Valašské muzeum v přírodě: Strážce historie a tradic Valašska

V podhorském městě Rožnově pod Radhoštěm, rozprostírajícím se na úpatí Beskyd, stojí Valašské muzeum v přírodě, první a až do 70. let 20. století jediné muzeum svého typu v naší zemi. Lidově někdy nazývané moravský skanzen v Rožnově pod Radhoštěm, je druhé nejstarší muzeum v přírodě v českých zemích, za první expozici považována tzv. VMP bylo otevřeno už v roce 1925.

Muzeum v Rožnově pod Radhoštěm bylo založeno v roce 1925 a je nejstarším muzeem svého druhu ve střední Evropě. Objevte historii a kulturu v největším muzeu v přírodě v České republice. Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a je největším muzeem svého druhu v České republice.

O jeho vznik se zasloužili členové rožnovského muzejního spolku, zejména sourozenci Alois a Bohumír Jaroňkovi. Již před první světovou válkou předložili plány na přenesení několika roubených staveb do městského parku. Uskutečnit své cíle se jim však podařilo až při přípravách národopisné slavnosti v roce 1925. Na mýtinku lázeňského parku byly tehdy přestěhovány dva roubené domy z rožnovského náměstí spolu s dalšími menšími stavbami a v prostorách mezi nimi se odehrála velkolepá folklorní slavnost zvaná Valašský rok.

Již samotní zakladatelé si uvědomovali, že městská část muzea dostatečně nevypovídá o způsobech života na celém Valašsku, a proto usilovali o realizaci vesnického areálu. Záměr na vybudování Valašské dědiny vznikl na počátku 50. let a o desetiletí později byla zahájena na rožnovské pasece zvané Stráň výstavba prvních roubených chalup a hospodářských staveb. Dřevěné městečko a Valašská dědina byly na počátku 80.

Valašské muzeum v přírodě v roce 1954 začleněno pod správu Krajského muzea v Gottwaldově (v současnosti Zlín) a v letech 1960 až 1970 působilo pod Okresním národním výborem ve Vsetíně. V průběhu jeho působení vznikla expozice Mlýnská dolina a rozšiřována koncepce tzv.

Čtěte také: Expozice Valašského muzea v přírodě

Čtyři areály muzea

Skládá se ze čtyř částí, Dřevěného městečka, Mlýnské doliny, Valašské dědiny a zahrnuje více než 100 staveb, v nichž v přirozené krajině stojí originální roubené stavby přenesené z terénu i kopie a rekonstrukce historických budov. Je tematicky rozčleněno na tři areály - Dřevěné městečko, Valašskou dědinu a Mlýnskou dolinu - v nichž v přirozené krajině stojí originální roubené stavby přenesené z terénu i kopie a rekonstrukce historických budov. Dosud posledním, čtvrtým, areálem muzea se v roce 1995 staly Pustevny se zvoničkou a s objekty Maměnka a Libušín, které byly na konci 19. Do dnešních dnů se areály průběžně rozrůstají o další historické stavby, které dokreslují malebný obraz tradičního Valašska.

Dřevěné městečko

Dřevěné městečko je nejstarší částí muzea, pro veřejnost bylo otevřeno v roce 1925, v areálu také první přenesené domy z rožnovského náměstí (radnice,[19] Billův měšťanský dům[20]). Je nejstarší částí Valašského muzea v přírodě. Rozkládá se v rovinatém terénu městského parku. Návštěvníkům ukazuje podobu historického náměstí tvořeného souborem originálních dřevěných staveb přenesených především z rožnovského náměstí a širšího okolí. Několik roubených objektů zde bylo postaveno podle existujících i zaniklých předloh. Nahlédnete zde do způsobu bydlení a života v malém městě v období od poloviny 19. až po první čtvrtinu 20. Dřevěné městečko je nejstarší částí muzea, pro veřejnost bylo otevřeno v roce 1925. Byly do něj přeneseny domy z rožnovského náměstí. Fojtství je kopií stavby z Velkých Karlovic.

Valašská dědina

Valašská dědina je nejrozsáhlejší část skanzenu, ve které je soustředěno více než 70 staveb. Hospodářská stavení, salaše, stáje, kovárna a větrný mlýn představují typické osídlení Valašska, první objekty vybudovány v roce 1962 a v roce 1972 zpřístupněn areál veřejnosti. Je nejrozsáhlejším areálem Valašského muzea v přírodě. Svou členitostí připomíná podobu mnohých skutečných vesnic, rozkládajících se na úbočích Beskyd, jak je známe ještě z počátku 20. století. Soubor dřevěných staveb nechává návštěvníka nahlédnout do každodenního života lidí valašské vesnice v období od konce 18. století do 50. let 20. Valašská dědina je nejrozsáhlejší část skanzenu, ve které je soustředěno více než 70 staveb. Hospodářská stavení, salaše, stáje, kovárna a větrný mlýn představují typické osídlení Valašska.

Mlýnská dolina

Mlýnská dolina shromažďuje funkční technické stavby (valcha, mlýn, pila, hamr, lisovna oleje). Většina exponátů je poháněna vodou. Mlýnská dolina je unikátním souborem živých staveb a zařízení, která jsou v provozu díky síle horské vody, ale i lidských rukou. Rozkládá se na rovině údolní louky u starého vodního náhonu, kde byly postupně od 70. let 20. století postaveny technické objekty dokumentující rozvoj a specializaci hospodářství na vesnici od druhé poloviny 17. do 19. Mlýnská dolina shromažďuje funkční technické stavby (valcha, mlýn, pila, hamr, lisovna oleje). Většina exponátů je poháněna vodou.

Pustevny

Ve správě muzea od roku 1995 dva objekty ve stylu tzv. lidové secese, původně turistické útulny, v současnosti restaurace Libušín (dne 3.

Čtěte také: Historie Valašského muzea

Život v muzeu

Podoba by však nebyla celistvá bez života v muzeu. Nejvýraznějším rysem současného dění v areálech je cílevědomé úsilí o jejich oživení prostřednictvím interiérových i exteriérových expozic, prezentace tradičních technologií řemeslných, zemědělských i podomáckých, lidového umění, obyčejů a folkloru.

Již jeho zakladatelé usilovali o vytvoření živého muzea - areály proto během celého roku ožívají pořady a akcemi zaměřenými na prezentaci běžného života, folkloru, obřadů, zvyků a rukodělných technologií. Již zakladatelé Valašského muzea v přírodě usilovali o vytvoření živého muzea - areály proto během celého roku ožívají pořady a akcemi zaměřenými na prezentaci běžného života, folkloru, obřadů, zvyků a rukodělných technologií.

Další objekty a sbírky

• Správní budova, Palackého čp. 147 (tzv. Herliczkova vila)
• Provozní (vstupní) budova muzea, tzv. Sušák
• Knihovna, Palackého čp. 483 a 484 (tzv. Wilkův dům)
• Genealogické centrum Valašska, Čechova čp. 518

Knihovna budována od založení muzea v roce 1925, v současnosti ve zrekonstruovaném objektu (čp. 483 a 484, Palackého ulice, tzv. Od založení muzea v roce 1925 budována odborná knihovna, zaměřená zejména na kulturně historickou a etnografickou dokumentaci regionů Moravského Valašska, Těšínska a Kopanic, lidové stavitelství, řemesla a umění, v současnosti umístěná v tzv.

Dne 1. prosince 2000 zahájilo činnost Genealogické centrum Valašska,[32] umístěno v bývalé vile a dílnách Aloise Jaroňka (čp. 518, Čechova ulice). Genealogická sbírka obsahuje kartotéku s prameny ze 16. až 18.

Dne 4. prosince 2016 v rámci muzea slavnostně otevřena dlouhodobá výstava „Jak jde kroj, tak se stroj”, s podtitulem „Lidový oděv sedmi generací na moravském Valašsku”.[14] Tvoří ji sbírkové předměty z oblasti lidového oděvu a textilií na moravském Valašsku z období konce 18. století až do poloviny 20.

Čtěte také: Zábava pro děti: Valašské muzeum v Rožnově

Valašský Slavín

Kolem kostelíka sv. Anny se rozprostírá hřbitov zvaný Valašský Slavín. Valašský Slavín je hřbitov u kostelíka sv. Mezi nejznámější osobnosti zde pohřbené patří čtyřnásobný olympijský vítěz a světový běžecký rekordman Emil Zátopek, olympijská vítězka (oštěp) Dana Zátopková, olympijský vítěz ve skoku na lyžích a český lyžař století Jiří Raška, olympijský vítěz v hodu diskem Ludvík Daněk, zakladatelé Valašského muzea, bratři Bohumír a Alois Jaroňkovi. Symbolický hrob zde má evangelický kněz a autor Broučků Jan Karafiát[p 1]. Jsou zde uloženy ostatky spisovatelů Metoděje Jahna, Čeňka Kramoliše, Marie Podešvové, malíře valašské krajiny Jaroslava Frydrycha, a také folklorní zpěvačky Jarmily Šulákové.

Kostel sv. Kostel sv. Brouček na symbolickém hrobu J.

Tabulka: Základní informace o Valašském muzeu v přírodě

tags: #valasske #muzeum #v #prirode #amfiteatr #na

Oblíbené příspěvky:

• Stanoviště Černooké Zuzany
• Peugeot 106: Diagnostika a emise
• Obnovitelné zdroje v ČR
• Sanace půdy kontaminované benzínem
• Krupka a svoz odpadu