Vyhlášení stavu klimatické nouze univerzitou: Co to znamená?

Třicet let od sametové revoluce se opět nacházíme v situaci, kdy potřebujeme zásadní obrat ve směřování naší společnosti. V době postupující klimatické krize je třeba začít urychleně jednat a ne jen nečinně přihlížet postupujícímu hroucení ekosystémů, bez kterých není existence organizovaného lidského společenství možná.

Klimatická změna není jenom pesimistický scénář budoucnosti, probíhá teď a její následky - sucho, ničivé povodně, extrémní výkyvy počasí - denně po celém světě pociťují miliony lidí. Nyní se rozhoduje o tom, zda se podaří globální oteplení udržet pod hranicí 1,5 C, jejíž překročení by podle nejnovějších vědeckých poznatků mohlo znamenat nezvratné změny klimatu. Každá další setina stupně globálního oteplení s sebou přináší další porušování lidských práv. K odvrácení katastrofy potřebujeme sociálně spravedlivé systémové změny.

Stejně jako studenti v listopadu 1989 i my odmítáme beznaděj. A stejně jako oni považujeme i my dnes otázky zachování životního prostředí za zásadní. I když ani jim, ani nám současní politici nenaslouchají. Naši političtí představitelé odmítají dodržovat svoje sliby a emise skleníkových plynů tak dále rostou.

Považujeme také za nutné, aby univerzity nestály stranou a jen nepřihlížely, ale naopak převzaly aktivnější roli, usilovaly o to být mostem mezi vědeckým poznáním a celou společností, šly příkladem a měnily své fungování. Univerzity by měly přiznat problému klimatické změny prioritu vyhlášením stavu klimatické nouze.

Co to vlastně znamená, když univerzita vyhlásí stav klimatické nouze? A co to znamená spojení "klimatický uprchlík"?

Čtěte také: Dopady klimatické změny v Česku

Co je to klimatická nouze?

Výraz "Climate Emergency" má původ v Austrálii a do roku 2018 "stav nouze" (německy Klimanotstand) vyhlásilo přes tisíc obcí a měst po světě, několik kantonů ve Švýcarsku a dva celé státy - Irsko a Británie. Znamená asi tolik: Klimatické změny hrozí do poloviny století způsobit nevratné změny, naše dosavadní opatření proti nim nejsou dostatečná a jiný název než "nouze" nás k větší aktivitě nepobízí.

Většina rezolucí o klimatické nouzi zůstává v obecné rovině. Zastupitelstvo se vyhlášením zároveň zavazuje, že v nejbližší době přijme konkrétní opatření, která odpovídají jeho kompetencím. Praha 7 zatím mluví hlavně o stromech, zákazu plastů na jedno použití, elektromobilech a zelených střechách novostaveb.

Zastupitelstva se většinou zavážou, že budou při výběrových řízeních přihlížet na ekologickou udržitelnost projektů. Pak jim zbývá ještě několik možností, jak se k omezení emisí skleníkových plynů postavit čelem ještě předtím, než je začne účinně snižovat vláda.

Instituce, která stav klimatické nouze vyhlásí, tímto sděluje občanům, že hrozbu bere vážně a pracuje na strategiích, jak ve svém regionu účinně snížit emise skleníkových plynů, spotřebu energie i degeneraci krajiny.

Česká specifika

Česko se podle výzkumu Masarykovy univerzity v Brně vyznačuje několika specifiky, která podobné aktivity tlumí. Změnou klimatu jsou znepokojeni podobně jako jejich sousedé, avšak za prioritní problém považují sucho, emise skleníkových plynů je moc nevzrušují.

Čtěte také: Vyhlášení klimatické nouze ve Velké Británii

„Češi mají velmi rádi přírodu, sympatizují s její ochranou, mají k ní silný romantický až platonický vztah. Současně jsou však plni skepse, že by na neutěšeném stavu mohli sami něco výrazně změnit,“ říká spoluautor výzkumu a sociální psycholog Jan Krajhanzl. Češi očekávají aktivitu hlavně ze strany státu. Projevuje se u nich ve vyšší míře efekt "rozptylování odpovědnosti". Pokud stejný problém řeší miliony lidí, ochota přijímat vlastní odpovědnost je poměrně nízká.

Češi jsou vesměs připraveni třídit odpad a šetřit doma vodou. Vyslovují se pro omezení velkokapacitní výroby energie a potravin, avšak podpora pro změny rychle klesá po informaci, že by se to mohlo projevit na jejich peněženkách.

Podle Eurobarometru je oteplování problém číslo 1 jen pro šest procent Čechů (v Německu 14 %, v Nizozemsku 27 % a ve Švédsku 38 %). Většina spoluobčanů se nejvíc obává imaginárních teroristů.

Klimatické hnutí

S postupující klimatickou krizí se zvyšuje počet lidí, kteří se ochranou klimatu zabývají, nebo se o ní alespoň zajímají. Z vnějšího pohledu se problematika ochrany klimatu může jevit poněkud nepřehledně. Tato stránka poskytuje základní přehled aktérů, kteří se změnou klimatu a jeho ochranou zabývají. Zaměříme se přitom především na aktéry působící v Česku.

Málokteré důležité společenské změny se udály bez aktivní účasti občanské společnosti, přičemž specifickou roli hrají takzvaná sociální hnutí, tedy neformální sítě jedinců, skupin a organizací společně jednajících v zájmu dosažení důležitého společného cíle. K mobilizaci sociálních hnutí obvykle dochází v situaci, kdy politická moc selhává v ochraně veřejného zájmu a v zavádění potřebných změn. V případě prosazování ochrany klimatu se jedná o tzv. klimatické hnutí.

Čtěte také: Co znamená vyhlášení prvního stupně ohrožení terorismem?

Klimatické hnutí přitom nesestává pouze z aktivistů a neziskových organizací, jak se mnozí často domnívají. Jeho součástí je každý, komu záleží na prosazení ochrany klimatu a je ochoten pro to něco udělat. Do klimatického hnutí proto patří i běžní občané, vědci, vědkyně a další odborníci a odbornice. Můžeme do něj přiřadit i některé politiky a političky, které cíl ochrany klimatu se zbytkem klimatického hnutí sdílí a mohou proto fungovat jako důležití partneři či prostředníci v kontaktu s politickou mocí.

Jedná se o odnož environmentálního hnutí, jehož činnost je reakcí na dosud neúčinné snahy o řešení postupující změny klimatu. Netvoří jej pouze aktivisté, ale široká škála aktivních občanů, včetně mnohých vědců a odborníků.

Klimatické hnutí sestává ze široké škály různých organizací, spolků, platforem a skupin. Patří k nim jak profesionalizované neziskové organizace (např. Greenpeace či Hnutí Duha), které mají své placené zaměstnance, tak i uskupení působící zdola (tzv. grassroots, či bottom-up), která fungují na dobrovolné bázi. Organizace a uskupení se pak dále sdružují v různých platformách. V Česku je to především Klimatická koalice, která sdružuje různé aktéry českého klimatického hnutí (nikoliv však všechny - jde o formalizované členství), nebo s nimi alespoň spolupracuje (např. s hnutím Extinction Rebellion či Fridays for future, která zatím ke Klimatické koalici formálně nepatří).

Na mezinárodní a evropské úrovi pak podobnou roli hraje např. Climate Action Network, síť propojující organizace a jejich sítě napříč státy. Všichni dohromady však tvoříme jedno velké KLIMATICKÉ HNUTÍ!

Některým profesionalizovaným neziskovým organizacím bývá někdy vytýkáno, že se ve své činnosti příliš soustředí na technická řešení a vyjednávání v rámci stávajícího politického a ekonomického systému, nebo na "pouhou" osvětovou činnost, práci s veřejností a symbolické protestní akce bez zásadnějšího dopadu. Odpovědí na tuto kritiku byl v první dekádě tohoto století nástup tzv. hnutí za klimatickou spravedlnost (Climate Justice Movement), které je více zaměřené na kritiku politicko-ekonomického systému coby hlavní příčinu klimatické krize. Významnou sítí organizací prosazujících klimatickou spravedlnost je zejména Climate Justice Alliance.

Tato část hnutí pořádá radikálnější formy protestu, zejména přímé akce zaměřené proti fosilní infrastruktuře. V Česku je hlavním představitelem této odnože především hnutí Limity jsme my, v Německu např. Ende Gelände. S postupujícím časem a prohlubující se klimatickou krizí se profesionalizované neziskové organizace a radikálnější část klimatického hnutí začaly vzájemně více prolínat a ovlivňovat. Koncept klimatické spravedlnosti je dnes univerzálním pro celé klimatické hnutí.

Také mnozí členové profesionalizovaných organizací se příležitostně účastní i radikálnějších přímých akcí. Nadále však neexistuje konsensus na tom, jakým způsobem by klimatické spravedlnosti mělo být dosaženo - zda je kupř. slučitelná s kapitalismem, či zda má nějaký smysl o ní vyjednávat s představiteli stávající politické moci.

V roce 2016 se dále objevilo také hnutí Extinction Rebellion - známé též pod zkratkou XR (v Česku Rebelie proti vyhynutí), jehož vznik byl podnícen potřebou hledání nových strategií k dosažení radikálních změn nutných pro účinnou ochranu klimatu. Dnes již mezinárodní hnutí původně vzniklo ve Velké Británii, kde dnes čítá víc jak 50 000 členů.

Podobně jako jiná hnutí pracující s konceptem klimatické spravedlnosti se i Extinction Rebellion zaměřuje na přímé akce, ty však necílí na fosilní infrastrukturu, ale spíše na vyburcování ostatních občanů zejména ve městech formou různých provokativních akcí ve veřejném prostoru. K těm patří např. tzv. swarming - blokování a disrupce běžného provozu, emotivní performance, nebo tzv. die-in, tedy skupinové předstíraní smrti v poloze v leže. Členové hnutí zároveň aktivně vyjednávají s vládními představiteli a požadují po nich radikální řešení krize, nikoliv pouhé kosmetické úpravy. Zejména v Londýně se díky vysokému počtu příznivců hnutí daří dosahovat disrupce běžného provozu.

Hnutí je tak široké, že není ukotveno v žádném jednotném přístupu k stávajícímu systému, ani v žádné ideologii, čímž se stává atraktivním pro široké spektrum lidí. Jednotícími prvky jsou tři hlavní požadavky. Prvním je požadavek „vyhlášení stavu klimatické nouze“, tedy deklaratorní přiznání stavu krize, které má probudit zbytek společnosti k aktivnímu řešení problému a k přijetí radikálních celospolečenských změn. Druhým je požadavek na uhlíkovou neutralitu do roku 2025. Třetí věcí, kterou XR požadují, je ustanovení tzv. občanského shromáždění za účelem řešení klimatické krize, kterým se hnutí snaží kompenzovat demokratický deficit způsobený napojením politiky na fosilní průmysl.

Součástí hnutí je rovněž odnož zvaná Animal Rebellion, které chce zabránit především dalšímu vymírání druhů a vymezuje se také proti živočišné výrobě.

Část klimatického hnutí se vymezuje vůči způsobu, kterým Extinction Rebellion komunikuje problém změny klimatu směrem k veřejnosti. Převažující postoj, že pro ochranu klimatu je společnost potřeba spíše nadchnout bez zbytečného strašení, ostře kontrastuje s názorem členů a členek hnutí Extinction Rebellion, podle nichž je nutné společnost dohnat k akci nezastíráním pravdy o tom, že klimatická změna v dohledné budoucnosti zásadním způsobem ohrožuje přežití lidstva na Zemi.

V roce 2018 zcela novou dynamiku klimatickému hnutí přinesli Fridays For Future nebo-li Pátky pro budoucnost. Hnutí středoškolských studentů a studentek spočívá v pořádání pátečních studentských stávek na protest proti nedostatečné činnosti vlád v ochraně klimatu. Hnutí v roce 2018 inspirovala Greta Thunberg, která sama v jediné osobě začala každý pátek stávkovat před švédským parlamentem a postupně svou odhodlaností inspirovala celý svět. Globální stávky konané 20. září 2019 se po celém světě zúčastnilo okolo 7 milionů lidí. Hlavním poselstvím stávek je přimět politiky k tomu, aby poslouchali vědce a jednali v souladu s vědeckými poznatky o klimatické krizi.

Fridays for future v jednotlivých zemích spolupracuje i s ostatními skupinami a organizacemi v rámci klimatického hnutí a vzájemně si poskytují podporu.

Vědci a vědkyně

Bez vědeckého poznání bychom dodnes nevěděli, že probíhající změnu klimatu způsobuje my sami svou činností, především pak získáváním energie spalováním fosilních paliv, ale také intenzivním zemědělstvím, extrémní nadspotřebou a dalšími neudržitelným a plýtvavým zacházením s přírodními zdroji.

Na tom, že za současný růst globální teploty a z něj vyplývající klimatické změny může právě člověk, již dnes mezi vědci existuje téměř 100% shoda.

Změnou klimatu se zabývají vědci ze široké škály oborů. Nejrelevantnější poznatky přichází z klimatologie, vědního oboru, který se zabývá utvářením klimatu Země a vlivem různých činitelů na jeho formování, změny a kolísání, ale také vlivem klimatu na další procesy a zemské sféry. Důležitá je rovněž meteorologie, která se zaměřuje na aktuální stav atmosféry v daném místě a čase.

Ke změnám klimatu však mají mnoho co říct i vědci a vědkyně, kteří v rámci svého výzkumu sledují klima jako jednu z proměnných, např. Jeho dopady na ekosystémy, biodiverzitu, vodní cyklus, geochemii, mořské proudy, kryosféru, ale také jeho společenský kontext - v sociálních vědách bývá sledován vývoj klimatických politik, veřejné postoje vůči změnám klimatu, působení environmentálních hrozeb na lidskou psychologii, nebo formování a působení klimatického hnutí.

Vědecké klimatické fórum (VKF)

Je neformálním sdružením vědců a expertek, kteří se ve společném prohlášení zavazují k zohledňování, interpretaci a komunikaci vědeckých poznatků v oblasti antropogenních vlivů na klima, které vychází z hodnotících zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) při OSN. Cílem VKF je zvyšovat obecné povědomí, ale i vědomí souvislostí mezi politiky, podnikateli, novináři a studenty, a usilovat o to, aby Česká republika snížila svůj vliv na globální změnu klimatu a měla takovou klimatickou politiku, která bude reflektovat vědecké poznání.

VKF za tímto účelem nabízí prostřednictvím svých členů a členek spolupráci s českými médii, poskytování konzultací, účast na veřejných diskusích a spolupráci s tvůrci politik na ochranu klimatu.

Technická řešení a inovace

Odpověď na výzvy klimatické změny si žádá technická řešení a inovace, a to jak jejich vývoj tak implementaci. Dosud se lidská civilizace spoléhá převážně na technologie založené na neudržitelném a drancujícím přístupu k životnímu prostředí, které umožňují okamžitý zisk a výhody na úkor dlouhodobé udržitelnosti a budoucí prosperity příštích generací.

Je naprosto nezbytné, abychom v co nejrychlejší době nahradili fosilní zdroje energie zdroji obnovitelnými, a nynější plýtvavé a na odpad velmi náročné hospodářství hospodářstvím oběhovým.

Co by měl stav ekologické a klimatické nouze znamenat v praxi?

Když vám hoří dům, první krok k řešení je přestat přilévat olej do ohně. „Klimatická nouze“ znamená konec vydělávání peněz ze zhoršování již tak kritické situace výstavbou nových infrastrukturních projektů, které prohlubují naši závislost na fosilních palivech a přispívají k dalšímu vypouštění emisí do atmosféry.

Do řešení klimatické krize by se měla zapojit celá společnost. Každá obec, region a stát, ale i další instituce jako univerzity, církve či firmy. Ti všichni by měli promyslet, jak se zapojit do úsilí o co nejrychlejší snížení emisí a na základě vědecky podložených dat přijmout závazný a adekvátní plán. Zásadní jsou v tomto plány samospráv - které mohou přispět k zateplování domů, přechodu od automobilové k veřejné a bezmotorové dopravě i rozvoji obnovitelných zdrojů - a samozřejmě plány státní.

Fosilní paliva nepůjdou nahradit, dokud na nich budeme v energetice, průmyslu i dopravě závislí. Dobrá zpráva je, že již dnes máme dostatečné technologie k tomu, abychom se jich mohli do roku 2050 ve všech oblastech života zbavit. Co k tomu chybí především, jsou dostatečné prostředky. Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že úplný přechod na obnovitelné zdroje by do roku 2050 stál jeden bilion dolarů ročně: dnes tímto směrem proudí sotva třetina a „trhy“ se netváří, že by se na tom chystaly něco významně měnit.

Obnovitelné zdroje nám ale budou k ničemu, nebudeme-li současně rychle vyřazovat z provozu fosilní infrastrukturu, která dnes chrlí do ovzduší skleníkové plyny. Z hlediska klimatu je lhostejné, kolik větrných turbín postavíme, nenahradí-li odpovídající výkon pocházející z uhlí, ropy a plynu. Státy by proto měly mnohem aktivněji vyřazovat fosilní infrastrukturu z provozu. Jako nepřímý mechanismus se nabízí postupně stoupající uhlíková daň, díky které se bude stále méně vyplácet fosilní paliva produkovat a využívat.

Mimo fosilní paliva je jedním z nejmasivnějších zdrojů skleníkových plynů průmyslové zemědělství, především živočišná výroba. Významně také přispívá k odlesňování, znečištění průmyslovými hnojivy a úbytku biodiverzity. Je třeba radikálně omezit dovoz komodit ze vzdálených oblastí, podporovat přírodě blízké zemědělství a lokalizovat potravinové systémy. Stejně tak je nezbytné, aby zejména ve vyspělých zemích, jako je Česká republika, zásadně poklesla spotřeba masa a živočišných výrobků.

Důležitá jsou také opatření takzvaně „adaptační“. Zdravé ekosystémy od lesů až po mokřady pomáhají udržet stále nedostupnější vodu v krajině, zachycují skleníkové plyny z atmosféry a vytvářejí prostor pro nerušenou evoluci organismů.

V poslední instanci je třeba vidět, že všechny ekologické problémy, jimž čelíme, mají nakonec společného jmenovatele: ekonomiku závislou na nekonečném růstu, který na konečné planetě prostě není možný.

Obhájci růstové ekonomiky se často zaklínají tím, že lze dosáhnout „oddělení“ růstu od spotřeby zdrojů. Poslední data nicméně opět potvrzují opak.

tags: #vyhlášení #stavu #klimatické #nouze #univerzity #co

Oblíbené příspěvky:

• Bruntálský odpad
• Nebezpečné látky na skládce Celio
• Inspirace pro zahrádkáře
• Recyklace odpadu: Příklady z Prahy
• Jedle bělokorá v Česku