Vegetariánství a Šetrnost k Přírodě: Studie a Fakta

01.04.2026

Vegetariánství a veganství jsou často vnímány jako cesty ke snížení ekologické stopy jednotlivce. Vypuštění živočišných výrobků ze stravy má z pohledu ekologických důsledků velký potenciál. „Veganská strava je zřejmě nejúčinnější způsob, jak snížit svůj osobní dopad na planetu Zemi,“ myslí si socioložka Tereza Vandrovcová, spoluzakladatelka veganského serveru Soucitne.cz. Změna stravovacích návyků je dosažitelnější než například změny v dopravě, s jejichž emisemi skleníkových plynů se vliv stravy srovnává.

Nicméně, i vysokobílkovinové náhražky založené na sóje mohou být z hlediska šetrnosti pro přírodu značnou zátěží. Může být škodlivá pro přírodu a životní prostředí konzumace tofu, oblíbeného mezi vegany? I když obecný názor je obvykle ve prospěch tofu, podle Leo Hickmana z ekologické organizace WWF-UK může být konzumace tofu ekologicky škodlivá.

Přestože energie získaná ze sójových bobů samotných, tedy vaření přímo ze sóje, je k životnímu prostředí poměrně šetrná, veškerá práce a úpravy, které vedou od sójových bobů k balíčku tofu v hypermarketu nebo ekoobchůdku, dramaticky zvyšují jeho uhlíkovou stopu. Tento problém samozřejmě není nový, otázku po environmentální stopě tofu si položila už před deseti lety sloupkařka amerického webu Slate Nina Shen Rastogi, která cituje holandskou studii, podle níž je uhlíková stopa tofu jen o třetinu menší než v případě kuřecího masa. Evropa je více závislá na dovozu, a zdejší pojídání tofu tak může být ekologicky náročnější.

Některé podoby omezování spotřeby masa mohou přinést víc škody než užitku. Nedávná studie vypracovaná pro ekologickou organizaci WWF ve Spojeném království, ve které Leo Hickman působí, ukázala, že v případě Británie by přechod na náhražky masa způsobil zvýšení dovozu sóji do země, což v mnoha ohledech není z hlediska životního prostředí žádoucí. Vysoká poptávka po využití jihoamerických plantáží platí i v případě nahrazení masa dalšími luštěninami, které se v zemi nedají pěstovat v takovém měřítku, ale v případě tofu a jiných vysokoproteinových náhražek je vysoká už neudržitelná, podobně jako v případě hovězího masa.

Výsledky studie glosovala ne svém blogu Emily Han, která „vyrůstala s tím, že vegetariáni si zvykli některá témata vůbec neřešit“. Nyní se ukazuje, že ani vegetariánství automaticky neznamená šetrnost k přírodě. Přesto má podle Hickmanem zmíněné studie veganství i vegetariánství smysl pro ty, kteří chtějí snížit svoji ekologickou stopu.

Čtěte také: Vegetariánství: Řešení pro nedostatek jídla?

Na webu Climate And Capitalism kritizuje Richard Young přílišný důraz na omezení spotřeby masa v současné kampani za klima. V textu pojmenovaném Proč vyhýbání se masu nezachrání planetu zdůrazňuje, že chov hospodářských zvířat je pro udržitelné zemědělství nezbytný a jednostranná orientace na přechod k veganství nám znemožňuje vidět celý problém komplexně.

Young samozřejmě uznává alarmující čísla. Chov hospodářských zvířat „spotřebuje“ globálně 83 procent zemědělské půdy, je zodpovědný za více než polovinu emisí vznikajících při produkci jídla, a přitom dodává lidstvu jen 35 procent bílkovin a 18 procent kalorií. Změnit tento neudržitelný systém je proto jedním z největších úkolů dneška. Vegetariánství ani veganství však rozhodně není všespásným řešením.

Například půda ve Spojeném království čelí tak závažné degradaci, že britský ministr vyhlásil, že za třicet až čtyřicet let už nebude vůbec žádná zemědělská půda, pokud se něco zásadního nezmění. Kvůli palmovému oleji a dalším plodinám zmizela ze země spousta druhů - a přechod Britů od živočišných k rostlinným tukům znamená také větší spotřebu právě palmového oleje s ničivým dopadem na pralesy v jihovýchodní Asii, kde žijí mimo jiné orangutani. Young také připomíná, že „divočina“ a divoká zvířata se často vyvíjela právě v interakci s hospodářskými zvířaty, a konec jejich chovu by tak ovlivnil i podobu divočiny.

Chov hospodářských zvířat také znamená potřebu zachovat část půdy zatravněnou, aby se na ní mohl dobytek pást, což může na pár let ulevit půdě zničené intenzivním zemědělstvím. Problém se ale podle něj týká především zvířat, která dostávají krmné směsi a nepasou se na pastvách. Zkrátka, některé podoby omezování spotřeby masa mohou podle Younga přinést víc škody než užitku.

Naše stravování je jednou z hnacích sil klimatické změny. „To, jestli jíme nebo nejíme maso a živočišné produkty, zásadním způsobem ovlivňuje planetu,“ uvedl na nedávné debatě o jídelníčku paleoekolog Petr Pokorný. Naše stravování je jednou z hnacích sil klimatické změny, určuje způsob využívání půdy, přispívá k vyčerpávání zásob pitné vody, znečištění vodních i suchozemských ekosystémů a k vymírání druhů.

Čtěte také: Vegetariánství a nedostatek potravy

V tomto kontextu nepřekvapí výrok přírodovědce Martina Mikeše, který současný tlak lidské civilizace na planetu s nadsázkou komentuje: „To nejlepší, co můžete pro přírodu udělat, je zabít sami sebe. Je nás prostě moc lidí a ke všemu moc lidí, kteří jedí maso. Nikdy nás nebylo tolik, kolik nás je teď: 7,7 miliardy. Nikdy tolik lidí nesnědlo tolik masa. Jaké to má dopady?

„Od roku 1970 klesla globální populace divoce žijících živočichů o 60 %, a v některých oblastech, například v jižní Americe, je ten úbytek až 89 %,“ říká socioložka Tereza Vandrovcová a odkazuje se na studii Světového fondu na ochranu přírody (WWF). Jiná studie mluví o historicky šestém masovém vymírání druhů. Studie mají společné to, že za hlavní příčinu, proč volně žijící živočichové ubývají, vidí ztrátu divočiny. Ta ustupuje ponejvíce zemědělství, a to především chovu hospodářských zvířat a pěstování krmiv.

Pokud na požadavek masivního odklonu od živočišné produkce přistoupíme, co to může změnit? Teoreticky by bylo možné snížit plochu využívanou k produkci potravin. Mohli bychom přenechat více plochy divoké přírodě nebo volně žijícím druhům. Je možné, že by nevymíralo tolik rostlin a živočichů - ať jedinců, nebo druhů. Více přírodních ekosystémů by v krajině mohlo udržet nejen více nelidských obyvatel, ale i více vody. Bylo by ale žádoucí jít až k nulové produkci živočišných výrobků? Co kdybychom se stali vegany všichni? Opravdu by se snížila naše zátěž na prostředí a prospělo by to například rostlinnému zemědělství?

Jak uvádí Petr Pokorný, rostlinné a živočišné zemědělství jsou dlouhodobě provázané. „V mnoha částech světa jsou zvířata hlavní zdroj energie v pěstování rostlinných produktů,“ poukazuje Pokorný na to, že chov dobytka do určité míry podporuje rostlinnou produkci. Chov hospodářských zvířat nám nepřinesl jenom negativa. V podmínkách střední Evropy přinesl i nové typy krajiny, které se nám líbí. Vnímali byste Rakousko stejně bez jeho ploch zelených pastvin? Kdo by jedl seno usušené na lukách?

Pastva se využívá pro zachování vzácných druhů rostlin a živočichů i v chráněných územích. Ovce a kozy totiž spásají nežádoucí vegetaci a umožňují tím, aby se v podrostu prosadily rostliny, které jsou takzvaně konkurenčně slabé. „Stepi potřebují pravidelnou péči - pastvu, kosení či vyřezávání náletů. Bez citlivého obhospodařování nelze tato unikátní místa v krajině udržet, jednoduše zarostou,“ vysvětluje Karolína Šůlová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Ten samý argument uvádí i Petr Pokorný: „Problém České republiky je nedostatek pastvy v krajině. Ne že bychom měli nedostatek zvířat - těch máme strašně moc. Ale nejsou v krajině.

Čtěte také: Je vegetariánství klimatické řešení?

Celá současná debata o veganství i nadměrné konzumaci masa se týká jen určité části světa. Té, kde většina populace může mít na talíři každý den maso stejně jako zelnou polévku nebo čočku. Z jiných kulturních oblastí se k nám ale dostávají i nové pohledy na to, co může být jídlo. S rozvojem trhu s výrobky zaměřenými na vysoký obsah bílkovin se k nám dostává konzumace hmyzu. Mohli jste například zaznamenat energetické tyčinky vyrobené z cvrčků anebo chleba s přídavkem cvrččí mouky. Ten svým zákazníkům nabídl v roce 2018 řetězec Penny Market. Propagovány jsou jako kvalitní bílkovina s nižším dopadem na životní prostředí než jaký má hovězí nebo vepřové maso.

Samo snížení množství masa nebo sýrů, které sníme, ale nezaručuje šetrnost a udržitelnost naší spotřeby. Některé veganské výrobky se dováží z velké dálky, jsou balené jednotlivě a v malém množství, a odpovídají tak podobě luxusního výrobku mnohem více než maso.

Živočišné výrobky mají v porovnání s rostlinnou výrobou podstatně větší požadavky na plochu. Abychom získali maso, vejce, sýry a mléko, potřebujeme vychovat a nakrmit velké množství krav, prasat a drůbeže. Hospodářská zvířata zkonzumují velké množství krmiva. Ale pouze malou část takto získané energie přemění na maso. Na získání 1 kg váhy - nebo chcete-li masa, je potřeba několik kilogramů krmiva. Výnosy živočišných potravin jsou proto mnohem menší než těch rostlinných.

Výroba živočišných produktů má vysoké nároky i na vodu. Na to, abychom získali 1 kg hovězího masa, spotřebuje se průměrně 15 500 l vody. Ostatní druhy masa mají spotřebu vody menší, ve srovnání s rostlinami ale vysokou. Na 1 kg brambor potřebujeme cca 250 l, na 1 kg rýže 3400 l vody. Vody v krajině ubývá a zbytky nevyužitých hnojiv z intenzivního zemědělství zamořují povrchovou i podzemní vodu.

Z environmentálního pohledu nás tedy maso, vejce, sýry a mléko stojí hodně zemědělsky obdělávané plochy, velkou spotřebu vody a vysokou zátěž emisemi skleníkových plynů. Pokud to sečteme, nutriční zisk, který z živočišných výrobků máme, je malý. Živočišná výroba poskytuje lidem podle zprávy Světové zdravotnické organizace jen 17 % celkového množství kalorií získaných v rámci zemědělství.

Studie ekologických dopadů našeho stravování na planetu, uveřejněná v roce 2018 v časopise Nature, apeluje na výrazné snížení naší spotřeby hovězího, vepřového a jehněčího masa, drůbeže, cukru a mléka. Doporučuje navýšit konzumaci luštěnin, ořechů a zeleniny. U nás bychom například měli jíst až pět krát více luštěnin než v současnosti jíme.

Možná, že vůbec nečiníte dobře. Výchozí suroviny pro výrobu tofu, jako je například sója, cizrna a čočka, mohou být pro životní prostředí závadnější než samotná produkce masa, tvrdí závěry studie Cranfieldovy univerzity, píše Sunday Times. Přechod z hovězího a jehněčího masa, odchovaného v Británii, totiž vegetariána často přivádí ke stravě, která se pěstuje ve vzdáleném zahraničí a kde se kvůli vytvoření zemědělské půdy kácejí pralesy. Vyplývá to ze studie, kterou si zadala organizace WWF.

Lord Stern z Brentfordu se nechal slyšet: „Maso je plýtvání vodou, klade enormní tlak na světové zdroje. Zároveň je významným zdrojem skleníkových plynů.“ A dodává: „ Vegetariánská strava je lepší.“ Studie skupiny Cranfieldovy univerzity však odhaluje, že přínosy vegetariánství pro životní prostředí zásadně závisí na druhu alternativy k masu. Donald Murphy-Bokern, jeden z koordinátorů studie, tvrdí: „Pro některé lidi tofu a jiné náhražky masa symbolizují šetrnost k životnímu prostředí. Ne vždy tomu tak ale je.

Britské národní sdružení farmářů potvrdilo své stanovisko, že obecná tvrzení o ekologických výhodách vegetariánství jsou příliš zjednodušující. Liz O´Neilová uzavírá: "Pokud někdo chce snížit svůj vliv na životní prostředí tím, že se stane vegetariánem, pak není dobrý nápad svou dietu založit na vysoce zpracovávaných produktech.