Vakoveverka létavá: Život v přírodě a chov

Letos oslaví jihlavská zoo Den Země netradičně - slavnostním otevřením nové expozice s názvem Australská farma. Australská farma je prvním z nových expozičních celků projektu Zoo pěti kontinentů. Expozice Australské farmy zabírá cca 70x70 metrů spodní části sadu spojujícího hlavní vstupní areál s expoziční částí zoo. Celek architektonicky ztvárňuje australský venkov a jeho součástí jsou tři objekty - centrální australskou farmu doplňují v horní části výběh a ubikace pro emu a expozice a voliéra pro ledňáky. Venku nechybí větrné čerpadlo a v okolí jsou k vidění nejrůznější zemědělské stroje, které sloužily farmářům na přelomu 19. a 20. století. Expozici farmy obývají australská zvířata: několik druhů barevných australských papoušků - andulka vlnkovaná, korela chocholatá, rozela pestrá a lori mnohobarvý.

Součástí vnitřních expozic jsou noctunaria, kde jsou k vidění druhy s noční aktivitou: klokánek králíkovitý, myš bobří, kuskus pozemní a vakoveverka létavá. Nechybí ani zástupci hmyzu (strašilky) a plazů (krajta hnědohlavá). Nesmíme zapomenout na typické obyvatele Austrálie - klokany rudé. V horní části expozice jsou k vidění ledňáci obrovští, australský pštros emu hnědý a jeden z nejvzácnějších druhů - kunovec tečkovaný, jež patří mezi největší masožravé vačnatce. Drobný savec, kterému na hnědé srsti tvoří kresbu drobné bílé skvrny.

Vakoveverka létavá (Petaurus breviceps)

Vakoveverka létavá je drobný vačnatec, dosahující délky okolo 30 cm. Ovšem téměř 2/3 délky připadají na ocas. Létací blána je natažená mezi posledním prstem přední končetiny a prvním prstem zadní končetiny. Vakušky jsou aktivní v noci a většinu dne prospí.Obývají rozsáhlá lesní teritoria tropické Austrálie a Indonésie. V přírodě tvoří rodinné skupiny o osmi a více členech. Složené jsou většinou rodičovským párem a jejich různě starými potomky. Dominantní samec značkuje výměšky pachových žláz teritorium i samotné členy skupiny.

Vakoveverka (D) je australský vačnatec. Jedná se o drobného vačnatce, který měří něco málo přes třicet centimetrů. Ve dne převážně spí, v noci je velmi akčním zvířátkem. Tento vačnatec ve volné přírodě se nachází v rozlehlých tropických lesích v Austrálii. Typické je pro něj aktivní noční život a soužití ve skupině tvořenou až osmi jedinci. Tato skupina je převážně tvořena rodiči a jejich potomky, tudíž se jedná takřka vždy o rodinné uskupení. Vakoveverka je roztomilým menším zvířátkem, které je zbarveno do šeda či oplývá šedo-hnědým kožíškem.

Schopnost létat

Jak už z výše uvedeného názvu lze odvodit, je schopen tento vačnatec i létat neboli plachtit. Tuto schopnost vakoveverka má díky bláně, která se nachází mezi přední a zadní končetinou zvířete. Délka skoku je obvykle okolo dvaceti metrů, ale jsou i vakoveverky se schopností plachtit až do délky šedesáti metrů. Dlouhý ocas jim slouží coby kormidlo letu.

Čtěte také: Stanování na divoko: co je legální?

Způsob života a potrava

Vakoveverka přes den odpočívá a převážně spí, zatímco v noci se vydává za potravou. Nejvíce jim chutná míza stromů, ale také nektvar z květin, ovoce, hmyz. V přírodě se dožívají 4-9 let, v lidské péči až 15-ti let.Samci dosahují hmotnosti 100-160 g, samice bývají lehčí: 80-135 g.

Chov vakoveverky létavé

Vakoveverky létavé jsou nejčastěji chovaným druhem vačnatců v zájmových chovech.Jsou velice náročné na váš čas a podmínky chovu. Jde o společenská zvířata a nesmí být chována jednotlivě. Vyžadují každodenní sociální kontakt, který jim žádný chovatel nenahradí. Ve vyspělých státech je dokonce samostatný chov zákonem zakázán. Jedinci chováni samostatně jsou klinicky deprimováni a brzy s u nich rozvíjí syndrom sebezraňování. Nejvhodnější je skupinový chov jednoho samce s více samicemi a jejich mláďaty. Jedinci bez dostatku pohybu a socializace mohou být agresivní, a to i ke svému chovateli. Kastrace sice odstraní agresivitu, avšak nezabrání značkování. Agresivita je vyšší v době rozmnožování, důvodem je i ochrana hnízda. Během procesu ochočování s nimi musí chovatel strávit minimálně 2 hodiny denně.

Voliéra

Klec nebo voliéra pro chov vakoveverky musí být dostatečně prostorná, čím větší, tím lepší. Minimální rozměr voliéry pro pár vakoveverek je 65 x 55 x 150 cm. Voliéru je třeba vybavit větvemi a slabšími kmeny listnatých, nejlépe ovocných stromů a to včetně kůry. Neméně důležitá je i hnízdní dutina. Dutina má být snadno otevíratelná a pro maximální pohodlí je možné ji vystlat eukalyptovým listím, popřípadě listím ovocných stromů. Méně vhodné jsou hobliny, papír, kokosová vlákna, seno a kůra. Vakoveverky si obvykle nanosí do dutiny vhodný materiál samy. Stačí jim nabídnout dostatečný výběr. Nevhodné jsou různé látkové a vlněné hamaky.

Pro spokojený život vakoveverek je důležité poskytnout jim dostatek zábavy. Celoročně pravidelně přidáváme čerstvé větve, sezóně pak květy ovocných stromů, keřů a bylin. Vakoveverky milují například květy ovocných stromů, bezinkové květy i bezinky, borůvčí, makovice, sedmikrásky, nebo pampelišky. Skvěle také poslouží speciální běhací kolečko, kde nehrozí poranění ocásku nebo končetin. V žádném případě do voliéry nepatří textilie a hlavně vlna. Zamotáním drápků do textílie hrozí zaškrcení končetiny a nezřídka dochází k amputaci zamotaného prstu nebo i celé končetiny.

Teplota by v chovném prostoru neměla klesat pod 20 °C. Nízké teploty znamenají vyšší nároky na energii, vakoveverky to řeší upadnutím do krátkého zimního spánku (torporu). To pro ně není příznivé. Vakoveverky nesnáší průvan, proto bedlivě vybírejte místo, kde bude voliéra stát.

Čtěte také: Tipy pro kempování v Evropě

Krmení

Potravu vakoveverek tvoří z poloviny míza a nektar a z poloviny hmyz (nejlépe členovci). Jako doplněk pro zpestření podáváme čerstvé ovoce a zeleninu, nikdy však nedáváme cibuli ani česnek - jsou pro ně toxické. Vhodné jsou ořechy, semena slunečnice a dýně, ovocné džusy a přesnídávky. Podáváme je pouze jako odměnu, a to ve velmi omezeném množství. Strava založená výhradně na ovoci a zelenině je pro vakušky škodlivá, protože obsahuje nevhodné bílkoviny a má také málo vápníku. Vlivem toho vakušky trpí na osteoporózou a periodontalní onemocnění. Ačkoliv vakoveverky létavé velice dobře přijímají ovoce, semena a ořechy, nejsou přirozenou složkou jejich potravy. Krmení jim připravujeme vždy večer a podává se čerstvé. Malé množství minerálního a vitamínového přípravku podáváme denně. Velice důležitý je i přístup k čerstvé vodě, kterou podáváme nejlépe v napáječce, jelikož vakoveverky nejsou zrovna čistotné a kálejí si do misek. Samice s mláďaty vyžaduje v krmení vyšší podíl hmyzu a vápníku.

Doporučená krmná dávka pro vakoveverky:

• Dva hrnky ovoce 2-4 druhy (pomeranč, papája, mandarinky, ananas, mango, banány, kiwi, broskve, jahody, borůvky, maliny a třešně)
• Dva hrnky zeleniny 2-4 druhy (sladké brambory, kapusta, fazole lusky hrášek, mrkev, paprika, v omezeném množství pak kukuřice, brokolice, květák. Nesmí cibuli a česnek!)
• 220 g jemný plnotučný bílý jogurt
• Šest polévkových lžic pomerančové šťávy s vápníkem (Rauch)
• Šest až osm lžic nevařených ovesných vloček
• 900 g jablečného pyré (nepřislazovaného)
• 220 g proteinů (vařené kuřecí maso, vejce, krůtí maso, hmyz, hovězí a vepřové maso se nedoporučuje).
• Jedna až dvě polévkové lžíce lněného semínka nebo pšeničných klíčků

Vše rozmixujeme nejlépe tyčovým mixérem a jednotlivé porce zamražujeme. Já dávám krmivo do formy na led a jedna kostička je potom denní porce na jednu vakoveverku. Každou dávku je po rozmražení vhodné posypat vápníkem nebo vitamíny.

Insektivorní složka potravyMěla by být tvořena ze 75 % cvrčky, sarančaty, můrami a brouky nebo larvami potemníků či zophobasů. Z 25 % moučných červů nebo kukel much a švábů. Denní dávka na jednu vakušku je 12 ks moučných červů, nebo 4 ks larev potemníků či zophobasy nebo 4 ks cvrčků či 2 ks sarančat. Hmyzu určnému pro zkrmení dáváme jako potravu zeleninu bohatou na vápník a vitamíny. Pro krmení upřednostňujeme hmyz dospělý a tvrdý před měkkými larvami. Důvodem je prevence periodontalních onemocnění v dutině ústní.Jako odměnu lze použít například piškoty pro zvířata.

Rozmnožování

Skupina je vždy polygamní s jedním dominantním samcem. Samice má většinou dva vrhy ročně. Březost trvá pouhých 16 dní a obvykle se rodí dvojčátka. Mláďata po narození putují do vaku za asistence matky a ihned se přisají k bradavce. Mláďata se bradavky pouštějí obvykle po 40 dnech a po 70 dnech poprvé vylézají z vaku do hnízda. V sedmi měsících jsou mláďata naprosto samostatná a zpravidla v jednom roce opouštějí skupinu. Samci pohlavně dospívají po dvanácti měsících, zatímco samice již po osmém měsíci.

Čtěte také: Tipy pro kempování v přírodě

Samičky krátce po porodu opět přichází do říje a klidně může být oplodněna. Během vývoje mláďat ve vaku, je samice schopna fatální diapauzy, tzn. že pozdrží vývoj mláďat v děloze, dokud mláďata ve vaku nejsou dostatečně odrostlá. Další zajímavosti je, že samice dokáže různými bradavkami produkovat různé mléko, a tak kojit mláďata rozdílného věku.

Zajímavosti o vakoveverce

• Ocasem dokáží uchopit předměty a vakoveverky jej občas používají k přenosu materiálu na stavbu hnízda.
• Prsty pánevní končetiny bývají částečně syndaktylní, tzn. že druhý a třetí prst je srostlý.
• Srdce je až o 30% větší než u srovnatelně velkých placentalních savců, ale má nižší frekvenci (200-300 tepů za minutu).
• Dechová frekvence je 16-40 nádechů za minutu.
• Teplota v kloace je u zdravých jedinců 34-35 °C.
• Dutina ústní obsahuje brachyodontní chrup se vzorcem 3134/1044.
• Dolní řezáky jsou upravené na rozrušování kůry stromů a nedorůstají.
• Kůže tvoří u obou pohlaví létací blánu (patagium).
• U samic se vytváří vak.
• Samci mají navíc androgen sensitivní čelní žlázu (plešku).
• Samice mají vak, ve kterém jsou 4 bradavky.
• Mláďata se rodí poševním kanálem. Jsou málo vyvinutá a přelézají do matčina vaku, kde se přisají na bradavku a jsou chráněná před okolím.

Pokud se vakoveverka chová v domácím prostředí, nesmí se v místnosti kouřit! Rovněž klec je možné umývat zásadně jen čistou vodou. Údržba klece se provádí ideálně po dvou týdnech. Pokud v chovu je samec, tak se čistí klec po třech týdnech. Vodu pijí vakoveverky z napáječky. Nicméně pozor! Pouze dávat kojeneckou vodu. Voda z vodovodu neboli chlorovaná by je postupně zahubila. Především by potrava měla zahrnovat velmi sladké a zralé ovoce, jako jsou například jablka, hrušky, hroznové víno, meloun, kiwi, mango apod. Stejně tak některé druhy zeleniny jsou vhodné, zde se jedná zejména o dýně, okurky, rajčata. Nesmí být opomenuta bílkovina, tj. nejlepší volbou v tomto směru je krmný hmyz čítající cvrčky, šváby apod. Vačnatec si rád pochutná i na dětských piškotech, mléčných výrobcích. Lze naservírovat občas i vařenou rýži či těstoviny společně s jogurtem nebo marmeládou, do které je vhodné jednou týdně vždy přimíchat vitaminový přípravek. Je důležité obměňovat složení, aby strava byla co nejvíce pestrá. Vzhledem k tomu, že vakoveverka má sklony tloustnout, je třeba tento fakt hlídat a krmit adekvátně k fyzické kondici zvířete.

Vakoveverky jsou společenská zvířata, nesmí se chovat samy, protože vyžadují každodenní několikahodinový sociální kontakt. Je tedy třeba chovat alespoň dvě. Buď dvě či více samic nebo jednoho samce a víc samiček. V přírodě vakoveverky tvoří skupinky až o osmi jedincích. Samce ale dohromady nedávejte, prali by se. Mláďata je třeba po odstavu od dospělců oddělovat, aby nedošlo k páření. Samice jsou plaší než samici a ochočení jim obvykle déle trvá. Samce od samice poznáte na první pohled velmi jednoduše podle čelní pachové žlázy, kterou má uprostřed čela. Vakoveverky vydávají deset druhů zvuků a pro komunikaci využívají i ultrazvuk. Vakoveverkám je třeba pravidelně stříhat přerostlé drápky.

Čištění klece

Vakoveverky si močí značí své terotorium, samci si močí značkují dokonce i své samice. Klec tak často zapáchá a od moči lepí. S tím je třeba počítat. Při čištění klece se však vyvarujte chemie a použijte pouze vodu a případně ocet a citronovou šťávu. Klec by se měla čistit každé dva týdny. Vakoveverky potřebují neustále obměňovat prostředí uvnitř voliéry, je možné jim podávat čerstvé větve stromů či keřů. Vakoveverky jsou velmi citlivé na kvalitu vody a chlór v ní obsažený, proto je třeba používat pouze vodu kojeneckou.

V místnosti, kde vakoveverky bydlí, je třeba udržovat stálou teplotu. Vakoveverky jsou citlivé na chlad i vysoké teploty. Ideální je teplota mezi 22 a 27 °C s relativní vlhkostí 60-80 %. V případě dlouhodobě teploty nižší než 20 °C upadají do stavu strnulosti a útlumu životních funkcí, tzv. torporu.

tags: #vakoverka #letava #život #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• O recyklaci odpadu
• Dřevozpracující průmysl a politika v ČR
• Praktické řešení pro koupelnu
• Děti a kafilerní odpad
• Ekologická újma a silnice