Velitelské Stanoviště Vidoule: Historie a Význam

Po druhé světové válce vzniká a po dobu 40 let se průběžně vytváří celoplošný systém protivzdušné obrany státu. My se budeme věnovat hlavnímu úkolu a to je ochrana hlavního města Prahy před napadením ze vzduchu. Ještě do konce 50.let 20.století se používala k obraně protiletadlová děla. Počátkem 60.let již na scénu vstupují rakety vyráběné v bývalém Sovětském Svazu a začínají se budovat protiletadlové raketové oddíly (plro).

Postupně se realizuje dvojitý obranný kruh celkem 19 palebných oddílů, přičemž 17., 18. a 19. plro se nacházel na jednom místě a byl pojmenován podle nedalekého města Dobříš. Do bojové činnosti byl nasazen při uvedení drnovského areálu do provozu a nebyl primárně určený k ochraně Prahy. Vojáci tomuto místu říkali Klondajk a pokud byste hledali na mapě, hledejte úplně nejbližší obec Drahlovice. Každý oddíl se skládal ze tří objetků. Ubytování vojáků v části A, život a chod zajišťující prostory jako je kuchyně, ošetřovna, autopark a zásoby nafty v části B a vlastní bojová část C.

Přehled Palebných Oddílů

Zde je seznam palebných oddílů, které tvořily součást obranného kruhu:

• 1.plro Přestavlky
• 2.plro Kačice
• 3.plro Zdejcina
• 4.plro Stará Huť
• 5.plro Bukovany
• 6.plro Přehvozdí
• 7.plro Vlkava
• 8.plro Byšice
• 9.plro Miškovice
• 10.plro Jeneč
• 11.plro Točná
• 12. plro Velké Přílepy
• 13.plro Přelíc
• 14.plro Bratronice
• 15.plro Mořina
• 16.plro Mníšek pod Brdy
• 17., 18. a 19. plro Dobříš

Přesun Velitelského Stanoviště

V srpnu 1975 byla ve Finsku podepsána mezinárodní smlouva, že bojové útvary nebudou umístěny v hlavních městech. Bylo třeba přestěhovat původní velitelské stanoviště z pražského kopce Vidoule. Nejúspěšnější lokací nového velitelského stanoviště se stal ze třech stran obehnaný prostor kopcem mezi obcemi Drnov, Zvoleněves a Podlešín nedaleko města Slaný.

Drnovský areál byl budován od roku 1980 až do roku 1984. Plánovaná kapacita až 1000 vojáků. Od září 1984 se instalovala technika, především automatický systém velení. Prvotní náklady se vyšplhaly údajně na 500 milionů Kčs, což dnes odpovídá zhruba 10 miliardám Kč. Do samotné stavby bylo zapojeno množství vojáků základní služby, kteří zde pracovali = sloužili vlasti od rána do večera za stravu a ubytování (bližší informace ke stavbě mám slíbené).

Čtěte také: Vidoule: Historie a současnost

Provoz a Zánik Stanoviště

1.května 1985 byl zahájen provoz nového velitelského stanoviště 71. protiletadlové raketové brigády (plrb, VÚ 2516) a 56.radiotechnického praporu (rtpr., VÚ 4806). Radiotechnický prapor byl zrušen 31.12.1994 v rámci reorganizace radiotechnického vojska, na kopci mizí radiolokátory, současně zaniká 71.plrb a vzniká 41.plrb. Ta je postupně zredukována na čtyři protiletadlové raketové skupiny (1995) a končí se dvěma skupinami Dobříš a Drnov (1997). Provoz pro původní potřeby obrany státu byl ukončen 31.prosince 1999 a zaniká 41.plrb.

1.1.2000 vzniká nový svazek 44.prlb. Armáda opustila toto místo 31.5.2003 zrušením 44.plrb.

Vzpomínky na Stavbu Drnova

Pan Miro V. ze Slovenska byl u toho, když se Drnov stavěl. “Do ČSĽA som narukoval v jesennom turnuse roku 1981. Po absolvovaní letištnej PŠ (výstavba a údržba letísk) v Olomouci, vo VÚ 7013 v Žižkových kasárňach, som bol prevelený v marci 1982 do VÚ 6377 Opatovice nad Labem. Asi po dvoch, troch týždňoch, ďalej prevelený na stavbu prísne utajeného objektu SŘLP spadajúceho v tom čase pod VÚ Slaný. Kasárne boli najšikovnejšie dostupne zo železničnej stanice Podlešín. Prípadne z občasného autobusového spoja do Drnova. Drnov v tom čase bola zrejme len osada bez potravín a každý štvrtok zásoboval autobus prestavaný na pojazdné potraviny. So šoférom sme mal dohodu, že na nás pokaždé čakal, kým sme cez pole nedobehli a neodobrali pravidelnú dávku dvadsiatich pív. Štvrtok bol pre záklaďákov voľnejší deň, nakoľko štvrtky boli kontrolným dňom a tých sa pravidelne zúčastňovali maršali sovietskej armády..”

“Najbližšie k Drnovu a svojim spôsobom, najďalej od stavby a hlavne štábu, bola Železiareň. Po mojom prvom príchode som bol šokovaný veľkým plechovým nápisom na jej priečelí v slovenčine, nakoľko väčšina osadenstva boli Mosťáci, Litviňováci a len málo nás bolo zo Slovenska. Bola to plechová búda, kde sa spracovávala (strihala a ohýbala oceľ do betónu). V letných mesiacoch sme tam radi trávili mnoho času. Vo vlhkom bunkri bolo chladno a množstvo potkanov. Každé ráno sa pracovný deň vlastne zahajoval práve poľovačkou na nich. Na stavbe pred hlavným vstupom (ktorý počas výstavby bola východná časť objektu) sme mali maringotku. Kúrili sme si elektrikou. A cez zimu sme si dokonca zo starej výbojky urobili horské slnko a v trenkách sme sa tam opaľovali ... všetci a to i lampasáci, vonku i v bunkri mrzli a my v trenkách v najtuhších mrazoch pred horským slnkom ... No jeden by to bol snáď i podpísal ...”

“Organizačne bola celá stavba rozdelená na dve časti. Spodnú časť stavby ... kasárne, štáb, klub a neviem čo všetko, čo bolo takpovediac z tehál, stavali Vojenské stavby a teda PTP. My sme boli myslím tri roty v tých teskáčoch nad spodnou stavbou. Absolútna divočina to bola na začiatku. Sprchy boli ako v poľnom tábore .. drevená búda, do ktorej snežilo a fúkalo. Voda sa zohrievala v poľnej kuchyni... Až oveľa neskôr boli sprchy už murované, ale mimo ktorúkoľvek rotu .. väčšina lampasákov k nám bola prevelovaná za trest a teda si vieš predstaviť, čo to bolo za societu. Jediný rozumný bol veliteľ stavby v tom čase podplukovník Vyroubal. Absík, čo to niekedy asi (s ohľadom na jeho vtedajší vek) v 50tych rokoch podpísal .. inak to boli zväčša rôzny armádny skrachovanci a alkoholici, čoho dôsledok bol, že zásobovanie permanentne viazlo. Večne bolo málo železa do betónu a večne sme museli vyrábať na mieste oceľové prvky, ktoré mali byť, ale neboli včas dodané .. a tak som raz dostal s kamarátmi opúšťák za to, že som stihol zo Zvolenaku v stredu noci autogénom rozpáliť staré šasi Tatry 111 a na káre doviesť na stavbu íčko potrebné do konštrukcie. To muselo byť osadené pred pravidelnou štvrtkovou kontrolou maršalov ... zváral som to na poslednú chvíľu tak, že som obkročmo sedel na ramene žeriavu AB 063, s koncovou kladkou medzi nohami a pripútaný cez jedno stehno opaskom.. lebo nebol čas stavať lešenie ...”

Čtěte také: K-116 v Prokopském údolí: Historický pohled

“Cez zimu, ako mladí, sme mali najväčší problém s nedostatkom uhlia a tak nás mazáci posielali na vojenské stavby... tie boli celý čas vzorne zásobované všetkým potrebným, no PTPáci, ako bývalo zvykom, boli väčšina chalani s kriminálnou minulosťou a hádzali po nás i sekerkami bez ohľadu na to či ťa trafí do hlavy ... no bola to divočina... ale inak svojim spôsobom veget. I keď v porovnaní s predošlými útvarmi i z rozprávania ostatných chalanov, tvrdá mazácka vojna. No na oplátku sa zasa lampasáci príliš nestarali. Skôr naopak. Tento stav im vyhovoval. Zažil som tuším len raz, dvakrát, že by deveťák bazíroval na tom, aby boli večer vyhasnuté kachle... kúrilo sa do rána .. raz viem, že prišiel a nadával len kvôli tomu, že z komína šľahal metrový plameň ...”

“Problém toho dlhého objektu bol, že sa v ňom počas stavby pomaly vymieňal vzduch. A tak omietky nechceli schnúť. Museli sme ich sušiť umelo. Pri zadnej bráne (západná časť objektu), za ňou ako som si všimol je dnes trafačka ... sme mali pristavenú starú zelenú oktávku pick up. Takú som pred tým ani potom nevidel ... a na korbe mala letecký motor, ktorý fungoval ako fén ... hadicami o priemere asi 30cm sme to ťahali po chodbách... no nikto nevedel koľko ten motor vlastne žere ... tak sme mali benzínu, že sme nevedeli čo s ním ... Chalani z bližšia i z ďaleka začali chodiť domou autami. No benzínu bolo stále hodne a tak sme začali uvažovať o ponuke a dopyte... V Želeniciach v krčme bola možnosť naturálne prebytky zameniť za pivo, vodku, či zelenú a ešte niečo i zarobiť ... a tak sme vlastne začali budovať to trhové hospodárstvo o hodne rokov skôr ako to bolo verejne odpískané..”

“Ďalšou skúsenosťou bolo, zistenie, že Veká poľná je rozmerovo šitá presne na 20 litrový kanister.. No a po omietkach sa začali montovať konštrukcie na kazetové stropy. Šokoval som v tom čase náčelníka tým, že som si na túto robotu vyfasoval teodolit a výšky v jednotlivých miestnostiach som vynášal ním. V tom čase nejestvoval laser a podobné úkony sa bežne robili len šlaufváhou (hadicovou vodováhou). No teodolitom boli stropy o dve tretiny skôr a presnejšie .. No a ešte niečo k vychádzkam. Povolená posádka na vychádzky bol Podlešín a Želenice. Drnov i Zvoleněves boli zakázané, navyše v Drnove vlastne okrem kravína nič nebolo.. No ale kto by z nás rebelov chodil tam, kde je to povolené?! :-) Takže ja a pár kamarátov sme pravidelne navštevovali zakázané destinácie. Tí čo sa opovážili a išli na pivo do Zvoleněvsi boli vždy odchytení lietačkou a basa. No my sme chodili mimo posádku, ale i mimo lietačku. Leto sme trávili na kúpalisku v Kralupoch, no a na pivo takmer denne v Ješíne. Obec vzdialená vzdušnou čiarou cca 10km. A my sme to takou skratkou cez pole pravidelne poklusom absolvovali. Poklusom tam, dve, tri pivá a poklusom späť. Tá vzdialenosť nám vtedy vôbec nerobila problém. No a na zábavy do Velvar, alebo do Žižic. Tam sme raz takmer dostali od domácich nakládačku. Nad ránom sme odviedli baby čo do nich celú noc investovali domáci. No ušli sme len tak tak... ale dievčatá za to stáli.”

Současnost

Při návštěvě tohoto místa zjistíte, že areál uvidíte pouze z jižní strany - omezeně z obce Podlešín anebo z protějšího kopce např. z obce Želenice, kde se nacházelo odlučné pracoviště patřící k velitelskému objektu. Odsud stále můžete spatřit budovy všech rot vojáků základní vojenské služby, budovu kulturního zařízení, učebny, štáb či jídelnu. Po pravé straně dnes uvidíte fotovoltaické panely, přičemž postupně zleva se zde dříve nacházely výstrojní sklady, kotelna s vysokým komínem, prádelna, prasečák a zcela vpravo pak vozový park a sklad pohonných hmot.

Do areálu existovaly celkem tři oficiální vstupy. Z tohoto pohledu se vlevo náchází západní brána, vpravo pak východní brána a kdesi dole uprostřed podlešínská brána. Ta byla nejvíce používána vojáky základní služby - tudy se chodilo do Podlešína na vlakové nádraží nebo do místní hospody či do vzdálenější hospody v Želenicích. Většina vojáků ale jezdila za nejen pivní kulturou do Slaného. Nad západní bránou nelze přehlédnout nový kopec, který vznikl zásypem dřívějších bunkrů stanoviště RDM a radiolokátorů. Nad východní bránou se nacházelo stanoviště Cykloida.

Čtěte také: Význam velitelského stanoviště CO

Další odlučné pracoviště bylo nedaleko od západní brány směrem na Slaný, dále již zmíněné radiotechnické stanoviště v obci Želenice, naváděcí stanoviště v obci Zvoleněves a vysílací středisko u obce Vítov. Všechna tyto pracoviště obsluhovali vojáci ze spojovací roty nebo roty bojového velení.

Nyní se opět podívejte na budovy rot a hlavně budovu učeben - zde se nacházel hlavní vchod do podzemního bunkru pro vojáky. Vchod sloužil jako nejkratší cesta do sálu bojového velení a dalších prostor tzv. čisté části, kde se nachází různé sklady, malá Arma, sociální zařízení, místnost pro kouření, místnost pro odpočinek a spánek a další místa, kde sloužili vojáci spojovací roty (SR) a roty bojového velení (RBV). Ti byli služebně přítomni v sále bojového velení, ve kabinách vozů automatického systému velení, na spojovací uzlu, u dálnopisů atd.

tags: #velitelské #stanoviště #Vidoule #historie

Oblíbené příspěvky:

• Akce a dovolená v Immanuel
• Likvidace autovraků Lanškroun a okolí
• Horské oblasti ČR - příroda
• Pytel na odpad 160 litrů
• Zateplení střechy ekologicky