Včely a neonikotinoidy: Ochrana přírody

Ochrana včel (a opylovačů vůbec) v souvislosti s používáním pesticidů je v posledních letech žhavé téma, a to nejen v Evropě, ale například i ve Spojených státech.

Skupinou pesticidů, která má na svědomí největší rozruch kvůli negativním účinkům na včely, jsou neonikotinoidy. V médiích i na internetu jim bylo věnováno hodně pozornosti, ale informace byly velmi různorodé a často dokonce zcela protichůdné.

Pesticidy, přesněji řečeno přípravky na hubení ekonomicky a epidemiologicky závažných organismů (škůdců, dále jen přípravky), jsou v současné době pro intenzivní zemědělskou produkci nepostradatelné a jsou používány v rozsáhlé míře. Jedná se o chemické látky, které mají negativní účinky nejen na cílový škodlivý organismus, ale často i na zdraví člověka, necílových živočichů a/nebo rostlin, případně na životní prostředí vůbec.

Jakým způsobem se vlastně posuzují tyto negativní účinky a co se dělá pro to, aby tyto dopady byly co nejmenší? A jak to vypadá u skupiny organismů, která je v současné době v souvislosti s používáním pesticidů diskutována nejvíce, tj. včel?

Neonikotinoidy a jejich účinky

Jedná se o syntetické insekticidy na bázi nikotinu, používané v zemědělství k ochraně rostlin proti škodlivému hmyzu.

Čtěte také: Stanoviště včel - Hradišťko

Kromě zemědělství se využívají také jako ochrana proti kožním parazitům u psů a koček, neboť díky vysoce selektivním vlastnostem vykazují nízkou toxicitu pro savce. Podstata jejich účinku spočívá v narušení přenosu impulsů uvnitř nervového systému hmyzu.

Vysoká toxicita neonikotinoidů pro hmyz a nízká toxicita pro savce je zřejmě podmíněna rozdíly ve stavbě a citlivosti nikotin-acetylcholinových receptorů u různých biologických druhů.

Tři nejproblematičtější zástupci neonikotinoidů používaných v Evropě jsou imidakloprid, klothianidin a thiamethoxam (přičemž klothianidin je rozkladným produktem thiamethoxamu v půdě).

Vědecké týmy ve Velké Británii a Francii studovaly účinky neonikotinoidů, které se používají jako látka na hubení hmyzu ve více než 100 zemí na zemědělských plodinách a na zahradách. Vědci zjistili, že neonikotinoid zbavuje čmeláky orientační schopnosti a konkrétně zabíjí královny. Působením insekticidů se počet královen snížil o 85 %.

Přímý účinek neonikotinoidu zvaného imidacloprid zkoumal Dave Goulson z univerzity v britském Stirlingu. V každém „biovčelstvu“ se vylíhlo průměrně 14 královen. Ovšem v včelstvech pod pesticidy se objevily pouze dvě. Navíc měření odhalila i váhový rozdíl mezi včelstvy.

Čtěte také: Více o Příroda, včely a člověk, o.p.s.

Francouzský tým se věnoval konkrétně jinému neonikonioidu, thiamethoxamu a sledoval jeho vliv na schopnost včel vrátit se ke svému společenství.

Registrační proces a posuzování rizik

Jak už bylo zmíněno v jednom z předchozích článků na toto téma (Kubátová-Hiršová, 2014) 1), před uvedením přípravku na trh v ČR i v Evropě vůbec musejí všechny nové přípravky na hubení škůdců projít registračním procesem. V něm jsou vyhodnoceny veškeré negativní účinky a posouzena rizika vyplývající z používání přípravku v zemědělské praxi.

Účinné pesticidní látky, které jsou obsaženy v přípravcích, jsou vyhodnocovány ve složitém procesu v rámci celé Evropské unie, do něhož jsou zapojeny členské státy EU, Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) a Evropská komise.

Posuzování účinků přípravků obecně je založeno na studiích provedených s daným přípravkem nebo účinnou látkou. Jedná se o škálu předepsaných studií, které si musí žadatel o registraci přípravku nechat provést v akreditovaných laboratořích a předložit výše uvedeným úřadům k posouzení rizik.

Tyto studie musejí být provedeny podle mezinárodně uznávaných testovacích metodik jako jsou postupy navržené Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Společností pro toxikologii a chemii životního prostředí (SETAC) nebo Evropskou a středozemní organizací ochrany rostlin (EPPO) a musejí splňovat jejich kritéria validity.

Čtěte také: Česká legislativa pro včelaře

V prvním kroku jsou vyžadovány základní laboratorní studie, pokud je však na jejich základě vyhodnoceno vysoké riziko, musí být předloženy i studie vyšší úrovně provedené za realističtějších podmínek, např. polopolní nebo polní studie. Jsou dány také metodiky, které udávají, jakým způsobem postupovat při hodnocení rizik.

Dosud vypadalo hodnocení rizik přípravků pro včely ve většině případů poměrně jednoduše. V základní sadě studií byly pro včely vyžadovány pouze dvě: studie akutní orální a akutní kontaktní toxicity provedené na dospělcích včely medonosné.

Teprve, pokud bylo na jejich základě zjištěno vysoké riziko, bylo nutno doložit i studie polopolní, příp. polní.

Nová metodika hodnocení rizik pro včely

V roce 2013 Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) publikoval novou metodiku pro hodnocení účinků přípravků na včely a ostatní opylovače 2) (Kubátová-Hiršová, 2014). A změna oproti dosavadním požadavkům a postupům je obrovská.

V první řadě bylo hodnocení, dříve zahrnující pouze včelu medonosnou, rozšířeno také na další hmyzí opylovače - na čmeláky a samotářské včely. Dále byla výrazně rozšířena sada základních standardně vyžadovaných studií - ke studiím akutní orální a akutní kontaktní toxicity provedené na dospělcích přibyla studie chronické toxicity na dospělcích a studie chronické toxicity na larvách. Kromě toho bylo navrženo vyžadovat i studii účinků na hltanové žlázy 3) a studii pro zjištění potencionálních kumulativních účinků pesticidu ve včelím organismu.

Oproti předchozí metodice, kde se standardně řešila pouze přímá kontaktní a orální expozice po aplikaci přípravku postřikem, jsou nově brány v potaz i další způsoby kontaminace opylovačů pesticidem: konzumací pylu a nektaru, úletem prachu při výsevu namořeného osiva, konzumací vody (a to gutační vody, tedy vody vylučované rostlinami ve formě kapek, nejčastěji na okrajích listů, nebo vody z kaluží, rybníků apod.). Navíc se uvažuje o expozici opylovačů konzumací medovice a prostřednictvím kontaminované půdy.

Již delší dobu bylo zřejmé, že předchozí metodika, vycházející pouze z akutní toxicity testovaného pesticidu pro včelu medonosnou, je nedostačující a že často dochází k podhodnocení rizika. Přípravek může vykazovat přijatelnou akutní toxicitu, přesto může být pro včely nebezpečný z hlediska chronického rizika.

V případě systemických insekticidů se negativní vliv může projevit až konzumací pylu z plodiny vyrostlé z namořeného semene. Byla tedy nutná změna.

Problémy a revize metodiky

Problémů bylo od počátku kolem nové metodiky spousta, což se také projevilo v obrovském množství komentářů, které se během její přípravy vyrojily. Metodika byla v roce 2013 sice publikována, ale bylo rozhodnuto ji ještě revidovat a závěrečná verze byla publikována až v červnu 2014.

Je jí vyčítáno jednak, že je příliš konzervativní a přísná, a jednak neexistence ověřených testovacích metod pro studie, které jsou nyní nově vyžadovány.

Je zřejmé, že zástupci průmyslu považují novou metodiku pro hodnocení účinků přípravků na včely a ostatní hmyzí opylovače za příliš konzervativní a náročnou z hlediska přípravy a provedení patřičných studií. Podobný názor mají i někteří odborníci z řad regulačních úřadů i odborné veřejnosti.

Negativní ohlas souvisí také se zákazem tří druhů neonikotinoidů 6), který byl navržen Evropskou komisí poté, co EFSA provedla vyhodnocení jejich rizik pro opylovače na základě zmíněné nové „včelí“ metodiky.

Je třeba upozornit, že navzdory tomu, že už uběhly dva roky od publikování původní verze a rok od revidované verze, nová včelí metodika stále ještě nevstoupila v platnost jako celek. Dosud totiž nedošlo ke shodě o této metodice mezi Evropskou komisí a členskými státy EU na Stálém výboru Evropské komise pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva. Komise však tento problém hodlá vyřešit tak, že metodiku nakonec pravděpodobně schválí bez účasti členských států s tím, že požádá tzv. odvolací výbor.

Je zřejmé, že autoři nové včelí metodiky odvedli obrovský kus práce. Hodnocení rizik pro včely (a teď už i další opylovače) má šanci se posunout o velký kus dál. Přestože je EFSA i EK osočována ze stranění zájmům aktivistů, pro ochranu včel bude tento posun nepochybným přínosem.

Opylovači (zejména včela medonosná) mají klíčový význam pro zemědělskou produkci nejen proto, že umožňují rozmnožování rostlin, ale také z toho důvodu, že opylováním dochází u zemědělských plodin k výraznému zvýšení úrody (např. u ovocných stromů až o 90 %, u řepky až o 40 %).

Zákaz neonikotinoidů

Pravděpodobně i pod silným tlakem veřejnosti (mimo jiné i téměř tři miliónů podpisů pod peticí za zákaz neonikotinoidů) navrhla Komise v březnu 2013 na Stálém výboru Evropské komise pro potravinový řetězec a zdraví zvířat hlasování o zákazu neonikotinoidů. Tento návrh však nezískal mezi členskými státy dostatečnou podporu.

V dubnu 2013 proběhlo další hlasování v tak zvaném Odvolacím výboru, kdy 15 zemí z 27 hlasovalo pro zákaz (dvakrát více než v březnu) a 8 zemí proti. Přestože nebylo dosaženo kvalifikované většiny pro návrh Komise, ta si zákaz mohla podle platné legislativy prosadit ve vlastní režii.

A tak se také stalo, i když nejde o zákaz úplný, ale pouze na přechodnou dobu dvou let (od 1. 12. 2013) a pouze pro rizikové plodiny. Do té doby předloží držitelé povolení další data a studie a riziko pro včely a ostatní opylovače bude opět přehodnoceno. Při příznivých závěrech hodnocení může dojít ke zrušení zákazu.

Evropská komise nyní připravuje úplný zákaz používání tří nejdůležitějších neonikotinoidů pod širým nebem: pokud jej schválí většina členských států, mohl by začít platit už letos. Jestliže se to podaří, pravděpodobně se zlepší zdraví komerčně chovaných včelstev, čmeláků a dalších opylovačů. Může ale takový krok zastavit úbytek hmyzu?

Další faktory ovlivňující včely

Mnohé práce zveřejněné v posledních letech připisují neonikotinoidům vinu za zvýšené úhyny včel. Ale i sama Evropská komise připouští, že zodpovědnost za zvýšenou úmrtnost včel mohou nést i jiné faktory, jako například nemoci a paraziti včel (zejména varroáza), vlivy dalších pesticidů a chemických látek, případně jejich synergické účinky, úbytek potravních zdrojů díky změnám přirozeného životního prostředí, klimatu a znečištění.

Podle Lukáše Čížka je problém v tom, že současná krajina, dokonce i v přírodních rezervacích, je zoufale homogenizovaná. Její různorodost se smrskla v podstatě na dva typy stanovišť: ornou půdu, v Česku po kolektivizaci v padesátých letech minulého století zpravidla v podobě rozsáhlých lánů, a pak hustý les, obvykle plantáž. Mezi tím není téměř nic.

Hmyz totiž potřebuje různorodost, kterou mu jednotvárné lány nenabízejí; například housenka motýla se živí jinou potravou než dospělec. A s hustým lesem je zase problém v tom, že v něm není dost zmíněného mrtvého dřeva, starých rozložitých stromů, jakým se daří v řídkých lesích připomínajících spíš parky.

Ochrana přírody a revitalizace krajiny

Česká příroda by potřebovala citlivou revitalizaci: obnovení přirozenějších koryt řek, mezí, alejí a dalších přírodních prvků v zemědělské krajině, boj proti invazivním rostlinám a také jiný přístup k chráněným územím, jako je třeba Národní park Podyjí. Ta necháváme zarůstat hustým divokým lesem, místo abychom udržovali jejich zmíněný parkový charakter podobně, jako to lidé nevědomky dělali kdysi.

Věnovat pozornost nenápadným tvorům, jež slavný biolog E. O. Wilson nazval věcičkami, které zajišťují chod světa, se zkrátka vyplatí. „Nevyhubíme všechen hmyz, to je nesmysl. Dřív by vymřeli obratlovci.

tags: #včely #a #neonikotinoidy #ochrana #přírody #časopis

Oblíbené příspěvky:

• Informace o Sběru Odpadu a Bioodpadu v Jazlovicích
• Komunální odpad Rokytnice nad Jizerou
• Podmínky pro uložení suti
• Skládkování odpadu v Česku
• Postup likvidace azbestu