Vegetariánství v Budoucnosti: Dopad na Nedostatek Potravy a Změnu Klimatu

Klimatická změna výrazně zasahuje do české krajiny, ačkoliv plantáže kiwi nebo avokáda v českých kotlinách zřejmě neuvidíme, vysvětluje bioklimatolog Miroslav Trnka z Ústavu globální změny AV ČR.

Obraz změny klimatu je třeba poupravit a nabízí se taková hyperbola, která znovu oživí zájem o to, co se děje. Zájem veřejnosti je potřeba kultivovat, protože změna klimatu a její důsledky je asi nejzásadnější téma této generace, které bude ovlivňovat minimálně dvě generace následující.

Je proto potřeba nechovat se jako sprinter, ale jako maratonec. Soustředění se na dnešek nám podlamuje nohy hned na počátku cesty. Zprávy z řady míst světa budou pokračovat a budou horší.

Vaší profesní specializací je zemědělství a sucho. Typické vegetační období začínalo relativně chladnějším jarem, které bylo příznivé pro rostliny. Pokud jsou v květnu nižší teploty, ale zároveň dostatek slunečního záření díky delšímu dni, plodiny se vyvíjely lépe. To všechno se mění. Vegetační období se posouvá do začátku roku, nemění se ale délka dne.

V zemědělství se to projevilo větší rozkolísaností produkce, zejména v oblastech, které jsme dříve považovali za velmi úrodné, jako je Haná, Polabí, jižní Morava, Poohří. Pozitivním dopadem je zvýšená produktivita ve středních a vyšších polohách. Českomoravská vrchovina se v některých letech stala produktivnější než Haná a trvale produktivnější než jižní Morava. Celková produktivita Česka se přitom nezměnila, spíše mírně zlepšila. Vyšší a střední polohy mají lepší úrodu právě v letech, kdy se v nížinách tolik nedaří. Předpokládám ale, že je to jen dočasná výhoda.

Čtěte také: Vegetariánství: Řešení pro nedostatek jídla?

Nyní se bavíme o oteplení o stupeň a půl až dva. Nárůst minimálně o další stupeň a půl očekáváme v příštích 30 letech. Za takových podmínek už se začnou i vyšší polohy dostávat do nekomfortní situace. Na rozdíl od našich nížin jsou v nich navíc méně kvalitní půdy, takže suchu nedokážou čelit tak dlouho jako černozemě či černice. K tomu nedisponují dostatečnými rezervami vody, které by umožnily větší závlahy.

Nyní opouštíme rámec, který můžeme interpretovat na základě historické zkušenosti. V posledních dvou tisících letech nemáme paralelu k období, které teď zažíváme. Česko je otevřenou ekonomikou, navíc jsme relativně bohatou částí světa, která nemá s dostupností potravin problém. Dokážeme si je koupit, pokud si kupní sílu udržíme, nebude problém potraviny zajistit. Třeba v nižším standardu než v Rakousku, ale potravinová bezpečnost Česka je nepoměrně vyšší než například v Nigeru nebo v Egyptě. Otázkou je, do jaké míry budou pěstované v Evropě a do jaké dovezené.

Česko si udrží komparativní výhodu oproti jiným zemím. Plodiny jako pšenice, řepka, obiloviny obecně, budou pořád mít relativně dobré podmínky ve srovnání s okolními státy. Na světových trzích porostou ceny, to klimatické a ekonomické modely očekávají. Světovou nabídku a poptávku totiž určují globální produktivita a spotřeba. Promlouvá do toho nárůst populace.

Dělali jsme analýzu dopadů sucha na světové klíčové oblasti pěstování pšenice, z nichž jednoznačně vyplývá, že téměř ve všech se budou zhoršovat podmínky pro její pěstování z pohledu dostatku vody. V zemích, v nichž je už dnes velká část populace závislá na potravinách, jako je právě pšenice, třeba na Středním a Blízkém východě, které mají zároveň dramaticky rostoucí populaci, to bude zásadní problém, který lidé v minulosti řešili tím, že se odstěhovali na jiné místo.

Můžeme ovlivňovat změnu klimatu tím, jaké potraviny konzumujeme? Záleží, odkud pochází voda použitá na zavlažování avokáda a s jakou uhlíkovou stopou byla vyprodukována. Podobně bývá nálepkováno hovězí a jiné červené maso.

Čtěte také: Je vegetariánství klimatické řešení?

Abychom vyprodukovali v podstatě jakékoliv maso teplokrevných zvířat, potřebujeme zhruba 10x tolik vstupů na 100 kilojoulů masa, než kolik vynaložíme na 100 kilojoulů rostlinné potravy. Kdybychom tedy jedli jen maso, potřebovali bychom přibližně desetkrát tak velkou plochu, než kdybychom jedli pouze rostlinnou stravu. To je důvod, proč o mase často mluvíme jako o problematické potravině.

V zemědělství se snažíme trochu napodobit přirozený cyklus, v němž byla rostlinná vegetace spásána zvířaty, která jí zase dodávala hnojivo a umožňovala tak její obnovu, zbavovala ji přebytečné biomasy nebo snižovala riziko požáru. Kdybychom se zbavili veškerého hovězího dobytka, nepotřebovali bychom louky a víceleté pícniny, což jsou plodiny, které zlepšují půdu a do krajiny dodávají diverzitu. Takže říci, že jedna komodita je sama o sobě špatná, je nepochopení zemědělství tak, jak fungovalo po desítky generací.

Rozhodně to není tak, že přestaneme jíst řízky a zachráníme svět. Navíc i v Česku odpovídá zemědělská produkce jen asi za sedm procent emisí a lesy uhlík dokonce ve velkém ukládají. Celosvětově nejsou zemědělské emise hlavním viníkem změny klimatu. Přesto je zřejmé, že příklonem k potravinám s větším podílem rostlinné složky můžeme životní prostředí ovlivnit. Změna jídelníčku by však určitě byla ku prospěchu i našemu celkovému zdravotnímu stavu. Ale tak jako jsem nepřítel hyperbolických sdělení, jsem i proti prudkým změnám životních návyků. Ty se mění velmi obtížně a rychle může společenská debata sklouznout někam, kam nemá. A hlavně je to prostor osobní svobody každého z nás.

Troufám si ale říct, že jako běžné plodiny v Česku toto pěstovat nebudeme, stejně jako olivy nebo jiné subtropické druhy. Bude nám v tom bránit přetrvávající riziko nízkých teplot. Neustále budeme, do budoucna pravděpodobně víc než dnes, konfrontováni s výskytem pozdních mrazů. Teplotní zvraty nastávají častěji než v minulosti, protože vegetace začíná dřív, a z toho důvodu je výskyt mrazů pravděpodobnější. Proto zatím neočekávejme příliv plodin ze Středomoří, pokud nebudou podpořené šlechtěním. Představa avokádových plantáží nebo olivových hájů v Česku je zatím tedy vzdálená. Výjimkou mohou být dobře chráněné polohy na zahradách. Pokud budeme mít u jižní strany domu nebo v zástavbě na dobře chráněném místě kiwi či olivovník, může se mu dařit.

Portfolio se mění významně již celou generaci. Za mého dětství, před nějakými 35 lety, bylo prakticky nemožné vypěstovat rajčata na Vysočině mimo skleník. Dnes to je vcelku běžné, nepřekvapuje nás, že můžeme pěstovat rajčata či papriky na balkonech, ve velkých městech. V minulosti to takhle nešlo, teploty byly ve většině let nižší, sklizeň jsme měli maximálně až ke konci léta, teď můžeme rajčata sklízet o týdny dřív. Stejně tak v sadech dnes najdeme odrůdy jabloní původem z oblastí, které by naši předci nezvažovali, třeba ze severní Itálie.

Čtěte také: Vegetariánství a klimatické změny

tags: #vegetarianství #v #budoucnosti #dopad #na #nedostatek

Oblíbené příspěvky:

• Příroda Patagonské tabule
• Soutěž pro děti od FOD
• Odkaz Jiřího Bělohlávka
• Klimatická politika očima studentů
• Kalendář přírody pro děti