V letech 1961 až 1990 se na protivzdušné obraně Československa podílely různé útvary. Vznik tohoto svazku se datuje do první poloviny 60. let minulého století.
Mezi klíčové útvary patřily:
V rámci zmíněné etapy se postupně zformovalo 8 oddílů vyzbrojených PLRK S-125M NĚVA. Oddíl vyzbrojený PLRK S-125M NĚVA měl následující strukturu:
185. protiletadlová raketová brigáda (SR) byla vytvořena na základě původního 185. pluku. Útvary byly dislokovány u Plzně a Kralovic. Tento pluk byl podřízen 3.divizi PVOS Žatec. Jednotlivé oddíly a technické úseky byly od sebe vzdáleny víc jak 45-50km.
Struktura typické protiletadlové raketové brigády zahrnovala několik palebných rot (plro) a jeden technický úsek (TÚ).
Čtěte také: Co jsou komunikační stanoviště?
Každý oddíl měl zhruba kruhový tvar o průměru cca 1,5km, který zahrnoval ubytovací prostor a autopark. Hotovostní bojová obsluha nebyla početná. Doprava raket a ramp probíhala pomocí speciálních tahačů s návěsem, přičemž rakety byly kryty plachtou.
Oddíly PVOS udržovaly různé stupně bojové pohotovosti, které vyžadovaly rychlou reakci a přípravu techniky. Stupně bojové pohotovosti měly varianty, kdy například stupeň "1" vyžadoval, aby technika byla pod plným napětím a obsluhy na svých místech do 3 minut.
Pro zajištění napájení elektronikou raket sloužily dieselagregáty o výkonu 2x100kW s automatickým připojením k NRL. Agregáty mohly být v provozu maximálně 25 minut bez vypnutí.
Při optimální palbě mohly být vypáleny až 3 rakety v intervalu 6 až 12 sekund. Systém detekce cílů byl schopen najít a vést cíl na vzdálenost až 150 km.
Rakety dosahovaly průměrné rychlosti 750 m/s. Byly vybaveny stabilizátory a tlakovými láhvemi uvnitř těla. Zničení cíle bylo dosaženo explozí nálože 100m od cíle.
Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování
Akce Stožec, známá také jako Klondajk, byla největší raketová základna PVOS na území tehdejšího státu. Výstavba probíhala v 80. letech a byla charakteristická náročnými podmínkami pro vojáky základní služby. Vojáci byli ubytováni v dřevěných barácích a potýkali se s nedostatkem základních potřeb, jako je tekoucí voda. Stavba byla rozdělena na několik úseků, včetně ubytovacích prostor, zázemí a zóny pro umístění zbraňových systémů.
I když se během výstavby došlo k mnoha nehodám, je až s podivem, že při takovém nasazení "živé síly" a techniky nepřišel žádný voják o život.
Stavební práce prováděly vojenské a civilní podniky. Civilní podniky používaly západní techniku, což bylo neobvyklé. Na úseku C mohli pracovat pouze vojáci s kladným prověřením. Velení se zřejmě snažilo oficiálně prodloužit termín výstavby, ale na začátku července dorazila na nádraží do Jinců zásilka ze SSSR. Protože však stavba nebyla dokončena, zůstala "technologie" několik týdnů pod plachtami na vagónech na civilním nádraží v Jincích.
Zmírňování vojenského napětí ve 2. polovině 80. let minulého století vedlo k reorganizacím a snižování počtu vojáků a techniky. V roce 1989 bylo raketové vojsko pozemního vojska soustředěno do tří brigád. Politické změny po roce 1989 vedly k dalším úpravám a zániku některých útvarů.
Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek
tags: #velici #stanoviste #pvos #informace