Velké Poříčí: Recyklace a Co se Recykluje v České Republice

Průměrná roční produkce komunálního odpadu v ČR mírně přesahující 300 kg na občana patří v Evropě k nejnižším. S rostoucí životní úrovní se i u nás dá předpokládat nárůst množství komunálního odpadu. To je v přímém rozporu s trendy odpadové politiky Evropské unie. Vyspělá Evropa dnes přibližně polovinu odpadu recykluje a polovinu energeticky využívá. Na skládky se pak ukládá jen minimum odpadu, pokud není skládkování zakázané úplně. Příkladem může být odpadové hospodářství ve Švýcarsku, Švédsku ale i v sousedním Rakousku. Jen ve Švýcarsku funguje 30 zařízení.

Energetické Využití Odpadu

Současné spalovny odpadu přitom patří díky přísnějším ekologickým limitům pro vypouštěné spaliny k nejekologičtějším energetickým zařízením. Limity škodlivin mají nižší a počet sledovaných škodlivin je u nich vyšší než v jiných energetických zařízeních o lokálních topeništích, kde také část domovního odpadu končí, ani nemluvě.

V ČR v současné době fungují pouze tři zařízení pro energetické využívání odpadu (ZEVO Praha Malešice, SAKO Brno a TERMIZO Liberec), která mohou ročně zpracovat 630 000 tun komunálního odpadu. Pokud se ve vyspělých státech EU polovina odpadu energeticky využije, pak máme aktuálně k dispozici minimálně 1,7 milionu tun odpadu pro výrobu elektřiny a tepla. Česká republika má přitom obrovskou komparativní výhodu v podobě rozvinutého teplárenství, kde není problém uplatnit teplo vyrobené z odpadu i v letních měsících.

V kombinované výrobě elektřiny a tepla by mohl být energetický obsah komunálního odpadu zužitkován s maximální účinností na rozdíl od samostatné výroby elektřiny, kde je využití energie paliva velmi nízké. Aktuálním příkladem je výstavba zařízení na energetické využití odpadu v Chotíkově u Plzně nebo příprava Krajského integrovaného centra nakládání s odpady v Karviné.

Skládkování Biologicky Rozložitelné Složky

Samostatnou kapitolou je skládkování biologicky rozložitelné složky, která tvoří zhruba polovinu komunálního odpadu. ČR se jako člen EU zavázala, že do roku 2020 sníží množství biologicky rozložitelného odpadu ukládaného na skládky o 65 % v porovnání s tím, kolik ho bylo uloženo na skládky v roce 1995. V případě nesplnění tohoto závazku hrozí státu ze strany EU sankce.

Čtěte také: Výhody retro odpadkových košů

Je paradoxní, že na jedné straně má být zabírána orná půda pro pěstování energetické biomasy a na druhé straně odpadní biomasa končí na skládkách. Zahraniční zkušenosti ukazují, že řešením je na jedné straně zavedení citelných poplatků za skládkování a na druhé straně podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Tříčlenná domácnost ročně vysype do popelnice 1 tunu odpadků. Ze 100 000 tun komunálního odpadu se vytřídí 2000 tun železa. Ty se uloží na zabezpečenou skládku a nemohou kontaminovat podzemní vody. Vzniklý popel má desetinu objemu původního odpadu a čtvrtinu jeho váhy. Popeloviny lze využívat jako stavební výrobek s mírou materiálového využití až 97 %.

Využití Nízkopotenciálního Tepla

Ztráty energie při kondenzační výrobě elektřiny v České republice převážně ve formě tepla výrazně převyšují roční spotřebu tepelné energie ve všech vytápěných budovách. Pochopitelně z technického ani ekonomického hlediska nejde veškerou tuto energii recyklovat a využít pro dodávky teplé vody a vytápění. Investice do dalšího rozvoje kombinované výroby elektřiny a tepla, která výrazně zvyšuje efektivnost výroby energie, však přináší srovnatelný užitek s daleko více propagovanými úsporami energie u konečných spotřebitelů.

Pro využití nízkopotenciálního tepla z výroby elektřiny byly v ČR vybudovány unikátní tepelné napáječe dlouhé až desítky kilometrů. Například z Mělníka do Prahy, ze Sokolovské uhelné do Karlových Varů či Nejdku, z Elektrárny Poříčí u Trutnova do Úpice či Janských Lázní. V posledních letech se podařilo dokončit tepelné napáječe ze závodní elektrárny Lovochemie do Lovosic nebo z elektrárny Dětmarovice, která už teplem zásobuje Orlovou, také do Bohumína.

Byly už učiněny první kroky k dopravě tepla z jaderných elektráren Temelín a Dukovany pro zásobování Českých Budějovic a Brna. Doprava tepla na větší vzdálenosti nemusí být spojena s velkými ztrátami tepla, například napáječ Mělník-Praha v délce 30 kilometrů vykazuje ztráty do 2 % a na jeho dobře zaizolovaném potrubí se v zimě drží sníh, přestože uvnitř teplota přesahuje 130 °C.

Čtěte také: Definice ekologického zemědělství

Využití Biomasy

Biomasa je jediným obnovitelným palivem, které průběžně dorůstá. V její současné skladbě pro využití v teplárnách a výtopnách dominuje dřevní hmota (štěpka) a kůra, dále sláma obilovin a olejnin. Podle místních možností se využívají i bioodpady (plevy, lněné pazdeří, mláto a jiné). Celkové množství ekonomicky dopravitelné dřevní štěpky pro výrobu energie se pohybuje na úrovni 1,6 miliónu tun ročně.

Řada studií vyhodnocovala využití biomasy pro výrobu energie. Podle jedné studie je nejefektivnější spoluspalování biomasy ve velkých teplárnách s protitlakovými parními. Je vysoce účelné a přínosné, bez nároků na výraznější investice, s vysokou efektivitou zhodnocení - vhodné pro využití dřevní štěpky a dřevoodpadu.

Z energetického a ekonomického hlediska je tedy nejvýhodnější uplatnit biomasu ve zdrojích s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla, popřípadě ve zdrojích pouze s výrobou tepla. Lesní biomasu - dendromasu je výhodné spoluspalovat ve zdrojích velkých, nebo samostatně spalovat ve zdrojích středních s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla. Zemědělskou biomasu - fytomasu v suché podobě (sláma a seno) je vhodné spalovat především ve zdrojích středních pouze s výrobou tepla - výtopny.

Obecní biokotelny bez výroby elektřiny jejichž tepelný výkon se pohybuje do 4 MW. Ročně tyto zdroje spálí do 4000 tun paliva a vyrobí teplo až pro 300 domácností a základní občanskou vybavenost, v řadě zásobují teplem v zimě pro celou obec. Městské výtopny a teplárny s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny, jejichž celkový tepelný výkon využívající biomasu se pohybuje od 4 do 30 MW (maximální výkon 1 kotle 8 MW). Zdroje jsou obvykle vybaveny tepelnými akumulátory pro efektivní výrobu elektřiny, lepší využití zdroje a řízení soustavy.

Teplárny a elektrárny se směsným spalováním biomasy s uhlím nebo kotli pro spalování čisté biomasy. Pro spalování čisté biomasy bývá tepelný výkon kotlů od 10 do 35 MW, u kotlů pro směsné spalování není omezen. Podíl tepla vyrobeného z biomasy se v těchto lokalitách pohybuje do 40 % s dodávkou až pro 15 000 domácností.

Čtěte také: Vytvořte si kvalitní kompost

Kontroverze Kolem Spaloven

Spalovny jsou podle ekologických aktivistů nebezpečné pro životní prostředí, zvyšují chemické znečištění, množství emisí oxidu uhličitého a ohrožují populace predátorů v přírodě. Novinářům to řekli zástupci ekologického spolku Arnika. Podle odbornice se do hodnocení vlivu spaloven na životní prostředí nezapočítávají emise biogenního uhlíku. Množství spalovaných odpadů v Evropě podle ní roste, čímž rostou i emise oxidu uhličitého.

Podle odborníka na toxické látky v odpadech a v životním prostředí spolku Jindřicha Petrlíka jsou spalovny zdrojem toxických látek, které obecně znečišťují životní prostředí. Podle Gavora je počet spaloven v Česku v porovnání s průměrem vyspělých států nižší. Ve věci odpadů je třeba být realističtí. Co s výmětem po vytřídění druhotných surovin? Zakopat není kam. A navíc se z popela dají získat zejména kovy. Z hlediska množství odpadu je ale důležitější nespotřebovávat.

Každá lokalita zavezená odpadem je riziková na dlouhá desetiletí a možná i na věky, pokud se časem zjistí, jaký vliv má na své okolí. Vážený pane Macháčku, volíte silná slova, ale můžu vám z osobní zkušenosti potvrdit, že spalování odpadů je 100x horší, než je poctivě vytřídit , kompostovat atd. atd. a těch 5-10% zakopat.

Jen doplním info z r. Ve Vídni je vybudován systém zásobování města teplem, získaným při spalování odpadů. Podle údajů z r. 2004 v Rakousku vzniklo 3 419 000 t odpadů/rok, z toho se spalovalo 44,69 % (ve spalovně Simmeringer Haide 16,41 % z celkového množství). Rakouská produkce kalů z ČOV činila 880 000 t/rok, z toho bylo spalováno 37,07 % (jen v Simmeringer Haide 25,18 %).

Když se v civilizované Evropě v r. 2020 energeticky, ve k tomu instalovaných 504 zařízeních energetického využití odpadů využilo přes 101 milionu tun odpadu, z čehož na ČR připadlo využití jen 0,7 mil tun ve 4 (čtyřech!) provozovaných spalovnách komunálního odpadu (správně ZEVO), asi máme co ve vztahu k Evropě dohánět? A je alarmující, že největšími oponenty a štváči proti výstavbě dalších ZEVO v ČR, jsou právě zájmové spolky, které se zaklínají ekologií. Zajímavé je, že prakticky každodenní požáry skládek komunálního odpadu Arnice nevadí, nikdy je nekritizovala, nikdy nenapadla rozšíření jediné skládky komunálního odpadu.

Legislativní Změny a Perspektivy

Lobbisté vyrazili mezi poslance. Jedni je přesvědčují o výhodnosti spalování odpadů, druzí naopak chtějí udržet trh pod kontrolou odpadářských koncernů. Dlouhá léta neřešený problém, poté návrh na radikální změnu pravidel, její zamítnutí pod tlakem mnoha zájmových skupin a nakonec pokus prosadit alespoň osekanou variantu. Typicky český příběh se nyní odehrává okolo odpadového zákona.

Zmíněný návrh na radikální změnu vycházel vstříc zájemcům o stavbu spaloven komunálního odpadu. Proti návrhu se sešikovala "široká koalice" zahrnující různorodé zájmové skupiny od zpracovatelů odpadů přes Svaz měst a obcí až po Hnutí Duha. Spalování odpadu zvažují některé teplárny, které tak chtějí nahradit část stále více nedostatkového hnědého uhlí. Novou spalovnu nyní staví Plzeňská teplárenská, podobnou investici zvažuje také skupina EPH na Mostecku. Jejich protistranu reprezentují hlavně velké firemní skupiny podnikající v oboru nakládání s odpady.

Podle tohoto návrhu mělo být ukládání jinak využitelných komunálních odpadů na skládky možné jen do roku 2022. Poplatky za jejich ukládání měly do roku 2020 narůst na dvojnásobek dnešní úrovně. Teplárenské sdružení, jehož někteří členové výstavbu spaloven chystají či zvažují, bylo s návrhem spokojeno. Ostatní zájmové skupiny se postavily ostře proti. Hnutí Duha přišlo s varováním, že poplatky za svoz odpadu pro běžnou domácnost zdraží až o 550 korun ročně.

Z navržené změny zbylo jen torzo. Vypadlo zvýšení plateb za skládkování, naopak se zde objevuje razantní návrh zcela od počátku roku 2024 zakázat ukládání komunálního odpadu na skládky. Výhodou "okleštěného návrhu" naopak je, že reaguje na výhrady Evropské komise a zavádí samostatné nádoby na sběr kovů a biologicky rozložitelných odpadů. Alespoň na uvedeném opatření se různé zájmové skupiny shodnou.

V ekonomicky nejvyspělejších zemích západní a severní Evropy dnes vypadá nakládání s odpady zhruba následovně: 50 až 60 procent se recykluje či kompostuje, zbytek skončí hlavně v kotlích spaloven. K podobnému modelu by dle představ ministerstva životního prostředí mělo směřovat i Česko. Zatímco loni se skládkovala více než polovina komunálního odpadu, za 10 let to má být pouhých 12 procent. Podíl energetického využití odpadů se má zvýšit z 12 na 28 procent, podíl recyklace a kompostování z jedné třetiny na 60 procent.

V prakticky celé západní a severní Evropě je energetické využití běžným způsobem, jak se zbavit té části komunálního odpadu, která se nehodí k recyklaci či kompostování. Jejich výstavba a provozování zvýšené emoce nevyvolává. Zatím jsou v provozu jen tři spalovny, jež vznikly před rokem 2000 v Praze, Brně a Liberci.

Firmy působící v oboru odpadového hospodářství kontrují názorem, že spalovny jsou neekonomické. "Vývoj směřuje ke zpracování vhodné části komunálního odpadu na alternativní palivo. To je vhodné pro spalování ve fluidních kotlích elektráren a tepláren či v cementárnách," říká šéf ČAOH Petr Havelka.

Teplárenské sdružení ČR zůstává k jejich využití skeptické a preferuje výstavbu spaloven. Ty totiž odpady spalují při vyšších teplotách, čímž klesá riziko vypouštění zdraví škodlivých emisí. S ohledem na zmíněný požadavek Evropské komise na recyklaci či kompostování 70 procent komunálního odpadu v roce 2030 vzniká riziko, že miliardové investice do nových spaloven v Česku budou zmařeny.

Biometan a Vodík v Plynárenství

Nejen Česká republika, ale celá Evropa v současné době intenzivně řeší diverzifikaci dodávek zemního plynu. Tuzemské plynárenství nabízí řešení, kdy si plyn můžeme vyrobit i lokálně přímo v České republice. Navíc to bude plyn zelený a obnovitelný. „Sázíme na biometan a vodík. Biometan už v našich plynovodech proudí. ČR ale musí více využít jeho potenciál. Zároveň existují už první plány a projekty na lokální výrobny vodíku, takzvané elektrolyzéry. Ty do naší sítě budeme umět také připojit. Na příměsi biometanu je naše infrastruktura připravena a intenzivně pracujeme na tom, abychom v krátké době byli připraveni na příměsi vodíku,“ říká Ivo Jirovský ze společnosti GasNet.

Biometan, tedy očištěný bioplyn, je svým složením takřka identický se zemním plynem. To znamená, že vše, co funguje na zemní plyn, funguje i na biometan. Jeho obrovskou výhodou je, že se jedná o obnovitelný zdroj. Biometan se vyrábí z organického odpadu a má díky tomu neutrální uhlíkovou stopu.

Jako první distributor v ČR ho začala do své sítě vtláčet na konci roku 2019 společnost GasNet. Biometan v tomto případě vyrábí bioplynová stanice v Rapotíně na severní Moravě. Ta je napojena přímo na distribuční síť.

„V současnosti máme smlouvy o budoucím připojení s dalšími stanicemi. V tuzemsku je přes 550 bioplynových stanic. Kromě toho se plánuje mnoho nových projektů. Biometan má tak u nás velký potenciál. Do roku 2030 by mohl nahradit 10 až 15 % tuzemské spotřeby zemního plynu pro potřeby vytápění i silniční dopravy,“ vysvětluje Jirovský.

Vodík je v poslední době skloňován ve všech pádech. Evropa i Česká republika mají své vodíkové strategie. Středně- a dlouhodobé scénáře počítají s přechodem ze zemního plynu na čistý vodík. Jak ale s vodíkem začít už v krátkodobém horizontu? Odpověď přináší takzvaný blend neboli příměs vodíku, z počátku v menších množstvích.

„Příprava naší distribuční sítě na vodík se zakládá zejména na její úpravě a modernizaci. Ta spočívá mimo jiné ve výměně části ocelového potrubí za polyetylenové, které už plně umožňuje distribuci 100% vodíku. Tento proces probíhá kontinuálně více než 20 let. Díky tomu nyní pokrývá polyetylenové potrubí přes 60 % místních sítí v obcích a městech. Z informací, které máme, a zkušeností jiných distributorů v rámci Evropy dnes víme, že i zbytek naší sítě zvládne s dílčími úpravami již nyní příměs vodíku ve výši 20 %. Nyní připravujeme pilotní projekty, abychom tyto informace potvrdili a mohli ukázat veřejnosti,“ vysvětluje zástupce GasNetu.

Recyklace Obalů a Zálohování

Snaha o snížení uhlíkové stopy v dodavatelském řetězci už není prázdným pojmem. Vážně ji berou logistické i dopravní firmy. Důležitá je také pro výrobce obalů. Firmy v Česku uvedly v roce 2024 na tuzemský trh více obalů, přičemž jejich míra recyklace a třídění se naštěstí v loňském roce nezastavila, ale naopak opět vzrostla. Každý z nás vytřídil v průměru 88,2 kilogramu odpadů, což je meziročně o 12,6 kilogramu více. Nejvíce se již tradičně recykloval papír. Dobře se vedlo také železným obalům a sklu. Vyšší míry recyklace se dočkal rovněž plast.

Společnost nerozděluje pouze politika. Výrazné pro a proti vykazuje také povinné zálohování nápojových PET lahví a plechovek. Na jedné straně barikády stojí například zástupci nápojových gigantů a ministerstva životního prostředí, zásadně proti jsou například starostové nebo Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH). Téměř jisté je, že nás zálohový systém nemine.

Naši republiku tak může každoročně klimatická změna připravit o více peněz, než kolik se nyní vydává na důchody. Míra recyklace obalů v České republice se meziročně zvýšila o čtyři procentní body, jejich celkové využití je vyšší o pět procentních bodů. Již celé tři čtvrtiny občanů třídí odpad. Pomáhá tomu také široce dostupný systém barevných popelnic. V Česku jich byl instalován již téměř milion. Jejich průměrná vzdálenost od domácností je kolem 90 metrů.

Pokud by se povedlo zavést v Česku moderní zálohovací systém na PET lahve s využitím QR kódu, občané by mohli vracet tyto lahve pohodlněji, ekologičtěji a hygieničtěji. Na rozdíl od aktuálního návrhu Ministerstva životního prostředí by se také využila už vybudovaná síť žlutých popelnic.

Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP ČR) představilo návrh, jak by mohl vypadat systém záloh na jednorázové PET lahve a plechovky. Od novinky očekává, že by se k recyklaci mělo dostat více než 2,5 miliardy kusů nápojových plastových lahví a plechovek ročně, snížení množství nevyužívaného odpadu a také menší znečištění měst, obcí i volné krajiny. Prioritami je předcházení vzniku obalových odpadů, nahrazení jednorázových plastových obalů opakovaně použitelnými, snížení množství ...

Závěr

Problematika recyklace a nakládání s odpady je komplexní a zahrnuje technologické, ekonomické i legislativní aspekty. Česká republika se snaží přiblížit vyspělým evropským zemím v oblasti recyklace a energetického využití odpadů, ale čelí mnoha výzvám a kontroverzím. Důležité je hledat efektivní a udržitelné řešení, které minimalizuje dopad na životní prostředí a zároveň zohledňuje ekonomické a sociální aspekty.

tags: #velké #poříčí #recyklace #co #se #recykluje

Oblíbené příspěvky:

• Jak zapojit 2 odpady?
• Co je Emisní Doba Platnosti?
• Škola v přírodě: nezapomeňte!
• Czech climate vote in EU parliament
• Návod k použití Krtek čističe odpadu