Vrabec polní: Zajímavosti o nenápadném ptáku

Jaro začalo a příroda se opět rozezněla ptačím zpěvem. Každoročně 1. dubna slavíme Mezinárodní den ptactva. To je jen několik málo ptačích „zpěváků“, které lze právě teď poslouchat. Choďte do přírody a užívejte si jaro.

V České republice žijí dva druhy vrabců - vrabec domácí (Passer domesticus) a vrabec polní (Passer montanus). Vrabec polní je všeobecně dobře známý druh žijící v těsné blízkosti lidí, jak už naznačuje jeho druhové jméno. Ale stejně jako on, i vrabec polní žije v hejnech. Celou hlavu má hnědou a na líci výraznou černou skvrnu, čímž se liší od vrabce domácího. Najdeme ho v lesích a v blízkosti polí. Vyskytuje se i kolem domů a zahrad jako vrabec domácí.

Vzhled a charakteristika

Samec má šedé temeno a černou skvrnu pod bradou. Samička je zbarvená méně výrazně. Vrabec polní dosahuje délky těla 14 centimetrů. Dospělý jedinec váží 20 - 24 gramů. Rozpětí křídel se pohybuje u tohoto druhu kolem 21 centimetrů.

Vrabec polní (Passer montanus) je menší a štíhlejší než vrabec domácí. Na rozdíl od vrabce domácího (Passer domesticus) je vrabec polní (Passer montanus) poněkud menší, štíhlejší a také se odlišuje zabarvením. Nejnápadnější je u něho především kaštanově hnědé temeno hlavy. Obě pohlaví vypadají stejně, mají hnědý vršek hlavy a černou skvrnu na lících. Na bílých tvářích má výraznou černou skvrnu a kolem krku úzký bílý obojek. Vrabec polní je dobře k rozeznání. Má celou hlavu sytě čokoládově hnědou, tváře bílé a na nich sytě černou okrouhlou skvrnu.

Naproti tomu je u vrabce domácího patrný pohlavní dimorfismus (rozdíl mezi samci a samicemi). Samičky jsou decentně šedohnědé, samečci časně zjara získávají kontrastní šat v kombinaci hnědé, šedé a bílé. Na jaře je u samců vrabce domácího nápadné i šedé temeno. V podzimním období (září-říjen) jsou však podobně jako samice zbarveni nevýrazně - zdobí je jen malá černá skvrna pod zobákem, která je výraznější právě na jaře. V tuto dobu zasahuje zpod zobáku až na hruď.

Čtěte také: Ohrožení vrabci

Skvrna vznikne odlomením koncové části krycích per, které přes zimu měly šedohnědou barvu a sytou čerň na hrudi překrývaly. Nejedná se tedy o přepelichání v pravém slova smyslu. Výjimečně se mezi vrabci domácími vyskytnou úplně černí (melanismus), žlutí (leucismus) nebo bílí jedinci. Posledně jmenovaní se vyskytují nejčastěji, přičemž nejde o albinismus, ale mutaci. Bílí jedinci totiž mají vždy pigmentovanou duhovku a zobák. Ornitolog Jiří Baum zmiňuje výskyt těchto mutantů v pražské Tróji ve 30. letech 20. století. Popisuje je jako zajímavé, avšak nikoliv neobvyklé.

Rozšíření a stanoviště

Je šedohnědý. Životní prostředí obou druhů je odlišné, přestože se na mnoha místech mohou potkat. Životní prostředí vrabce polního se dá popsat jako otevřená, kulturní krajina, staré aleje podél silnic, polní sady nebo křoviny, zahrady, všude tam, kde se současně dá najít nějaká dutina, kde by tito ptáci mohli postavit svoje hnízdo.

Vrabec polní má velice širokou oblast výskytu, od Irska na západě přes celou Evropu a střední Asii až do Japonska a Indonésie. Vrabec polní má asi tak stejně velký areál rozšíření, tedy co do velikosti plochy, jako vrabec domácí. Mluví se o palearktickém rozšíření. V okrajových částech se ovšem jejich rozšíření liší, když v centrálních částech Evropy a Asie se překrývá. V jihovýchodní Asii však rozšíření vrabce polního přesahuje až do orientální oblasti. Na západní straně nedosahuje rozšíření vrabce polního tolik na sever jako u domácího. Nežije v severním Norsku a Švédsku a ani ve Finsku.

Jak už napovídá druhové jméno, vrabec polní obývá především zemědělskou krajinu s křovinatými remízky, sady a světlými lesíky, sídlí ve vesnicích a na periferiích měst, zejména v blízkosti objektů se živočišnou výrobou. Nejhojněji je zastoupen v nížinách až pahorkatinách, do hor nevystupuje tak vysoko jako vrabec domácí. Vrabce polního ale málokdy potkáme v centrech měst, častý je ve vesnicích nebo na periferiích, zahradách, křovinatých stráních či světlých listnatých lesích.

Způsob života a hnízdění

Na podzim tvoří velká hejna. Tento pták z čeledi vrabcovitých hnízdí v koloniích nebo jednotlivě v budkách. Hnízdo je nepořádná, ale teplá hromada ze stébel a peří s postranním vchodem. Někdy jsou do něj zastrkány květy.

Čtěte také: Ohrožený druh vrabec domácí

Párek vrabců polních používá často po celý život tutéž dutinu, jeden sameček může ale též žít s několika samičkami a po řadě krmit mláďata ve více hnízdech. Mívá většinou dvě snůšky s 5 až 6 vajíčky od dubna do června, na vejcích sedí 12 až 14 dní, mláďata zůstávají v hnízdě též 12 až 14 dní. Vrabci polní začínají hnízdit někdy okolo poloviny dubna. Ne ovšem všechny páry ve stejnou chvíli. První mláďata začínají z hnízd vyletovat někdy před polovinou května. Jednotlivé páry mohou hnízdit až třikrát za sezonu, takže poslední mláďata mohou vyletovat z hnízd až začátkem srpna. Tou dobou se vrabci polní shlukují v hejna, která můžeme pozorovat na místech příhodných zdrojů potravy.

Jeho společenský živost je určitě jiný než u vrabců domácích. Jestliže dříve byli vrabci domácí schopní postavit si volně takzvaná stromová hnízda, o vrabcích polních jsem o tom nikdy neslyšel. Vrabec polní je schopný vměstnat se i do malého prostoru, třeba do drenážní trubky o průměru deseti centimetrů. Pokud je prostor pro hnízdo velký, třeba v budce pro špačky, zastaví jej suchou trávou, mechem a všemožným peřím tak, že shora do hnízda nevidíte.

Potrava

Vrabec polní se živí hmyzem, kterým převážně krmí mláďata. Potrava: Stravovací zvyky obou vrabčích druhů jsou podobné. Celoročně se živí semeny plevelů a kulturních plodin, přiživují se společně s drůbeží a na zemi, z listů keřů a stromů sbírají bezobratlé.

Vrabec polní je klasický semenožravec, který semena vylupuje ze slupky před jejich pozřením. Literatura uvádí, že jeho potrava je převážně rostlinná a vcelku shodná s potravou vrabce domácího. Častěji než u vrabce domácího se objevuje živočišná složka. Mláďata krmí vrabec polní hmyzem, který jim přináší usmrcený v zobáku.

Ohrožení a ochrana

Pamětníci potvrdí, že ještě před třiceti lety vrabci švitořili a poskakovali téměř všude. V současnosti ovšem viditelně ustupují z pozic. Vrabec domácí byl jedním z nejúspěšnějších ptačích druhů, který spolu s lidmi prožil rozkvět svého rodu (Passer). Na začátku třetího tisíciletí však ztratil početnostní převahu a existují už i místa, kde se nevyskytuje vůbec. Je známo, že ptáci jsou indikátorem kvality života. Můžeme tedy říct, že nepříznivý osud vrabců je zrcadlem života nás samých.

Čtěte také: Jak se rozmnožují křečci?

Spolu s mizením vhodných úkrytů, hnízdních příležitostí a snížením potravní nabídky se významně zhoršily životní podmínky vrabců. Hnízdící vrabci domácí sbírají potravu v nejbližším okolí hnízda, ale na venkově ubývá volných chovů drůbeže a dalších domácích zvířat, takže vrabcům mizí možnost přikrmování se během tuhých zim. Vesnice se vylidňují nebo se proměňují. Venkovská stavení jsou přestavována na moderní domy.

I zahrady, stejně jako ostrůvky městské zeleně, jsou často přeměňovány na biologicky sterilní prostředí: chybí neupravené keře se spodní proschlou částí, hromady větví, záhony jsou často pokryty vrstvou mulčovací kůry, z trávníků jsou odstraňovány plevely. Dnešní zemědělci navíc na podzim obvykle zaorávají strniště, která dříve v mrazivých měsících poskytovala zbytky potravy nejen vrabcům.

tags: #vrabec #polni #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Studie ROC 67 a ochrana přírody
• Poplatek za odpadové hospodářství
• Škola v Přírodě s Nanotechnologiemi
• Ekologické aspekty dieselů
• Zázračná příroda