Bílé Karpaty jsou geomorfologický celek a pohoří nacházející se na česko-slovenské hranici. Nejvyšším místem je vrchol Velké Javořiny s 970 m n. m., poblíž které se nachází prales s porosty javoru, buku a jasanu.
Charakter podnebí na území CHKO Bílé Karpaty určuje poloha v mírně vlhkém podnebním pásu na přechodu mezi přímořským a kontinentálním podnebím s převládajícím západním prouděním vzduchu v teplém pololetí a východním v chladnějším. Klima je zde do značné míry ovlivněno přírodními podmínkami regionu.
Klimatická rajonizace (dle E. Quitta, 1971) vyčleňuje na území chráněné krajinné oblasti všechny tři klimatické oblasti a několik klimatických podoblastí. Převážná část území je začleněna do mírně teplé oblasti s krátkým mírně suchým létem (průměrná teplota v červenci 16-18 °C), mírným jarem a podzimem. Zima je normálně dlouhá, mírně chladná (60-100 dní, průměrná teplota v lednu -2 až -4 °C). Západní část Hlucké pahorkatiny a údolí dolního toku Veličky leží v teplé klimatické oblasti.
Průměrné roční teploty vzduchu se pohybují v nižších částech okolo 9 °C. V podhůří ve výškách 400 m n. m. klesají asi na 7,6 °C a ve výškách 650 m n. m. asi na 6,8 °C. Z hlediska ročního chodu atmosférických srážek se vyskytuje hlavní srážkové maximum v létě, převážně v červenci, a minimum v zimě. Druhotné maximum atmosférických srážek přichází v říjnu.
První sněžení bývá pozorováno v průběhu listopadu, poslední pak v nejteplejší části území počátkem dubna a ve vrcholových partiích Bílých Karpat až koncem dubna.
Čtěte také: Objevte přírodní krásy Velké Británie
Většina území Bílých Karpat patří k povodí řek Váhu a Moravy. Flyšový charakter pohoří, který způsobuje nedostatečné vsakování podzemních vod a jejich celkově mělký oběh, způsobuje nevyrovnaný průtok vodních toků.
Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty (CHKO Bílé Karpaty) byla vyhlášena dne 3. listopadu 1980. Osu CHKO tvoří pohraniční pohoří Bílé Karpaty. Jedná se o bilaterální CHKO, kdy česká část má délku 70 km, orientaci severovýchod-jihozápad a leží v nadmořské výšce 171 - 970 m. Slovenská CHKO Biele Karpaty byla založena v roce 1979 a má rozlohu 435 km².
Pro tyto přírodní a krajinné kvality byly Bílé Karpaty v rámci programu Člověk a biosféra (MAB) organizace UNESCO dne 15. dubna 1996 zařazeny mezi evropské biosférické rezervace.
Rozsáhlá historická odlesnění v Bílých Karpatech měla velmi často charakter krajinářských úprav citlivě využívajících zdejších přírodních podmínek. Výsledkem jsou tisíce hektarů jedinečných květnatých luk s roztroušenými dřevinami, představující dnes typický krajinný ráz Bílých Karpat.
Rozmanité způsoby hospodaření, různorodý historický vývoj a v neposlední řadě odlehlost od průmyslových středisek umožnily zachovat neobvykle vysokou biodiverzitu na mnoha typech stanovišť, od teplomilných šipákových doubrav po pralesovité horské bučiny, od teplomilných stepních porostů k podhorským přepásaným loukám a nejrůznějším typům drobných lesních i lučních mokřadů.
Čtěte také: Fakta a příběhy o Matce Přírodě
Základní rysy podnebí zlínského regionu určuje jeho poloha v mírně vlhkém podnebném pásu, v oblasti na přechodu mezi přímořským a pevninským podnebím s převládajícím západním prouděním vzduchu v teplém pololetí a východním prouděním v chladném pololetí. Pro území je charakteristické dlouhé a teplé léto, průměrný počet letních dnů se pohybuje v rozmezí 40-50 dní, v červenci dosahuje průměrná teplota 6 - 7 °C, na jihozápadě až 8 °C. Přechodné období bývá poměrně krátké, s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem. Mírně teplá až mírná zima trvá také krátce, ledových dnů bývá za rok v průměru do 40, počet dnů mrazových kolísá v rozmezí 110 - 160. Průměrná lednová teplota nebývá nižší než -3 °C, na jihozápadě nižší než -2 °C.
Srážkové poměry ve zlínském okrese jsou proměnlivé od severozápadu k jihovýchodu. V průměru spadne za rok 621 mm vody při kolísání roční sumy od 338 mm do 938 mm na čtvereční metr. Rozdělení srážek během roku není rovnoměrné, měsíce chladné poloviny roku jsou sušší, v teplé části roku je dostatek vláhy.
Největší měsíční úhrn se vyskytuje nejčastěji v červenci (31 %), méně často v červnu (20 %), srpnu (19 %), září (12 %) a květnu (11 %), ojediněle v dubnu (4 %). Nejnižší měsíční úhrn se objevuje v únoru (20 %), prosinci (19 %) a lednu (17 %).
V průměru spadnou srážky ve 148 dnech roku, přičemž vydatnost větší než 1,0 mm má pouze 100 dní a vydatnost 10,0 mm a více připadá na 17 dní.
Podle naměřených údajů spadne 7,4 % ročních srážek ve formě tuhé a 10,4 % jako srážky smížené. Výskyt těchto tuhých a smíšených srážek je omezen na období od října do května, kdy je možno zaznamenat jak sněžení, tak výskyt sněhové pokrývky. Průměrně padá sníh ve 37 dnech v roce při maximu v lednu (9 dní).
Čtěte také: Důvody ohrožení pand
Sněhová pokrývka se tvoří průměrně v 54 dnech roku. Množství sněhových srážek z celkového ročního úhrnu srážek se zvyšuje s nadmožskou výškou. Ve výškách 200-400 m n.m. tvoří sněhové srážky přes 10% celoročních srážek, ve výškách 400-600 m n.m. již 23%.
tags: #Velká #Javořina #klimatické #podmínky #charakteristika