Kelímek od jogurtu míří do plastového odpadu, to je zřejmé, ale kam vyhodit víčko? Nebo třeba hliníkový alobal od čokolády? A plechovky od piva, které se vám doma nahromadily po zahradní grilovačce?
Jedno pořekadlo říká, že nejekologičtější je takový odpad, který nevznikne. A o hliníkovém odpadu to platí dvojnásob. Jenže je léto a během prázdnin si chcete užívat víc než kdy jindy a možná že vaše oblíbená pochoutka není k dostání v jiném než hliníkovém obalu. To se potom hliníkový odpad hromadí: plechovky od nápojů, obaly od sladkostí, mastný alobal z grilování. Takže kam s ním?
S hliníkovým odpadem to není tak snadné jako například s plastem nebo papírem, který jednou za čas vynesete do barevného kontejneru. Obce jsou sice od roku 2015 povinné umožnit obyvatelům separované třídění kovů, včetně hliníku, ale jak se s tímto nařízením vyrovnávají je už jen na nich. V podstatě máte dvě hlavní možnosti.
Hliníkový odpad, jako jsou zmiňovaná víčka od jogurtů nebo plechovky od piva, můžete jednou za čas dovézt do sběrného dvora. Ano, je pravda, že takové třídění je časově náročnější. Máte ale jistotu, že hliník bude znovu zpracován a recyklován. Takový postup je smysluplný, pokud se vám doma nahromadí větší množství hliníkového odpadu. Na základě zákona o odpadech zde můžete hliník odevzdat. Podle informace, kterou jsme na svůj dotaz obdrželi, se hliník odkládá do kontejneru s ostatními kovy. Třídění pak provádí firma, která kovový odpad dál zpracovává.
Na některých místech, například na vlakových nádražích, jsou umístěné speciální boxy na hliník. Pokud vlakem cestujete, můžete využít i tuto možnost. Na 508 českých nádražích jsou boxy na třídění odpadu. Včetně kovů. Jak říká tisková mluvčí Českých drah Radka Pistoriusová, často nerespektují třídění. "V případech, kdy je odpad již v těchto koších smísen, je postup následující: Vše se sesype do jednoho pytle a odpad znovu třídí pracovníci našich dodavatelských společností ve svých provozních prostorech. Následně je odevzdají k recyklaci," říká Pistoriusová. Podobných specializovaných míst, kde můžete hliníkový odpad vyhodit, přibývá. Neváhejte proto kontaktovat obecní úřad, zda něco takového existuje i v okolí vašeho bydliště.
Čtěte také: Víčka a recyklace
Poznat hliníkový odpad nemusí být vždy jednoduché. Někdy obalový průmysl používá hliníkové obaly v kombinaci s jinými materiály nebo se obal pouze tváří, že je hliníkový, což se týká například víček od jogurtů. Jak tedy hliník poznáte od jiného kovu nebo materiálu?
Iniciativa Samosebou.cz zaměřená na třídění a recyklaci odpadu, která je projektem společnosti Eko-Kom, sestavila přehled, do jakých popelnic patří různé typy víček. A občas to vypadá trochu složitě:
Začněme u PET lahví, u těch je to nejjednodušší. Jejich víčka jsou totiž už delší dobu řešena u řady lidí poměrně nepopulárním způsobem: přiděláním přímo k lahvi. Cílem jejich připevnění je omezit množství drobných plastů v přírodě. V každém případě víčka od petek patří jednoznačně do žlutého kontejneru, tedy do plastu. U jednorázových obalů z plastu, PET lahví, je to jednoduché, protože víčka jsou dnes udělaná tak, aby zůstala připevněná k lahvi. Jednoduše tak můžeme vytřídit celou lahev i s víčkem do kontejneru na plast.
Třeba kefír nebo mléko. Plastová víčka můžete vyhodit do plastu. Můžeme ale také třídit společně s nápojovými kartony do kontejneru označeného oranžovou samolepkou. V některých obcích jdou totiž nápojové kartony třídit s plasty (nebo papírem). Sledujte proto samolepky na barevných nádobách. Plastová víčka můžeme třídit společně s nápojovými kartony do kontejneru označeného oranžovou samolepkou. V některých obcích můžeme třídit nápojové kartony společně s plasty nebo papírem v rámci multikomoditního sběru.
Tady je to trochu komplikovanější. Víčka ze sklenic patří ideálně do směsného odpadu, když jsou ze spodní strany potažené gumou nebo plastem. Pokud víčko žádnou vložku nemá, patří mezi kovy. Když ale víčko vyhodíte společně se sklenicí do skla, nic se nestane - moderní třídicí linky následně dokážou materiály od sebe oddělit pomocí magnetů.
Čtěte také: Co s kelímky od jogurtu?
Zátky od piva, vína, limonád, uzávěry sirupů a dalších nápojových obalů patří do kontejneru na kovy. I když mají zespod gumu. Praktickým tipem je sbírat tyto kovové drobotiny do kovové nádoby, třeba plechovky, a vytřídit je pak společně. Kovová víčka se vytřídí na dotřiďovací lince pomocí magnetických separátorů na magnetické kovy.
U víčka od jogurtů je třeba rozeznat, z čeho je vyrobeno. Hliníkové víčko poznáte podle toho, že když ho zmačkáte, už tak zůstane. Hliníkové víčko zůstane po ohnutí zmačkané a nevrací se zpět, typická je také „stříbrná“ barva. Pak patří do kontejneru na kovy - třídění kovů značí šedá samolepka. Na některých místech se třídí plasty a kovy dohromady - pokud tak povolí obec nebo objevíte na žlutém kontejneru šedou informační samolepku. Pokud víčko od jogurtu s kelímkem do plastu vyhodíme, doporučuje se víčko před vyhozením alespoň oddělit, aby spolehlivě prošlo třídícím systémem tam, kam má.
U obalů od krémů, pleťových masek a podobné kosmetiky opět rozhoduje materiál. Pokud je víčko plastové, zamíří samozřejmě do plastů. Stejně tak pokud víme, že je celý obal plastový, třídíme ho celý i s víčkem do kontejneru na plasty. Pokud je obal kombinovaný (např.
Třídění víček může působit jako drobnost, ale i tyto detaily rozhodují o tom, jak efektivně dokážeme materiály znovu využít. Když víme, kam který odpad ne/patří, a správně ho vytřídíme, šetříme primární suroviny a přispíváme k udržitelnějšímu fungování systému nakládání s odpady. Stačí pár vteřin navíc a víčko místo ve směsném odpadu skončí tam, kde má šanci na nový život. Hliníková a kovová víčka patří do kontejneru na kovy. Ta plastová potom třídíme do žlutého kontejneru.
V praxi je to jednoduché například u plechovek: piva a limonády, dokonce i energetické drinky lze koupit ve skle či plastu, což jsou z environmentálního hlediska lepší obaly než hliník. Lze se vcelku snadno vyhnout i hliníku u čokolád. Prostě si v obchodě vyberte tu, která je místo do hliníku balená do plastu či papíru. I jogurty lze sehnat s víčkem z plastu. Byť někdy je těžké poznat, co je hliníkové a co plastové víčko (tip: pokud se po zmuchlání víčko narovná, jde o plast. Jenže co když zrovna to vaše oblíbené pivo, čokoláda nebo jogurt je jen v hliníku a žádná alternativa vám nechutná? Pak můžete zkusit jednu z níže popsaných cest, jak s hliníkovým odpadem nakládat.
Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj
Hliník je neobnovitelný materiál a na rozdíl od Německa zatím nejsme zařízení na jeho plnohodnotnou recyklaci. Výroba hliníku má rizika pro životní prostředí a je energeticky náročná. Milan Havel ze sdružení Arnika uvádí, že „na výrobu jedné hliníkové plechovky o objemu 0,33 l je třeba 1,2 kg surovin“. Recyklace tenkostěnného hliníku (alobal, víčka od jogurtů, nápojové plechovky…) u nás není možná. Jedinou alternativou je zpracování na redukční činidlo, které se využívá při výrobě oceli (možnosti výkupu najdete níže). Máte-li však doma silnostěnný odpad (ešus, pánev, lyžařské hůlky…), do sběru ho určitě odevzdejte, jeho recyklace již možná je. Opětné zpracování hliníku ušetří 90-95 % energie oproti jeho výrobě z rudy.
Všechen odpad, který se v Brně dá do žlutého kontejneru, putuje do areálu automatické třídicí linky SAKO Brno. Tato linka má několik celorepublikových NEJ, například co se týče rychlosti, efektivity a účinnosti. Je v tuzemsku jednou z mála (Brno, Praha, Ostrava), kde odpad nedotřiďují lidé, ale stroje. Lidé „pouze“ dohlížejí na bezproblémový chod linky, asistují při nakládce a expedici odpadu či dotřiďují do stoprocentní kvality strojně předtříděné komodity. Proto ta rychlost, účinnost a efektivita.
Třídicí linka vytřídí také železné a neželezné kovy. Spolu s tím se vytřídí i více kovového odpadu z domácností. Součástí technologie automatizované linky je totiž také separátor magnetických kovů, který zachytává konzervy či zavařovací víčka, a je zde i separátor nemagnetických kovů. Říká se mu indukční separátor, je založený na technologii vířivých proudů a umí chytat například plechovky z hliníku, nebo hliníková víčka.
Separátor neželezných kovů je naučen hledat třeba hliník a jakmile jej uvidí, přikáže jej odfouknout do boxu, kam se shromažďují zachycené neželezné kovy. Jenže víčko, pevně spojené s kelímkem je pro trysku příliš těžké. Nedokáže překročit bariéru, nedostane se k ostatním kovům a hliník se tak neodstěhuje k recyklaci. Což je škoda, protože jde o materiál, s nímž se dá pracovat do nekonečna, aniž by ztrácel na kvalitě. Recyklací hliníkového materiálu šetříme suroviny, energii a snižujeme emise CO₂.
Aby byl odpad ze žlutých popelnic co nejlépe využit a recyklován, je třeba dávat do žlutých kontejnerů odděleně plast a kovové uzávěry. SAKO Brno proto doporučuje po otevření kelímku s hliníkovým víčkem odtrhnout toto víčko zcela a oboje, tedy jak víčko, tak kelímek, dát odděleně do žlutého kontejneru. Během separačního procesu hliníkové víčko zachytí separátor nemagnetických kovů, zatímco kelímek vytřídí optický separátor. Hliník si následně převezme firma, zabývající se recyklací neželezných kovů a plast si odveze firma, která z něho plastovému odpadu dá nový život.
tags: #víčka #z #jogurtu #recyklace