Pojem "vlastní ohrožení" se objevuje v různých oblastech a kontextech. Následující článek si klade za cíl definovat a objasnit tento pojem v různých situacích.
V oblasti financí se "vlastní ohrožení" objevuje například v následujících situacích:
V kontextu skladování se "vlastní nebezpečí" týká odpovědnosti smluvní strany:
V rámci Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) se "vlastní ochrana" týká:
S ohledem na zvláštní pravidla uplatňovaná v odvětví zemědělství, rybolovu, akvakultury a dopravy a na nebezpečí, že v těchto odvětvích dokonce i podpora v malé výši může splňovat kritéria čl. 87 odst. 1 Smlouvy, je vhodné, aby se toto nařízení na uvedená odvětví nevztahovalo.
Čtěte také: Jak se připravit na školu v přírodě?
V oblasti nanotechnologií se posuzují rizika související s nanočásticemi, ačkoli stávající metody nemusí být dostačující k odhalení veškerých rizik:
Vlastní ochrana spotřebitelů a občanů je důležitá:
V oblasti dopravy existuje riziko narušení hospodářské soutěže:
V souvislosti s mlékem a mléčnými výrobky existuje potenciální nebezpečí ohrožení lidí a zvířat:
V rozhodovací praxi Kontrolního úřadu se zkoumá:
Čtěte také: Koupání na vlastní nebezpečí
V kontextu daňového domicilu se posuzuje situace manželů osob pracujících pro Evropskou unii:
Definice "kombinace účinných látek léčivého přípravku" je důležitá pro určení dodatkových ochranných osvědčení:
Nařízení o dražbách povolenek na emise skleníkových plynů umožňuje členským státům jmenovat vlastní dražební platformu:
Pro zajištění přísné rozpočtové kázně je stanoven strop pro vlastní zdroje:
Užívání ochranné známky soutěžitelem pro srovnání vlastností výrobků:
Čtěte také: Zpracování bioodpadu
Stále narůstající digitalizace a využívání kybernetického prostoru pro šíření veškerého druhu dat a informací poskytuje uživatelům neoddiskutovatelné množství výhod spojených s rychlým přístupem, distribucí nebo sdílením aktuálních sdělení. Tento vývojový trend však recipročně generuje také množství souvisejících hrozeb, kterým je nutné čelit. Klíčovou úlohu zde hraje vlastní odolnost a účinné nástroje vůči informačním kampaním a informačnímu působení všech relevantních aktérů. Vlastní kritické myšlení a nastavené procesní mechanismy související s přístupem k informacím pak představují těžiště celkové odolnosti proti tomuto typu bezpečnostních hrozeb.
Cílem tohoto článku je poskytnout čtenářům inovativní pohled na možný procesní přístup k efektivnímu čelení dezinformacím, které jsou v současné době nedílnou součástí každodenního života celé naší společnosti. Významnými nástroji šíření dezinformací na sociálních sítích jsou sady uživatelských účtů sloučených a spravovaných v rámci tzv. trollích farem, dále pak umělí boti řízení pomocí algoritmů a podobně.
Dezinformační kampaně či masivní sdílení jednotlivých dezinformací se přesunuly primárně do prostředí internetu (obecně do kybernetického prostoru), kde klíčovou roli pro šíření hrají v současné době platformy sociálních sítí.
Snahou autora tohoto článku je poukázat na inovativní metodický proces jak čelit dezinformacím, který tak může doplnit existující portfolio dalších možných metodických postupů. Níže popisovaný proces vychází z různých vydání publikace RESIST[4],[5] a snaží se poskytnout nový náhled na řešení předmětné problematiky.
Pro uvedení do problému je vhodné nejdříve nastínit, co je z terminologického hlediska považováno za dezinformace. Většina relevantních zdrojů aktuálně rozlišuje mezi základními pojmy, jako jsou dezinformace (v angličtině disinformation), nepravdivé informace (v angličtině misinformation), případně „škodlivé“ informace (v angličtině mal-information) či také falešné zprávy (v angličtině fake news).
Například Oxfordská univerzita definuje dezinformaci následovně: „Forma propagandy zahrnující šíření nepravdivých informací s úmyslným záměrem oklamat nebo uvést v omyl. Další oblast informací označovanou jako malinformace lze popsat jako skupinu informací, které jsou většinou založeny na realitě, ale jsou určeny k ublížení osobě, organizaci, skupině obyvatel nebo zemi (např.
Zejména v případě snahy o minimalizaci šíření dezinformací je v demokratických systémech velmi problematické nalézt jednoznačné hranice a optimální vyvážení mezi svobodou projevu a protiprávním jednáním. Například v případě České republiky (pomineme-li jiné než mírové stavy) jsou pravidla šíření informací založena na listině základních práv a svob. Listina základních práv a svobod České republiky jako integrální součást českého ústavního pořádku determinuje, že svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
V případě úspěšného čelení dezinformacím je nutné podotknout, že tento fenomén není jen odpovědností státu a jeho institucí (zejména bezpečnostního charakteru), ale také celé společnosti, včetně jednotlivců. Záměrem všech zainteresovaných subjektů (od státních institucí, přes nestátní subjekty až po samotné jednotlivce) by měl komplexní přístup v posilování odolnosti celé společnosti jako celku vůči dezinformacím.
Model Čelení Dezinformacím: Inovativní procesní model čelení dezinformacím, který je ve svém základu rozdělen na pět fundamentálních fází, které zahrnují postupně detekci (zjištění), analýzu (rozbor), verifikace (ověření), reakci (odezvu) a následnou evaluaci (vyhodnocení).
Fáze detekce se má zaměřit na odhalení potenciálně škodlivých, zavádějících či zkreslených informací, které uživatelé přijímají. Primárním účelem je identifikovat dostupnými prostředky a vlastním kritickým myšlením odlišnosti ve sdělení, které nejsou založeny na relevantních faktech. Po detekci podezřelých sdělení dezinformačního charakteru by měla následovat fáze analytická. V této části je potřeba provést dílčí analýzy zaměřené na původ, klíčové atributy či cíle šíření a zejména na potenciální dopady.
Výše popsaná analytická fáze je úzce propojena s fází verifikace nebo-li ověřování. Při ověřování informací je nutná jistá dávka kritického myšlení. Další fází v procesu čelení dezinformacím je pak určitá odezva, jejíž forma a intenzita je závislá na mnoha faktorech. Tyto determinanty jsou propojeny zejména s dosahem, cílovým publikem či potenciálem a rozsahem možných škod (které mohou být nejrůznějšího charakteru).
Poslední fází celého procesu, ačkoliv bývá velmi často vypouštěna, je také následné hodnocení. Ačkoliv samotná evaluace procesu nemá bezprostřední vliv na šíření dezinformací a jejich dopady, může být velmi užitečná pro budoucí zefektivnění.
V rámci komplexního procesu čelení dezinformacím není až tak podstatné separovat jednotlivé fáze a důsledně dodržovat nastíněné postupy, ale vždy podrobit obsah a souvislosti hodnotícímu pohledu. Pouze intenzivní a nepřetržitá osvěta, částečná změna myšlení, posilování celospolečenské odolnosti a další související opatření mohou být zárukou úspěšnosti v rámci boje proti dezinformacím.
Šíření dezinformací, misinformací, malinformací a dalších všemožných informačních derivátů může ve svém důsledku způsobit značné škody. Tyto nemusí být směřovány pouze na jednotlivce, ale v posledních letech je trendem ovlivnit mnohem širší cílové publikum a změnit pohled celé cílové společnosti a manipulovat tím veřejné mínění.
Stockholmský syndrom původně vymezuje určité charakteristiky ve vztahu mezi rukojmím a pachatelem, typicky při nezdařeném přepadení banky, únosu dopravního prostředku nebo únosu za účelem vyjednávání. Zaměřuje se na výskyt porozumění oběti s pachatelem a její snahy chránit ho. Jeho pojetí bylo postupně rozšířeno i na další vztahy, kde se objevuje násilí a oběť vůči pachateli cítí mimo jiné pochopení a projevuje se vůči němu omluvným způsobem.
Na prožívání oběti má vliv řada fenoménů. Jsou to specifické znaky události, včetně jejího trvání, míry fyzického, sexuálního a psychického násilí, vnímaného ohrožení života, zda je sama nebo s ostatními, jaké jsou motivy pachatele.
Historie a Původ Názvu: Název Stockholmského syndromu je vázán k události, která probíhala od ranních hodin 23. srpna 1973 ve švédském Stockholmu. V dopoledních hodinách byla přepadena pobočka Sveriges Kreditbank ozbrojeným uprchlým vězněm Jannem-Erikem Olssonem a později i jeho komplicem, jehož propuštění si vynutil. Loupež se nevydařila a pachatel vzal 4 zaměstnance banky jako rukojmí, byli mezi nimi jeden muž a tři ženy, ve věku od 19 do 32 let. Zadržování rukojmí v trezoru o rozměru 3,3 x 14,3 m trvalo 131 hodin.
U rukojmích se objevují pozitivní pocity k pachateli, věří, že ve skutečnosti nejsou špatní a že jim neublíží, mohou jít až tak daleko, že pachatele brání před orgány. Mohou se také objevovat pozitivní emoce směrem od pachatelů, projevují soucit k rukojmím či je propouštějí.
Rovněž Namnyak et al., (2007) nacházejí určité předpoklady uváděné rukojmími v pěti vysoce profilových případech: oběti zažily přímou hrozbu fyzického, sexuálního nebo emočního násilí vůči nim, byly drženy v izolaci v uzavřených prostorách nebo byly fyzicky omezené, všechny měly příležitost během věznění utéct, ale nepodařilo se jim tuto příležitost využít (kromě případu přepadení Norrmalmstorg) a všechny ukázaly určitou sympatii, pochopení pro jejich únosce, pachatele po trestném činu.
Podporují jej dále stejný jazyk, cílená interakce rukojmích, kteří se snaží prostřednictvím své humanizace podpořit šance na přežití. Původní bylo vnímání tohoto jednání rukojmích jako abnormální reakce. Dnes je považujeme za normální reakci v nestandardní a potenciálně život ohrožující situaci.
Rukojmí se identifikují se silným agresorem a navracejí se k méně zralým vzorcům chování pasivity a závislosti. Jejich snaha přežít je silnější než jejich odpor vůči strůjci situace. Dle evolučně psychologického vysvětlení autorů Cantora a Price (2007), kteří pozorují podobné chování u řady živočišných druhů, zejména pak primátů, je motivem chování snaha posílit své bezpečí. Navázání kontaktu, zlidštění rukojmích má své pozitivní dopady jak pro rukojmí, tak potažmo pro vyjednávající stranu a pro pachatele. Rukojmí tím mohou zvýšit své bezpečí, pachatel je pak méně ochotný jim ublížit a více ochotný vyjednávat.
Pojetí Stockholmského syndromu se někdy rozšiřuje i k popisu projevů dalších skupin obětí, například válečných vězňů, členů kultu, žen žijících v násilných vztazích, dětí, které byly fyzicky a emočně zneužívány a dalších.
tags: #vlastni #ohrozeni #definition