Vrabec domácí: Informace o ohroženém druhu

Vrabec domácí (Passer domesticus) je malý pták z čeledi vrabcovití s kosmopolitním rozšířením. Dosahuje délky kolem 16 cm a hmotnosti v rozmezí 24-39,5 g. Opeření nedospělých jedinců a samic je převážně matně šedohnědých barev, samec má výrazné tmavě hnědé, černé a bílé vzorce.

Rozšíření a výskyt

Vrabec domácí má kosmopolitní typ rozšíření. Obývá všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy, a také řadu oceánských ostrovů. V Severní Americe se vyskytuje ve většině oblastí s výjimkou Aljašky a severní Kanady, v Jižní Americe chybí v severních a severovýchodních oblastech (tropické deštné lesy, Andy). Ve Střední Americe je rozšířen včetně Karibiku. V Evropě se vyskytuje prakticky všude, nicméně na Apeninském poloostrově, Krétě, Sicílii, Korsice a Sardinii vrabce domácího nahrazuje vrabec italský. V Asii areál výskytu sahá po východní Sibiř. Vrabec domácí nežije v arktickém Rusku, ve východní Číně a v částech jihovýchodní Asie.

Výskyt i rozšíření vrabce domácího je silně spojováno s činností člověka, kterého tento pták doprovázel při osidlování nových končin. Jádro původního areálu rozšíření se nachází na Středním východě. Předpokládá se, že tito předci dnešních vrabců se toulali v seminomádních skupinách a společně hledali semena. Od neolitické revoluce se však vrabec domácí začal spolu se zemědělstvím postupně rozšiřovat po celém světě coby komenzál člověka. Řadu velkých oblastí přitom osídlil až v 19. a 20. století během účelových introdukcí evropských kolonistů, kteří si chtěli zdomácnět nově osídlené území známými druhy rostlin a ptáků.

V Česku vrabec domácí hnízdí na veškerém území od nížin po vysoké hory. V drtivé většině případů hnízdí v lidských sídlištích, v jejichž blízkosti se i zdržuje. Obecně se dá říci, že v synantropním prostředí dosahuje nejvyšších hustot výskytu.

Systematika a poddruhy

Druh formálně popsal švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758 v desátém vydání svého díla Systema naturae pod binomickým jménem Fringilla domestica. Rodové jméno Passer pochází z latiny, ve které jednoduše znamená „vrabec“.

Čtěte také: Přečtěte si o vrabci polním

U vrabce domácího je rozeznáváno 12 poddruhů. Ty se dají rozdělit do dvou skupin, a sice na palearktickou skupinu reprezentovanou P. d. domesticus a orientální skupinu reprezentovanou P. d. indicus. Každá z nich zahrnuje 6 poddruhů. Poddruhy palearktické skupiny domesticus jsou větší s šedším opeřením, a obývají západní část druhového areálu, konkrétně severní Afriku, Evropu a Přední Asii. Skupina P. d.

• P. d. domesticus Linnaeus, 1758 - nominátní poddruh, nejrozšířenější ze všech poddruhů. Vyskytuje se ve většině Evropy včetně Česka přes severní Asii až po Sachalin, Kamčatku a Japonsko. Introdukován do Jižní a Severní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie, na Nový Zéland i do některých dalších lidmi obydlených lokalit.
• P. d. tingitanus (Loche, 1867) - severozápadní Afrika od Libye, přes Alžírsko až po atlantské pobřeží Maroka.

Skupina P. d. Pár indického poddruhu P. d. indicus při pářeníP. d.

• P. d. bactrianus Zarudny and Kudashev, 1916 - západní Turkmenistán a severovýchodní Írán až po západní Čínu a severozápadní Pákistán.
• P. d. parkini Whistler, 1920 - severozápadní a střední Hímálaj (od Pákistánu po jihozápadní Tibet a Sikkim). V Ladaku hnízdí až do 4500 m n. m.
• P. d. indicus Jardine and Selby, 1831 - Indický subkontinent jižně od Himálají, Šrí Lanka, západ jihovýchodní Asie, východní Írán, jihovýchod Arabského poloostrova, jižní Izrael.
• P. d. rufidorsalis C. L. Brehm, 1855 - údolí Nilu od Vádí Halfa jižně k Renku na severu jižního Súdánu a na východ Súdánu, v severní Etiopii až k pobřeží Rudého moře v Eritreji.

Popis a chování

Vrabec domácí je robustně stavěný s širokým tělem, velkou kulatou hlavou, krátkým ocasem a silným širokým zobákem. Peří bývá načepýřené a často působí poněkud neupraveně. Jedná se o jeden z větších druhů vrabců. Délka těla dosahuje typicky kolem 16 cm. Zobák je u kořene žlutý, zbytek zobáku je v létě tmavý až černý, v zimě šedý. Nohy jsou hnědé, drápy šedé, duhovka tmavě hnědá.

U různých poddruhů se vedle zmíněných rozdílů ve velikosti vyskytují relativně malé rozdíly v opeření. Následující popis je pro evropskou subsp. domesticus. Samcovo čelo a šíje jsou hnědošedé, boční strany hlavy kaštanově šedé, tváře a příuší šedobílé, brada je výrazně černá. Přes oko se táhne nevýrazný bílý proužek. Pera na horní části hřbetu jsou černá s rezavým lemováním, na spodním hřbetu jsou šedá, kostřec a svrchní ocasní krovky jsou hnědošedé. Hrdlo je černé s šedými lemy, spodina je jinak světle šedá. Malé křídelní krovky jsou svrchu rezavé, střední křídelní krovky jsou u tělní poloviny černé a poté bílé, velké křídelní krovky jsou černošedé s rezavým lemováním. Letky jsou tmavě šedé s rezavými lemy. Křídla jsou zespodu světle šedá.

Samice jsou podobné samcům, avšak nemají černé hrdlo, šíje je spíše hnědá až olivová, nadoční proužek je světlejší než u samců. Střední křídelní krovky jsou u tělní poloviny tmavohnědé a spodina je hnědošedá. Nedospělí jedinci jsou podobní samicím, avšak střední křídelní krovky jsou u tělní poloviny tmavě hnědé a poté přechází do hnědobílé.

Čtěte také: Ohrožení vrabci

Vrabec domácí je velmi společenský pták. Často zahnizďuje v méně čí více jednotných koloniích, společně hřaduje a během krmení i námluv se sdružuje do hejn. Preference krmení v hejnu je natolik silná, že může formovat hejna i s jinými druhy ptáků, se kterými společně shání potravu.

Vrabec domácí vykazuje celou řadu komfortního a sebepečujícího chování, které jsou zároveň sociálními aktivitami. S oblibou pořádá prachové a vodní koupele; v obou případech se jedná o formu čištění peří. Během prachové koupele vrabec vytvoří v jemném prachu na zemi mělkou prohlubeň, kterou brání stejnými vizuálními prvky jako při bránění potravních zdrojů.

Potrava

Vrabec domácí je potravní oportunista. V některých oblastech je komenzálem, jinde potravním konkurentem. Dospělci se nejčastěji krmí semeny obilnin (oves, pšenice, ječmen, kukuřice, čirok, proso, rýže) a plevele, avšak jsou značně přizpůsobiví místní a aktuální potravní nabídce.

Z výsledků řady studií potravních návyků vrabců vyplývá, že rostlinná složka představuje kolem 85-90 % vrabčího jídelníčku, přičemž zbývající část zabírá živočišná část. V rostlinné složce lze vypozorovat silnou preferenci k semenům obilnin, která v případě dostupnosti u venkovských populací zabírají až 75 % rostlinné složky, zbytek je doplňován semeny dostupných druhů plevele, ale i listy, pupeny a zbytky z domácností. Hlavně u urbánních vrabčích populací je nedostatek obilných semen nahrazován pečivem.

Poměr živočišné složky v jídelníčku vrabců je sezónně proměnlivý. Zatímco na jaře a v létě, kdy vrabci hnízdí a přepeřují, představuje typicky kolem 15-30 % jídelníčku, na podzim, kdy bývá dostatek obilných semen a semen jiných rostlin, to bývá pouze kolem 5 %. V zimě podíl živočišné složky klesá na minimum.

Čtěte také: Čistá a zdravá domácnost

Co se týče živočichů, dospělí vrabci nejsou příliš vybíraví a loví jakékoliv dostupné malé živočichy jako jsou malé druhy měkkýšů, korýšů, hmyzu, žížal a dokonce i obratlovců jako jsou plazi či nedospělé myši. Vrabec může kořist sbírat z povrchu země i z korun stromů, létající hmyz může lovit přímo za letu. Vrabci dovedou i vysbírávat hmyz z pavoučích sítí. V urbánním prostředí nezřídka vyzobávají hmyz zachycený na poznávacích značkách aut nebo z předních masek kamionů.

Ptáčata jsou krmena takřka výhradně bezobratlými živočichy v dospělém nebo larválním stádiu. K nejdůležitějším skupinám bezobratlých v jídelníčku ptáčat patří nosatci, mšice, rovnokřídlí a motýlí housenky.

Ohrožení a ochrana

Podobně jako v dalších evropských (i některých mimoevropských) státech, i v Česku se jeho stavy snižují. Důvodů je mnoho a jsou podobné jako v řadě dalších zemí. Patří k nim úbytek vhodných biotopů, především pak zánik neupravované městské zeleně, která poskytovala vrabcům vhodný úkryt, místo pro hřadování, vodní a prachové koupele i vhodný biotop pro hledání hmyzu v době hnízdění. Zanikly i přirozeně se formující parkové kaluže, jelikož voda je odváděna hned pryč do kanalizace, nebo zaplevelené okraje parků. Často je dokonce i trávník do parku dovezen již vzrostlý. Moderní městské parky tak představují biologicky chudá, nepřirozeně strukturovaná a intenzivně upravovaná stanoviště, kde vrabci nenacházejí vhodné hnízdní příležitosti, úkryt ani potravu.

K dalším důvodům úbytku českých vrabců patří ztráta hnízdních stanovišť, developerské projekty zastavující okraje města, zvýšený dopravní ruch, nárůst prosklených ploch aj. Svůj podíl mělo i snižování živočišné výroby a pokles počtu drůbežích malochovů. Pokles vrabců byl zaznamenán již v Praze ve 30. let 20.

Stanoviště vrabce domácího je úzce spojováno v člověkem, jeho sídly a zemědělsky obdělávanou krajinou. Nicméně nejedná se o obligátního komenzála člověka. Např. středoasijský poddruh bactrianus žije úplně mimo lidská sídla, stejně jako i některé místní populace jiných poddruhů včetně subsp. domesticus. Většina ostatních populací je však dobře adaptována na soužití s lidmi. Vrabci nezřídka hnízdí i přímo uvnitř lidských sídel, jako jsou továrny, skladiště, pivovary, železniční stanice nebo zoologické zahrady.

Vrabec domácí toleruje takřka veškeré typy habitatů s výjimkou tundry, hustého lesa, polárních oblastí a vysokohorské otevřené krajiny. I když se může vyskytovat v tropech s vysokou mírou srážek, preferuje sušší klima. Na to je patřičně adaptován vysokou tolerancí k salinnímu prostředí nebo schopností přežít bez přístupu k vodě, kterou může získávat z pouhých bobulí. Může se vyskytovat od úrovně moře, kde hledá potravu v přílivových zónách a na dunách, až po vysokohorská pohoří do 4500 m n.

Dříve běžný, všudypřítomný pták, který tvořil samozřejmou součást naší přírody, dnes v mnoha zemích mizející druh. Řeč je o vrabci. Stavy těchto ptáků se v posledních desetiletích dramaticky snižují. Kvůli úbytku vrabců organizace Nature Forever Society v roce 2010 vyhlásila 20. březen za Světový den vrabců (World Sparrow Day).

Alarmující čísla o jeho vymírání naznačují, že je možná na pokraji vyhynutí. Vrabec polní (Passer montanus) žije spíš volně v přírodě a není tak ohrožen. Naopak vrabec domácí (Passer domesticus), který se zdržuje v těsné blízkosti člověka a je na něj v podstatě odkázán, alespoň pokud jde o stravu, je vážně ohrožený.

Podle střízlivých odhadů odborníků klesl stav vrabců domácích za posledních dvacet let až o neuvěřitelných 60 procent. V rámci Evropy však nejde o výjimečný jev. Ještě horší situace je na Britských ostrovech, kde ve velkých městech jako Londýn, Edinburgh nebo Dublin vrabci domácí v podstatě vymizeli. Jejich stavy za dvacetiletí klesly až o 90 procent.

Příčiny ubývání vrabců nedovedeme spolehlivě vysvětlit. Je ale jisté, že důvodů bude víc. Nejčastějším je celkový nedostatek potravy. Ubývá ploch s plevelnou vegetací, kde vrabci s oblibou sbírají svou potravu. V zimním období potřebují vrabci obilné lány nebo pole, kam ve velkých hejnech létají a zajišťují si potravu. Zdá se, že takových obilných lánů ubývá. Vrabec také s oblibou hnízdí na různých neupravených místech domů - ve škvírách, pod střechami a podobně. Zateplováním obytných staveb takových míst ve městech i na vesnicích ubývá.

Dalším možným důvodem může být nárůst populace přirozených nepřátel vrabců - ptáků jako jsou poštolky, krahujci anebo straky a sojky. Vrabčí mláďata, která se dostanou z hnízda, mohou být pro ně snadnou kořistí. Nejnovější teorie z Velké Británie hledá dokonce souvislost mezi poklesem stavu vrabců a zavedením bezolovnatého benzínu. Při spalování tohoto ekologického benzínu se totiž uvolňuje toxická sloučenina, která hubí drobný hmyz jako například mšice. A právě takovou potravou jsou v prvních dnech života krmeni malí vrabci.

Bohužel, mnoho ne. Budoucnost vrabců není tak zcela v našich rukách, nejedná se v pravém smyslu o divoce žijící tvory, pro které bychom mohli vytvořit chráněné území. V každém případě však nemusíme být v pasivní roli. Dokrmování zrním na krmítkách, případně i nějakými jinými semeny je samozřejmě možné. Nic víc se ale dělat nedá. Vrabec domácí totiž odedávna byl, je a bude závislý na člověku. A to je pro něj špatně i dobře.

Zatím lze jen velmi těžko předvídat, zda hrozí nebezpečí, že by vrabci úplně vymizeli. Nicméně se dá očekávat ještě další snižování stavu populace tohoto ptačího druhu.

Co by vymizení tohoto ptačího druhu znamenalo? Je potřeba si uvědomit, že vrabci, jako většina zrnožravých ptáků v době rozmnožování krmí svá mláďata i sebe hmyzem. Vrabci jsou tedy schopni účinně chytat hmyz, dokonce i ten létající, který loví ve vzduchu. Sbírají housenky, i mnohé škodlivé druhy hmyzu. A tím mohou prospět.

Musíme si také uvědomit, že ptáci jsou velmi spolehlivým indikátorem kvality života. Vymírání vrabců tedy indikuje kvalitu života ve městech. Osud vrabců by se mohl stát odrazem osudu našeho.

Ochrana synantropních druhů

Ve městech se lze setkat s několika druhy vázaných na lidská obydlí (tzv. synantropní druhy).

• rorýs obecný (Apus apus) - ohrožený druh
• kavka obecná (Corvus monedula) - silně ohrožený druh
• poštolka obecná (Falco tinnunculus)
• vlaštovka obecná (Hirundo rustica) - ohrožený druh
• jiřička obecná (Delichon urbicum)
• vrabec domácí (Passer domesticus)

Specifický postup platí u poštolky obecné, jiřičky obecné, vrabce domácího a dalších druhů ptáků, kteří nejsou zařazeni mezi zvláště chráněné druhy. Tyto druhy podléhají obecné ochraně dle § 5a zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. K zásahu do jejich biotopu je nutné získat povolení k odchylnému postupu. Orgánem ochrany přírody příslušným k vydání odchylného postupu je na území ORP Sokolov Městský úřad Sokolov, odbor životního prostředí (v případě staveb podléhajících stavebnímu povolení vydáváno formou jednotného environmentálního stanoviska).

V rámci vydané výjimky či povolení odchylného postupu jsou stanoveny podmínky, za kterých je možné stavební práce realizovat (omezení termínu realizace, instalace hnízdních boxů apod.). Vzhledem ke snižujícím se možnostem hnízdění rorýse obecného je vhodné v rámci zateplování instalovat hnízdní boxy i v případě, že výskyt tohoto druhu nebyl prokázán. Ve srovnání s celkovými náklady na zateplení se jedná o zanedbatelnou částku, přínos pro zachování biotopu mnoha druhů ptáků vázaných na lidská obydlí je nezměrný.

Ochrana synantropních druhů platí nejen v rámci stavební činnosti, ale platí i pro občany a obyvatele bytových domů, kteří chtějí například odstranit hnízda jiřiček nebo vlaštovek na balkonech a oknech kvůli znečišťování fasády, oken a okolí bytového domu. Hnízda je možné odstranit pouze v době, kdy nejsou využívána k hnízdění. V hnízdním období je nutné požádat o odchylný postup, popřípadě o výjimku.

tags: #vrabec #domaci #ohrozeny #druh #informace

Oblíbené příspěvky:

• Skládka odpadu v plamenech
• Trestní odpovědnost řidiče tramvaje
• Pálava: klimatická charakteristika
• Definice ekologické újmy
• Ekologická likvidace jetele