Světová Rada Znečištění: Pohled na Globální Problém a Možná Řešení

Znečištění životního prostředí je palčivý problém, který se dotýká celého světa. Zejména znečištění plasty dosáhlo alarmující úrovně a představuje vážnou hrozbu pro ekosystémy i lidské zdraví.

Znečištění plasty: Globální problém

Novináři popisují příklady myanmarských vesnic zcela zaplavených plastovým odpadem: hromadami a celými poli sáčků, obalů, kelímků, lahví a další ušpiněné plastové hmoty na prostranství mezi domy i kolem nich, dokonce ve vodě. „Před třemi měsíci najednou začali vysypávat odpad před můj dům… Býval to obecní park,“ popsala Aye Aye Than, šedesátnice z oblasti Shwe Pyi Thar severně od Rangúnu.

Ač velká část odpadu pochází přímo z Myanmaru, mezi plastem analyzovaným novináři a experty se našly i obaly od zboží evropských společností, mimo jiné z Polska: tamější pobočky supermarketu Lidl, pivovaru Kasztelan a sýrárny Spomlek. Žádná z firem přitom do Myanmaru nevyváží - ani produkty a podle vyjádření tiskových mluvčí rozhodně ne odpad.

Vtip je ovšem v tom, že podle dostupných dat se do země značná většina importovaného plastu dostává pokoutně ze sousedního Thajska. To sice dovoz i odvoz odpadu na papíře reguluje a podřizuje poměrně přísným pravidlům, praxe je ovšem velmi děravá a trpí na notně nedostatečnou kontrolu a vymáhání norem. Místní popisují, že kolem kontejnerů se slisovaným plastem na obou stranách thajsko-myanmarské hranice funguje zavedená logistická síť, která tuny a tuny v podstatě bezúčelného materiálu pašuje, a to často s vědomím uplatitelných myanmarských pohraničníků.

V Thajsku i proto odborníci a ekologové debatují o dalším zpřísnění pravidel pro import i export. Punyathorn Jeungsmarn z organizace EARTH Thailand, s níž dlouhodobě spolupracuje česká Arnika, Frontieru ale vysvětlil, že ač je jedním ze současných problémů mimo jiné nejasná kategorizace importovaného plastu, kdy se pod formální nálepku vejde ledacos, regulace nevyřeší vše.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Přímo v Myanmaru se, jak uvádí i thajský portál Prachatai, lidé často bojí ozvat. Zemi od roku 2021 vládne vojenská junta, která si nebere servítky s pronásledováním opozice či drastickým omezováním internetu. Rozsáhlé části území se navíc nachází ve stavu faktické občanské války mezi opozičními silami a armádou. Vysypáním tun plastu nic netušícímu člověku za domem navíc příběh jen začíná. Rozseknout nerudovskou otázku „kam s ním“ je totiž pro místní nejen krajně obtížné, ale i potenciálně nebezpečné.

Toxické látky v plastech a jejich dopady

Do různých plastových materiálů, kolik jich jen člověk vyrábí, se přidává celkem přes 13 tisíc různých chemických přísad. Těchto látek, mezi které lze zařadit i ty perzistentní (tedy dlouhodobě přetrvávající a takřka nerozkladné) či úžeji třeba různé zpomalovače hoření, se nejen prakticky nedá zbavit, ale v plastu se přenášejí i skrze recyklaci.

Hrozí, že u exponovaných lidí přispívají ke vzniku rakoviny a narušují mimo jiné hormonální i imunitní systém. Celou řadu takových jedů a asi-jedů obsahuje například PVC. Se vzniklou míchanicí všeho možného ovšem těžko něco dělat. Lidé ze zamořených vesnic se tak odpadků zbavují, jak jen jde.

Ač je takové nakládání s odpadem, k jakému jsou donuceni lidé v Myanmaru, samozřejmě obzvlášť rizikové, s toxickými látkami v plastech se zachází lehkovážně po celém světě - jen je to tím absurdnější, že nás k tomu nenutí zoufalé okolnosti. Látky užívané jako zpomalovače hoření (jako je například tetrabrombisfenol A) a nechtěné produkty spalování odpadu, obsahující bromované látky, jako např. bromované dioxiny (PBDD/F), jež mimo jiné narušují neurologický vývoj a fungování štítné žlázy dětí, výzkumníci našli třeba v různých plastových rukojetích, ale i čelenkách, ba dokonce hračkách.

Mezi ty patří vůbec nejtoxičtější předmět z celého mezinárodního souboru: v Česku prodávaná skládací kostka s Krtečkem.

Čtěte také: Co potřebujete vědět o znečištění vody

Mezinárodní snahy o řešení

Všechny znepokojivé informace mají společnou mezinárodní netečnost k zahlcování životního prostředí plastem: ať už v podobě hromad odpadu pochybně odvážených do zemí globálního Jihu, kde se lidé mohou jen obtížně hájit, či ještě zákeřněji prostřednictvím toxinů ve výrobcích ze „správně“ využitého, recyklovaného materiálu.

Vrátíme-li se do jihovýchodní Asie, sem se pozornost vývozců odpadu obrátila po roce 2017, kdy přestala zahraniční - tedy zhusta americké a evropské odpadky - přijímat Čína. Ta dříve stála za skoro polovinou světového importu vyhozeného plastu. Nicméně kvalita materiálu se průběžně snižovala, zatímco ekologické následky v podobě nevyhnutelného znečištění ovzduší a vody rostly.

I v daném regionu samozřejmě platí mezinárodní závazky, které by měly proudy odpadků významně regulovat. Thajsko, sloužící jako překladiště pro Myanmar, v červnu ratifikovalo dodatek Basilejské úmluvy, ve zkratce zakazující vývoz nebezpečných látek - včetně rizikového plastu - z globálního Severu do rozvojových zemí. Jak ale popisuje investigace myanmarského Frontieru, basilejské regulace se zkrátka porušují.

Jim Puckett, výkonný ředitel Basilejské akční sítě, jež plnění pravidel sleduje, přímo viní vlády, pro něž je zkrátka nejpohodlnější a nejvýnosnější vývoz tisíců tun plastu ignorovat.

Evropská unie v polovině listopadu našla politickou shodu rozvinout dřívější zákaz vývozu nepoužitelného plastového odpadu novým opatřením. To má zakázat veškerý export plastu do zemí mimo společenství rozvinutých zemí OECD. Po pět let mají trvat jen možné výjimky tam, kde se podaří splnit podmínky, jež mají zaručit, že plast neskončí někde jen tak nasypaný.

Čtěte také: Více o klimatických změnách

Široká aliance nevládních organizací a občanů napříč Evropskou unií, Rethink plastic, označuje dosavadní evropskou praxi vyloženě za „odpadový kolonialismus“. A podotýká, že jen za rok 2022 vyvezla EU před milion tun plastového odpadu do zemí, kde je nakládání s ním přinejmenším pochybné: skládkuje se, spaluje či skrytě převáží jako ve shora popsaném případě.

I přes nové regulace je tedy velmi otevřenou otázkou, zda pod hromadami odpadu neskončí i další myanmarské (nebo jiné) vsi. Ať již kvůli nezápadním, vnitroasijským exportům odpadu, trvajícímu porušování pravidel či zkrátka tomu, že celosvětově se produkce plastu v prvních dvou dekádách jednadvacátého století zdvojnásobila a totéž se může zopakovat do roku 2050. Přičemž již nyní se z něj podle údajů OSN zrecykluje jen zhruba 9 procent.

Mezinárodní plastová úmluva

Obojí by mohla na úrovni OSN řešit takzvaná Mezinárodní plastová úmluva - či slovy jejího prozatímního návrhu „mezinárodní, právně závazný nástroj proti plastovému znečištění, včetně toho v mořském prostředí“ -, na jejíž podobě se jednací výbor Spojených národů plánuje shodnout do konce příštího roku. Jenže i po třetím kole vyjednávání jsou výsledky nejednoznačné.

Pokrok zůstává velmi pomalý, a i když existuje určitá obecná shoda na nutnosti řešit toxické chemikálie, naftařské velmoci a velcí výrobci tlačí proti zpomalení výroby plastů, respektive proti skutečným regulacím jako takovým. Delegáti se znovu sejdou v dubnu.

Především zástupci zemí globálního Jihu, kterých se zahlcení plastem dotýká nejvíce, a k nadprodukci dlouhodobě kritické nevládní a expertní organizace se rozhodně nevzdávají. Ozývají se i další hlasy volající po konkrétních změnách. Například v rámci Evropské unie řada nevládních organizací žádá celounijní odklon od výše zmíněného, celé spektrum nebezpečných přísad obsahujícího PVC.

Co můžeme dělat?

Arnika také vydala výzvu Budoucnost bez plastů, kterou může kdokoli podpořit podpisem. Aby se svět neutopil v plastu, nestačí totiž apelovat na řadového spotřebitele. Je třeba cílit na ty, kteří nadprodukci - a v důsledku tedy zamoření jak odpadem, tak mikroplasty a toxiny - na systémové rovině udržují: vlády a korporace.

Mezinárodní plastová úmluva i nastavení národních či nadnárodních pravidel musí skutečně řešit jak nadprodukci polymerů, tak se postavit čelem k chemickému koktejlu od stabilizátorů PVC po zpomalovače hoření.

Je třeba cílit na ty, kteří nadprodukci - a v důsledku tedy zamoření jak odpadem, tak mikroplasty a toxiny - na systémové rovině udržují: vlády a korporace.

tags: #vtip #světová #rada #znečištění

Oblíbené příspěvky:

• Vše o bezobalovém nakupování ovoce a zeleniny
• Nelegální skládka Vyškov
• Postupy likvidace bioodpadu
• Koše na tříděný odpad z Lidlu – recenze
• Jak chránit kůži před přírodními riziky