Legislativa upravující vypouštění plynných emisí do ovzduší v České republice

Ovzduším se obecně rozumí zemská atmosféra, vzdušný obal zeměkoule. Množství vzduchu v atmosféře je 5,3.10¹⁸ kg. Množství a přírodních pochodů se neustále mění. Ovzduší je tvořeno ze dvou hlavních složek - kyslíku a dusíku a koncentrace vzácných plynů. Vzduch se chová v určitých fyzikálních podmínkách, zejména teplotě a proudění.

V souvislosti s ochranou životního prostředí se používá pojem znečišťování ovzduší, které může ovlivňovat životní prostředí. Znečišťování ovzduší zahrnuje širokou škálu faktorů, od škodlivého elektromagnetického záření až po hluk, teplo a další vlivy na životní prostředí. Znečišťování ovzduší můžeme rozdělit na primární a sekundární.

Základní legislativní rámec

Pro ochranu ovzduší v ČR, je klíčový Zákon 86/2002 Sb. a jeho novela č. Tento zákon navazuje a doplňuje první „porevoluční“ zák. č. 309/91 Sb. Zákon se zaměřuje na předcházení následků znečišťování ovzduší a zlepšování kvality ovzduší. Rovněž určuje úplaty a sankce za znečišťování.

Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší stanovuje, že přípustnou úroveň znečišťování ovzduší určují v legislativě emisní limity. Tzv. obecné emisní limity jsou určeny pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny u těch zdrojů, které nejsou zařazeny mezi tzv. specifické zdroje. Stacionární spalovací zdroje však patří mezi jmenovitě určené technologie, pro které jsou stanoveny tzv. specifické emisní limity.

Důležitou roli hraje Česká inspekce životního prostředí (inspekce), která je zřízena jako výkonný odborný a kontrolní orgán ministerstva. Oblast její působnosti je dohled a kontrola zdrojů znečištění. Inspekce se mimo jiné zaměřuje na kontrolu znečišťujících látek obsažených v ovzduší, usazené po dopadu na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času a na překročení emisního limitu. Obec a orgány obce řeší lokální záležitosti ve vztahu k ochraně ovzduší.

Čtěte také: Důležité informace o hadicích na odpad

Z technologického hlediska nejpočetnější skupinou jsou spalovací zdroje, ve kterých se paliva oxidují za účelem využití uvolněného tepla (například kotle). Zásadní důležitost má pravidlo uvedené v § 4, čl. 6 v zákonu č. Obdobné pravidlo platí podle § 4, čl. 7.

Emisní limity a podmínky provozu zdrojů

Emisní limity a podmínky provozování zdrojů jsou uvedeny v přílohách č. 1 a 2 k tomuto nařízení. Provozovatelé středních zdrojů uvedených v bodech 1.2., 1.4., 2.1., 2.2.1., 2.2.2., 3.6., 3.7., 5.1. až 5.4., 6.3., 6.7., 6.8., 6.10., části II přílohy č. Provozovatelé středních nebo velkých zemědělských zdrojů podle přílohy č. 2 k tomuto nařízení zpracovávají plán zavedení zásad správné zemědělské praxe. Náležitosti a způsob zpracování plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe stanoví příloha č.

Nařízení vlády č. Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. Ing. Topolánek v. Ing. Kalaš v. obdobné rozhodnutí po 14. srpnu 2002. pravomocné stavební nebo jiné obdobné rozhodnutí před 14. toto ustanovení od 1. lokalizaci a na spalované plynné médium. třeba dávat přednost asistovaným flérám, tj. stabilizačním palivem.

Kategorie, emisní limity a technické podmínky provozu zdrojů

Kategorie, emisní limity a technické podmínky provozu zdrojů platné do 31. 1. 1.1. 1.2. surového koksárenského plynu nebo do jiné koksovací komory. VOC do vnějšího ovzduší. nesmí překročit 500 mg/m3. d) vypouštění koksárenského plynu do ovzduší není dovoleno. 1.3. 2. 2.1. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí před 14. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí po 14. 2.2. 2.2.1. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí před 14. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí po 14. 2.2.2. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí před 14. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí po 14. 2.3. 2.3.1. 2.3.2. pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí po 14. 2.3.3. 2.4. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí před 14. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí po 14. 2.5. 2.5.1. 2.5.2. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí před 14. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí po 14. 2.6. nátěrových hmot. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí před 14. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí po 14. 2.7. 2.8. jiné obdobné rozhodnutí po 1. 3. Zpracování nerostů a výroba nekovových minerálních produktů 3.1. před 14. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí po 14. 3.2. 3.3. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí po 14. 3.4. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí před 14. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí po 14. 3.5. 3.6. prakticky dosažitelná, tj. 3.7. 4. 4.1.1. 4.1.2. 4.1.3. 4.1.4. 4.2.1. jiné obdobné rozhodnutí po 14. 4.2.3. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí před 14. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí po 14. 4.2.7. vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí po 14. 4.3. 4.4. 4.5. 4.6. 4.6.1. 4.6.2. 4.7. 4.7.1. odstraňování par uvedených kapalin s účinností nejméně 99 %. par nebezpečné nebo technicky neproveditelné. nejméně 99 %. k plnění mobilních zásobníků spodem. podmínek bezpečnosti práce (např. 4.7.2. 4.7.3. 4.8. 4.9. 5.1. prakticky dosažitelná, tj. prakticky dosažitelná, tj. 6. 6.1. 6.1.1. 6.1.2. 6.2. 6.3. 6.4. 6.5. 6.6. Zařízení určená pro spalování mrtvých lidských těl, orgánů a ostatků. 6.7. drápů, krve apod. 6.8. Neplatí pro pilařské provozy v tzv. 6.9. 6.10. 6.11. 6.12. 6.13.

Kategorie, emisní limity a technické podmínky provozu zdrojů platné od 1. 1. 1.1. 1.2. surového koksárenského plynu nebo do jiné koksovací komory. VOC do vnějšího ovzduší. nesmí překročit 500 mg/m3. d) vypouštění koksárenského plynu do ovzduší není dovoleno. g) hasicí věže musí být vybaveny přepážkami na snižování emisí. 1.3. 2. 2.1. 2.2. 2.2.1. 2.2.2. 2.3. 2.3.1. 2.3.2. 2.3.3. 2.4. 2.5. 2.5.1. 2.5.2. 2.6. nátěrových hmot. 2.7. 2.8. 3. 3.1. 3.2. 3.3. 3.4. 3.5. 3.6. Kategorie: střední zdroj. prakticky dosažitelná, tj. 3.7. 4. 4.1.1. 4.1.2. 4.1.3. 4.1.4. plynů jiným způsobem, než podle části I. 4.2.1. jiné obdobné rozhodnutí po 14. 4.2.3. Kategorie: velký zdroj. 4.2.7. 4.3. 4.4. 4.5. 4.6. 4.6.1. 4.6.2. 4.7. 4.7.1. odstraňování par uvedených kapalin s účinností nejméně 99 %. par nebezpečné nebo technicky neproveditelné. nejméně 99 %. k plnění mobilních zásobníků spodem. podmínek bezpečnosti práce (např. 4.7.2. 4.7.3. 4.8. 4.9. 4.10. 5.1. prakticky dosažitelná, tj. která je prakticky dosažitelná, tj. 6. 6.1. 6.1.1. 6.1.2. 6.2. 6.3. 6.4. 6.5. 6.6. Zařízení určená pro spalování mrtvých lidských těl, orgánů a ostatků. pro zařízení spalující výhradně mrtvá těla zvířat, včetně jejich částí. 6.7. 6.8. Neplatí pro pilařské provozy v tzv. 6.9. 6.10. 6.11. 6.12. zařízení s projektovaným ročním výkonem vyšším než 5 t VOC. 6.13.

Čtěte také: Srovnání emisí skleníkových plynů

Měření emisí

V ochraně ovzduší rozlišujeme dva základní druhy měření - emisní a imisní. Měření provádí kontinuálně nebo poloautomaticky ve stanicích, nebo mobilními měřicími jednotkami. Manuální metody mohou sloužit jako jednorázová, orientační nebo kontrolní.

Při emisních měřeních jsou kontinuální měření frekventované, pro emisní monitoring jsou nezbytná přídavná zařízení, aby byly splněny všechny požadavky na stav plynu při vstupu do analyzátoru. Měří se koncentrace oxidů uhelnatého, siřičitého, dusnatého (příp. částic, a dále o koncentraci kyslíku jako vztažné hodnoty. Naměřené koncentrace totiž závisí na množství spalovacího vzduchu.

Stejná metoda se užívá i při stanovení oxidu siřičitého, příp. a cca o jeden řád nižší pro NO. převedením NO2 na NO nebo naopak ve speciálním konvertoru. využitelná i pro stanovení N02 a NOx. v magnetomechanických analyzátorech s min. rozsahem obvykle 0 - 1 obj. %. Alternativně lze použít i elektrochemické senzory na bázi zirkoniumoxidu.

Snižování emisí

Snižování emisí se dosahuje různými technologiemi a postupy. Mezi ně patří:

• Zvyšování účinnosti spalování.
• Používání kvalitnějších paliv.
• Instalace odsiřovacích zařízení.
• Používání katalyzátorů.
• Optimalizace spalovacího procesu.

Technologie snižování emisí oxidů síry

Pro snižování sirných emisí z energetiky se používají nejrůznější chemické či fyzikálně-chemické principy. Siřičitý proces opouští jako produkt odsíření rosný bod vody. Mezi suché metody je možné zařadit i metody katalytické procesy absorpční (např. Suchá aditivní vápencová metoda oxidů síry na vápenatý ion, kde se spolu s popílkem odloučí a deponuje. Fluidní spalování s přídavkem vápence aditiva do spalovacího prostoru. delší doba zdržení paliva a tím i aditiva v horké zóně. přebytku proti stechiometrii kolem 1,5 dosahuje až 85%. doba zdržení uhelných částic v kotli. příznivý vliv na stupeň zreagování vápence. účinnosti na 38 až 42%. Rozprašovací absorpce aditivní metody k metodám mokrým. popílkem současně s nezreagovaným CaO. část zachyceného úletu recirkuluje. 1,8násobku stechiometrie. 1 - rozpr. odsíření. Proces Bergbau-Forschung na oxid sírový, který spolu s vlhkostí vytváří kyselinu sírovou. odcházejí do komína s teplotou cca 125°C. regeneraci horkým pískem při teplotě asi 650°C. zčásti spotřebovává. dále hlavně oxid uhličitý a vodní páru. náročná na energii i na spotřebu aktivního koksu. Vápno-vápencové metody CaSO4 . Poslední dvě reakce probíhají různou rychlostí. navíc umožňoval pracovat s čirým roztokem místo suspenze. Výše uvedený průběh má některé nevýhody. síranu vápenatého, které způsobují komplikace při provozu. hydrogensiřičitanu a z toho vyplývá nedostatečná oxidace na síran. se řeší přídavkem anorganických nebo organických aditiv. - zvýšení stechiometrického poměru CaCO3 : SO2. - pH v kyselejší oblasti. proti vápnu kromě ceny má ještě výhodu v nižším pH roztoku. filtr nebo do odstředívek. pod 100 mg/kg a konečně dosuší na obsah volné vody cca 10%. jako t.zv. siřičitého do suspenze oxidu hořečnatého. síru. a MgO. MgO + SO2 + 3(6) H2O ────> MgSO3 . energetická náročnost. přes 90% a bezodpadovost. proces tak široké uplatnění jako metody vápencové. o koncentraci 80 až 90% a krystalický siřičitan sodný. ztráty sodného iontu krýt přídavkem hydroxidu sodného nebo sody. spolehlivá a pracuje s účinností vyšší než 90%. komína. (350°C), do nichž je přidáván téměř všechen potřebný čpavek. zachytí v elektrofiltru a granuluje se. síranu vápenatého či amonného. Podle naznačeného principu pracují např. na vanadovém katalyzátoru. ekonomizéru a ohřívače vzduchu. recirkuluje. zpracování spalin po oxidaci SO2 na SO3. vytváří síran amonný, který se odlučuje v elektroodlučovači. Proces Chiyoda je ve svém principu poněkud odlišný. ochladí vodou za současného odloučení popílku. siřičitý zředěnou kyselinou sírovou. neutralizuje vápencem na sádrovec. siřičitého na sírový. je dostatečně vysoká pro jejich rozptyl, takže odpadá potřeba jejich přihřívání. výkonu. 6.1.3. vstupem do komína měly určitou minimální teplotu, obvykle 80 až 90°C. technicky nenáročných až po technicky dokonalé výměníky plyn - plyn. jejich mísení s horkými neodsířenými spalinami. zpřísňovaným emisním limitům se však od tohoto způsobu upouští. zavedení těchto horkých spalin k chladným odsířeným spalinám. spotřebovávají energii a zvyšují tak cenu odsíření. spalin. pod názvem REGAVO. spalin. Rekuperativní systém ohřevu spalin, t.zv. medium. jednoho prostoru do druhého. využívající tepelný impuls vzduchu v chladicí věži. na výstupu z věže. chladicí věže ve výšce max. 30% výšky věže.

Čtěte také: Parametry hadic pro septiky

Technologie snižování emisí oxidů dusíku

Emise oxidů dusíku stály dlouho stranou zájmu. Zdroje emisí NOx jsou:

• oxidací dusíku ze spalovacího vzduchu za vysoké teploty (t.zv. termický NOx),
• oxidací chemicky vázaného dusíku v palivu (t.zv. palivový NOx) a
• z chemicky vázaného dusíku radikálovými reakcemi na rozhraní plamene (t.zv. promptní NOx).

Vzniklý NO se v přebytku kyslíku dále oxiduje na NO2.

Snižování emisí NOx úpravou spalovacího procesu (t.zv. primární opatření) je založeno na snížení teploty plamene, čehož se dosáhne snížením množství spalovacího vzduchu. Jedná se o nenáročný zásah nevyžadující žádné úpravy na zařízení. Použít u elektrárenských kotlů, které mají spalovací poměr optimalizován. Nedostatky této metody jsou nedopalem, snížení tepelné účinnosti, ztráty nedopalem, problémy s hořením. Alternativou je spalování ve dvou úrovních. spalování spálí v relativním přebytku vzduchu. stávajících zařízeních. jednak snížení teploty. NOx je poměrně účinný a lze takto dosáhnout až 50% snížení. proudu sekundárního vzduchu. hodnotě, aby palivový dusík přecházel na elementární. palivem. využívající principu dvojího přívodu paliva. primárním hořáku, který je konstruován jako hořák na nízký obsah NOx. prostředí, kde se NOx redukují na dusík. spolu s recirkulovanými spalinami nebo jsou spaliny přiváděny nad něj.

Denitrifikace spalin (sekundární opatření) zahrnuje procesy, které konkurují. Reakce probíhá při teplotách zpravidla nad 300°C (80 - 450) na katalyzátoru. materiálech. - nejdelší (6 - 7 let) se udává pro plyn, nejkratší (3 roky) pro uhlí. 1000°C a působí ztráty NH3 a zvýšení obsahu NOx. až 1000°C. čpavku. při 700°C. několika úrovních do stěny kotle. rozdělení teplot. dochází i k poklesu účinnosti reakce. které jsou podstatně vyšší než u SKR (řádově desítky mg/m3). Princip je analogický odsíření spalin metodou Bergbau-Forschung. odsíření a denitrifikace spalin. reaktivuje parou při 900°C), alternativně z hnědého rýnského uhlí. SKR. rozdílný charakter obou oxidů. Zatímco NO se chová jako inert, t.j. přecházet do roztoku, NO2 je reaktivní a ve vodě dobře rozpustný. je příkladem metody, využívající tvorbu komplexů. Schopnost vytvářet komplex má jen dvojmocné železo. ethylendiamintetraoctovou (EDTA). je zřejmě nejperspektivnější z metod aplikujících oxidaci NO na NO2. roztokem, v němž se NO2 zachycuje jako dusičnan amonný. jako druhý stupeň desulfurační technologie Walther. hnojivech.

Specifické emisní limity pro spalovací zdroje

Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší a vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., která mimo jiné uvádí seznam znečišťujících látek, požadavky na vedení provozní evidence, metody zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek aj. Imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší jsou uvedeny v nařízení vlády č.

Specifické emisní limity platné do 19. Pro pístové spalovací motory jsou specifické emisní limity vztaženy k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu a na normální stavové podmínky a suchý plyn (pro TZL vztaženo na vlhký plyn), při referenčním obsahu kyslíku 5 % a nevztahují se na záložní zdroje energie a požární čerpadla provozované méně než 300 provozních hodin ročně. 1.1. Tabulka 1.1.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů 1. září 2013 nebo později a pro stacionární zdroje, které byly uvedeny do provozu po 1. Tabulka 1.1.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 1. zářím 2013, a které byly uvedeny do provozu nejpozději 1. 3001) Paliva dle § 15odst. 1.2. Tabulka 1.2.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů 1. září 2013 nebo později a pro stacionární zdroje, které byly uvedeny do provozu po 1. Tabulka 1.2.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 1. zářím 2013, a které byly uvedeny do provozu nejpozději 1. 3) Platí pouze pro pístové spalovací motory, jejichž stavba či přestavba byla zahájena před 17. 1.3. Tabulka 1.3.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů 1. září 2013 nebo později a pro stacionární zdroje, které byly uvedeny do provozu po 1. Tabulka 1.3.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 1. zářím 2013, a které byly uvedeny do provozu nejpozději 1.

Specifické emisní limity platné od 20. prosince 2018 do 31. Pro pístové spalovací motory jsou specifické emisní limity vztaženy k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu a na normální stavové podmínky a suchý plyn (není-li dále uvedeno jinak), při referenčním obsahu kyslíku 5 % a nevztahují se na záložní zdroje energie a požární čerpadla provozované méně než 300 provozních hodin ročně. Pro stacionární zdroje, jejichž jmenovitý tepelný příkon je nižší než 1 MW, ale celkový jmenovitý tepelný příkon je vyšší než 1 MW se namísto emisních limitů podle tabulky 2.2.1. a 2.3.1. uplatní emisní limity dle celkového jmenovitého tepelného příkonu podle tabulky 2.2.2. Emisní limity uvedené v tabulce 2.1.2 se neuplatní pro spalovací stacionární zdroje zařazené do kódu 1.4 přílohy č. 2.1. Tabulka 2.1.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu 20. 1) Platí v případě spalování výlisků z biomasy. Tabulka 2.1.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. 2.2. Tabulka 2.2.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu 20. Tabulka 2.2.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. 2.3. Tabulka 2.3.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu 20. Tabulka 2.3.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20.

Specifické emisní limity platné od 1. Pro pístové spalovací motory jsou specifické emisní limity vztaženy na normální stavové podmínky a suchý plyn (pokud není stanoveno jinak), při referenčním obsahu kyslíku 5 % a nevztahují se na záložní zdroje energie a požární čerpadla provozované méně než 300 provozních hodin ročně. Pro teplovzdušné spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 5 MW a nižším jsou do 31. 12. 2029 specifické emisní limity uvedené v tabulce 3.1.2 vztaženy na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku 17 %. Pro stacionární zdroje, jejichž jmenovitý tepelný příkon je nižší než 1 MW, ale celkový jmenovitý tepelný příkon je vyšší než 1 MW se namísto emisních limitů podle tabulky 3.2.1. a 3.2.2. Pro stacionární zdroje, jejichž jmenovitý tepelný příkon je nižší než 1 MW, ale celkový jmenovitý tepelný příkon je vyšší než 1 MW se namísto emisních limitů podle tabulky 3.3.2. Emisní limity uvedené v tabulce 3.1.2 se pro spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu nižším než 5 MW zařazené do kódu 1.4 přílohy č. 2 zákona jiné než teplovzdušné spalovací zdroje uplatní až od 1. 1. 3.1. Tabulka 3.1.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu 20. 1) Platí v případě spalování výlisků z biomasy. Tabulka 3.1.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. 2) Neplatí pro výlučné spalování dřevní biomasy. 3) Platí v případě spalování výlisků z biomasy. 6) Do 1. 9) Emisní limity pro SO2 se u zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 5 MW a nižším uplatní od 1. 3.2. Tabulka 3.2.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu 20. Tabulka 3.2.2 Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. 3.3. Tabulka 3.3.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu 20. Tabulka 3.3.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20.

Povinnosti provozovatelů zdrojů znečišťování

Mezi povinnosti právnických a fyzických osob podle zákona č. 86/2002 Sb. patří dodržování emisních limitů, provozování zdrojů v souladu s podmínkami stanovenými v povolení a vedení provozní evidence.

Provozovatelé ZV, V a S stacionárních zdrojů jsou povinni zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci každého zdroje za kalendářní rok a předat ji do 15. února následujícího roku příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Bližší informace uvádí Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.

Mezi základní povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů patří (podle § 12 zákona č. zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest u spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti provozovatele nejméně 1x za 2 roky.

Provozovatelé ZV, V, S a obecně i malých stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování. Poplatky menší než 500 Kč se nevyměřují. Roční výše poplatků pro malý stacionární zdroj vyměří orgány obce pevnou částkou v rozmezí uvedeném v následující tab.

Tabulka: Sazby poplatků pro hlavní zpoplatněné látky

Závěr

Legislativa v oblasti ochrany ovzduší v České republice je komplexní a zahrnuje řadu zákonů, nařízení vlády a vyhlášek. Cílem této legislativy je snížení znečištění ovzduší a ochrana lidského zdraví a životního prostředí.

tags: #vypouštění #plynných #emisí #do #ovzduší #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Náplň práce environmentální výchovy (Jihomoravský kraj)
• Emise Kralupy: Kde a kdy?
• Odpadkové koše Emco - recenze
• Emise z rodinných domů v ČR
• Kontroly emisí: Český pohled