Ekologie se zabývá vztahy v přírodě. Zkoumá vztahy mezi organismy navzájem i mezi organismy a prostředím. Termín ekologie často bývá nesprávně používán pro ochranářské aktivity a tvorbu životního prostředí. Nejde o jedno a to samé.
Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero). Přirozené ekosystémy vznikají (víceméně) bez zásahu člověka (např. tropický deštný les, korálové útesy, přirozený lesní porost). Naopak umělé ekosystémy musí člověk udržovat a dodávat do nich energii (např. hnojení, orba a osévání pole, sečení či spásání louky).
Organismy jsou přizpůsobené na určité podmínky (adaptace) a snášejí jen jejich určité rozpětí (ekologická valence). Organismy snášející jen úzký rozsah podmínek se považují za bioindikátory. Areál splňuje ekologické požadavky organismu, je to území, kde se vyskytují jedinci určitých druhů. Organismy mohou být na určitém místě původní (mít zde tzv. primární areál). Také mohou žít na místech, kde se původně nevyskytovaly (sekundární areál, např.
Invazní druhy a jejich dopad na ekosystémy
Zavlečené agresivní druhy jsou pro EU problémem, který ohrožuje mizící biodiverzitu a přináší mj. hospodářské problémy nebo ohrožení zdraví. Rozrůstá se tzv. unijní seznam invazních nepůvodních druhů, u některých z nově přiřazených však bude odložena účinnost. Rozšíření seznamu odhlasovaly členské státy na květnovém jednání v Bruselu. K současným 66 druhům tak přibylo 5 rostlin a 17 živočichů. V ČR se z těchto druhů vyskytují jen některé druhy rostlin a ryb, ale u řady dalších je důležité zajistit prevenci jejich dalšího šíření.
Na všechny nově zařazené druhy na unijní seznam invazních nepůvodních druhů platí omezení stanovené evropským nařízením, tedy zákazy jejich držení a chovu či pěstování, dovozu a převozu na území EU, jejich uvádění na trh (obchodování s nimi) a samozřejmě i zákaz jejich vypouštění do přírody. Do třetí aktualizace unijního seznamu dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů bylo navrženo 30 nových druhů, po složitých jednáních jich Evropa schválila o osm méně.
Čtěte také: Základní pojmy environmentální chemie
Z rostlin jde o babelku řezanovitou (Pistia stratiotes), využívanou v akvaristice a zahradních jezírcích, a o rostliny, které se v ČR vyskytují ojediněle - rdesno mnohoklasé (Koenigia polystachya), příbuzné křídlatkám, dále popínavý jesenec okrouhlolistý (Celastrus orbiculatus) a keř (Hakea sericea). V případě ryb je z pohledu ČR nejvýznamnější zařazení invazního sumečka černého (Ameiurus melas), který se na našem území na některých místech vyskytuje, ale na seznamu je uveden také agresivní hadohlavec skvrnitý (Channa argus) a v akvaristice využívané - gambusie komáří (Gambusia affinis) a gambusie Holdbrookovy (Gambusia holbrooki). Z mořských a brakických ryb se na seznam dostaly moron (Morone americana) a fundul mumiový (Fundulus heteroclitus) a také řasa (Rugulopteryx okamurae).
Nově je na unijní seznam invazních nepůvodních druhů zařazen také had korálovka pruhovaná (Lampropeltis getula), pták bulbul šupinkový (Pycnonotus cafer), jelen axis indický (Axis axis) a dosavadní výčet invazních severoamerických veverek byl doplněn o veverku Finlaysonovu (Callosciurus finlaysonii). Na seznamu figurují také 4 druhy tzv. ohnivých mravenců Solenopsis geminata, Solenopsis invicta, Solenopsis richteri a Wasmannia auropunctata a zbylé druhy z unijního seznamu doplňují vodní živočichové: vodní mlž (Limnoperna fortunei), rak rusoboký (Faxonius rusticus) a akvaristicky a laboratorně využívaná žába drápatka vodní (Xenopus laevis).
Některé druhy jako ryba fundul mumiový (Fundulus heteroclitus), rostlina babelka řezanovitá (Pistia stratiotes) a žába drápatky vodní (Xenopus laevis) byly zařazeny s odloženou účinnost na rok 2024, aby se členské státy mohly připravit na vydávání případných povolení výjimek podle čl. 8 odst. 1 nařízení (EU) č. 1143/2014. Tyto tři druhy se mj. používají pro výzkum a ten by neměl být podle Evropské komise jejich zařazením na unijní seznam omezen. U jesence okrouhlolistého (Celastrus orbiculatus) byla účinnost odložena až na rok 2027.
Třetí aktualizace seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Evropsku unii nabývá platnosti 2. srpna 2022. „Většina z druhů doplněných nyní na unijní seznam se u nás zatím nevyskytuje a pro ČR je tak rozšíření unijního seznamu významné především z hlediska prevence zavlečení nových invazních druhů na naše území. Na všechny nově zařazené druhy na unijní seznam invazních nepůvodních druhů se však pochopitelně vztahují omezení stanovené nařízením, jako jsou zákazy jejich držení a chovu či pěstování, dovozu a převozu v rámci EU, jejich uvádění na trh (obchodování s nimi) i jejich vypouštění do přírody,“ doplňuje ředitel odboru druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků MŽP Jan Šíma.
Kromě možnosti povolení výjimek (např. pro účely výzkumu) se ovšem i u těchto druhů uplatní přechodná ustanovení, kdy si nekomerční, zájmoví chovatelé mohou jedince invazních nepůvodních druhů ponechat na dožití (pokud se v souladu s § 13j odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. registrují a současně zabrání dalšímu rozmnožování a úniku držených jedinců) a komerční subjekty mají dvouletou lhůtu (od data zařazení druhu na unijní seznam), aby za podmínek stanovených nařízením vyčerpaly své zásoby.
Čtěte také: Přehrady a Bezpečnost
Výskyt těchto druhů v naší přírodě bude nezbytné sledovat a v případě nově zjištěného výskytu včas zasáhnout a vznikající populaci odstranit.
Vliv vodních děl na vodní biotopy a živočichy
Budování vodních nádrží (přehrad) zásadně mění přírodu a krajinu nejen na zaplaveném území, ale i mimo něj, včetně všech struktur a vazeb. Na územích ovlivněných výstavbou přehrad se vyskytovaly specifické akvatické biotopy, vázané na vodní režim krajiny. Ty na zaplaveném území zanikly, nicméně některé typy existují i v současnosti v blízkém či širším okolí nádrží.
Z analýz vyplynulo, že nejvíce postiženým typem vodních biotopů jsou nížinné říční biotopy a na ně vázaná fauna. Druhy jepic Ephemerella mesoleuca a Isonychia ignota, které na území dnešního VD Nové Mlýny tvořily jednu z posledních populací v ČR, se zánikem vhodných biotopů na území ČR vyhynuly úplně. Jepice podeňka (Ephoron virgo), říční druh, podle červeného seznamu kriticky ohrožený, má ve sledovaných oblastech jednu z posledních lokalit v ČR.
Trvalým zaplavením určitého většího území se zcela nevratně změní nejen řeka a vodní biotopy v přilehlém inundačním území, ale i krajina, včetně všech struktur a vazeb. Změní se typy biotopů a současně s tím také jejich obyvatelé. Vodní druhy rostlin i živočichů si dlouhodobě vyvíjely životní strategie v přímé vazbě na přirozené režimy toků.
Jednou z nejzásadnějších změn projde řeka tehdy, vytvoří-li člověk na jejím toku vodní nádrž. Vodní nádrže způsobují rozsáhlou změnu řady fyzikálních, chemických i biologických faktorů, které zapříčiňují změny v oživení toku [2]. Po výstavbě vodního díla je ovlivněn nejen samotný zaplavený úsek toku nad hrází, ale i poměrně dlouhý úsek toku pod hrází. Mění se i průtokový režim v řece pod přehradou, nejznatelnější jsou změny průtoku způsobené tzv. špičkováním vodních elektráren, tedy střídáním vysokých a nízkých průtoků v závislosti na provozu turbín, a to i několikrát denně. Dále zde dochází k teplotním změnám a ke změnám v plaveninovém režimu, protože přehrady fungují jako lapače sedimentovaných částic organického i anorganického původu.
Čtěte také: Kompost a zahrada
Bioindikace a význam vodních organismů
Vazby vodních organismů k podmínkám prostředí jsou poměrně dobře vymezené a známé. Každý druh má určitý soubor vlastností a také nároků na prostředí. Toho se využívá pro biologickou indikaci, kdy vlastně zpětně z výskytu určitých druhů usuzujeme na stav prostředí, a to zejména tehdy, když působí celý komplex vlivů, které se navzájem různě posilují anebo oslabují.
Podle toho, zda se určité citlivé nebo specifické druhy (tzv. specialisté) někde vyskytují, můžeme poznat, zda je prostředí - biotop - ve vyhovujícím stavu. A také naopak, pokud jsou takové druhy nahrazeny druhy odolnými - nespecializovanými (tzv. generalisté), je to známka degradace. Hodnocení podle výskytu organismů je důležité, protože ukazuje skutečnou funkci přírodních procesů v daném biotopu.
Narušení přirozeného vodního toku se dotýká nejen výlučně vodních organismů, ale i těch rostlin a živočichů, kteří mají pouze některou svou životní etapu spjatou s vodním prostředím, ačkoliv nejsou jeho stálými obyvateli. Důležitá je také míra zasažení okolí dané řeky, například zmenšením pravidelně zaplavovaného území. Pravidelné rozlivy jsou pro mnoho druhů rostlin a živočichů potřebné pro jejich šíření a rozmnožování.
Příklady změn ve vodních ekosystémech
Společenstva vodních organismů žijící nad nádrží, v nádrži a pod nádrží Vranov se od sebe značně liší. Teplomilné a citlivé druhy živočichů, které dříve v řece žily, mizí z velkých řek všeobecně a zničení části biotopů s jejich výskytem zaplavením tento proces ještě posiluje. Podrobnější posouzení změn ve výskytu druhů je obtížné vzhledem k nedostatku historických dat, zejména o makrozoobentosu i fauně tůní (nejlépe podchycenou skupinou jsou Ephemeroptera).
Druhy, které na území dnešních nádrží žily, ale s výstavbou nádrží vymizely i z blízkého okolí: Potamální, kriticky ohrožený [25] druh jepice Ephoron virgo (obr. 4) se na lokalitě Podhradí vyskytoval ještě na konci 90. let. Jeho vymizení ve studované oblasti koresponduje se stavem v ostatních velkých řekách v ČR. Druh se před výstavbou nádrže jistě vyskytoval i v oblasti zátopy, jeho vymizení i v úseku nad nádrží však nelze vztahovat výlučně k existenci nádrže.
Za nejvýraznější vliv nádrže na dotčené území lze označit zánik mimořádného typu toku - potamálního úseku řeky tekoucí v kaňonu, a to nejen na zaplaveném území, ale i v cenném území národního parku, kde se řeka zcela liší od přirozeného stavu v důsledku zejména silně ovlivněného průtokového režimu a teplotního režimu. V případě nádrže Vranov, řeky Dyje v NP Podyjí a navazující nádrže Znojmo to představuje minimálně 70 říčních kilometrů se zcela změněným charakterem toku, který patřil v evropských podmínkách k obzvláště hodnotným.
Živočichové podzemních vod a jejich význam
Studium organismů podzemních vod je poměrně opomíjenou oblastí zájmu i v České republice. Živočišstvo podzemních vod se přitom živí mikroorganismy a přispívá tak k čištění podzemních vod od organických látek, čímž plní zásadní ekosystémové služby. Přítomnost těchto živočichů ve zvodnělých hydrogeologických vrstvách má velký význam pro tvorbu jakostní pitné vody. V literatuře doposud prakticky schází informace o vlivu změn klimatu na podzemní živočichy.
Ekosystémy podzemních vod jsou charakterizovány relativní stabilitou. Teplotní změny a všechny ostatní vlivy z povrchu jsou s rostoucí hloubkou a vzdáleností od povrchu postupně tlumeny. Avšak dlouhodobé změny klimatu na povrchu země se promítají i pod její povrch, a může tak dojít ke změnám diverzity a struktury potravní sítě podzemních vod [13], chování živočichů [14] a následně ekosystémových služeb.
Mezi organismy podzemních vod, které obývají porézní a popraskané horniny kolektorů, patří bakterie, archea, houby, prvoci a živočichové, jako jsou hlístice, máloštětinatci, mnohoštětinatci, želvušky, roztoči a korýši (převážně různonožci, klanonožci a stejnonožci - zejména beruškovití). Rostliny a další organismy, které vyžadují energii ze slunečního záření, v podpovrchových systémech nežijí.
Důležitější než druhová či tvarová rozmanitost, biogeografické rozšíření či schopnost přežít v omezeném prostředí je příspěvek organismů podzemních vod k samočisticí funkci vod. Tyto organismy tak poskytují zásadní ekosystémové služby [17] tím, že rozkládají organickou kontaminaci (přirozený útlum; [18]). Fauna podzemních vod dále přispívá k rozkladu požíráním mikroorganismů a současně udržuje volnou pórovitou strukturu vodonosných vrstev (bioturbace; [19]).
Hlavním zdrojem energie pro organismy podzemních vod je rozkládaná půdní organická hmota. Předpokládá se, že mikroorganismy jsou hlavním zdrojem potravy pro živočichy podzemních vod (schéma potravní sítě na obrázku 1). Živočichové jejich konzumací omlazují mikrobiální společenstvo a tím podporují bakteriální přeměny [17]. To zvyšuje celkový rozkladný potenciál zvodnělé vrstvy. Čím více organického uhlíku pronikne do podzemních vod, např.
Rozpuštěný kyslík, uhlík a živiny jsou obvykle limitujícími faktory pro mikroorganismy, a tak nepřímo omezují rovněž živočichy, kteří se jimi živí [32]. V povodí Marblingerského potoka byly koncentrace dusičnanů významně vyšší ve zvodnělých vrstvách, kde byla detekována přítomnost živočichů [33]. Tyto závislosti jsou však nepřímými vztahy, neboť stygofauna (živočichové závislí na podzemní vodě) se neživí přímo DOC nebo dusičnany, ale živí se mikroorganismy spotřebovávajícími DOC a dusičnany [19]. V tomto předběžném výzkumu tak považujeme zvýšené koncentrace DOC a živin za ukazatel potenciálně vyšší mikrobiální biomasy.
tags: #vodní #živočichové #ekologie #druhy
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]