně přeměnilo na s přírodou téměř nesouvisející environmentalismus."

Na str. 19 reaguje Václav Klaus na výrok Al Gorea ("Čelíme planetární katastrofě, když něco neuděláme během deseti let, nebude možné vyhnout se nevratné zkáze obyvatelnosti planety pro lidskou civilizaci.") slovy: "Celé dějiny naší planety, stav a tvar souše, vodstvo, struktura živočišných a rostlinných druhů, vývoj atmosféry atd. jsou předmětem permanentního procesu změn."

Na str. 20 je názorný příklad ekologické nevzdělanosti Václava Klause: "Vykácení pralesů na našem území bylo z dnešního pohledu environmentalistů jistě strašlivou ekologickou katastrofou, ale jejich nahrazení nás dnes obklopující kulturní krajinou vytvořilo krajinu jinou."

Ministr financí Václav Klaus v roce 1991 čelil nepříjemným otázkám televizního redaktora Jana Zeleného. Ten se ho ptal, zda bude během malé privatizace kontrolován původ peněz, za které budou v aukci nabízeny malé dílny a provozovny českým živnostníkům. Odpověď zněla jasně: pokud nešlo o prostředky z vyloženě kriminální činnosti, neměl být nikdo diskriminován. Klaus tak naznačil, že eticky hodnotit zisk bylo v jeho představě o volném trhu nesmyslné.

Klausovy výroky o životním prostředí nominované na Zelenou perlu

• 2005: „Výčet „obnovitelných zdrojů“ je poplatný militantní ekologické propagandě."
• 2006: „Aktivistická nevíra v budoucnost je populistický postoj lidí, kteří si z katastrofických scénářů dělají povolání."
• 2007: „Zatímco některé pouště se mohou rozšiřovat a některé břehy oceánů mohou být zaplaveny vodou, ohromné části Země - dosud neobydlené kvůli drsnému, studenému klimatu - by se mohly stát úrodnými oblastmi, kde budou moci žít milióny lidí.“
• 2009: „Je racionální očekávat, že technologické změny budou daleko významnější než jakékoliv potencionální změny klimatu.“ (z projevu v Cascade Policy Institute v Portlandu ve státě Oregon USA)
• „Je zřejmé, že ekologisté nechtějí změnit klima. Chtějí změnit nás a naše chování. Přejí si nás kontrolovat a ovládat.“
• „Nemyslím, že je nějaké oteplování klimatu.

tags: #vaclav #klaus #ekologie #postoje #1990 #léta

Oblíbené příspěvky:

• Nalezený ježek v nouzi
• Historie Svozu Odpadu
• Komunální odpad a zahraniční studenti
• Co se děje s bioodpadem z obchodů?
• Bílé odpadkové koše 10l: Podrobná recenze