K nejtajnějším místům pardubického zámku patří kryt civilní obrany v severovýchodním rondelu zámeckých valů, kde nad povrch vystupuje několik větracích šachet.
Kryt se začal stavět v roce 1953 a jeho výstavba podléhala utajení.
Stavba neměla sloužit k ochraně řadového civilního obyvatelstva, ale byla vybudována jako velitelské stanoviště civilní obrany. Až do 90. let byl udržován ve funkčním stavu.
V 90. letech 20. století začalo část krytu, jenž byl tehdy v majetku okresního úřadu, užívat Východočeské muzeum, které kryt jako celek spravuje dodnes.
Místo, na němž se nynější Památník Zámeček nachází, bylo součástí obory, která patřila k Larischově vile. Tento objekt obsadila po okupaci Schutzpolizei, jenž si v místě zřídil cvičnou střelnici. Vila se stala sídlem praporu záložního policejního pluku Böhmen, tzv. Schutzpolizei a v její blízkosti bylo po atentátu na Heydricha popraveno 194 českých občanů z Pardubic a okolí a z vypálené obce Ležáky.
Čtěte také: Letiště Pardubice: Velitelské stanoviště
Institut Paměti národa je moderní prostor určený pro setkávání, vzdělávání a především sdílení vzpomínek. Technologicky unikátní interaktivní výstava - na pomezí hry, filmu a rozšířené reality - vypráví návštěvníkům skutečné příběhy pamětníků 20. století. Můžete tak prožít druhou světovou válku s Jarynou Mlchovou, která díky objevu neznámé sloučeniny zachránila stovky židů. Nebo si necháte vyprávět o Tomášovi Sedláčkovi, který prošel snad všechna evropská druhá světová bojiště. Zajímavostí je i propojení samotného místa, kde Institut sídlí, s operací Silver A.
Naučná stezka Pardubicemi po stopách Silver A - Poslední cesta Alfréda Bartoše přibližuje návštěvníkům osudy zdejších obyvatel během 2. světové války, představuje místa spojená s činností paravýsadku Silver A v Pardubicích a osudy hlavních aktérů, především postavy kapitána Alfréda Bartoše. Stezka má dva okruhy.
Kameny zmizelých (Stolpersteine) jsou dlažební kostky s mosazným povrchem, nesoucí text se vzpomínkou na oběti holokaustu a nacistického režimu. Kameny jsou vsazené do chodníku před domy obětí. Stolpersteiny jsou projektem německého umělce Guntera Demniga, který první kámen instaloval r. 1992 v Kolíně nad Rýnem. V ČR se první kámen objevil v roce 2008. Pardubice se k projektu připojily v roce 2020. Každá oběť má svůj vlastní Stolpersteine, je tomu tak proto, že ve vyhlazovacích táborech byly vězňům sebrány jejich jména, která byla nahrazena pouhými čísly bez identity a minulosti.
Válečná nemocnice v Pardubicích byla zřízena krátce po začátku první světové války na přelomu let 1914 a 1915. Nemocnice měla 365 budov, většinou typických dřevěných baráků vybavených pro pobyt a léčení více než 10 000 raněných nebo nemocných vojáků ze všech bojišť. Po válce byla nemocnice nazývána podle jednoho z pěti oddělení Karanténou.
V období 1.republiky sídlo politického a soudního okresu. Sčítání lidu v roce 1930: 28 846 obyvatel (z toho 27 703 osob národnosti československé, 70 osob národnosti maďarské, 647 osob národnosti německé, 64 osob národnosti ruské a 71 osob národnosti židovské). Posádka byla ustanovena v r.1918.
Čtěte také: K-116 v Prokopském údolí: Historický pohled
Původně pohřební kostel, nacházející se na ulici Bratranců Veverkových. Založen byl roku 1510 pány z Pernštejna. Svoji renesanční podobu získal v letech 1563-1570 díky místního stavitele V. Všetečky. Rovněž navrhl kostnici, na jejíž základech pak byla postavena roku 1788 nová zvonice kostela. Jedná se o jednolodní stavbu s čtyřbokým presbytářem a sakristií na jeho severním nároží.
Původně zde stával románský kostel stejného zasvěcení, a to již nejpozději od roku 1295, kdy je zmíněn v bule papeže Bonifáce VIII. Spolu s přilehlým klášterem byl zničen během husitských válek. Jeho základy se podařilo nalézt pod současným pozdně gotickým kostelem, který dal vystavět, jako součást minoritského kláštera roku 1507 Vilém z Pernštejna. Dochoval se vzácný renesanční portál. Původně měl sloužit jako hrobka, či spíše mauzoleum české větve Pernštéjnů. Avšak dnes je toto doloženo jen mohutným hranolovým náhrobkem (tumbou) Vojtěch z Pernštejna. Oltář je klasicistní s obrazem "Umučení sv. Bartoloměje" malíře Michaela Willmana z roku 1692. Naposledy byl kostel přestavován roku 1912, tehdy byl prolomen západní portál, kde se nacházejí fresky a malby Mikoláše Alše a Viktora Förstera. Tehdy také byla zbořena tzv. "Černá" kaple sv.
Jedná se jednak o jeden ze stěžejních bodů města, pak také o významný prvek zachovalé části městského opevnění. Zelená brána, dříve též nazývána "Pražská", přičemž se jedná vlastně o renesanční předbrání a vlastní věž, která je vysoká 59 m. Původně zde stávalo zřejmě starší opevnění, k přestavbě došlo po požáru města roku 1538, kdy tato hranolová věž dostala zastřešení měděnou pokrývkou, která poté co zezelenala se začala takto nazývat (Zelenou).
Jedná se o jedno s nejdůležitějších vlakových nádraží v ČR. Jedná se o architektonicky zajímavou budovu ve stylu poválečného funkcionalismu architekta Karla Řepy z roku 1958. Krom prostorné odbavovací haly s působivou výzdobou má také hotel, byť ten je z části nyní užíván jako kancelářské prostory.
Pomník je dnes situován poblíž kostela sv. Jan a Křtitele v ulici nesoucích jejich jméno. Autorem pomníku je Josef Strachovský, odhalil jej pak roku 1883 F.L. Rieger. Na pomníku je letopočet 1827, tedy rok vynálezu ruchadla.
Čtěte také: Stará Boleslav: Velitelské Stanoviště
tags: #velitelské #stanoviště #pardubice #historie