Definice vojenského ohrožení a krizové situace v České republice

V každém právním státě vytváří základní a také nezbytný rámec a podporu pro řešení krizových situací co nejdokonalejší a vzájemně provázaná legislativa. Základní právní normou nejvyšší právní síly je Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1992 Sb.).

Listina základních práv a svobod, ústavní zákon č. 2/1992 Sb., mj. stanovuje, že "povinnosti občanům mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích". Tento právní dokument zase jednoznačně vymezuje oblasti, ve kterých mohou být občané, v případě krize nebo nějaké jiné mimořádné situace, dočasně zbaveni některých svých základních práv, a dokonce jim mohou být v zájmu urychleného vyřešení problému stanoveny i některé povinnosti.

Na tento vysoce obecný legislativní rámec již úzce navazuje základní specifická legislativní norma - ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR. Značný význam má rovněž ustanovení čl. 3 citovaného zákona, který stanovuje povinnost státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků a právnických a fyzických osob podílet se na zajišťování bezpečnosti ČR.

Mezinárodní závazky o společné obraně vyplývají pro ČR, jako člena NATO, v současné době zejména z čl. 5 Washingtonské smlouvy. Implicitně lze potom dovodit tyto závazky i v plnění Charty OSN, která ve svém čl. Podle článku devět ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR (ve smyslu usnesení vlády ČR č. 391/1998) byla zřízena Bezpečnostní rada státu (BRS).

V této souvislosti je potřebné konstatovat, že do tohoto okamžiku byla ČR patrně jedním z mála evropských států, které až do června roku 1998 neměly nadresortní poradní orgán vlády pro řízení bezpečnosti a obrany země. Na ústavní zákon o bezpečnosti ČR navazují další dva prováděcí zákony, a to zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky a připravovaný krizový zákon.

Čtěte také: Budoucnost Milovic

Zákon o zajišťování obrany je předurčen k řešení vojenské krizové situace, která vznikla v souvislosti s vnějším vojenským ohrožením státu nebo plněním mezinárodních závazků o společné obraně. Bezpečnostní rada státu je základním a nejvyšším bezpečnostním orgánem, který koordinuje a permanentně vyhodnocuje problematiku bezpečnosti a bezpečnostní politiky ČR. V návaznosti na to připravuje vládě návrhy opatření k jejímu zajišťování.

V rámci své základní obsahové náplně plní několik konkrétních úkolů. Stálými pracovními orgány BRS jsou: Výbor pro obranné plánování (pro koordinaci plánování opatření k zajištění obrany ČR), Výbor pro civilní nouzové plánování (základní platforma pro koordinaci plánování opatření k zajištění ochrany vnitřní bezpečnosti státu, ochrany obyvatelstva a ochrany ekonomiky a ke koordinaci požadavků na civilní zdroje nezbytné pro zajištění bezpečnosti ČR), Výbor pro koordinaci zahraniční a bezpečnostní politiky (zabezpečuje vnitrostátní koordinaci této politiky ČR) a Meziresortní krizový štáb (je aktivován při vzniku krizové situace a po vyhlášení krizového stavu).

Stává se tak pracovním orgánem BRS pro zabezpečení řešení krizových situací, týkajících se bezpečnostních zájmů státu. V případě bezprostřední hrozby nebo po vzniku krizové situace, která se dotýká bezpečnostních zájmů ČR, nařizuje aktivaci Meziresortního krizového štábu předseda vlády. Jestliže se jedná o vnější vojenské ohrožení či plnění spojeneckých závazků, pak premiér touto aktivací pověřuje a jmenuje jeho předsedou ministra obrany.

Činnosti jednotlivých pracovních orgánů Bezpečnostní rady státu jsou svou povahou a faktickými úkoly velmi podobné, každý z nich však orientuje tyto úkony jiným směrem.

Legislativní rámec krizového řízení

V letech 2000 až 2001 bylo odstraněno legislativní vakuum existující v oblasti krizového řízení státu a byla přijata celá řada právních předpisů, jež upravují tuto oblast práva tzv. krizová legislativa. Tvorba právních předpisů upravujících krizové stavy vyplynula zejména ze záplav v roce 1997, jež zasáhly více jak 30% našeho území.

Čtěte také: Vojenská vozidla a ekologie v Německu

Na úvod se zaměříme na vymezení krizových stavů z pohledu stávající právní úpravy, jež zná několik druhů krizových stavů z hlediska jejich závažnosti a povahy:

• stav nebezpečí dle § 3 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení
• nouzový stav dle Čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR
• stav ohrožení státu dle Čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR
• válečný stav dle Čl. 43 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR

V článku se budu zabývat zejména působností a pravomocí státních orgánů a zejména orgánů územních samosprávných celků při řešení krizových situací, které nesouvisejí se zajišťováním obrany České republiky před vnějším napadením.

Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky

Účelem ústavního zákona o bezpečnosti České republiky bylo stanovit povinnosti v zájmu zajištění bezpečnosti státu a doplnit tak ústavní pořádek České republiky. Ústavní zákon o bezpečnosti republiky působí vedle Ústavy České republiky a umožňuje fungování státu za krizových situací, se kterými ústava nepočítá.

Pojem krizová situace dle ústavního zákona o bezpečnosti České republiky je poněkud širší než vymezení krizové situace krizovým zákonem. Krizovou situaci dle zákona o bezpečnosti České republiky vyjadřuje faktický stav a zahrnuje nejen vojenské ohrožení, ale také narušení veřejného pořádku, živelní pohromy, ekologické katastrofy, průmyslové havárie velkého rozsahu, zhroucení zásobování nezbytnými produkty nebo ztrátu jejich zdrojů apod.

V závislosti na charakteru krizové situace vyhlašují nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav jako právní kategorie k tomu kompetentní ústavní orgány. Ústavní zákon tak v roce 1998 zavedl vedle válečného stavu nově také nouzový stav a stav ohrožení státu.

Čtěte také: Tipy pro vojenské hry v přírodě

Vyhlášení válečného stavu upravuje samostatně čl. 39 odstavec 3 a čl. 43 odstavec 1 Ústavy České republiky. Na základě těchto právních titulů mohou činit jednotlivé složky bezpečnostního systému státu mimořádná opatření, jsou-li jejich činnosti (povinnosti, oprávnění) regulovány právem.

Limitujícím prvkem pro vznik krizové situace je rozsah ohrožení nebo narušení bezpečnosti státu, při kterém příslušné orgány již nejsou schopny tuto situaci řešit standardními prostředky, jimiž jsou v rámci svých pravomocí vybaveny.

Vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Nouzový stav nemůže být vyhlášen z důvodu stávky vedené na ochranu práv a oprávněných hospodářských a sociálních zájmů. Je-li nebezpečí z prodlení, může vyhlásit nouzový stav předseda vlády. Jeho rozhodnutí vláda do 24 hodin od vyhlášení schválí nebo zruší.

Vláda o vyhlášení nouzového stavu neprodleně informuje Poslaneckou sněmovnu, která může vyhlášení zrušit. Nouzový stav může vláda vyhlásit jen s uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území. Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Nouzový stav se může vyhlásit nejdéle na dobu 30 dnů. Uvedená doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny.

Nouzový stav končí uplynutím doby, na kterou byl vyhlášen, pokud vláda nebo Poslanecká sněmovna nerozhodnou o jeho zrušení před uplynutím této doby.

Ústava České republiky upravuje možnost vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení. Podle hodnocení rizik v souvislosti s národní obrannou strategií může nastat situace, která bezprostředně ohrozí svrchovanost, územní celistvost státu nebo jeho demokratické základy a přitom nepůjde o vnější napadení ani o povinnost plnit mezinárodní smluvní závazky.

Pro tyto situace je Parlament oprávněn vyhlašovat stav ohrožení státu za shodných podmínek, za kterých se může vyhlašovat válečný stav. Proto se také v ústavním zákoně o obraně České republiky neupravují obligatorní náležitosti vyhlášení, jako je tomu u nouzového stavu, který vyhlašuje vláda.

Parlament může na návrh vlády vyhlásit stav ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.

Krizové stavy

Krizový stav je právní kategorie.

Krizové stavy se vyhlašují proto, aby se pravomoci a kompetence podle zákona č. 240/ 2000 Sb., o krizovém řízení a ústavního zákona č. Stav ohrožení státu a válečný stav doposud nebyl vyhlášen a lze si jen přát, aby k tomu nikdy nedošlo.

Orgány krizového řízení

Orgány krizového řízení jsou orgány, které mají rozsáhlé kompetence při přípravě na řešení krizových situací a zejména při řešení krizové situace. Krizový zákon pamatuje i na situaci, kdy starosta neplní v době krizového stavu své povinnosti (nebo tyto povinnosti nemůže plnit). V takovém případě může hejtman převést výkon povinností podle krizového zákona na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje.

Mimo citované orgány krizového řízení nesmíme zapomenout na další orgány obce - zastupitelstvo a radu. Tyto orgány se podílejí na připravenosti obce na řešení krizových situací, byť v krizovém zákoně povinnosti nemají. V této souvislosti je nutné upozornit, že v době vyhlášeného krizového stavu se informace o místě, době a navrženém programu připravovaného zasedání zastupitelstva obce zveřejní na úřední desce obecního úřadu alespoň po dobu 2 dnů před zasedáním zastupitelstva obce.

Jinými slovy starosta obce nebo hejtman kraje v době krizového stavu nemusí čekat na zákonnou lhůtu 7 dní (resp. 10 dní u kraje).

Je nutné zdůraznit zvláštnosti vztahů mezi orgány krizového řízení při řešení krizové situace za krizového stavu. Hejtman v době nouzového stavu a stavu ohrožení státu zajišťuje provedení stanovených krizových opatření v podmínkách kraje. Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností. Správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření plnit.

Starosta obce zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce. Správní úřady se sídlem na území obce, právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření plnit.

Na závěr této části je potřebné zdůraznit specifické postavení hlavního města Prahy. Primátor hlavního města Prahy má v souladu s krizovým zákonem pravomoci a kompetence na úrovni hejtmana kraje. Magistrát hlavního města Prahy pak má v oblasti krizového řízení kompetence krajského úřadu. Ostatní statutární města a jejich primátoři mají v oblasti krizového řízení kompetence na úrovni obecního úřadu obce s rozšířenou působností, resp.

Krizové plánování

Krizové plánování je ucelený soubor postupů, metod a opatření, které orgány krizového řízení užívají při přípravě na řešení a při řešení krizových situací.

Z hlediska obce je důležité, aby měl starosta obce i občané přehled o možném ohrožení obce a o přijatých krizových opatřeních, která se týkají konkrétní obce. Znalost možného ohrožení a přijatých opatřeních je ještě důležitější, pokud obec leží v tzv. Jaderná elektrárna Dukovany, Jaderná elektrárna Temelín podle zákona č. organizace podléhající zákonu č.

Obec, která leží nebo bude ležet v zóně havarijního plánování, musí rovněž krajskému úřadu zaslat své vyjádření k návrhu bezpečnostní dokumentace a zajistit i veřejné nahlížení občanů do bezpečnostní dokumentace. „Dotčená obec oznamuje veřejnosti na úřední desce a způsobem v místě obvyklým do 15 dnů ode dne doručení návrhu bezpečnostní dokumentace, kdy a kde lze do návrhu bezpečnostní dokumentace nahlížet, činit si z něj výpisy, opisy nebo kopie. Veřejné nahlížení do návrhu bezpečnostní dokumentace musí být umožněno po dobu 30 dnů ode dne jejich oznámení.

Pro červeně označenou zónu je zpracován vnější havarijní plán, ve kterém jsou uplatněny požadavky na ochranu obyvatelstva. Oblast krizového plánování je poměrně komplikovaný proces.

Ochrana obyvatelstva

Ochrana obyvatelstva původně vychází z čl. 61 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních konfliktů. V současné době pod komplexním pojmem „ochrana obyvatelstva“ chápeme ochranu obyvatelstva při řešení mimořádných událostí a krizových situací (stav nebezpečí, nouzový stav) - civilní ochrana a ochranu obyvatelstva při řešení válečných konfliktů (stav ohrožení státu a válečný stav) - civilní obrana.

Jedním ze základních nástrojů ochrany obyvatelstva je vyrozumění a varování. V současné době existuje v České republice jednotný varovný signál „všeobecná výstraha“, což je kolísavý tón v délce 140 vteřin, který je spuštěn až třikrát v tříminutových intervalech. Signál „zkouška sirén“ (trvalý tón v délce 140 vteřin) není varovným signálem a provádí se zpravidla každou první středu v měsíci ve 12 hodin.

Vyrozumění a varování je zajišťováno cestou jednotného systému varování a vyrozumění (dále jen JSVV), který provozuje Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. Vyrozumívací centra jsou na stupni operačních a informačních středisek hasičských záchranných sborů krajů. Obecní rozhlasy napojené na jednotný systém vyrozumění a varování jsou rozhodujícím prvkem, který zajišťuje splnění povinnosti starosty obce „zabezpečit varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím“.

Ostatní prostředky (např. SMS na mobilní telefony) jsou pouze podpůrné prostředky (např. pro domovy pro seniory, domovy s pečovatelskou službou apod.). V dnešní době jsou moderní bezdrátové rozhlasy budovány s pomocí dotací krajů nebo s pomocí dotací operačního programu životního prostředí (ochrana před povodněmi).

V případě nejmenších obcí někdy vybudování obecního rozhlasu napojeného na JSVV přesahuje finanční možnosti obce.

Evakuace

Evakuace je přemístění osob, zvířat, předmětů kulturní hodnoty, technického zařízení, případně strojů, materiálu a nebezpečných látek z míst ohrožených do míst, která zajišťují pro evakuované obyvatelstvo náhradní ubytování a stravování, pro zvířata ustájení a pro věci uskladnění.

• objektová - zpravidla nařizuje velitel zásahu
• plochá - zpravidla nařizuje starosta při řešení krizové situace

V případě řešení mimořádné události, kdy evakuaci nařizuje velitel zásahu, je povinností starosty tuto evakuaci zabezpečit a zabezpečit nouzové přežití občanů obce. V případě řešení krizové situace je povinností starosty tuto evakuaci nařídit a organizovat (typické základní opatření při povodni).

Z hlediska starosty obce je nejsložitější plošná dlouhodobá samovolná evakuace.

Ukrytí obyvatelstva

Ukrytí obyvatelstva je dominantně založeno na improvizovaném způsobu ochrany, tj. na improvizovaném ukrytí. K ukrytí obyvatelstva v souvislosti s hrozbami nevojenského charakteru jsou využívány přirozené ochranné vlastnosti staveb (např. sklepy).

Po dobu vyhlášeného stavu ohrožení státu nebo válečného stavu je plánováno využití stálých úkrytů včetně ochranných systémů podzemních dopravních staveb (např. metro) i využití improvizovaných úkrytů.

Individuální ochrana při řešení mimořádných událostí a při vyhlášeném stavu nebezpečí nebo nouzovém stavu je řešena využitím prostředků improvizované ochrany dýchacích cest, očí a povrchu těla. V tomto případě se jedná o využití vhodných součástí oděvu, které jsou k dispozici v každé domácnosti, např.

Nouzové přežití

Nouzové přežití zpravidla navazuje na provedenou evakuaci. Součástí nouzového přežití je nouzové ubytování, nouzové zásobování základními potravinami, nouzové zásobování pitnou vodou a zajištění nouzových základních služeb včetně nouzových dodávek energií. Zajištění nouzového přežití je jedním z nejsložitějších opatření ochrany obyvatelstva.

Nouzové přežití se zajišťuje v předem dohodnutých veřejných i soukromých objektech, v prozatímních zařízeních, ve stanových táborech, v prozatímních přístřešcích nebo pojízdných zařízeních. Z praktických zkušeností jsou nejvhodnější pro nouzové přežití všechna zařízení hotelového typu nebo internátního ubytování s možností přípravy stravy. Odpadne pak řada starostí a problémů se zajištěním hygienických nebo zdravotních opatření.

Každý starosta obce by se měl alespoň seznámit s objekty, které jsou předběžně dohodnuty pro nouzové přežití občanů obce.

Složky IZS a další subjekty

• vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil
• ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory
• ostatní záchranné sbory
• orgány ochrany veřejného zdraví
• neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím

Z pohledu obcí je důležité, že jednotka požární ochrany sboru dobrovolných hasičů obce zřizovaná obcí v samostatné působnosti je základní složkou IZS, pokud je zařazena do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany. Starosta obce s rozšířenou působností koordinuje záchranné a likvidační práce při řešení mimořádné události vzniklé ve správním obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností, pokud jej v...

tags: #vojenské #ohrožení #krizové #situace #definice

Oblíbené příspěvky:

• Udržujte zahradu čistou s těmito vaky
• Zajímavosti okolí Hrochova Týnce
• Životní prostředí a výroba papíru
• Dopady uhelných elektráren na zdraví
• Dřevěný odpad v Čáslavi