Jen málo témat vzbuzuje tolik otázek jako třídění a recyklace. Dosud se s nimi pojí mnoho polopravd, omylů a mýtů. Hladinu emocí jitří zejména problematika plastů, které v České republice tvoří skoro třetinu vytříděného komunálního odpadu.
Plasty jsou tu s námi již nějakou dobu a budou i dlouho po nás. Prvním plastem vůbec byl parkesin. Na průmyslové výstavě v Londýně jej v roce 1862 představil anglický vynálezce Alexander Parkes.
Z dnešního pohledu byly bioplasty prvními plasty, které se do technických aplikací rozšířily. Vše, co je „bio“ (popřípadě „eko“), je „in“. Bioplasty jsou plasty vyrobené z přírodních surovin.
Bioplasty mají několik výhod oproti tradičním plastům vyráběným z fosilních paliv. Většina tradičních plastů je vyráběna z ropy, což je neobnovitelný zdroj. Použití biomasy jako obnovitelné suroviny pro výrobu bioplastů pomáhá snižovat tuto závislost a šetří cenné přírodní zdroje (7).
Výroba bioplastů z biomasy může produkovat méně emisí oxidu uhličitého než tradiční výroba plastů z fosilních paliv. Navíc rostliny, které se používají k jejich výrobě, během svého růstu absorbují CO2 z atmosféry. Důkazem toho je skutečnost, že rostliny, ze kterých jsou bioplasty vyrobeny, absorbují při kultivaci stejné množství oxidu uhličitého, jaké se uvolní během jejich biologického rozkladu (6). Dalším příkladem nižší uhlíkové stopy je rozklad PLA, při kterém se vypouští o 70 % méně skleníkových plynů v porovnání s rozkladem obyčejných plastů (6). Navíc při výrobě bioplastů se spotřebuje o 65 % méně energie než je tomu při výrobě plastu z fosilních paliv (8).
Čtěte také: Zelená energie
Bioplasty však mají i určité nevýhody, jako je vyšší cena, omezená odolnost některých druhů či potřeba specifických podmínek pro rozklad (8). Jednou z hlavních výzev a omezení, které brání širšímu přijetí bioplastu, je problematika jejich rozkladu a kompostování. Ne všechny bioplasty jsou biologicky rozložitelné. Existují bioplasty, které jsou sice vyrobeny z obnovitelných zdrojů, ale nejsou schopny se rozložit v přírodních podmínkách.
Mnoho spotřebitelů si bohužel mylně myslí, že jakýkoliv bioplast je automaticky kompostovatelný nebo biologicky rozložitelný v přírodních podmínkách, což vede k nepochopení a špatnému nakládání s odpadem. Proto bioplasty, které nejsou průmyslově kompostované, často končí na skládkách, kde se nerozkládají, protože zde chybí potřebné podmínky. Bioplasty na skládce se mohou chovat podobně jako tradiční plasty - mohou setrvávat po dlouhou dobu, aniž by se rozložily, a přispívat ke stejným problémům, jaké způsobují běžné plasty např.
Recyklace bioplastů je složitější než recyklace běžných plastů kvůli jejich odlišným chemickým vlastnostem a nedostatečné infrastruktuře pro zpracování (4). Recyklace bioplastů čelí několika výzvám jako je například nedostatečná infrastruktura. Existuje jen málo zařízení specializovaných na recyklaci bioplastů, zejména těch biologicky rozložitelných. Většina současných recyklačních center není vybavena na třídění a zpracování bioplastů (18). Navíc, když se smíchá bioplast s běžným plastem, tak se může narušit kvalita recyklátu (9). Recyklace bioplastů, zejména chemickou cestou, je často dražší než výroba nových plastů, což brzdí jejich širší zavedení (8). K tomu všemu, spotřebitelé často neví, jak bioplasty správně třídit, protože mnohé produkty nejsou správně označeny.
Shromáždění a třídění: Identifikace a třídění bioplastu má zásadní význam pro následné kroky recyklace. Krok třídění však může být náročný kvůli mnoha typům různých polymerů přítomných v toku sběru odpadu, ale také kvůli smíchání různých materiálů (4).
Zpráva OSN o životním prostředí o přijetí alternativních materiálů už v roce 2018 uvádí, že polymery na bázi biomasy vykazují velký potenciál, pokud se používají v systémech s uzavřenou smyčkou.
Čtěte také: Zlepšete svou zahradu s domácím kompostem
Chemická recyklace je proces recyklace odpadních plastů změnou jejich chemické struktury a jejich přeměnou zpět na látky, které lze použít jako suroviny pro opětovnou výrobu plastů nebo jiných výrobků v chemickém průmyslu. Mezi technologie chemické recyklace se řadí solvolýza (přečištění polymerů pomocí rozpouštědel) či depolymerizace (rozklad polymerů na monomery), případně pyrolýzy (termický rozklad na směs uhlovodíků).
Ve skupině ORLEN Unipetrol se v rámci našich R&D aktivit zabýváme jak výzkumem pyrolýzy, tak i výzkumem procesů založených na využití rozpouštědel. Při pyrolýze je předem upravená vstupní surovina (vytříděný plastový odpad) dávkována do zařízení, kde za vysokých teplot a bez přístupu kyslíku dochází k jejímu rozkladu na uhlovodíky, které je možné dále použít jako součást nástřiku pro petrochemickou výrobu.
Výhody chemické recyklace:
Ve skupině ORLEN Unipetrol plánujeme chemickou recyklací vyrábět především polypropylen (PP) a vysoko-hustotní polyetylen (HDPE) a tím plnit nejen požadavky dané připravovanou legislativou ale i požadavky našich zákazníků, kteří již dnes produkty Liten (HDPE) a Mosten (PP) odebírají.
Čtěte také: Sport v přírodě: Benefity
tags: #výhody #recyklace #plastu