Ohrožení populace volavky popelavé (Ardea cinerea)

Volavka popelavá (Ardea cinerea L.) patří do řádu brodiví (Ciconiifomes) a čeledi volavkovití (Ardeidae). Jedná se o ptáky velikostí i postavou podobné čápu bílému. Délka těla volavek se pohybuje mezi 90 - 98 cm a hmotnost 1 - 2 kg. Mají dlouhé brodivé nohy, výrazný esovitě prohnutý krk a dlouhý zobák.

Zbarvení je popelavě šedivé, krk bílý s černými skvrnami. Proužek nad okem přechází na hlavě v chocholku, která směřuje dozadu. Na voleti mají prodloužené peří, které visí dolů. Nohy (vesla) a zobák mají volavky žlutavě zbarvené. Pro volavky je charakteristická brodivá chůze v mělké vodě spojená s hledáním potravy. Na noc usedají do korun stromů. V letu mají charakteristicky esovitě prohnutý krk a pomalu mávají křídly. Pro volavky jsou typické výrazné hlasové projevy, které vydávají v letu i na hnízdě.

Volavka popelavá je velký brodivý pták z čeledi volavkovitých. Je hojně rozšířená, vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule s výjimkou Austrálie a živí se zejména rybami. Dorůstá 84 - 102 cm, v rozpětí křídel měří 155 - 175 cm a dosahuje hmotnosti mezi 1 - 2 kg. Jejím nejnápadnějším znakem je dlouhý štíhlý krk a dlouhé končetiny, které ji umožňují pohybovat se i ve větších hloubkách. Je naprosto nezaměnitelná, ze spodní strany špinavě bílá a svrchu šedá s růžovožlutým zobákem, tmavým pruhováním na krku, černými konci křídel a tmavými prodlouženými pery na hlavě.

Ačkoli je po většinu roku zbarvena podobně, v období rozmnožování má obvykle o něco červenější zobák a končetiny. Volavka popelavá patří mezi rozšířené a hojné zástupce volavek, s globální populací 710 000 - 3 600 000 jedinců je v Červeném seznamu IUCN zařazena do kategorie málo dotčených druhů.

Obývá prakticky celou Evropu, zcela chybí pouze na velkém území Skandinávie, velmi rozšířená je i v Asii a obývá také Afriku, konkrétně její severní a subsaharskou část. Volavka popelavá je obyvatelem prakticky všech typů vod bohatých na potravu, od pomalu tekoucích řek a mokřin, po jezera, rybníky, nádrže, kanály a umělá jezírka v parcích. V České republice je nejhojnější volavkou. Vyskytuje se prakticky na celém jejím území až po nadmořskou výšku 730 m a hnízdí zde v počtu 1 - 1,4 000 párů a zimuje v počtu 3 - 6 000 jedinců.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Volavkám vyhovují převážně rybniční oblasti a oblasti kolem tekoucích vod. Přilétají ve větších skupinách již v březnu. Žijí v koloniích, kde se párují. Hnízda si staví na vysokých listnatých i jehličnatých stromech. Samice snáší 4 - 5 zelenomodrých vajec, na kterých se při sezení střídají obě pohlaví po 26 - 28 dní (zasedají již po snášce prvního vejce, proto se mláďata líhnou postupně). Mláďatům rodiče dávají natrávenou potravu nejdříve přímo do zobáku, později ji vyvrhují na okraje hnízda. Mláďata se v hnízdě zdržují v hnízdě 6 - 7 týdnů. V 8 až 9 týdnech již mláďata létají. Dospělosti dosahují ve věku dvou let.

Volavka popelavá se po většinu roku zdržuje samostatně, výjimkou jsou pouze velké vodní plochy s velkým množstvím potravy, kde se může vyskytovat i větší množství jedinců, vždy však rovnoměrně rozprostřených.

Hlavní složkou potravy volavek je výhradně živočišná potrava, především ryby, ale také plži, hmyz, obojživelníci, plazi i hraboši aj. Dospělí jedinci spotřebují denně až 300 g živočišné potravy. Na podzim odlétají na jih, kde mají svá zimoviště.

Převažující složkou v potravě volavky popelavé jsou ryby různé velikosti, požírá však také obojživelníky, měkkýše, hmyz a jiné bezobratlé, malé ptáky a savce, často plení i hnízda vodních ptáků. Podobně jako ostatní druhy volavek má svou speciální taktiku lovu.

Volavka popelavá hnízdí většinou ve skupinách, které mohou být ve vhodných podmínkách i velmi početné. Hnízdo, které mívá v průměru téměř půl metru, staví v korunách vysokých stromů. Jeho základním stavebním materiálem jsou větve, zevnitř ho poté většinou vystýlá trávou. Ačkoli se sháněním stavebního materiálu většinově zabývá samec, hnízdo jako takové staví zejména samice. Ve střední Evropě hnízdí v rozmezí od února do srpna, ročně přitom mívá jen jednu snůšku po 3 - 5 (nejčastěji 4) zelenavých, 6 - 4,3 cm velkých vejcích, na kterých sedí střídavě oba rodiče po dobu 25 - 26 dnů.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Z mysliveckého hlediska nepůsobí volavka výraznější škody. Velice citelné škody však může působit rybářům především na plůdkových a výtažních rybnících. Volavku popelavou nelze ze zákona lovit. Příslušné správní orgány však mohou povolit výjimku (např. regulovaný odstřel z důvodu snížení početnosti populace).

Volavka popelavá a rybářství

V posledních letech narůstající populace rybožravého predátora volavky popelavé (Ardea cinerea) je důvodem k nevraživým reakcím rybářů. Odchylný postup podle § 5b zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění (dále ZOPK), lze stanovit jedině tehdy, pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení, z důvodu prevence závažných škod v rybářství nebo za účelem ochrany volně žijících živočichů. Pokud je žádost o odchylný postup podána z důvodu prevence závažných škod v rybářství, je nutné vyhodnotit, zda vůbec ke vzniku závažné škody může dojít.

Při opatřování podkladů je proto nutné vzít v potaz základní údaje o potravním chování, biologii a ekologii volavky popelavé. Návrh metodického pokynu neopomenul fakt, že potrava volavky popelavé je sice výhradně živočišná, není však složena pouze z ryb, ale též z drobných savců, obojživelníků, plazů, ptáků, hmyzu a dalších bezobratlých. Poměrné zastoupení jednotlivých složek potravy se liší v závislosti na lokalitě, ročním období, stavu vody a dostupnosti potravy. Denní spotřeba potravy je udávána v rozmezí 330-500 g, podle některých zdrojů až 700 g (Hudec et al.1994).

Přestože je potrava ptáků místně a časově variabilní, lze některá zjištěná a publikovaná fakta zevšeobecnit. Běžně je v potravě dospělých jedinců zastoupen značný podíl drobných savců. Uvádí se dvakrát více kusů savců než ryb, přičemž z hlediska hmotnosti je podíl obou hlavních složek potravy přibližně vyrovnaný. Naopak potrava mláďat je složena většinou z ryb, protože jsou pro ně pravděpodobně lépe stravitelné (Hůlka 2006). Volavky dávají často přednost rybám uhynulým a rybám ve špatné kondici před zdravými (na ulovení zdravé ryby musí volavka vydat mnohem více energie; Dorr et al.1998).

V návrhu metodického pokynu je zohledněna morfologie rybníka, zvláštního rybochovného zařízení či toku (v rozsahu podle žádosti). Vzhledem k lovecké strategii volavky popelavé, kterou je brodění a číhání na kořist, nejsou její přítomností ohroženy hluboké rybníky, rybochovná zařízení a úseky toků se strmým sklonem břehů a dna. Z uvedených poznatků vyplývá, že obecně může volavka popelavá při početnějším výskytu způsobit značné škody na plůdkových výtažnících, výtažnících a chovných pstruhových tocích.

Čtěte také: Pracovní rizika

Právě zde by mohlo dojít až ke vzniku závažné škody, volavka tu totiž má díky malé hloubce vody jednoduchý přístup k potravě, která jí vyhovuje i z hlediska její velikosti. Menší škody působí na násadových a hlavních rybnících s chovem kapra. U doplňkových druhů je vliv predace patrný především v chovu lína, štiky, lososovitých ryb a lipana. K nejintenzivnějšímu predačnímu tlaku dochází na drobných tocích, v mělkých rybničních okrajích a na nezamrzajících částech nádrží a toků.

Na otázku, jak stanovit závažnou škodu a jak velká je vlastně závažná škoda, nejsou schopni přesně odpovědět ani odborníci z řad ekonomů a právníků zabývajících se životním prostředím, oceňovatelé přírodních zdrojů, ani soudní znalci v oblasti rybářství. Pojem závažná škoda je sice použit v ZOPK, ale v české legislativě neexistuje jeho bližší vysvětlení. Oslovení odborníci se shodli, že se jedná o velmi relativní a velmi subjektivní pojem, který je těžko uchopitelný a musí se posuzovat případ od případu.

Z toho důvodu lze o závažné škodě uvažovat pouze v případě, že zraněné/zkonzumované množství ryb významně převyšuje průměrné meziroční ztráty. Toto procento lze však stanovit až při výlovu. Podle typu poranění u ryb je možné určit, zda predátorem byla opravdu volavka (ryby, které uniknou ze zobáku volavky popelavé, mají po obou stranách těla různě velké pohmožděniny a šrámy nebo poškozený šupinový pokryv těla, ale na rozdíl od kormorána volavka neproniká zobákem do svaloviny; Kortan a Adámek 2010).

Ochrana volně žijících živočichů

Odchylný postup lze stanovit rovněž za účelem ochrany volně žijících živočichů. Při úvaze, zda organismy ve vodách jsou volně žijícími živočichy, se vychází z ust. § 3 odst. 1 písm. d) ZOPK (volně žijícím živočichem je jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody). Jsou jimi tedy přirozeně se rozmnožující ryby, obojživelníci a vodní bezobratlí.

Vzhledem k širokému potravnímu spektru volavky popelavé je její predační vliv na volně žijící živočichy značně obtížné prokázat a následně kvantifikovat. V případě hodnocení žádosti zdůvodněné ochranou živočichů je nezbytně nutné velmi podrobně a důkladně prošetřit podklady žádosti a skutečnosti shromážděné v průběhu správního řízení. V praxi budou případy, kdy by bylo možné odchylný postup z tohoto důvodu povolit, velmi ojedinělé.

Při posuzování podkladů se bere v úvahu složení rybího společenstva, zda se jedná svým složením a denzitou o přírodě blízké rybí společenstvo významné z hlediska ochrany přírody se zastoupením druhů vzácných a zvláště chráněných a zda by bylo schopno se samovolně udržet v přírodních podmínkách. Z hlediska ochrany přírody vnímáme jako zásadní ochranu rybích společenstev s významným zastoupením původních (autochtonních) druhů ryb v příslušném rybím pásmu (Adámek et al.1997), které jsou součástí vodního ekosystému bez záměrné činnosti člověka, dále úseků vodních toků a vodních ploch, kde se hospodaří extenzivním způsobem a zásahy do rybích společenstev jsou minimální, a částí, které jsou svým charakterem přírodě blízké.

V obou případech by měly být při hodnocení důkazů identifikovány rovněž lokality, kde by povolený odstřel a vyrušování volavek mohlo způsobit negativní ovlivnění jiných zájmů ochrany přírody. Jedná se zejména o lokality s významnými zimovišti vodních ptáků a o zimoviště zvláště chráněných druhů, které by mohly být z důvodu nadměrného rušení ohroženy. Je třeba vyloučit plašení a odstřel v maloplošných zvláště chráněných územích, kde by mohlo dojít k ohrožení předmětu ochrany. Takové úseky je možné např. v rámci podmínek rozhodnutí z povolení vyjmout.

Možnosti řešení a metodický pokyn

Součástí návrhu metodického pokynu je přehled opatření používaných k zabránění a omezení škody způsobené volavkou popelavou na rybách, jejich účinnost a omezení. Mezi technická opatření se řadí mj. ploty, sítě či elektrické ohradníky. Obecně se jedná o účinné prostředky, ale jejich použitelnost se z ekonomických a rea­lizačních důvodů omezuje na malé rybníky a rybochovná zařízení.

Další typ opatření spočívá v záměrné změně složení rybí obsádky (buffer species - společně s cílovými druhy ryb jsou vysazovány některé druhy méně hodnotných, plevelných ryb ve velikosti vyhovující nárokům volavek), udržování takové hloubky v okrajových částech vodní plochy, která volavce ztíží přístup, používání neplovoucího krmení, pravidelné pochůzky či přítomnost vycvičeného psa ve vymezeném prostoru. Jedná se o metody, které dosahují pozitivních výsledků, ale jejich použitelnost je značně omezená na větších a nepřehledných plochách a rybničních soustavách.

tags: #volavka #popelavá #ohrožení #populace

Oblíbené příspěvky:

• Rozdíly ve stavech vod ČR
• Problémy s vodou na Zemi: Podrobný přehled
• Potápěči uklízeli Jadran
• Mosazný koš Blomus TUBO 3l
• Jak na plevel bez chemie