Evropské zemědělství stojí před zásadní výzvou: jak skloubit ambiciózní klimatické cíle s ekonomickou realitou farmářů, zvláště v době, kdy emise z chovu hospodářských zvířat rostou. „Stále více mě znepokojuje nesoulad mezi cíli udržitelnosti a ekonomickou realitou chovatelů hospodářských zvířat,“ prohlásil náměstek generálního ředitele FAO Thanawat Tiensin. Podle něj může přílišná regulace zemědělskou činnost až znemožnit.
Varování přichází v době, kdy odhady tvrdí, že uhlíkové emise související s chovem hospodářských zvířat vzrostou do roku 2050 z 6,2 až na 9 milionů tun ekvivalentu CO₂ ročně. Projekce FAO počítá s tím, že bude růst globální poptávka po mase.
Evropští poslanci se obávají, že klesající produkci živočišné výroby v evropském bloku nahradí dovozy masa z jiných regionů světa. Například z Jižní Ameriky v souvislosti s uzavřením obchodní dohody se zeměmi Mercosur. Rozšíření regulace pro evropské farmáře může ale přispět k úpadku zemědělských regionů, které mají tradičně velké chovy hospodářských zvířat. Jak zabránit úpadku venkovských regionů závislých na zemědělství?
Zástupci Komise na zasedání výboru potvrdili, že bruselská exekutiva připravuje v rámci reformy společné zemědělské politiky (SZP) nová pravidla pro udržitelnou zemědělskou produkci. Velkou výzvou ale zůstává snižování produkce metanu, který má z hlediska oteplování atmosféry až 80krát silnější účinky než oxid uhličitý. K poklesu metanu v živočišné výrobě má přispět například používání doplňkových látek v krmivech. Tiensin uvedl, že v rámci FAO vzniká také plán pro udržitelnou transformaci živočišné výroby. Přítomným připomenul, že „nemůžeme jíst trávu ani umělou inteligenci“.
Tvůrci evropské klimatické politiky nyní uvažují o tom, jak může Unie dosáhnout svých emisních cílů pro rok 2040, aniž by ohrozila potravinovou bezpečnost nebo ekonomickou udržitelnost zemědělského hospodaření.
Čtěte také: Vše o emisních normách
Co jsou emise?
Emise (z latinského emittere - zářiče, znečišťovatelé) jsou látky znečišťující ovzduší. Mohou být přírodního nebo antropogenního původu. Maximální koncentraci mají u svého zdroje (komín, výfuk, ...), jejich koncentrace se postupně snižuje mísením se vzduchem aj.
Imise je emise, která se dostala do styku se životním prostředím. Imise se mohou kumulovat v půdě, vodě či v organismech. V praxi jsou imisemi například těžké kovy nebo jiné znečišťující látky, které se ukládají v životním prostředí, například podél silnic, nebo v potravním řetězci.
Emise skleníkových plynů a zemědělství
V boji proti globálnímu oteplování už nestačí jen omezit emise oxidu uhličitého produkovaného v energetice či dopravě, potřeba je také snížit emise skleníkových plynů, které produkuje člověk v zemědělství a při dalším využívání půdy. Vyplývá to ze zprávy panelu OSN pro změny klimatu.
Podle nejnovějších údajů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) „emise CH4 ze střevní fermentace a emise N2O z půdy představují 48 %, resp. 31 % celkových emisí skleníkových plynů ze zemědělství. Třetím nejvýznamnějším zdrojem emisí je CH4 z hospodaření s hnojem, který představuje přibližně 17 %.
Možnosti snižování emisí v zemědělství
Existují konkrétní způsoby, jak snížit emise z hospodářských zvířat prostřednictvím lepšího řízení chovu zvířat. Jedním z jednoduchých způsobů, který je ve veřejných debatách často přehlížen, je omezit a snížit plýtvání potravinami. Podle FAO, 40-50 % ovoce a zeleniny se vyhodí hned u zdroje, zatímco u masa/mléčných výrobků FAO odhaduje ztráty na 20 %.
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Intenzita emisí metanu a možnosti zmírnění všech souvisejících emisí se v jednotlivých regionech a výrobních systémech značně liší. FAO odhaduje, že velké rozdíly v intenzitě emisí u produktů z přežvýkavců jsou způsobeny různými agroekologickými podmínkami, zemědělskými postupy a řízením dodavatelského řetězce.
Existují také řešení, jak snížit emise na úrovni zemědělských podniků, a zemědělci již v posledních dvou desetiletích přijali řadu opatření. Inovace ve vědě o výživě zvířat přinesly řešení v podobě krmných doplňků jako jsou aminokyseliny, enzymy a probiotika, které umožňují efektivnější využití dostupných krmných surovin a snižují dopady na emise skleníkových plynů, acidifikaci a eutrofizaci.
Konkrétně u skotu lze zlepšení kvality píce dosáhnout lepším obhospodařováním travních porostů, zlepšením druhů pastvin, směsí krmiv a větším využíváním lokálně dostupných doplňků. Přizpůsobení produkce přežvýkavců základním zdrojům pastvin, vyvážení krmných dávek a vhodná příprava a uchovávání krmiva zlepší příjem živin, produktivitu přežvýkavců a plodnost.
Podobně příležitosti v oblasti digitálních technologií, jako je internet věcí, big data, blockchain, drony a dálkový průzkum pro volně se pasoucí hospodářská zvířata, mohou poskytnout možnosti pro zcela nové způsoby monitorování emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování na bezprecedentní úrovni podrobnosti a možná i s menší nejistotou a větší přesností.
Programy šlechtění zvířat mohou rovněž snížit emise metanu výběrem zvířat, která produkují méně CH4 a žijí déle, přičemž se dožívají vyššího věku. Znaky dlouhověkosti související s dobrými životními podmínkami zvířat, jako je vitalita a maximální přežití zvířat a jejich potomků, pomáhají snižovat emise a uhlíkovou stopu živočišné výroby.
Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení
Dosažení snížení emisí vyžaduje mnohostranný přístup, spolupráci mezi odvětvími a neustálé inovace.
Emise a motorová vozidla
Kvůli rostoucímu znečištění ovzduší se neustále zpřísňují požadavky na čistotu výfukových plynů a spotřebu paliva u motorových vozidel. Při nesplnění podmínek nebude vozidlo homologováno pro běžný silniční provoz nebo výrobci hrozí vysoké pokuty. Již při vývoji a výrobě vozidla tedy výrobci pomoci speciálních zařízení měří množství emisí z výfuku.
Adaptace na změny klimatu
Zprávy z letošního léta jasně ukázaly, že problémy způsobené změnami podnebí ve velké části světa už přišly. Nejhlasitější a nejradikálnější bojovníci sice mohou tvrdit, že snaha o adaptaci na klimatické změny lidstvu nebude stačit k odvrácení ekologické katastrofy, ve skutečnosti ale technologie, které pomohou zmírnit bezesporu velmi nepříjemné následky lidského ničení životního prostředí, potřebujeme okamžitě.
Technologie pro boj se suchem
Patrně nejpalčivějším důsledkem oteplování planety je už dnes sucho. Nedostatek pitné vody trápí stále rozlehlejší oblasti v podstatě na všech kontinentech a podle odhadů mu bude do deseti let čelit až polovina světové populace. Pokud se nepodaří žízeň miliard lidí uhasit, má sucho potenciál vyvolat další migrační vlny lidí putujících za životodárnou tekutinou.
Způsoby, jak přeměnit slanou tekutinu v pitnou vodu, proto vědci začali hledat už před desítkami let. Samotné odsolení mořské vody nebyl hlavní, nepřekonatelný oříšek. Problémem dlouho byla příliš vysoká energetická náročnost těchto metod. Jednoduše řečeno: voda získaná z odsolovacích stanic byla příliš drahá. To se ale v průběhu let podařilo změnit a každá nová technologie je z tohoto hlediska úspornější a výhodnější.
Jasným světovým lídrem ve vývoji odsolování mořské vody je Izrael, kde se dnes tímto způsobem získává až sedmdesát procent z celkové spotřeby pitné vody. Postupně tak izraelští vědci vypilovali metodu odsolování s pomocí reverzní osmózy. Zjednodušeně řečeno funguje tak, že vodu čerpanou z moře přivádí na polopropustnou membránu, která oddělí čistou vodu od soli; „síto“ má právě tak velké póry, aby jimi prošly molekuly vody, ale už ne minerály.
Na levné variantě odsolování s pomocí osmózy, která by navíc nebyla závislá na dodávkách elektřiny z běžné sítě, ale pracují i vědci v dalších zemích. Například německá společnost Boreal Light vyvinula technologii, která spojuje odsolovací zařízení s využitím solárních panelů. Její přístroj s názvem Winture Planet Cube, který je napojený na vlastní solární elektrárnu, umí vyrobit až padesát tisíc litrů vody za hodinu. V praxi se ovšem používají menší stanice. Například v už fungujících projektech v subsaharské Africe se obvykle využívají zařízení, jež zvládnou vyčistit dva tisíce litrů vody za hodinu. Potřeba je k tomu fotovoltaické pole s instalovaným výkonem jedenáct kilowattů.
V Japonsku se s energetickou náročností odsolování popasovali jinak. Tamní vědci z Tokijské univerzity vyvinuli dokonalejší membrány pro reverzní osmózu, a to s pomocí fluorových nanostruktur známých pod komerčním názvem teflon. Díky nim je tak filtrování vody mnohonásobně rychlejší a vyžaduje také nižší tlak - a tím pádem i méně energie.
Získávání vody ze vzduchu
Technologie odsolování se vyvíjejí tak rychle, že je velmi pravděpodobné, že brzy dokážou uspokojivě vyřešit nedostatek pitné vody v přímořských zemích severní Afriky, na Blízkém východě nebo u ostrovních států. Lze ale pochopitelně namítnout: Jak získat vodu tam, kde je sucho, ale chybí moře? I na tuto otázku už chytré hlavy nabídly odpověď: Ze vzduchu.
Potěšující je, že jeden z nejvýznamnějších objevů v této oblasti mají na svědomí čeští vědci, konkrétně systém S.A.W.E.R. (Solar Air Water Earth Resource), vyvinutý na pražském ČVUT. Ten funguje na principu vázání vodní páry ze vzduchu, a to i z velmi suchého vzduchu pouštního. Tuto zadrženou páru pak ochlazením zkapalňuje. Systém se vejde do přepravního kontejneru, pohání jej solární energie a denně dokáže vyrobit na tisíc litrů vody - a to i pitné.
Loni představili technologii na výrobu vody ze vzduchu také francouzští vědci. Jejich přístroj s názvem Kumulus funguje na podobném principu, na němž v přírodě vzniká rosa. Přes speciální průduchy nasaje vzduch, který poté s pomocí tepelného výměníku ochladí na rosný bod. Zkapalněním vzdušné vlhkosti vzniká voda, kterou pak přístroj dál čistí až do pitného stavu. Rozdíl oproti české inovaci je v kapacitě. Kumulus je podstatně menší, vejde se do krabice o velikosti metru krychlového, a tomu odpovídá i objem vyrobené vody: zhruba třicet litrů denně. I tento přístroj je navíc autonomní díky pohonu na solární panely.
Šlechtění plodin pro nové podmínky
S nedostatkem vody a vysycháním celých oblastí úzce souvisí další nebezpečný následek změn klimatu. Ubývá kvůli nim zemědělská půda. Oteplování navíc mění i podmínky pro zemědělce, respektive pro plodiny, které pěstují.
Klíčovou technologií pro zemědělství tak v budoucnu bude šlechtění a genetická úprava plodin tak, aby vydržely i nové, méně příznivé podmínky. Jedním z příkladů je potravina nepostradatelná pro miliardy lidí: rýže. Nepříznivé klimatické podmínky ošklivě poznamenaly úrody v mnoha zemích s dlouholetou tradicí jejího pěstování, a tak Mezinárodní výzkumný institut pro rýži začal razit technologii známou jako molekulární šlechtění. Díky ní se snaží vyvinout nové odrůdy, které budou odolné nejen v sušších podmínkách, ale ustojí také například záplavy nebo znečištění půdy. Díky této metodě jsou zemědělci v Indii, na Filipínách nebo v Nepálu schopní vyprodukovat podstatně vyšší úrodu navzdory zhoršujícím se klimatickým podmínkám.
Ve Spojených státech zase vědci z Výzkumné zemědělské služby tamního ministerstva zemědělství šlechtí nové odrůdy pšenice. Ty mají být kromě sucha odolnější také třeba vůči zvýšené koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře a vůči škůdcům. V USA kromě toho naplno běží i vývoj plodin upravených pro nové klimatické podmínky díky změnám jejich DNA. Velkou budoucnost předpovídají vědci zabývající se zemědělstvím také v oblasti „indoor“ pěstování. Nedostatek vody k závlaze a nepříznivé vnější klima přinutí zemědělce přesouvat část plodin do skleníků, kde je budou pěstovat s pomocí pokročilých hydroponických technologií nebo robotů.
Předpovědi a včasné varování před katastrofami
Ačkoli se tyto živelní katastrofy děly od nepaměti, jejich rozsah byl na mnoha místech nevídaný. Schopnost čelit živlům zároveň bude zjevně jednou z největších budoucích výzev.
Vědci se tak při vývoji technologií zaměřují spíš na omezení jejich následků - například počtu obětí. Hlavní směr, kterým se ubírají, je v předpovědích a systémech včasného varování před katastrofami. Kromě pozorování s pomocí dronů nebo satelitů jde také o zapojení umělé inteligence, která bude umět zpracovávat velká množství dat, z nich analyzovat rizika a pak před nimi varovat obyvatele ohrožených oblastí - opět s pomocí technologií, například speciálních mobilních aplikací. I tak ale technologie mohou zabránit katastrofám v podobě lidských obětí.
tags: #emise #pro #preziti #co #to #je
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]