Vodní rostliny v přírodě pod vodou: Druhy a význam

Velmi působivé zpestření zahrady přináší voda. Velmi obtížné a dosud nejednotné je samotné stanovení pojmu vodní rostlina. Prakticky každý autor má více či méně široké pojetí vodních rostlin s jemnějším členěním. Nejčastěji se používá dělení na vodní a mokřadní, nebo vodní a vlhkomilné trvalky. Jemnější rozlišení je pak na rostliny vynořené (emerzní), plovoucí (natantní) a ponořené (submerzní).

Základní rozdělení vodních rostlin

Při základním dělení se vodní rostliny dělí na skupinu sinic a řas a na skupiny tzv. vyšších rostlin. Vyšší vodní rostliny rostou od horských pásem až po nížiny jak ve vodách stojatých, tak v tekoucích vodách. Obohacují vodu kyslíkem, ale také slouží jako potrava či úkryt vodním živočichům.

Umístění rostlin v jezírku

Výstavbou jezírka jsme si utvořili celkem tři samostatné prostory pro výsadbu rostlin. Samu vodní plochu si rozdělíme na první hlubší část jezírka (hloubka od 70 cm) a druhou okrajovou mělkou zónu (cca kolem 40 cm). Třetím prostorem je okraj jezírka, který je díky němu o poznání vlhčí než zbytek zahrady. Při větších deštích nám jezírko může přetéct právě do okrajové zóny a by to na pozemku nezpůsobilo velkou paseku, tak je dobré zde mít rostliny, které vodu zachytí. Kde jakou rostlinu zasadíme si tedy budeme vybírat podle prostředí, které je pro ni charakteristické, v jakém se vyskytuje i v přírodě.

Druhy vodních rostlin

Rostliny jsou bezesporu nejdůležitější složkou zahradního jezírka a je jen na vás, kterým dáte přednost. Když chcete mít jezírko opravdu přírodní, tak je dobré vybírat pouze z našich původních druhů rostlin (tzn. vyvarovat se rostlin jako je např.

Ponořené rostliny

• Růžkatec ostnitý (Ceratonium demersum), Růžkatec bradavičitý (C. submersum) - vytrvalé vodní byliny s rozvětvenou lodyhou vznášející se ve vodním sloupci nebo bezkořennou bází lodyhy a přeměněnými větvemi zakotvené ve dně.
• Stolístek klasnatý (Myriophyllum spicatum) - vytrvalá rostlina s větvenou lodyhou a jemnými zpeřenými listy. Kvete bíle od června do září.
• Lakušník vodní (Batrachium aquatile) - vodní rostlina s dvojím typem listů. Plovoucí jsou lupenité okrouhlé, laločnaté a ponořené jsou niťovité vidličnatě až vícenásobně dělené.

Plovoucí rostliny

• Kotvice plovoucí (Trapa natans) - jednoletá plovoucí rostlina s dlouhým ponořeným stonkem, kořenícím na dně. Má krásné trojúhelníkové pilovité listy s nafouklými řapíky.
• Plavín štítnatý (Nymphoides peltata) - má srdčitě oválné plovoucí listy a kvete nálevkovitými žlutými květy po celé léto.
• Voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae) - vytrvalá rostlina s oválnými u báze srdčitými listy.
• Řezan pilolistý (Stratiotes aloides) - vytváří růžici tuhých pilovitých listů podobných bromeliovitým rostlinám. Zpočátku je kořenující, při květu volně plovoucí. Květy se nám ukazují jen zřídka a to od května do září.
• Leknín bílý (Nymphaea alba) - jedny z nejkrásnějších plovoucích rostlin. Vyznačuje se velkými nezaměnitelnými bílými květy. K dostání je nepřeberné množství jeho kultivarů. Opatrně však s jejich výsadbou, aby zcela nezastínily vodní plochu a tím i vodní rostliny pod hladinou. Množí se buď dělením v dubnu nebo semeny, která po uzrání přezimují ve vodě. Na jaře se pak vysévají do nádob, které se umístí v mělkých nádržích.
• Stulík žlutý (Nuphar lutea) - vytrvalá rostlina s široce eliptickými listy.

Bahenní a pobřežní rostliny

• Šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia) - vodní a bažinná vytrvalá rostlina s charakteristickým ostře šípovitým tvarem listů.
• Žábník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica) - vytrvalá rostlina s kopinatými až oválnými žebernatými listy a s bílými, na bázi žlutavými, květy. Ty jsou uspořádány v mohutných přeslenitých latách.
• Rozrazil drchničkový (Veronica anagallis-aquatica) - vytrvalý mokřadní rozrazil, jež může dorůstat do 120 cm.
• Rozrazil potoční (Veronica beccabunga) - vytrvalá bylina s výrazně dužnatou lodyhou. Je poléhavá a tvoří husté porosty.
• Ďáblík bahenní (Calla palustris) - plazivá rostlina vhodná k zakrytí okrajů nádrží.
• Šmel okoličnatý (Butomus umbellatus) - patří k nejkrásnějším vodním rostlinám, listy jsou dlouhé čárkovité. Může být až 150 cm vysoká.
• Bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora) - vytrvalá bylina s křižmostojnými nebo přeslenitými listy.
• Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) - poléhavá rostlina s plazivým oddenkem, která se může použít k zakrytí okrajů nádrže.
• Kosatec žlutý (Iris pseudacorus) - vytrvalá statná rostlina (do 150 cm) s dlouhými mečovitými listy a nepřehlédnutelnými žlutými květy.
• Orobinec (Typha spp.) - vysoké ozdobné rostliny s charakteristickým doutníkovitým květenstvím (palice).
• Prustka vodní (Hippuris vulgaris) - vytrvalá atraktivní bylina s přeslenitými listy.
• Tužebník jilmový (Fillipendula ulmaria) - vytrvalá vysoká bylina s přetrhovaně lichozpeřenými listy a bílými vonnými květy uspořádanými v hustých vrcholících.
• Kyprej vrbice (Lythrum salicaria) - vytrvalá fialově kvetoucí nepřehlédnutelná rostlina.
• Máta vodní (Mentha aquatica) - rostlina charakteristická vysokým obsahem siličných látek, díky kterým nám mimo okrasu může dobře posloužit např. v kuchyni.
• Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) - až dvoumetrová tráva s tmavě zelenými listy.
• Kostřava obrovská (Festuca gigantea) - vysoká tráva vyznačující se lesklými tmavě zelenými listy. Květní laty jsou velké 30 cm, velmi řídké, postranní větévky jsou při odkvětu hodně svěšené k zemi.
• Ostřice (Carex spp.) - existuje docela velké množství našich původních mokřadních ostřic, které by se u vašeho jezírka výborně vyjímaly. Jako příklad uvádím tyto druhy: Ostřice nedošáchor (Carex pseudocyperus) , O. bažinná (C. limosa) , O. štíhlá (C. acuta) , O. ostrá (C. acutiformis), O. obecná (C. nigra), O. měchýřkatá (C. vesicaria), O. zobánkatá (C.
• Sítina (Juncus spp.) - sítin je u nás také větší množství. K jezírku se určitě hodí Sítina rozkladitá (Juncus effusus), S. klubkatá (J. conglomeratus), S. kostrbatá (J. squarrosus) nebo S. článkovaná (J.

Pěstování vodních rostlin

Rostliny jsou nedílnou součástí zdravého životního prostředí a to nejen proto, že dokáží z anorganických látek vytvářet organickou hmotu, ale hlavně jsou zdrojem kyslíku v našem ovzduší, bez kterého by žádný organismu, včetně nás lidí, nepřežil. Pokud budete chtít snadno a levně některé z těchto rostlin získat, stačí se domluvit s někým, kdo již jezírko má.

Čtěte také: Základní pojmy environmentální chemie

Pro krajinářského architekta či zahradníka je samozřejmě důležitý vzhled rostliny.

Nádoby

Mnohé vodní rostliny se rychle rozrůstají a stěhují svými oddenky a proplétají se se sousedy. Pletí bahnitého dna pod vodou je prakticky nemožné, kořeny se lámou, jednotlivé druhy nelze od sebe oddělit, voda se brzo zakalí. Nepomůže ani vyčerpání vody. Nejlepší a vyzkoušené řešení je vodní rostliny umisťovat do nádob; vždy do jedné nádoby jen jeden druh.

Nádoby pro vodní rostliny jsou vhodné z umělé hmoty s pevnějšími okraji. Nehodí se keramika, plech, dřevo. Někdy se doporučují košíky. Rostliny se z nich ale rychle rozrůstají do okolí nejen kořeny, ale i oddenky a mohou se objevit nakonec docela jinde, než jsme zamýšleli.

Pokud jde o tvar, jsou vhodné nádoby široké, což jednak odpovídá způsobu růstu kořenů, jednak se ve vodě tak snadno nepřevrátí. Je také možno používat silnější umělohmotné sáčky, které se dají dobře vedle sebe tvarovat. Jakékoliv nádoby a sáčky neplníme substrátem až k hornímu okraji, protože rostliny pak snadno okraj přerostou. Pro nejmohutnější vodní rostliny si musíme rezervovat až 10 l nádoby.

Voda

Většinou si nemůžeme moc vybírat. Lepší je ovšem voda měkká (s malým obsahem solí); tedy z čistých potoků či rybníků; případně i dešťovka. Ve vodovodní síti se často používá voda z povrchových zdrojů. Po vyprchání chlorování je pro zahradní jezírko použitelná. Optimální pH by se mělo pohybovat mezi 6 až 7,5. Zásaditá reakce vody je zvláště nebezpečná pro rostliny z blízkosti rašelinišť.

Čtěte také: Přehrady a Bezpečnost

Světlo

Je velice důležité, aby bylo zahradní jezírko na slunečném místě. Ve stínu skoro všechny vodní rostliny špatně kvetou, voda se neprohřívá, vegetace opožďuje. Nesvědčí to vše ani rybám. Pokud stín tvoří listnaté dřeviny, je velmi nesnadné opakovaně na podzim odstraňovat opadané listy (pokládáním sítě), které ve vodě hnijí. Je třeba si dále uvědomit, že i přemíra rostlin ve vodě způsobuje zastínění.

Substrát

Naštěstí nejsou běžné vodní rostliny na složení substrátu náročné. Nepoužíváme ovšem komposty s velkým obsahem málo rozložených organických látek i minerálních hnojiv. Pro druhy kyselomilné (acidofilní) z vod málo zásobených živinami (oligotrofních) je vhodná směs neupravené rašeliny a nevápenitého písku. U mohutných vodních rostlin je užitečné nějak zafixovat oddenky, aby nevyplavaly na hladinu.

Když rostliny po nějaké době málo rostou, je vždy lépe je přesadit do nového substrátu, než se pokoušet o přihnojování. Nadbytečné živiny přecházejí do vody a tím umožňují silný rozvoj řas a sinic. Zejména to nastává tam, kde vodu pouze doplňujeme, ale nevyměňujeme.

Přesazování

Vodní rostliny raší pozdě, protože voda zůstává na jaře dlouho po zimě chladná. Začátkem května je ovšem již třeba každoročně provést nutnou základní kontrolu. Často se rostliny z nádob uvolní, substrát se vyplaví nebo leží nádoba na boku. Vytáhneme tedy všechny rostliny ven z vody.

Většina rostlin poporůstá, ale současně stará část oddenku odumírá. Tu je potřeba odstřihnout. Povrch substrátu můžeme po výsadbě pokrýt malou vrstvičkou propraného písku, což poněkud omezí zakalení. Mladé nebo čerstvě přesazené rostliny je dobře umístit do mělké vody (třeba nádobu podložit), která je teplejší. Jak postupně narůstají, tak je stěhujeme do pro druh optimální hloubky. Dělením při přesazování je možno rozmnožovat skoro všechny vodní rostliny.

Čtěte také: Kompost a zahrada

Péče během roku

Z hlediska rostlin není nutné mít křišťálově čistou vodu a filtrovat. Při každé činnosti i při doplňování vody nastává zakalení, které ovšem v několika málo dnech samo zmizí. Úbytek vody vypařováním je pochopitelně největší za horkého léta, ale podstatně se na něm podílí i vzlínavost do břehů a využívání bahenními rostlinami v okolí. Pokud nemáme vodu mimořádně nevhodnou (třeba velmi tvrdou nebo chlorovanou) nenecháváme ji při doplňování odstát a nejsou nutné ani zvláštní přípravky.

Po zimě obvykle nastává mírný zákal způsobený namnožením nálevníků, ale ten se brzo sám upraví. Běžní vodní živočichové vodu svým pohybem příliš nekalí. Něco jiného by ovšem byli kapři koi bagrující dno nebo návštěva divoké kachny. Na listech plovoucích na hladině se občas objevují mšice, ale ty lehce smyjeme proudem vody.

Pokud udržujeme biologickou rovnováhu (tedy nechováme neúměrně mnoho ryb a nepřekrmujeme je), není třeba ani vodu každoročně měnit. Pokud není v tůni odtok a vodu pouze doléváme, může po letech stoupnout koncentrace solí i jiných nežádoucích látek. Pravidelně proto navíjením vytahujeme vláknité řasy i všechny přerůstající vodní rostliny. Tím se daří z nádrže také odstranit přebytečné živiny (dusík, fosfor).

Přezimování

Většina vodních rostlin pěstovaných v zahradních tůňkách či jezírkách roste (byť třeba vzácně) i v naší přírodě. Jsou tedy dokonale přizpůsobeny průběhu naší zimy. Pokud chceme mít jistotu, že neuhynou, což je důležité pohlídat u rostlin mladých, právě přesazených nebo rostlin z teplejších oblastí, nádobu prostě v říjnu posuneme do nezamrzající hloubky, tedy tak, aby bylo nad substrátem asi půl metru vody. Dále v říjnu odstraníme z vodních rostlin co nejvíce měkkých listů. Ve vodě by pod ledem hnily, což by bylo nebezpečné hlavně pro ryby.

Rostliny trávovitého vzrůstu

Tyto byliny tvoří přechod mezi vegetací vodní a suchozemskou. Většinou tedy musí snášet nejen krátkodobé zaplavení, ale i vysušení. Díky odvodňování luk jsou mnohé již jen stěží u nás k vidění v přírodě. Na zahradě máme jedinečnou možnost je pozorovat. Mimoto se ovšem pěstují i druhy z jiných oblastí mírného pásma a kultivary vzniklé šlechtěním.

Rostliny trávovitého vzrůstu nám často příliš ozdobné nepřipadají. Mohou ovšem sloužit jako doplněk a navozovat iluzi opravdového močálu. Místy vidíme na podmáčených loukách sítiny (Juncus) s oblými dutými stébly, lišící se vzájemně výškou, zbarvením i tvarem stébel. Naproti tomu travám podobné ostřice (Carex) mají květní lodyhy vždy trojhranné. Existuje několik pestrolistých kultivarů, nápadné jsou i nahlučené plody. Suchopýry (Eriophorum) upoutají po odkvětu velmi nápadným bílým chmýrem trochu připomínajícím bavlník. Podénka virginská (Tradescantia virginiana) má květy barvy modré, fialové i bílé. Tato trvalka sice roste i v normální vlhké půdě, ale esteticky se k vodě velmi hodí.

Zvláště milý je koutek s jarními bylinami. S modrou barvou pomněnek (Myosotis) ladí ve stejnou dobu kvetoucí sytě žluté blatouchy (Caltha), zejména plnokvětý kultivar ´Plena´. Z celé řady prvosenek ocení vlhké místo prvosenka růžová (Primula rosea). Poschoďovitým kvetenstvím upoutá v tónech červených prvosenka japonská (P. japonica) i žlutá Primula floribunda. Kulovitá květenství fialové a bílé barvy má prvosenka himálajská (P. denticulata).

Mezi rarity velkých parků a botanických zahrad, patří toulcovky - v bílé barvě z Kamčatky (Lysichitum camtschatcense), v jasně žluté ze Severní Ameriky (L. americanum). Aronovitá rostlina má neobyčejně velké květy a později i velké listy. Vyžaduje však v blízkosti kořenů proudící vodu.

Z cibulovin se na mokrá místa výborně hodí bledule a to jak bledule jarní (Leucojum vernum), tak méně známá vysoká bledule letní (L. aestivum), která v lužních nebo zaplavovaných lesích jižní Moravy dosahuje nejsevernějšího místa světového rozšíření.

Závěr

Přidáním jezírka vnesete do zahrady klid i život. Vodní rostliny z něj udělají malý ekosystém. Vodní rostliny vnesou do vaší zahrady harmonii, klid a přírodní dynamiku. Nejenže krásně vypadají, ale taky tvoří miniaturní svět, kde to bzučí, šplouchá, kvete i dýchá.

tags: #vodní #rostliny #v #přírodě #pod #vodou

Oblíbené příspěvky:

• Zákon o ochraně ovzduší - detailní analýza
• Dopad na Českou republiku
• Environmentální chemie
• Praha 6: Soužití lidí a zvířat
• Recenze IKEA SKOLAST