Bez Boha se uctívá příroda: Fakta

Každý člověk je jiný. Nemyslím to jen fyzicky a povahově, ale také duchovně. Přemýšleli jste někdy, proč někdo zvedá při modlitbě ruce vzhůru a jiný sklání hlavu? Proč někdo kleká, proč se někomu nevadí hlasitá hudba a jiného naopak strašně rozčiluje? Podíl na tom má nejen subkultura, ve které jsme vyrostli, a naše výchova z dětství.

Roli hraje také to, jaký má kdo duchovní „temperament“. Gary Thomas ve své knize nabízí zajímavý test, který bychom Vám rádi zprostředkovali. Jak na to? U každého duchovního typu jsou uvedeny otázky. Obodujte si je od jedné k pěti. Pět znamená úplně souhlasí, čtyři znamená z větší části souhlasím, tři znamená částečně souhlasím, dvě znamená něco na tom je, ale spíše se mě toto netýká, jedna znamená: vůbec nesouhlasím. Nakonec body sečtěte a napište na kousek papíru, nejlépe rovnou do malé tabulky, kde si pro každý duchovní typ uděláte kolonku. Na konci testu uvidíte, ve kterých kategoriích máte nejvíce bodů. Většina lidí dominuje v jedné, dvou nebo třech kategoriích.

Duchovní typy

Naturalisté

Naturalisté se raději modlí někde u řeky než v budově, ať už jde o budovu střídmou nebo honosnou. Knihy s sebou raději neberou, teologicky odborné kázaní jim nic moc neříká. Naturalisté budou nejraději, když mohou chodit lesem, po horách nebo loukách a přemýšlet o tom, jak se Bůh zjevuje v přírodě.

• individualismus - mají tendenci svůj náboženský život prožívat sami.
• Musí si dát pozor, aby jim příroda nesloužila jako záminka uniknout před povinnostmi křesťanského života.
• duchovní klam - někdy myšlenky, které načerpají v přírodě, považují za stejně věroučné, jako biblické verše.

Oznámkujte následující otázky od jedné k pěti. Pět znamená úplně souhlasí, čtyři znamená z větší části souhlasím, tři znamená částečně souhlasím, dvě znamená něco na tom je, ale spíše se mě toto netýká, jedna znamená: vůbec nesouhlasím.

Smysloví lidé

Smysloví lidé se touží ponořit do Boží velebnosti, krásy a nádhery. Zvlášť je přitahuje liturgie, majestátnost a velkolepost. Tito křesťané chtějí být při uctívání naplnění pohledy, zvuky a vůněmi, které na ně silně působí. Jejich srdce stoupá vzhůru, pokud slyší klasickou hudbu, formální řeč. Zatímco jiné křesťany by takovýto útok na smysly rozptyloval nebo i rozčiloval, oni se z něj radují. Velmi je oslovují např.

Čtěte také: Hlubší zamyšlení nad přírodou a její rolí v duchovním kontextu.

• uctívání, jemuž schází opravdovost - příklad: v jednom městě se konala serie křesťanských koncertů, kde vystupovali špičkoví křesťanští umělci. Na závěr zazněla výzva k obrácení a dopředu přišla řada lidí. Jedna žena několik dní poté přišla za kazatelem a řekla: „Ta hudba mě prostě dostala do nálady.
• smysly nás můžou klamat a podvádět - smysly může zneužít i satan.

Oznámkujte následující otázky od jedné k pěti. Pět znamená úplně souhlasí, čtyři znamená z větší části souhlasím, tři znamená částečně souhlasím, dvě znamená něco na tom je, ale spíše se mě toto netýká, jedna znamená: vůbec nesouhlasím.

Tradicionalisté

Pro tradicionalisty je důležité to, co se někdy nazývá historická dimenze víry - to je obřady, symboly, svatost a oběť. Víra těchto křesťanů směřuje k ukázněnosti. Některým jiným křesťanům se zdá, že tradicionalisté jsou zákoničtí a příliš lpí na zachovávání obřadů nebo určitého vnějšího chování. Tradicionalista chodí obvykle pravidelně do kostela, platí poctivě desátky, dodržuje důsledně sobotu tak dále. Řád věcí je pro tradicionalisty nezbytný.

• bohoslužba bez Boha - tradicionalisté mohou jen mechanicky opakovat určité obřady, aniž by měli skutečný vztah s Bohem. Někdy zapomínají, že svaté není náboženství, ale Bůh.

Oznámkujte následující otázky od jedné k pěti. Pět znamená úplně souhlasí, čtyři znamená z větší části souhlasím, tři znamená částečně souhlasím, dvě znamená něco na tom je, ale spíše se mě toto netýká, jedna znamená: vůbec nesouhlasím.

1. Bohu se cítím nejblíže, mohu-li se účastnit bohoslužeb probíhajících podle řádu.
2. Líbí se mi účast na liturgické bohoslužbě.
3. Uctívat Boha v jednoduše zařízené místnosti by pro mě nebylo snadné. Alespoň kazatelna a sedadla aby tam byla.

Asketici

Asketici uctívají Boha skrze prostotu a samotu. Nežádají nic víc, než aby mohli být na modlitbách sami. Typickým příkladem je člověk, který se ráno zavře na hodinu do pokoje, čte si Bibli a nepřeje si být rušen. Pryč s liturgií a lomozem vnějšího světa. Hlasitá hudba, pestré dekorace nebo obrazy jsou jim spíš na obtíž. Asketici vedou bytostně niternou existenci. Zdá se, že jsou od ostatních oddělení, i když jsou součástí nějaké skupiny. Často jsou introspektivní - zkoumají sami sebe. V prostředí, které jim neumožňuje „naslouchat tichu“ se necítí dobře.

• přílišný důraz na osobní zbožnost - touha po samotě může být problematická.

Oznámkujte následující otázky od jedné k pěti. Pět znamená úplně souhlasí, čtyři znamená z větší části souhlasím, tři znamená částečně souhlasím, dvě znamená něco na tom je, ale spíše se mě toto netýká, jedna znamená: vůbec nesouhlasím.

Čtěte také: Současný pohled na vědu a náboženství

Aktivisté

Aktivisté slouží Bohu, který je spravedlivý. Jejich oblíbeným příběhem je, jak Ježíš vyčistil chrám, nebo příběhy o Eliášovi. Uctívání chápou jako boj proti zlu a volání hříšníků k pokání. Církev je pro tyto křesťany místem, kde mohou znovu nabít baterie, aby se vrátili do světa a znovu vedli válku proti bezpráví. Aktivisté se hojně angažují v otázkách sociálních či při šíření evangelia.

Oznámkujte následující otázky od jedné k pěti. Pět znamená úplně souhlasí, čtyři znamená z větší části souhlasím, tři znamená částečně souhlasím, dvě znamená něco na tom je, ale spíše se mě toto netýká, jedna znamená: vůbec nesouhlasím.

1. Velmi mi vadí, když jsou ostatní křesťané apatičtí a nevyvíjejí žádnou činnost.

Pečující křesťané

Pečující křesťané slouží Bohu tím, že slouží jiným. Spatřují Krista v chudých a nuzných a jejich víra roste, když jsou v kontaktu s takovými lidmi. Mají potřebu pro ně něco udělat, uvařit oběd, sehnat nějaké oblečení, přispět do sbírky. Někdy se jim zdá, že ostatní křesťané, kteří se zabývají svou duchovností, spiritualitou, se chovají tak trochu sobecky.

• Služba sobě samému skrze službu druhým - někteří lidé s nízký sebevědomím pociťují potřebu sloužit druhým, aby tak dodali smysl své vlastní existenci. „Milují“ druhé, aby na oplátku milovali oni je.
• Příliš zúžený pohled na věci - v tomto se doplňují dobře s aktivisty.

Oznámkujte následující otázky od jedné k pěti. Pět znamená úplně souhlasí, čtyři znamená z větší části souhlasím, tři znamená částečně souhlasím, dvě znamená něco na tom je, ale spíše se mě toto netýká, jedna znamená: vůbec nesouhlasím.

Entuziasté

Duchovním smyslem entuaziastů je vzrušující uctívání. Zatímco smyslový křesťan touží být obklopen krásou a vznešeností, entuaziasty inspiruje radostná oslava. Jsou jakýmisi Božími roztleskávači. Často touží po tom, aby mohli vykřikovat „Amen“, tleskat a nebo nadšeně tančit. Není-li zasaženo jejich srdce a nezakoušejí-li Boží moc, pak jim něco schází.

Čtěte také: O přírodě

Oznámkujte následující otázky od jedné k pěti. Pět znamená úplně souhlasí, čtyři znamená z větší části souhlasím, tři znamená částečně souhlasím, dvě znamená něco na tom je, ale spíše se mě toto netýká, jedna znamená: vůbec nesouhlasím.

1. Bohu se cítím nejblíže, když se mé srdce vznáší a když mám pocit, že jsem jím naplněn až po okraj.
2. Náš Bůh je úžasný! Mělo by nás naplňovat, když ho uctíváme.
3. Očekávám, že Bůh bude neočekávaně jednat.

Kontemplativní křesťané

Kontemplativní křesťané hovoří o Bohu jako o svém milém. Jejich pojetí Boha je dobře popisují biblické obrazy Boha a Syna nebo Ženicha a Nevěsty. K jejich oblíbeným místům v Bibli patří Píseň Šalamounova (Píseň písní), Žalm 63 anebo postava Marie z Betánie. Mluví o zamilovanosti do Boha.

• Ztráta rovnováhy - kontemplativní křesťané někdy dělají tu chybu, že skutečnost rozdělují na oblast světskou a duchovní, přičemž tu světskou zanedbávají.

Oznámkujte následující otázky od jedné k pěti. Pět znamená úplně souhlasí, čtyři znamená z větší části souhlasím, tři znamená částečně souhlasím, dvě znamená něco na tom je, ale spíše se mě toto netýká, jedna znamená: vůbec nesouhlasím.

Intelektuální křesťané

Intelektuální křesťané mohou být skeptičtí i horlivý věřící, plaší, samotářští, mohou intelektuální konfrontaci vyhledávat nebo se jí vyhýbat. Společné jim je, že víru potřebuji pochopit, ne ji zakoušet. Mají pocit, že Bohu jsou nejblíže, když pochopí něco nového z Bible, nebo si přečtou něco o novém archeologickém objevu, který potvrzuje nějaký biblický příběh.

Oznámkujte následující otázky od jedné k pěti. Pět znamená úplně souhlasí, čtyři znamená z větší části souhlasím, tři znamená částečně souhlasím, dvě znamená něco na tom je, ale spíše se mě toto netýká, jedna znamená: vůbec nesouhlasím.

1. Je pro mě důležité přesně vědět, čemu věřím, a dokázat si to obhájit.

By byl nejideálnější typ duchovního temperamentu. Protože jsme ale jenom lidé, málokdy se to stane. U většiny lidí převažuje jeden až tři z výše zmíněných temperamentů. Jiné nám mohou být neutrální a jeden nebo dva nás většinou lehce rozčilují.

Bůh…projekce lidských tužeb?

Byl to německý filozof L. Feuerbach, který napsal následující básničku: „Bůh je jen tvoje vlastní já, tvá schránka špíny zbavená. Nejdřív se potem trochu zleješ, pak srdíčko si rozehřeješ. V tom potu já se zrekreuje a od sebe se separuje. A tohle odloučené já se přemění pak a Boha.“ Feuerbach hovoří o tom, že v náboženství se člověk sám sobě odcizil. Asi jste slyšeli Marxovi teze o náboženství jako o opiu lidstva. S. Freud hovořil o tom, že náboženství je iluze, nejnaléhavější přání lidstva, vyjádření ochrany, kterou by měl poskytnout otec. Protože nám skutečnou ochranu otec nikdy neposkytl, vymysleli jsme si jinou existenci otce - nebeského otce.

Cílem tohoto textu není rozbor filozofických směrů hovořících o Bohu jako o projekci, ale pohled do Písma. B. Russel hovořil o tom, že základem náboženství je strach před tajemným, nevysvětlitelným, před porážkou a před smrtí. Protože strach je matkou krutosti není divu, že náboženství jsou tak krutá. Nemusím připomínat F. Nietzscheho, kdy Nietzsche píše „zapřísahám vás bratři zůstaňte věrni zemi a nevěřte těm, kdo vás odkazují do mimosvětného světa“. Mohli bychom pokračovat ve výčtu jmen a teorií nejen popírajících existenci Boha, ale zároveň tvrdících, že Boha si vymysleli lidé, když se setkali s nějakým neřešitelným problémem ať vně sebe - tedy v přírodě, tak uvnitř sebe - třeba v podobě strachu, úzkosti atd. Nicméně cílem tohoto textu není rozbor filozofických směrů hovořících o Bohu jako o projekci, ale pohled do Písma.

Konkrétně bychom se podívali do knihy Římanům 1, kde čteme jeden ze způsobů, jak se Bůh dává člověku poznat a zároveň se zde tak trochu na dálku otevírá polemika s naznačenými pohledy.

Obecné zjevení

Verš 19 je zřejmě nejznámějším textem Bible, který podporuje tvz. obecné zjevení. Konkrétně tento termín znamená, že Boha můžeme poznat nepřímo, v tomto textu skrze přírodu: „To co lze o Bohu poznat je jim přístupné, Bůh to odhalil, jeho věčnou moc a božství lze od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle“. Tedy člověk může mít obecnou znalost Boha skrze stvoření nebo konkrétněji - slovy Pavla, když přemýšlí o Jeho stvoření. V podobném duchu hovoří pisatel v Žalmu 19 - „Nebesa vypravují o Boží slávě“.

Oproti teoriím o tom, že Boha si vytvořili lidé, kteří moc nepřemýšleli nebo přemýšleli špatně, a proto nedostatky v poznání zalepili Bohem, Pavel hovoří o přesném opaku - právě když lidé přemýšlejí o stvoření, dojdou k poznání Stvořitele.…právě když lidé přemýšlejí o stvoření, dojdou k poznání Stvořitele.

Pavel jde dokonce dál a vv. 20 hovoří o tom, že nemají výmluvu - tedy že příroda by pro lidi měla být dostatečný ukazatel směrem k Bohu. Problém je, slovy našeho textu, na straně lidí, ne v tom, že lidé nemají dostatek důkazů. Vzpomínám si na jednu diskusi na jakési škole. Studenti se ptali po důkazu Boha. Ten, kdo diskutoval, jim odpověděl, že je to stejné, jako kdyby se ptali po tom, aby jim dokázal, že školu stavěli dělníci. Důkaz je škola sama - i když dělníky samotné studenti neviděli.

Nechci se zde dostat na rovinu argumentů zastánců evoluce vs. Inteligentního designu. Možná se nám důkaz, který předložil přednášející, zdá poněkud jednoduchý, jenže přesně s tímto argumentem operuje sv. Pavel (a po něm nesložitější podobě mnozí další, kteří operují tzv. kosmologickým a teleologickým důkazem Boží existence).

Spásné zjevení

Pochopitelně otázka je, proč Pavlův argument není takto jasný každému. Proč každý kdo se podívá na přírodu, nedojte ke stejnému závěru, jako když se podívá na postavený dům - tedy že tato krása musí mít architekta. Proč nakonec každý člověk neřekne - tak to je jasné, Bůh existuje. Mám za to, že zde se dostáváme k jádru problému. Problém podle Pavla není v nedostatku informací, ani v rozumovém vybavení.

Problém je ve vzpouře proti Bohu. Zřejmě je i vaší zkušeností, že nakonec tzv. důkazy Boží existence člověka nedovedou ke spásné víře resp. spásnému poznání. V Bibli máme v zásadě tři druhy poznání - rozumové poznání (intelektuální vědomí - „když lidé přemýšlejí tak poznají“), intimní poznání (osobní, intimní vztah -„když Adam poznal Evu“ a spásné poznání (poznání, které vede ke spasení - „poznáte pravdu a ta vás osvobodí“). Rozumové poznání může snadno existovat bez druhých dvou. To, o čem hovoří Pavel v těchto verších, je pouze první druh poznání - tedy rozumové, které automaticky nevypůsobí intimní a spasitelné poznání.

Netvrdím, že nepotřebujeme jisté rozumové podklady pro víru, na druhou stranu víra nefunguje jako matematická rovnice, kdy na jedné straně jsou fakta a na druhé straně potom osobní poznání Boha. Obecné, rozumové zjevení člověku nedá spásu. „Pavel tedy nepoužívá text vv 19. k tomu, aby pohanům dal nějaký kompliment a v jejich náboženství hledal nějaký navazovací bod, od něhož by byl vytvořen most k pochopení evangelia. Je to proto, že objektivní víra či poznání není totožná s osobní vírou v Ježíše Krista“. (K. Barth)

Víra nefunguje jako matematická rovnice, kdy na jedné straně jsou fakta a na druhé straně potom osobní poznání Boha.

Důsledky života bez Boha

1. Uctívání stvoření a polemika Pavla s Marxem, Freudem a dalšími

Co je tedy problém? Lidským problémem není nedostatek důkazů, protože nakonec nejvíce důkazů měli lidé v Ježíšově době a stejně neuvěřili, ale jak již bylo řečeno, vzpoura proti Bohu. A přesně k tomu se dostáváme ve verši 21. Pavel hovoří o tom, že i když lidé Boží stopy vidí skrze Boží dílo - a nakonec i dnes vám mnoho lidí řekne, že „v něco nad sebou věří“, tak Bohu nevzdali čest a nebyli mu vděčni.

Toto vede k určitému sestupu, který se týká myšlení. Pavel hovoří o tom, že jejich myšlení se ocitlo ve tmě a vv. 24 - uctívají stvoření místo Stvořitele. Jinými slovy řečeno - každý člověk v sobě má potřebu uctívat a otázka nestojí, zda uctívá, ale koho uctívá. Každý člověk je totiž náboženská bytost. Přesně v tomto místě se jakoby na dálku ozývá polemika s uvedenými filozofy hovořícími o tom, že si člověk tvoří idol v podobě Boha.

Pavel odpovídá - Feuerbachu, Marxi, Freude atd. na světě neexistuje člověk, který by něco neuctíval. Pokud je křesťanství projekce lidských tužeb po Bohu, potom ateismus je projekce lidských tužeb po nezávislosti. Pokud člověk neuctívá Stvořitele, uctívá stvoření, zároveň ale uctívá. Pavel vlastně dlouho před těmito filozofy hovoří o projekci, jen používá jiný výraz. Oním výrazem je „vytvořit si“.

Pokud je křesťanství projekce lidských tužeb po Bohu, potom ateismus je projekce lidských tužeb po nezávislosti.

Poté, co člověk odmítl Stvořitele, vytvořil si, nebo moderním slovem vyprojektoval si něco jiného. Co? Ve verši 23 je několik oblastí, které dnešní člověk uctívá. Mám za to, že jednou oblastí je pro Pavla oblast náboženství. Slova o zobrazení podoby, kterou si lidé vytvořili, jsou narážkou na druhé přikázání desatera - „nespodobníš si nic, co je na zemi na nebi a nebudeš se tomu klanět“. Tím, že odvrhli poznání Boha, uctívají nebo jinak řečeno klaní se, jiným, falešným bohům. Jak nesnadno se to vyslovuje v současné postmoderní, pluralitní společnosti.

Zároveň je mnohem jednodušší vést se na populistické vlně všeobjímajících řečí o tom, že vlastně všechna náboženství jedno jsou. Pochopitelně potom je otázkou, zda vůbec dělat misii. Druhý objekt uctívání, je uctívání jiného člověka - mám na mysli různé idoly v podobě zpěváků, herců, sportovců atd. a nakonec Pavel hovoří o sexu. Stačí se podívat na různé časopisy či seriózní deníky a zjistíte, že mnoho místa je věnováno těmto dvěma oblastem. Proč? Idol vám dává možnost ztotožnění se s ním. Ne nadarmo se ve sportu říká „my“ to vyhrajeme, ne oněch 11 milionářů, kteří si hezky zahráli fotbal. Sex vám dává pocit transcedence, splynutí, lásky, oddání se - což jsou náboženské termíny.

2. Hřích a jeho důsledky

Od verše 26 Pavel hovoří o morálních dopadech odvrhnutí poznání Boha. Jinými slovy nevěra Bohu zdaleka neznamená jen intelektuální nesouhlas, ale má i zcela konkrétní dopady do lidských životů. Možná bychom Pavlovi řekli zadrž, tak strašné to není, možná s některými lidmi, ale co třeba takový bodrý venkovan kdesi v horách atd. Napadá mne jeden citát od Lewise, kdy k lůžku umírajícího vesničana, který celý život dřel kdesi na poli a dobře vychoval rodinu, přichází kněz, aby se mu vesničan vyzpovídal. Vesničan farářovi dává upřímnou odpověď. Moc rád bych se, pane faráři vyzpovídal, ale nevím z čeho. Skoro se nám chce soucítit s oním umírajícím.

Když čteme list Římanům, potom si říkáme, skutečně jsou na tom všichni tak špatně? Rád bych odpověděl otázkou. Víte, kdo si byl nejvíce vědom svého hříchu? Byli to světci - tedy hluboce zbožní lidé. Právě oni si uvědomovali jak je jejich srdce převrácené, jak nesmírně potřebují Krista a jak si z hříchu nemohou sami pomoci. Nemusí každý dělat vše, co čteme v našem textu, zároveň zde není vyčerpávající výčet hříchů. Jisté je, že člověk, který se setkal s Kristem, si uvědomil to, co Kalvín nazval naprostá zkaženost.

Jinde Pavel hovoří o tom, že v mojí (tedy lidské) přirozenosti nic dobrého nepřebývá. Současná humanistická kultura by možná nesouhlasila. Slýcháváme slova lidské dobrotě. Zřejmě i mnohá náboženství by problém viděla jinak a tvrdila by, vezmi to dobré v sobě a s tím se pokus dosáhnout cíle, nicméně křesťanství vnímá člověka jinak. To nejhorší v tobě je cesta k Bohu - pokud mu to vyznáš. Až poté je totiž možné odpuštění. Až poté je možné, abych získal nejen obecné poznání Boha, ale i poznání osobní a spasitelné.

Pokud by to byl člověk, který by si vymyslel Boha - Hospodina, potom by to byla především lidská iniciativa, která by vytvořila cestu k Bohu. Bible by byla o cestě člověka k Bohu. Jenže slovy J. Hellera - Bůh je Bohem sestupujícím. Tedy onen základní pohyb jde od Boha k člověku. „Víra podle Písma je víra navzdory. Navzdory své nekonečné vyvýšenosti sestoupil Bůh do hlubin lidské bídy, navzdory své svatosti se dal odsoudit a podstoupil zavržení hříšníka, navzdory smrti povstal a dál kraluje.

tags: #bez #boha #se #uctiva #priroda #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Projevy jara
• Dopad těžby na jezera
• Dopady světelného znečištění
• Jak vybrat odpadkový koš
• Výroba alternativních paliv