Zákon o ochraně ovzduší v České republice: Kompletní přehled

Zákon o ochraně ovzduší představuje zásadní právní normu z hlediska ochrany životního prostředí. Jedná se o krok k větší ochraně přírody, a to s ochranou ovzduší.

Legislativní prostředí ochrany ovzduší

Zákon upravuje přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší, práva a povinnosti osob a působnost orgánů veřejné správy při ochraně ovzduší. Nový zákon o ochraně ovzduší zavedl pojem zplyňovací kotel do legislativy, aniž by byl tento pojem jednoznačně technicky popsán.

Cílem zákona je omezit rizika škodlivosti znečišťování ovzduší. Snahou je dosáhnout přijatelnější a také účinnější ochrany ovzduší s dosahovanými lepšími výsledky.

Klíčové prvky zákona

• Individuální přístup k velkým znečišťovatelům ovzduší: Zohledňuje význam konkrétního zdroje a míry jeho působení na kvalitu ovzduší.
• Povinné revize kotlů na tuhá paliva: Zavádí se od roku 2016.
• Kompenzační opatření: Pokud se zavede nový zdroj znečišťování, bude muset být vyřazen stávající zdroj.
• Nízkoemisní zóny: Nástroj ke snížení dopadů provozu motorových vozidel ve městech.

Nízkoemisní zóny

Nově zákon také obsahuje nástroj ke snížení dopadů provozu motorových vozidel ve městech, tzv. nízkoemisní zóny (dopravní opatření, které může být využito v centru sídel k omezení vjezdu automobilů zařazených do určitých emisních tříd). Pravomoc vymezit nízkoemisní zónu bude mít obec, která stanoví její rozsah i přísnost.

Poplatky za znečišťování ovzduší

Díky novému zákonu se také zefektivní poplatková agenda. Ministerstvo životního prostředí původně navrhovalo poplatky za znečištění mezi léty 2017 a 2021 postupně zvyšovat až na 3,5násobek současné sazby. Pak se měly z roku na rok zvednout na dvojnásobek. Za tuhé znečišťující látky by měly společnosti do konce roku 2021 platit 4200 korun.

Čtěte také: Využití matematických modelů v ochraně ovzduší

Novela zákona o ochraně ovzduší

Novela zákona o ochraně ovzduší je po ochraně vody a půdy dalším krokem k ochraně přírody. Novela přináší řadu novinek, které vychází z praxe posledních let.

Hlavní změny a opatření

• Rozšiřuje povinné kontinuální měření emisí na další zdroje a zavádí elektronické hlášení výsledků do centrálního systému, což umožní okamžitý přístup k datům.
• Stavební firmy budou nově přímo ze zákona odpovědné za minimalizaci prašnosti na staveništích a při demolicích.
• Zavádí minimální vzdálenosti mezi obytnou zástavbou a zdroji znečištění, aby se snížily negativní dopady prašnosti a zápachu.
• Zvyšuje poplatky za znečišťování ovzduší a umožňuje zavádění nízkoemisních zón v obcích s pružnějšími pravidly.

Kontinuální měření emisí

Rozšiřujeme povinnost kontinuálního měření emisí na další zdroje ze sektorů tavení skla a nerostů, petrochemie, vápenky a dalších. Zároveň zavádíme nová opatření v oblasti jednorázového měření emisí. Díky nepřetržitému sledování provozních parametrů skončí dohady, zda firmy skutečně používají například filtry a další odlučovače celoročně, i když se emise měří například jen jednou za rok.

Elektronické hlášení výsledků měření

Výsledky z měření budou nově předávány jen elektronicky, do centrálního systému je budou zadávat přímo měřicí skupiny a firmám tak odpadne zbytečná administrativa s tím spojená.

Omezení prašnosti na stavbách

Stavební firmy budou muset nově omezit prašnost na stavbách, při rekonstrukcích či demolicích, a minimalizovat šíření prachu přímo na základě zákonné povinnosti. „Například pomocí postupné odkrývky povrchu, protiprašnými sítěmi na lešeních při rekonstrukci fasád, minimalizací spádových výšek při přesypech materiálů nebo díky rychlému vysazování zeleně kolem staveb,“ vyjmenovává ministr životního prostředí s tím, že tato povinnost byla do této doby pouze součástí stavebního povolení a nebyla příliš kontrolovaná.

Minimální vzdálenosti od zdrojů znečištění

Další důležitou součástí novely zákona o ochraně ovzduší je zavedení minimálních vzdáleností obytné zástavby od zdrojů znečištění a naopak, a to kvůli prevenci obtěžování prachem a zápachem. Vzdálenost se bude podle návrhu pohybovat obvykle okolo 200 metrů, maximálně až 500 metrů.

Čtěte také: Ochrana ovzduší: Nová novela

Nízkoemisní zóny

„Zlepšujeme také nastavení nízkoemisních zón, které jsou v legislativě přes deset let, ale nikdo je nepoužíval. Obce, které se rozhodnou je zavést, si budou moci samy nastavit konkrétní parametry. Například, že do zavedené zóny nesmí jezdit vozy určité starší emisní kategorie, případně bude možné jejich vjezd zpoplatnit. Chceme, aby radnice mohly najít takové řešení, které v konkrétním městě nejlépe pomůže zvýšit kvalitu ovzduší,“ dodává ministr Hladík.

Nová pravidla ruší některé podmínky, které dnes v řadě míst zcela znemožňují zavedení nízkoemisní zóny. Jedná se například o podmínku existence objízdné trasy stejné nebo vyšší kategorie, plošné výjimky pro rezidenty a fyzické označování aut emisními plaketami.

Povinnosti provozovatelů stacionárních zdrojů

Povinnosti nepřetržité kontroly technologie nebo opatření ke snižování emisí se podle návrhu novely dotkne od počátku roku 2026 zhruba 7 700 zdrojů, u kterých provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pouze jednorázovým měřením emisí většinou jednou za rok. U jednorázového měření bude povinnost provádět nepřetržité sledování provozního parametru. To má prokázat, že neustále běží odlučovače a další technická opatření, která zajišťují plnění emisního limitu - například na základě elektroměru.

Smogová situace

Stejně tak bude radnicím umožněno lépe reagovat v případě smogových situací, kdy budou moci jednoduše a rychle dočasně regulovat více oblastí než jen silniční dopravu. To znamená například dočasně zvýhodnit veřejnou dopravu, regulovat prašné činnosti z průmyslové nebo stavební činnosti, omezit spalování v otevřených ohništích, případně omezit vytápění doplňkovými zdroji tepla, jakými jsou například krby v případech, kde je k dispozici jiný čistší zdroje tepla. Při vyhlášení smogové situace ČHMÚ je v praxi možné zavést omezení v řádu hodin či dnů.

Kategorie stacionárních zdrojů

Stacionární zdroje se dělí na zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu a na zdroje neuvedené v příloze č. 2. Zdroje uvedené v příloze č. 2 se zařazují pod příslušné kódy na základě typu činnosti nebo technické jednotky s ohledem na projektované parametry.

Čtěte také: Aktualizace zákona o ovzduší

Pro účely stanovení roční emise stacionárního zdroje při zařazování pod kódy 11.1. až 11.9. se vychází z projektovaného průtoku odpadního plynu, předpokládaného maximálního využití provozní doby a hmotnostní koncentrace znečišťující látky na úrovni obecného emisního limitu.

tags: #zak #o #ochrane #ovzdusi #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Papírové pytle a recyklace
• Klíč k ochraně životního prostředí
• Ekologická výchova
• Příroda jako Bůh
• Budoucnost energetiky ČR: Rovenský a Greenpeace