Víra a věda se na první pohled mohou zdát jako protichůdné koncepty, avšak hlubší zamyšlení odhaluje složitý a vzájemně se ovlivňující vztah. Lidé jsou přitahováni tím, co je přesahuje, všelijakými neznámými a tajuplnými skutečnostmi. Chtějí poznat záhady života, různé neznámé. Existuje něco víc než to, na co se dá sáhnout, co se dá změřit nebo co můžeme vypočítat? Je někdo vyšší neznámý nad námi? Co je to ono "neznámé"? Je to neosobní kosmická síla nebo strašná inteligence, která diktátorsky řídí vesmír, anebo je to osobní laskavý Bůh? Lidé si kladou tyto otázky a ptají se: Je nad námi někdo? Kdo to je? Existuje Bůh? Jestliže ano, jaký vlastně je? Existuje-li laskavý a důvěryhodný Bůh, jak jej mohu poznat?
Argumenty pro a proti Boží existenci nikam nevedou, protože Boha nelze ani dokázat, ani vyvrátit. Jako křesťané v Boha věříme a svědčíme o něm. Smíme ukázat, že naše víra je založena na rozumných důvodech, i když nestojí na exaktních, vědecky opakovatelných důkazech.
Dnešní doba je charakteristická kladením důrazu na vědecké myšlení. Lidé jsou přesvědčeni tím, co je možno dokázat. To není špatné. Je však třeba si uvědomit, že je-li Bůh skutečně Bohem, nemůže se stát předmětem vědeckého bádání. Nelze jej takovýmto způsobem testovat, zkoumat či poznat.
V průběhu dějin lidé přišli s různými argumenty ve prospěch Boží existence. Známé jsou zvláště čtyři filozofické "důkazy" Boží existence, které však ve skutečnosti nejsou schopny Boha dokázat. Proti každému tomuto filozofickému tvrzení je totiž možno postavit protiargumenty. Naše víra v Boží existenci stojí na Božím sebezjevení, jehož obsah je v souladu s úsudkem zdravého rozumu, a na ochotě toto Boží zjevení přijmout.
Jestliže věříme v Boží existenci, nemusíme se za to stydět. Vždyť i mnozí vědci, držitelé Nobelovy ceny a světoznámí odborníci, jako například Mikuláš Koperník, Johannes Kepler, Blaise Pascal, Isaac Newton, Allessandro Volta, André Marie Ampére, Louis Pasteur, Thomas Alva Edison, Alexis Carrel, Albert Einstein a mnozí další, věřili a věří v Boha.
Čtěte také: Hlubší zamyšlení nad přírodou a její rolí v duchovním kontextu.
I když my si klademe otázky po Bohu, ve skutečnosti je to on, kdo se nám představuje. Ne my hledáme Boha, ale on hledá nás. To, co o něm víme, nevíme proto, že bychom na to sami přišli, ale protože on se nám zjevil. Bůh naše vědění nekonečně převyšuje, proto ho nemůžeme plně pochopit (Dt 29,29). Boha známe jen do té míry, do jaké se nám dává poznat.
Máme k dispozici dva zdroje, z nichž se můžeme dovědět něco o Bohu. Prvním z nich je kniha přírody, která o Bohu může jen něco naznačit (Ř 1,19-20) a druhou prostřednictvím Bible. Jedná se o jeden proces. Pozorováním přírody však můžeme Boha jen tušit, můžeme vidět jeho stopy, které záměrně za sebou zanechává (Ž 19,1-3; Sk 17,28; Mt 6,25-30). Plné zjevení Boha dostáváme jen prostřednictvím Bible.
Poznat někoho znamená poznat, jaký je. To poznám z toho, jaké má vlastnosti a charakter, jak se projevuje, jak se chová, jak jedná, co dělá. Celá naše existence závisí na správném poznání Boha (J 17,3). Nejde přitom jen o intelektuální, "technické" poznání Boha, ale o poznání existencionální, bytostné, praktické, o poznání na základě zkušenosti.
Bůh se nám dává poznat ve svém slově jako dobrý, laskavý, spravedlivý a důvěryhodný Bůh. Není to jen jakási neosobní kosmická síla, ale osoba. Osoba, která miluje (1 J 4,16), rozumí člověku, respektuje jeho svobodu a individualitu, jedná s ním s úctou, pečuje o něj. Tato výjimečná bytost odpouští, řeší problém viny a zla, mění člověka, pomáhá mu, dává sílu k novému životu. Nenávidí zlo, hřích, sobectví, faleš, zradu, nevěru, přetvářku a podobně.
Věda už ovšem princip průměrnosti v minulosti několikrát uplatnila a zbortila tím původní představy o výjimečnosti našeho světa. Nalezení jiné civilizace by mohlo mít na lidstvo podobný účinek. Zpochybnil by takový objev pocity věřících a připravil by je hromadně o jejich přesvědčení? Možná nikoliv. Pozemská teologie totiž nikdy neprohlašovala, že by bůh stál či padal s lidmi.
Čtěte také: Uctívání přírody bez Boha: Fakta
Otázkou zůstává, zda samotné náboženské knihy možnost existence cizího života zmiňují. Zároveň je jasné, že bible a korán vznikaly velmi dávno, za specifických historických a kulturních podmínek, což je potřeba brát v úvahu včetně omezení, jež to nevyhnutelně přináší.
Podle některých teologů bychom neměli podceňovat schopnost náboženství přežít ve světě s mimozemšťany. Víra prý již v minulosti prokázala, že se dovede na spoustu aspektů moderní doby adaptovat bez velkých zmatků a podstatných změn v náboženských paradigmatech.
Pokud pozorujeme vesmír se srdcem čistým, uvidíme také Boží tvář (viz Mt 5,8), protože zjevuje tajemství prozřetelné lásky Otcovy. Nemůžeme ale mísit Stvořitele s jeho stvořením. Lidé jsou přitahování tím, co je přesahuje, všelijakými neznámými a tajuplnými skutečnostmi. Chtějí poznat záhady života, různé neznámé. Existuje něco víc než to, na co se dá sáhnout, co se dá změřit nebo co můžeme vypočítat? Je někdo vyšší neznámý nad námi? Co je to ono "neznámé"? Je to neosobní kosmická síla nebo strašná inteligence, která diktátorsky řídí vesmír, anebo je to osobní laskavý Bůh?
Čtěte také: O přírodě
tags: #víra #v #boha #a #příroda