Současná klimatická změna je způsobena činností člověka. Tím se výrazně liší od změn klimatu v minulosti. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu a některé další činnosti mění složení atmosféry a přidávají do ní skleníkové plyny.
Planetární klima vzniká souhrou velkého množství fyzikálních procesů: sluneční záření je hlavním zdrojem energie, skleníkové plyny mění prostup tepelného záření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety, oceánské a atmosférické proudy distribuují teplo do různých oblastí planety.
Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C - tento vztah je přibližný, ale dostatečně přesný, aby byl užitečný k odhadům budoucího vývoje. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2.
Podobně jako rodinný rozpočet na dovolenou udává, kolik peněz je celkově možné utratit v průběhu dovolené, globální uhlíkový rozpočet říká, jaké množství CO2 může ještě lidstvo vypustit, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení.
Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny.
Čtěte také: Životní prostředí
Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme. Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení.
Změna klimatu se týká nás všech. Nejvíce ale dopadá na ty, kdo ji ovlivňují nejméně. Zejména oblasti Afriky a Blízkého východu jsou změnami klimatu těžce zasažené. Výkyvy počasí také ovlivňují zemědělství, na kterém závisí více než dvě třetiny obyvatel rozvojových zemí. Nedostatek potravin, vody a dalších faktorů vede miliony lidí k útěku ze svých domovů.
Devastací planety spouští lidstvo procesy, které už nebude schopné zastavit. Dynamika klimatické změny se radikálně mění. Po dekády lidstvo ovlivňovalo klima emisemi skleníkových plynů ze stále masivnějšího spalování fosilních paliv. Důsledkem byl postupný růst průměrné globální teploty a s tím související destabilizace klíčových ekosystémů i četnější a silnější extrémy počasí. Nyní ale hrozí, že se klima Země změní mnohem rychleji, radikálněji a především nevratně.
Tým vědců varuje před „trajektorií skleníkového efektu“. Jde o scénář, kdy vzájemně se posilující zpětné vazby tlačí klimatický systém Země za bod, odkud není návratu. Zpětné vazby, o nichž vědci hovoří, jsou vlastně řetězovou reakcí, kdy rozpad jedné části planetárního systému, například amazonského deštného lesa, povede k rozpadu dalších částí systému.
Podle týmu vědců lidstvo už dosavadním spalováním fosilních paliv řadu těchto zpětných vazeb spustilo. Tím lze vysvětlit i překvapivě rapidní růst průměrné globální teploty v posledních letech.
Čtěte také: Ostrava: Kvalita ovzduší
„Zesilující zpětné vazby zvyšují riziko zrychleného oteplování,“ komentoval výsledky studie profesor Ripple v tiskové zprávě a uvedl, že například pod vlivem stále vyšších průměrných teplot roztaje velká část severské zamrzlé půdy neboli permafrostu, který je velkým úložištěm uhlíku. Pokud tato zamrzlá půda roztaje, uvolní se obrovské množství plynů, a to ještě víc urychlí změny klimatu.
Jiná zpětná vazba pak souvisí s táním horských i mořských ledovců. Bílý povrch ledovců totiž odráží velkou část sluneční energie zpět do vesmíru. Naopak roztátá voda v tmavých oceánech více světelné energie pohlcuje.
Například tání Grónského ledovce by mohlo dále oslabit Atlantické rovníkové proudění, což by zase mohlo vyvolat přeměnu částí Amazonie z deštného pralesa na savanu, uvádějí vědci.
„Musíme rychle jednat, abychom využili naše stále omezenější příležitosti k prevenci tak nebezpečných a nezvladatelných dopadů klimatické změny,“ shrnuje závěry Ripple.
Pařížská dohoda o klimatu, uzavřená před necelými deseti lety, si kladla za cíl udržet nárůst dlouhodobého průměrného oteplení maximálně o 1,5 stupně Celsia ve srovnání s předindustriální úrovní. Tuto hodnotu jsme však překročili již po dobu dvanácti po sobě jdoucích měsíců.
Čtěte také: Vše o Dluhopisech Republiky
„Překročení teplotního limitu se obvykle hodnotí na základě dvacetiletých průměrů. Nynější simulace klimatických modelů však naznačují, že nedávné oteplení znamená i dlouhodobý průměrný růst teploty nad úrovní 1,5 stupně,“ uvedl spoluautor studie Christopher Wolf, výzkumník Asociace pro výzkum suchozemských ekosystémů se sídlem v Corvallisu ve Spojených státech.
„Je pravděpodobné, že globální teploty jsou stejně vysoké nebo vyšší než kdykoli v posledních 125 tisících letech a že klimatické změny postupují rychleji, než mnoho vědců předpovídalo,“ tvrdí Wolf v tiskové zprávě.
Vědci rovněž konstatují, že hladiny oxidu uhličitého jsou nejvyšší za poslední nejméně dva miliony let. Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je dvojnásobná oproti období před průmyslovou revolucí.
Abychom zamezili rozvratu klimatu, musíme snížit emise na minimum. Vědci upozorňují, že žádná lidská civilizace minulosti nežila v takových klimatických podmínkách.
„Po milionu let kolísání mezi dobami ledovými a teplejšími epochami se klima Země před více než 11 tisíci lety stabilizovalo, což umožnilo rozvoj zemědělství a složitých společností,“ řekl profesor Ripple z Oregonské státní univerzity.
Podle autorů studie je zásadní budovat obnovitelné zdroje energie a realizovat spravedlivý a postupný odklon od fosilních paliv. Vedle toho navrhují důsledněji chránit přírodní ekosystémy.
Tým vědců však kromě toho navrhuje i proměnu chápání a výzkumu klimatické změny. Místo představy postupného oteplování je podle nich důležité přemýšlet o zcela reálných bodech zlomu, které jsou nevratné.
„Nejistota vědy ohledně toho, kde tyto body zlomu jsou, vyžaduje opatrnost - překročení byť jen některých z těchto prahových hodnot by mohlo uvrhnout planetu do skleníkového efektu s dlouhodobými a možná nevratnými důsledky,“ uvedl výzkumník Christopher Wolf.
Klimatická změna působí v současnosti v České republice škody v řádu desítek miliard korun. Nejviditelnějším a nejnákladnějším projevem klimatické změny v Česku byla masivní kůrovcová gradace, která v některých oblastech republiky, například v jižních Čechách nebo na Vysočině, způsobila zánik většiny smrkových lesů.
Právě rostoucí teploty a také delší a hlubší epizody sucha jsou podle vědců typickým projevem lidstvem způsobených změn klimatu. Klimatická změna zásadně mění nejen životní prostředí, ale i socioekonomickou stabilitu České republiky. Extrémní výkyvy počasí jako povodně a sucha totiž výrazně zasahují do procesů v zemědělství, průmyslu a oblasti veřejného zdraví.
Podle odborníků čelí Česko stejně jako zbytek Evropy prudkým změnám teplot, což přináší vyšší rizika sucha, povodní a dalších extrémních výkyvů počasí ohrožujících nejen zemědělství. Podle dat Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) se četnost a intenzita veder a záplav bude nadále zvyšovat. Projekce na základě klimatických scénářů IPCC pak ukazují, že se sucho a nedostatek vody projeví zvláště v oblastech s vysokou teplotou a nízkými srážkami, jako je jižní Morava.
Příkladem může být vznik samostatné České republiky, od kterého byly v České republice zaznamenány patery velké povodně, konkrétně v letech 1997, 2002, 2006, 2013 a 2024. Na druhou stranu Česko pravidelněji postihují dlouhodobá, až extrémní sucha, která se kumulují a vytváří dlouhodobý nedostatek vláhy v půdě.
Tento jev byl spouštěčem například i kůrovcové kalamity v letech 2017-2019, během které v mnoha oblastech, zejména na Vysočině, přestaly prakticky existovat smrkové monokultury. S objemem nárůstu vytěženého dřeva klesala jeho cena o 80 a více procent čili pod produkční náklady.
Fyzických nebezpečí vyplývajících z klimatické změny, jakými jsou zvýšený výskyt záplav, vln veder, lesních požárů nebo erozí půdy evropská legislativa definuje 28 a rozděluje je na akutní a chronická. Patří mezi ně i některá rizika bez přímého dopadu na ČR, například růst hladiny oceánů nebo tání permafrostu. Dopad těchto nebezpečí vyplývajících z klimatické změny se stále častěji projevuje na stavu rezidenčních i komerčních nemovitostí.
Změna klimatu v ČR se výrazněji projevuje také ve vodním hospodářství, které vykazuje zásadní nedostatky ve schopnosti zadržet vodu v krajině a vyrovnávat se s výkyvy v množství srážek. Klesající průtoky vodních toků povedou k častějším suchům a zároveň ohrozí zásobování pitnou vodou.
Simulace ukazují, že průměrné průtoky podle optimistických scénářů klesnou o 15 až 20 %, v těch pesimistických dokonce o 25 až 40 %. Nasycenost půdy vodou se sníží a vytvoří podmínky pro zrychlený odtok vody. Takový pokles zákonitě způsobí častější sucha a povodně na jaře a v létě. Dojde také ke zkrácení zimního období a množství sněhové pokrývky, která nejen chrání půdu před odparem v zimním období, ale vytváří nezbytné zásoby vody v půdě na začátku vegetačního období.
V lesnictví změna klimatu zase negativně ovlivňuje především monokultury smrku. Tyto porosty jsou náchylnější k napadení škůdci a špatně snášejí sucho. Proto se postupně rozpadají. Výsledkem je zvýšení rizika eroze půdy a narušení přirozené obnovy lesů. Bez intenzivního zalesňování původními listnatými lesy tak vzniknou holiny a schopnost lesů pohlcovat CO2 se změní opačným směrem. Takže než vyrostou nové stromy, rozpadající se lesy budou vypouštět CO2. Odhady hovoří o uvolnění až 10 megatun CO2e ročně z českých lesů po kůrovcové kalamitě v letech, namísto pohlcování stejného množství.
Se změnou klimatu a oteplováním navíc souvisí vyšší výskyt škůdců a chorob lesů i hospodářských plodin. Škůdci migrují do nových oblastí, kde narušují ekosystémy a zvyšují riziko vyhynutí místních druhů.
Zvýšené náklady a pokles životních standardů vynucené klimatickou změnou se v případě absence adaptačních opatření dotknou prakticky všech sociálních skupin. Starší osoby a děti se totiž mnohem hůře vyrovnávají se zdravotními komplikacemi spojenými s extrémními teplotami.
Z akutních rizik u nás narůstá hlavně riziko povodní a vichřic. Vyšší průměrné teploty pak souvisí například s už aktuálním častějším výskytem lymské boreliózy - vyšší teploty podporují růst populace klíšťat.
Z méně nákladných opatření na českém nemovitostním fondu je patrná například absence venkovních žaluzií chránících interiéry před nadměrným ohříváním, více než polovina rezidenčních budov postavených před rokem 1980 stále postrádá zateplení odpovídající nárokům na současné tepelně izolační vlastnosti, o ekonomice jejich provozu a dopadu na životní prostředí prostřednictvím emisí skleníkových plynů nemluvě.
Východiskem se tak pro Česko stává přijetí komplexních adaptačních opatření, která budou v souladu s klimatickým scénářem reflektujícím trajektorii objemu budoucích emisí skleníkových plynů. Řadí se mezi ně nejen pochopení hrozeb, kterým bude společnost čelit, a realizace nezbytných opatření, to jest záplavy a sucha budou častější a je tak zbytečné obnovovat obydlí v oblastech náchylných k povodním bez náležité úpravy infrastruktury, zejména snižování emisí skleníkových plynů, přechod na nízkoemisní a bezemisní zdroje energie, změny ve způsobech obhospodařování půdy, opatření k ochraně biodiverzity a mnoho dalších. S tím souvisí i sledování a analýza vývoje klimatických rizik, snižování energetické náročnost budov nebo využívání obnovitelných zdrojů energie.
Implementace principů udržitelnosti a v budoucnu i principů obnovitelnosti, například zvyšováním podílu recyklovaných stavebních materiálů, posuzováním celoživotní uhlíkové stopy nemovitosti, od instalace technologií pro výrobu energií po sekvestraci do designu, stavby i provozu budov, přináší nesporné výhody.
Z hlediska environmentálních kritérií je důležité zaměření na energetickou náročnost a odolnost nemovitostí před klimatickými riziky - již zmíněné zachycávání a zasakování dešťové vody, například formou poldrů, přináší vícero pozitivních dopadů, od snižování spotřeby pitné vody (i ta má uhlíkovou stopu) nebo sucha po ochranu před záplavami, zátopami a tak dále.
Například zateplení budov nebo instalace kvalitních střech odolávajícím vichřici a podle typu integrujícím prvky zeleně nebo solárních panelů může významně snížit míru potenciálních škod i náklady na opravy.
Dále je vhodné sledovat a analyzovat vývoj klimatických rizik v oblastech, kde probíhá občanský a podnikatelský život i kde se nachází nemovitosti. Zásadní je také vytvoření krizových plánů a investice do adaptace na změnu klimatu.
Budoucnost českých lesů je přímo závislá na přijetí účinných opatření na ochranu a obnovu lesů. Podle Strategického plánu Ministerstva zemědělství na období 2024-2030 by v lesích do roku 2030 mělo dojít ke zvýšení podílu listnatých stromů na 30 %, to je o přibližně 5 %. I když riziko ztráty biodiverzity na první pohled nepředstavuje přímé dopady klimatické změny prostřednictvím fyzických rizik, některé výše uvedené implikace rozšiřují okruh již existujících dopadů a hrozeb.
Pokud se globální klima oteplí o čtyři stupně, průměrný člověk výrazně zchudne. Ekonomické modely systematicky podceňují, jak globální oteplování v budoucnu ovlivní bohatství lidí. Nová studie zjistila, že oteplení o čtyři stupně udělá průměrného člověka o 40 procent chudším.
Výzkum naznačuje, že průměrné HDP na osobu se globálně sníží o 16 procent, pokud se lidstvu podaří udržet oteplení pod hranicí dvou stupňů ve srovnání s předindustriální dobou. V posledních letech sílí kritika, že soubor ekonomických nástrojů známých jako modely integrovaného hodnocení (IAM), které se používají jako vodítko, kolik prostředků by měly vlády investovat do snížení emisí skleníkových plynů, nedokázaly zachytit rizika plynoucí ze změny klimatu, především pak extrémní projevy počasí.
Klimatická změna se stala jedním z nejnaléhavějších problémů, kterým lidstvo aktuálně čelí. Její dopady jsou stále více patrné zejména ve formě extrémních výkyvů počasí, což vytváří významný tlak na ekonomiky celého světa. Klimatický šok, který probíhá nad rámec běžného hospodářského cyklu, s sebou přináší mimo jiné také zásadní změny ve struktuře jednotlivých ekonomik, a tedy rizika pro schopnost centrálních bank dosahovat cenové stability v budoucnu.
tags: #důsledky #klimatických #změn