Afrika: Ochrana přírody, problémy a řešení

06.03.2026

„Afrika ovlivnila zbytek světa zbytek světa víc, než tento svět ovlivnil Afriku,“ stojí na počátku knihy Afrika zevnitř: Kontinentem sucha a věčných proměn. V publikaci se setkávají příspěvky od českých biologů, geologů, antropologů a archeologů, kteří v afrických pouštích a savanách zkoumají a promýšlejí jak vývoj lokální, tak dosud nevyřešené otázky vývoje člověka, lidských společností, klimatu či živé a neživé přírody.

Dílo volně navazuje na dřívější knihy o kolapsech a regeneracích, na rozdíl od nich se však soustřeďuje na jeden světadíl. Prostor dostávají i některé hraniční obory, jako je archeogenetika. Kniha líčí základní geologické podmínky a vývoj podnebí, v nichž se rodil a vyvíjel lidský druh. Přednostně se zaměřuje na suché oblasti kontinentu, savany a pouště, na nichž ukazuje dramatické změny, jež Afriku postihují.

Autoři se snaží o syntetizující pohled; civilizaci a přírodu nepojímají protikladně, nýbrž celostně, v interakci. Vznikaly na místě bývalých oáz. Ty dávno zanikly, stejně jako tamní lidská sídla, ovšem pokud rostlina kořeny dosáhla úrovně podzemní vody, žije dál a její domovský útvar roste do výšky i šířky.

Přestože autoři uznávají, že v současné době je Afrika stále nejchudším kontinentem, tvrdí, že ji lze „zároveň označit za nejrychleji rostoucí světový region a místo největšího hospodářského potenciálu“. Africký ekonomický růst je podle autorů pozoruhodný nejen rychlostí, ale hlavně zdravými základy a udržitelností: na rozdíl od krátkých epizod růstu se totiž v posledních letech mění nejen velikost, ale i struktura některých afrických ekonomik.

Bezpečnostní a politická stabilizace a ekonomický růst jsou podle badatelky podmíněny i posilováním státních institucí. Vzrůstání vlivu demokratických mechanismů znamená rovněž vzrůstající zapojení občanů do veřejného života, ať už formou účasti v občanských iniciativách a nevládních institucích, či „jen“ svobodným projevováním politických názorů.

Čtěte také: Výzvy pro západoafrickou přírodu

Neřeší se tu, jako v mnoha jiných knihách, problém lidí, již kvůli počítačovým hrám ztrácejí kontakt se skutečností, naopak čteme, že mnoha Afričanům technologie pomáhají ve velmi drsné realitě přežít a prosadit se: „Experimentování s nimi [technologiemi] je tam podpořeno nejen menšími byrokratickými překážkami než jinde ve světě, ale také vědomím, že případná inovace má výrazně větší potenciál dosáhnout velkého společenského dopadu - a vysokých výnosů - než v zemích globálního Severu.

Kniha obsahuje i krátký historický přehled českého setkávání s „pouští a pralesem“, tedy pojednání Václava Cílka o tom, jak naši předci prostřednictvím cestopisů a dalších textů černý kontinent objevovali. A sama k jeho soudobému poznání nemálo přispívá. Obraz, jenž Afrika zevnitř nechává vystoupit ze svých stránek, je mnohovrstevnatý, pestrý, nezjednodušující a v jistých rysech i objevný.

Přírodní dědictví Afriky

Africký kontinent je význačným regionem díky specifickému přírodnímu dědictví fauny a flóry. Na Africkém kontinentě žije přes 50 000 dnes popsaných rostlinných druhů, 1 000 druhů savců a 1 500 druhů ptáků. Východní Afrika je na rozdíl od Severní Afriky oblastí s největším počtem endemických druhů savců ( 55 %), ptáků ( 63 %), plazů ( 49 %) a obojživelníků.

Madagaskar je zemí s největším počtem endemických druhů ( 300 druhů) a spolu s Tanzanií a Zairem zemí s obrovským bohatstvím rostlinných druhů. Africké savany patří mezi nejbohatší travní ekosystémy světa. V Africe najdeme světově největší koncentraci velkých savců. Místí obyvatelstvo je s těmito původními druhy pevně propojeno.

Vlivem působení člověka na Africkou přírodu za posledních sto let přichází snahy toto jedinečné přírodní prostředí chránit a zachovat následujícím generacím. Mnoho druhů je již člověkem vyhubeno ( 4 druhy antilop, pakůň hřivnatý ), mnoho druhů žije na hranici vyhynutí ( 23 % druhů savců v Mauretánii, 22 % rostlinných druhů v Eritrei ).

Čtěte také: Klimatické pásy a podnebí

Mezi nejohroženější a nejbohatší ekosystémy světa patří vodní a bažinné plochy (delta Nigeru, Konga, Okavanga, Nilu…), které jsou považovány za problematické a pro člověka nevyužitelné. Mnoho oblastí je poškozeno v důsledku znečištění lidskou činností (pesticidy, průmysl zejm. na pobřeží ). Introdukce nepůvodních druhů narušuje a ničí křehkou rovnováhu přírody.

Historický vývoj ochrany přírody v Africe

V souvislosti s vývojem ochrany přírody v Africe a s působením člověka na přírodní prostředí je nutné zmínit míru jakou působil člověk na křehkou africkou přírodu. Vývoj ochrany přírody v Africe úzce souvisí historickým vývojem poznání Afrického kontinentu. Po dlouhá staletí byl Africký kontinent pro Evropu známý i neznámý. Oblasti Severní Afriky byly pro Evropany od starověku blízkým sousedem, partnerem i rivalem což se samozřejmě projevilo i v oblasti životního prostředí.

Destruktivnímu působení člověka po dlouhá staletí rostoucí se projevilo i na současné rozloze chráněných území, proto je podíl chráněných území na rozloze států nejmenší v celé Africe. Hlavní vliv na kolonizaci Afriky mělo málo členité pobřeží bez zálivů a poloostrovů a také vertikální členitost pobřežních oblastí prudce vystupující nad hladinu moře. Následující působení příchozí kultury se zapsalo na místní životní prostředí vysokou mírou. Často zmiňovanou otázkou je poměr vlivů kolonizace na celkový stav společnosti a přírodního prostředí Afriky na konci 19. století. Na základě posledních výzkumů je dokázáno, že vliv kolonizace nebyl jediný.

Od poloviny 18. století byla Afrika pravidelně oslabována. Neštovice, dobytčí mor a spavá nemoc znamenaly existenční problém pro domorodé pastevce.( Např. v roce 1888 vyhladil dobytčí mor 90 % populace skotu v oblasti Etiopské vysočiny). Působení nové kultury na Africkém kontinentě mělo i pozitivní vliv. V 18. století sem spolu s kolonisty pronikly i myšlenky týkající se ochrany přírody. Samotná idea chráněných parků vznikla v souvislosti s érou romantismu a díky rozvoji vědy.

Dnes praktikovaný způsob organizace a systém ochrany přírody byl poprvé uplatněn v Severní Americe. Vůbec první národní park světa - Yellowstone byl založen 1. března 1872 prezidentem Grantem v USA. V Africe byly snahy zachování přírodního prostředí realizovány v podobě vzniku reservací zaměřených pouze na ochranu divoké zvěře. První takovou oblastí byla rezervace Sabie Game Reserve v Transvaalu založená roku 1872 ( od roku 1926 Kruger National Park o rozloze 2 mil. ha), další rezervací se roku 1899 stala oblast v dnešní Keni, základ budoucího národního parku Amboseli.

Čtěte také: Guinejský záliv a Kongo

Důvody zakládání reservací pouze na ochranu divoké zvěře pramenily ze strachu z vyhynutí „ pozoruhodné velké africké zvěře“. Protestem proti hubení africké divoké zvěře bylo také ustanovení Společnosti pro zachování divoké fauny impéria, s jejíž názory se ztotožnil velký počet vlivných osobností (např. Theodor Roosevelt ). S rostoucím uvědoměním odpovědnosti k přírodnímu dědictví vzrůstal i zájem regulovat či omezit lov. Od roku 1900 vzrůstají pokusy zakázat v rezervacích lov, příkladem byl výnos zakazující lov zvěře v Keni. Problémem zde bylo postavení domorodých obyvatel, kteří se tak podle nařízení stali pytláky.

Konkrétní a efektivní krok k řešení celosvětového environmentálního problému,” říká Martin Bursík. „Evropa i Afrika čelí již dnes dopadům klimatických změn, jako jsou záplavy, častější vichřice, sucha a nedostatek vody. Afrika je regionem, na který dopadají klimatické změny i další ekologické problémy, jako eroze, rozšiřování pouští, odlesňování či znečištění ovzduší víc než na jakýkoli jiný region světa.

Od roku 1940 pokračuje zvyšování počtu národních parků. Rok 1960 pro Afriku neznamenal jen politickou nezávislost. Během následujících let zahájily mezinárodní organizace boj za záchranu druhové diverzity v Africe s podporou velké části světa, prostřednictvím zvláštních programů IUCN a FAO. Ochrana přírody byla z počátku zaměřena pouze na přežití velkých savců, ale s pronikáním vědeckých poznatků na kontinent prostřednictvím mezinárodních organizací, zejm IUCN je kladen důraz na pochopení vazeb mezi konkrétními druhy a územím na kterém žijí.

Období osamostatnění mnoha afrických států také přinesl problém jak propojit dva navzájem se vylučující celky - ochranu přírody a rozvoj ekonomik jednotlivých zemí třetího světa. Od šedesátých let do současnosti se diskutuje o možnostech propojení územního rozvoje země s ochranou přírody.

Z těchto důvodů jsou chráněná území Afriky přísně rozdělena do několika kategorií podle stupně ochrany území. Během let 1984- 1994 se počet a kritéria kategorií měnil. Dnes jsou chráněná území rozdělena do osmi skupin (Votýpka, J., Ochrana africké přírody, in: Lidé a Země 1, 2000, s. 1. Vědecké rezervace - nejvyšší stupeň ochrany zaměřený na přírodní společenstva nebo jednotlivé druhy. Všestranně využívaná území - rekreační a turistické oblasti s tradičním využíváním přírodních zdrojů.

Celková rozloha asi 3 000 chráněných oblastí v Africe je cca 2,4 mil. ha která tvoří v Subsaharské Africe 10 % území z něhož je polovina zařazena v kategoriích I. - IV. Největší plochu území státu zabírají chráněná území v Tanzanii - 365 000 km2 ( 38,5 % území státu, 14 % kategorie I - IV, 25 % VI- VIII) a Zambii -295 802 km2 ( 39,3 %). Pět afrických států chrání na svém území přes 20 % rozlohy. Senegal, Středoafrická republika, Namibie a Botswana.

Naopak celý region Severní Afriky s výjimkou Alžírska patří ke státům s nejmenší rozlohou chráněných území Afriky (okolo 2 %). Celá tato oblast je díky historickému vývoji výjimkou, proto region způsobem ochrany přírody spadá pod oblast Středozemního moře a Blízkého východu.

Tento působivý systém však má řadu mezer. Je to např. zastoupení jednotlivých ekosystémů v rámci chráněných území jako jsou deštné pralesy, pouště Sahelu, močály, sladkovodní jezera a velice zranitelné pobřežní ekosystémy. Dalším problémem je zjištění, že chráněná území málo vyhovují migračním druhům ( paleoarktičtí migrační ptáci nebo býložravci ). Problematickou oblastí je také otázka vlivu klimatických změn současnosti.

Posledním problémem je samotný systém a organizace. Administrativa a legislativa jsou nepřehledné a obsahují mnoho slabých míst, kompetence místní správy a orgánů na státní úrovni jsou vzájemně oddělené a navzájem jen minimálně spolupracují, samotné místní zajištění organizace správy bojuje s nedostatečnými znalostmi místních úředníků, kteří jsou navíc nedostatečně ohodnoceni finančně.

Nejproblematičtější oblastí je však již výše zmiňovaný vztah mezi ochranou přírody a společností. Aktuální studie, navázaná na průzkum veřejného mínění v Jihoafrické republice zjistila, že klima a jeho změny tu za problém hodný k řešení vůbec považovány nejsou.

Klimatické změny a jejich dopady na nosorožce

Plné důsledky klimatické krize je už možné sledovat hlavně v rozvojových zemích. Dopady má na zemědělství, energetiku i obchod. „Změna klimatu je něco, co pravděpodobně způsobujeme víc my jako lidé na globálním Severu a pravděpodobně se víc dotýká lidí na globálním Jihu, kteří k jejímu vzniku tolik nepřispěli,“ upozorňuje Zuzana Harmáčková. Afrika se do konce století oteplí nejméně o dva stupně Celsia. To bude mít značný dopad na řadu druhů. Včetně tak vzácných a charismatických zvířat, jako jsou nosorožci. I když se na jejich záchranu vynakládá spousta peněz a úsilí, klimatické změny to mohou rychle pokazit.

V Jižní Africe žije naprostá většina zbývajících světových populací černých i bílých nosorožců. Právě tam přežívá 80, respektive 92 procent všech zvířat těchto druhů. Kvůli globálnímu oteplování se ale klima v této oblasti rychle mění a má to dopady i na nosorožce.

Tradičně se ochránci přírody pokoušejí tyto ohrožené tlustokožce chránit hlavně před pytláky a ztrátou přirozeného území; nová studie ale upozorňuje, že to může být zbytečné, pokud nastanou takové tepelné podmínky, jimž se nosorožci nebudou schopní přizpůsobit. A takový stav se rychle blíží.

Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) se průměrné měsíční teploty na africkém kontinentu za poslední století zvýšily o 0,5 až 2 stupně Celsia a v příštích sto letech se při realistickém scénáři předpokládá oteplení až o další dva stupně. Měnící se klima má ale vliv nejen na teploty, naruší totiž také srážky - a to velmi nerovnoměrným způsobem.

Přestože žijí v Africe, nosorožci nejsou evolučně vybavení mechanismem, který umožňuje zvládat horko lidem - neumí se potit. Místo toho se musí ochlazovat koupáním anebo vyhledáváním stínu. Téměř všechny parky budou s rostoucími emisemi stále sušší, s výjimkou jednoho, národního parku Tsavo West v Keni, kde bude naopak srážek více.

Tým také zjistil, že změna srážek sice nebude pro nosorožce ideální, zásadní problém budou ale změny teplot, jež budou vyšší, než tento druh snese. Nejhorší zprávy se týkají národního parku Etosha v Namibii a národního parku Hlane v eSwatini, které se v obou scénářích stanou pro nosorožce příliš horkými.

Znečištění ovzduší v Africe

Podle nové studie Světového politického fóra umírá stále více obyvatel Afriky kvůli znečištěnému ovzduší. Problému čelí hlavně rychle se rozvíjejí země jako Egypt, Jihoafrická republika, Etiopie a Nigérie. Podle studie, která se pokusila vyčíslit lidské a finanční ztráty, by znečištěný vzduch mohl ročně způsobovat předčasnou smrt u 712 000 lidí.

Studie se pokusila vyčíslit i ztráty, které africkému hospodářství způsobí úmrtí způsobená nekvalitním ovzduším. Podle Roye by se Afrika mohla inspirovat u vyspělých ekonomik například vybudováním systému hromadné dopravy. "Znečištěné ovzduší v Africe stále více škodí lidem a také brání ekonomickému rozvoji. Aby se tyto problémy eliminovaly, je zapotřebí, aby vláda ihned začala řešit rychlé tempo urbanizace.

Ekonomické priority vs. Ochrana přírody

Boj proti klimatickým změnám je dnes v rozvinutých zemích prioritou. V zemích rozvojových ale mají priority nastavené jinak. Klimatická změna dopadne na všechny, ale ne všude stejnou měrou. A paradoxně v zemích Afriky, kde k ní na rozdíl od rozvinutých zemí přispěli spíše méně než více, budou následky výkyvů počasí, sucha, záplav a hurikánů dramatičtější. V Evropě i USA je boj proti klimatickým změnám často prezentován jako nezbytnost, jako přenesená snaha o „ochranu“ obyvatel těch rozvíjejících se států, které dnes neprávem splácí klimatické dluhy za země již rozvinuté.

Aktuální studie, navázaná na průzkum veřejného mínění v Jihoafrické republice, ale popisuje trochu jinou realitu. Klima a jeho změny tu za problém vhodný k řešení vůbec považovány nejsou. Jak ale upozorňuje Nicole De Wet-Billingsová z univerzity ve Witwatersrand, sami Jihoafričané takovou iniciativu nedoceňují. Byli by mnohem raději, kdyby výdaje z národního rozpočtu plynuly spíše než na nějaké klima, které opravdu nepovažují za prioritu, na mnohem palčivější socioekonomické problémy.

Tři nejpalčivějších problémy Jihoafrické republiky, tak jak je vnímají Jihoafričané, jsou nezaměstnanost, HIV/AIDS a vysoká kriminalita, spojená s obavami o vlastní bezpečnost. Otázky životního prostředí nejsou mezi jihoafrickými obyvateli příliš vysoce hodnoceny. Ze všech témat, které doufají, že bude jejich vláda řešit, je řadí - v tom nejlepším případě - až na 17. místo. Víc lidí v odpovědi uvedlo, že už je nic dalšího nenapadá, než těch, kteří uvedli životní prostředí a klimatické změny.

Jihoafričanů, kteří uvedli životní prostředí jako prioritní téma k řešení, bylo 0,09 %. Hned 78,12 % mužů a 80,82 % žen zaujímá k otázkám životního prostředí negativní postoj, a v zásadě nesouhlasí s tím, aby vládní výdaje plynuly tímto směrem. Pouze pětina z dotázaných zachovává vůči životnímu prostředí pozitivní postoj. Ale ani ti nepovažují zrovna za šťastné, aby vláda na tuto oblast vynakládala další prostředky. „Otázky životního prostředí nejsou mezi jihoafrickými obyvateli nějak vysoce hodnoceny.

Národní park Nairobi

Pro četné návštěvníky Afriky jižně od Sahary národní park Nairobi zprostředkovává vůbec první setkání s tamější stále ještě úchvatnou přírodou. A navíc se tak děje již 84 let. S rozšiřováním rychle bujícího města do okolní krajiny a rozvojem zemědělství se početnost nejen ikonických druhů fauny v jeho okolí rychle snižovala.

Mervyn Cowie se už v Nairobi narodil, a když se po devíti letech studia ve Spojeném království, kde promoval na prestižní Oxfordské univerzitě, v roce 1932 do Keni vrátil, neutěšený stav zejména velkých savců v okolí rodiště jej doslova zděsil. Ten byl skutečně jako první v Keni 16. prosince 1946 vyhlášen a Cowie se stal jeho prvním výkonným ředitelem.

Rozvoj keňské metropole, která patří mezi nejrychleji rostoucí města na světě a která je v současnosti domovem 4,4 milionu obyvatel, vedl k tomu, že národní park Nairobi dostává své pověsti chráněného území doslova za humny: od centra vzpomínaného velkoměsta jej dělí pouhých sedm kilometrů. Návštěvníci parku si kromě občasných hlubokých roklí nemohou nevšimnout ani skalnatých svahů hostících několik pozoruhodných druhů cévnatých rostlin, jako je jednoděložná Murdannia clarkeana. Blízkost hlavního města si vynutila oplocení národního parku: elektrický ohradník lemuje jeho severní, východní a západní hranici.

Na pomyslné dno si jeho populace v důsledku masivního lovu sáhla v roce 1993: na celé obrovské ploše původního areálu rozšíření zůstalo ne více než 2 300 exemplářů. Národní park Nairobi hostil v květnu 2024 101 těchto zvířat: tamější populace v něm proto dosahuje nejvyšší hustoty (denzity) v Keni. Proto návštěvníci Nairobského národního parku spatří spíše jedince jižního poddruhu nosorožce tuponosého (Ceratotherium s. simum) vyhledávající otevřené prostory, kde v malých rodinných skupinkách poklidně spásají trávu.

Železnice v národním parku Nairobi

V prosinci 2015 pronikly na veřejnost znepokojující zprávy, že nová trať má vést přímo jádrem národního parku Nairobi. Navíc ze sedmi uvažovaných variant pět procházelo národním parkem a zbývající dvě do něj rovněž zasahovaly, byť v jeho hranicích. A výsledek? Krajinný ráz legendárního národního parku hyzdí od roku 2019 šestikilometrový most postavený na sloupech 18 metrů nad zemí.

Zůstává dobře známou skutečností, že dopady lineárních staveb na prostředí sahají daleko mimo ně. Zkušenosti ukazují, že železnice nebo silnice vedené do té doby málo dotčeným chráněným územím podporují pronikání invazních nepůvodních druhů, zintenzivňují pytláctví a vedou ke změnám v chování volně žijících živočichů.

Místní tisk tvrdí, že byl původně ve hře záměr opravit pouze poškozené části přes sto let staré železnice ve stávajícím koridoru, což byla připravena podpořit i Světová banka. Investice se v průběhu realizace oproti plánu značně navýšila, což kritizovaly některé opoziční politické subjekty. Je všeobecným tajemstvím, že stavba byla spojená i s korupcí, kdy nakonec bylo osmnáct aktérů této kauzy odsouzeno.

Keňa se stejně jako mnohé další africké státy zadlužuje u bohaté Číny, v současnosti je čtvrtou nejzadluženější africkou zemí, což do budoucna může přinést mnoho socioekonomických a politických problémů. Mezi všemi otazníky a výhradami však vyčnívá trasování napříč plochou nevelkého národního parku na okraji velkoměsta.

Tabulka: Rozloha chráněných území v Africe