Dítě se učí a uplatňuje získané zkušenosti v praktických situacích. Má základní poznatky o světě lidí, techniky a přírody, které dítě obklopují. Ví, že není jedno, v jakém prostředí žije. Uvědomuje si, že jej ovlivňuje i svým chováním. Chápe, že změny způsobené lidskou činností, mohou prostředí chránit a zlepšovat, ale také poškozovat a ničit. Rozvoj těchto kompetencí: k učení, k řešení problémů, občanská.
Děti samy dokážou posoudit, co je hezké a co ne. Využijeme této schopnosti a necháme je zhodnotit, které předměty jsou ještě hezké a které už ne a jsou nefunkční. Bylo by možné z nich vyrobit něco nového? Necháme děti rozvinout jejich fantazii.
Různé druhy odpadků nebo jejich obrázky (karton od mléka, karton z džusu, plastová lahev, kelímky od jogurtů, igelitová taška, staré noviny, letáky, můžeme přidat i ubrousek či papírový kapesník (pozor, ty jsou již recyklované a patří do směsného odpadu, i když jsou papírové!), sáček s čajem, listy z kedlubny, skleněná lahev, rozbitý hrneček nebo květináč; pokud máme chytré děti, můžeme přidat i krabičku „prošlých“ léků (např. B komplex, C vitamín - aby to nebylo pro děti nebezpečné), starou baterii či prasklou žárovku. To jsou věci, pro které máme speciální místa sběru. K tomuto metodickému listu je pracovní list T6A.
Po úvodní básničce vysypeme na zem přinesené „odpadky“. Popovídáme si s dětmi o jejich množství v každodenním životě a nutnosti jejich třídění. Potom si vezmeme pracovní list a zopakujeme si, co jsme si zapamatovali. Vybarvíme popelnice správnou barvou a rozstřiháme odpadky. Podařilo se nám to správně roztřídit? Bio odpad můžeme dětem přiblížit „babiččiným kompostem“. Není důležité, aby si děti zapamatovaly názvy, ale co kam patří a proč je důležité odpad třídit. Pozor, v některých krajích jsou popelnice nahrazeny pytli (např. na tetrapaky, v pracovním listě označeném jako kartony). Kontrolu provedeme společně.
Básnička
Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad
Chodíme My vám povíme, kudy chodíme: chodíme polem, koukáme kolem. Chodíme sadem předem i zadem. Chodíme spolu nahoru - dolů.
Pracovní list - Třídíme odpad
Kelímky od jogurtu použijeme jako slalomové tyčky a děti mezi nimi kličkují. Hru můžeme ztížit, když dětem dáme míč a ten musí slalomovou dráhu prohnat (nohou, hokejkou…). Další variantou je skákání přes kelímky.
Každé dítě běhá od kelímku označeného 1 ke kelímku 2, 3, 4, 5 a nakonec 6. Žádný nesmí povalit. (Když se mu to přece jen stane, musí jej, stojíc na jedné noze, zase vrátit na místo.) Můžeme měnit způsob běhu (pozadu, lézt jako rak, běžet po špičkách, lézt po čtyřech…). Můžeme také měnit pořadí kelímků (od 6 k jedničce, lichá čísla, sudá čísla…). Děti také mohou utvořit dvojice. Jeden z dvojice bude mít zavázané oči a druhý jej opatrně povede drahou. Potom si děti role vymění. Na závěr je dobré si povědět, co jim bylo příjemnější - vést kamaráda a mít za něj odpovědnost; nebo se nechat vést?
Skleněnou lahev položte na podlahu, ne na dlaždice - hrozilo by nebezpečí jejího rozbití. Dítě se na ni postaví nejprve s naší pomocí. Potom se pomalu pustí a zkusí stát samo. Nakonec se ti nejšikovnější mohou zkusit houpat - s jednou nohou na hrdle, druhou na těle lahve opatrně balancuje a houpe se přes „břicho“ lahve. Podklad nesmí být klouzavý (nebojte se, lahev vydrží i tlak dospělého člověka)!
Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?
Já jsem moc zvědavý mraveneček, takže vám často nakukuji např. do kuchyně. Tak jsem si všiml, že vám z každého jídla při vaření zbývají nějaké odpadky. Často končí v černé popelnici směsného odpadu. A přitom se dají hodně vytřídit a některé dokonce znovu využít! Všechny vytříděné odpady jsou odvezeny do továren k dalšímu zpracování (ze skleněných střepů vyrobí nové sklenice a lahve, z plastů vzniknou různé trubky, ze starého papíru vznikne třeba toaletní papír, obálky nebo papírové tašky. Z nápojových kartonů z mlíčka nebo džusíků budete mít třeba ve škole vyrobenou lavici na psaní. A co teprve slupky z brambor, listy ředkviček a kedluben a slupky od banánů!? To je teprve paráda pro žížalky i jiné živočichy, kteří si na nich pochutnají, až vznikne úrodná půda výborná pro kytičky a jiné rostlinky. Tak nebuďte popletové a pojďme si popovídat, co kam patří.
Ujistěte se, zda si děti pamatují, jaké barvy mají různé druhy popelnic. Pokud se i přesto objeví „barevná chyba“ při vypracovávání pracovního listu, dítě nekritizujte, ale jeho chybu mu objasněte a správné vybarvení popelnic náležitě pochvalte. Balancování na lahvi opravdu ponechte jen těm nejšikovnějším, zamezíte tak zbytečným úrazům.
Básnička o igelitu
S igelitem neplýtvej, (stoj, ruce i hlava ukazují „NE“) radši svoji tašku měj. (ukazujeme na sebe) Můžeš si ji uložit, (dřepy) když chceš tady dlouho žít. (ukazujeme na sebe)
V malém obchodě byla jedna obyčejná plastová láhev s mlékem. Už nějakou dobu se těšila, jak si ji někdo koupí a vypije ji. Byla totiž zvědavá, co bude dál, až z ní mléko zmizí. Jednou přistoupila k regálu mladá maminka s copatou holčičkou a koupily ji. Druhý den ráno si celá rodina sedla ke stolu a maminka udělala z mléka kakao. Prázdná plastová láhev s napětím čekala, co ji čeká. Nestalo se však nic, co by ji potěšilo. Skončila v koši mezi slupkami brambor a střepy z rozbitého talíře.
Čtěte také: Jak vybrat koš do dětského pokoje?
Střepy láhev moc píchaly a slupky z brambor se smály a poštuchovaly ji: „Tak ahoj, vítej mezi námi, jak se těšíš na skládku?“ Ale ona o skládce ještě nikdy neslyšela, a když se dozvěděla, že je to jen velká hromada odpadků a špíny, chtělo se jí brečet. „Ale to nechci! Myslela jsem si, že můžu být ještě na něco užitečná, ale asi jsem se spletla,“ vzlykala.
Když večer tatínek vynášel koš do popelnice, sebrala nešťastná láhev všechny síly a vyskočila ven. Jenže tatínek si toho ani nevšiml, protože spěchal na hokej. Venku bylo ošklivo, pršelo a foukal vítr, který odnesl naši láhev přímo k popelnici, kde měla skončit. „To je můj konec,“ zavzlykala a nakonec usnula.
Ráno ji vzbudil veliký rámus. Bylo to popelářské auto. Muž, který k němu popelnici koulel, se sehnul a chtěl láhev do popelnice také hodit. „Kdepak pane, to se nedělá,“ vykřikl malý kluk, co šel právě kolem. „ Na plasty jsou přece žluté kontejnery, to byste měl vědět,“ řekl, vzal ji a hodil do nedalekého žlutého kontejneru. Teď se láhev ocitla mezi ostatními plastovými odpadky a potkala tu i pár známých z obchodu. „Jenže co se s námi bude dít dál?“ zeptala se váhavě. „Teď nás odvezou do továrny a zpracují nás na další použití. Bude z nás měkká náplň do bund, aby bylo dětem v zimě venku teploučko. Také třeba chundelatá zvířátka, se kterými se mazlí všechny holčičky i kluci, když je jim smutno.“ „Vážně?
Ukliď přírodu. Připrav si gumové rukavice, pytel na odpadky a vydej se na procházku do přírody. Rozhlédni se, kolik je na zemi odpadků, které tam nepatří.
tags: #vybarvi #odpadky #správnou #barvou #kontejneru #pracovní