Výrobní faktory a obnovitelné zdroje

Problematika zdrojů je v ekonomické teorii úzce spojena s problematikou výrobních faktorů, není to však zcela přesné. Výrobní faktory jsou většinou výsledkem lidské činnosti, kdežto zdroje nikoliv.

Poptávka a nabídka výrobních faktorů

Místo, kde se střetává nabídka a poptávka po výrobních faktorech, resp. domácnosti a firmy si je kupují. Cena, která je spojená se službou tohoto faktoru, tzn. s jeho pronájmem, je výdělek placený za službu výrobnímu faktoru s fixní nabídkou (nabídka je absolutně neelastická - křivka je svislá). Jestliže pro daný faktor neexistuje jiné alternativní využití, je transferový výdělek nulový. Výši pozemkové renty určuje výše sazby pozemkové renty a množství pronajaté plochy.

Poptávka po výrobním faktoru je odvozená od poptávky po finálním statku, na který byl daný faktor použit. A to proto, že zájem o výrobní faktory závisí na zájmu spotřebitelů o finální statek vyrobený díky daným faktorům. Protože se firmy snaží maximalizovat zisk, budou poptávat jen takové množství faktorů, které jim zajistí zisk. Poptávka tedy závisí na výši výnosu z výrobního faktoru a výši nákladu na daný faktor.

Poptávka je určena příjmem z mezního produktu (MRP). Dodatečný příjem, který firma získá, jestliže zaměstná dodatečnou jednotku výrobního faktoru, přičemž ostatní faktory zůstávají konstantní. Je určen jako mezní fyzický produkt (MPP) vstupu vynásobený mezním příjmem (MR) získaným prodejem dodatečné jednotky vstupu. Dodatečné náklady, které firmě vznikají při najmutí dodatečné jednotky výrobního faktoru. Mezní náklady na výrobní faktor tvoří v případě dokonale konkurenčního trhu nabídku daného faktoru firmě, tzn.

Maximalizace zisku firmou je také používána k optimální kombinaci všech výrobních faktorů. Ceny výrobních faktorů jsou uvedeny v dalších kapitolách. Skutečnosti rostoucí, klesající nebo dokonce i svislé. Svislá je např. Cena výrobního faktoru půdy. nabídky a poptávky po půdě. Cena výrobního faktoru práce. Cena výrobního faktoru kapitálu.

Čtěte také: Ekologický program ve škole

Teorie rozdělování

S teorií rozdělování důchodu přišel J. B. Clark. Každý výrobní faktor dostává odměnu podle svého mezního produktu. Protože poptávkové křivky výrobních faktorů jsou určeny dodatečným výstupem produkovaným dalšími jednotkami daného faktoru tj. mezními produkty, je oblast na grafu pod poptávkou rozdělena na dvě oblasti: např. na mzdy a renty (v případě, že půda je konstantní a mění se pouze množství práce). Renta (trojúhelník pod křivkou poptávky) je souhrn jednotlivých dílčích přebytků mezního fyzického produktu, který vytvořil první až předposlední výrobní faktor.

• Zabývá se rozdělováním důchodů a bohatství ve společnosti.
• Je vyústěním teorie formování cen na trzích výrobních faktorů.
• Ceny výrobních faktorů určují výši důchodu jednotlivých domácností a ceny výrobních faktorů jsou odvozeny od velikosti mezních fyzických produktů výrobních faktorů.
• Přerozdělení důchodů mezi jednotlivé domácnosti, tak aby byl dodržen princip spravedlnosti.
• Přerozdělení obvykle zajišťuje stát formou transferových plateb domácnostem s nízkými důchody.
• Přerozdělování může ovšem také vést k růstu konkurence na trhu práce např.

Bohatství je čistá hodnota aktiv vlastněných k určitému časovému okamžiku v určitých peněžních jednotkách. Bohatství je tedy určitá zásoba peněz, zatímco důchod je tok peněz v průběhu času. ve vlastnictví výrobních faktorů. je založena zejména na rozdílném množství kapitálu a půdy ve vlastnictví domácností.

Používá se tzv. Lorenzova křivka (LC) - přiřazuje poměrně rozděleným skupinám obyvatelstva (domácností) poměrná rozdělení důchodů mezi ně. Poměřuje skutečnou Lorenzovu křivku s křivkou ideální. Poměřuje rozdíl mezi plochou pod ideální Lorenzovou křivkou (plocha A) a plochou pod skutečnou Lorenzovou křivkou (plocha B) s plochou pod ideální křivkou. Giniho koeficient může nabývat hodnot od 0 do 1.

Pojetí neobnovitelných zdrojů v ekonomické teorii

Článek se zabývá pojetím materiálních a energetických zdrojů v ekonomické teorii. Porovnává klasické názory některých ekonomů na tyto problémy a neoklasickou odpověď. Obě koncepce se rozcházejí v otázce opakovatelnosti ekonomického procesu a úloze zdrojů v něm. V tomto článku jsou uvedena hlavní východiska Dalyho modelu stacionární ekonomie.

Myšlenka, že některé přírodní zdroje jsou limitujícím činitelem ekonomické činnosti lidské společnosti, je mnohem starší, než se často uvádí. U A. Smitha se už objevila myšlenka možného vyústění ekonomického vývoje do stacionárního stavu, který existoval v minulosti mnohem delší dobu než krátké období rostoucí společnosti. Podrobněji rozvádí tuto představu D. Ricardo. Klesající výnosy z půdy jsou příčinou tendence dlouhodobého snižování míry zisku, což podle něho povede k oslabení a zániku ekonomického růstu. Tato představa je spojena s tím, že omezené množství půdy je limitem pokračujícího ekonomického růstu a typu společnosti, který vznikl po průmyslové revoluci.

Čtěte také: Nebezpečný odpad z výrobních strojů: Průvodce

Známé je stanovisko T. Malthuse, který považuje zásoby potravin za hlavní limitující faktor populačního růstu. J.S. Mill vychází z toho, že přírodní zdroje i množství dalších technických inovací jsou omezeny a dříve či později musí způsobit zpomalení a za čas i zastavení dalšího ekonomického růstu, který bude možný jen v důsledku kapitálové expanze do méně vyspělých zemí nebo zaostalých částí uvnitř dané země. Na rozdíl od svých předchůdců chápe J.S. Mill tuto perspektivu pozitivně, pro ně to byl naopak nežádoucí stav. Ve všech těchto koncepcích se zdroje růstové ekonomiky považují za absolutně omezené.

Tento přístup klasické teorie, resp. její určité části nalezl v našem století pokračovatele v dílech K. Bouldinga, N. Georgescu-Roegena a H. Dalyho. Přístup neoklasické teorie je odlišný. J.B. Clark rozvinul koncepci mezních produktů, která je základem pojetí standardní ekonomické teorie. V současné době na jeho pojetí navazují Barnet, Morse a W. Beckermann.

Základy tohoto pojetí položil K. Boulding. Na něj navázal N. Georgescu-Roegen. Ekonomický proces není zvratný, opakovatelný, jak implicitně předpokládá např. neoklasická teorie, ale i mnohé jiné směry ekonomické teorie, ale jednosměrný. Jako kterýkoliv jiný biofyzikální proces znamená využívání látek s nízkou entropií, jehož důsledkem je nejen tvorba statků, ale také vznik látek s vysokou entropií (odpadu). Tento proces je nevratný. Znamená to, že případné znovunastolení původního rovnovážného stavu není návratem do stejné situace, protože mezitím došlo k nevratné spotřebě určitého množství neobnovitelného zdroje.

Stav kapitálu (v tomto pojetí chápaný jako běžné kapitálové statky i lidský kapitál) vystupuje z ekonomického procesu jen zdánlivě nedotčen, ve skutečnosti musí být neustále obnovován. Pokles stavu nízké entropie sám o sobě neukazuje směr ekonomického vývoje, protože je příliš dlouhodobý, ale projevuje se jiným způsobem. Zdroje energie se mohou projevit v podobě toku a v podobě stavu. Stav lze čerpat v libovolném tempu (např. zásobu ropy), tok energie pouze v tempu determinovaném přírodními cykly. Ekonomiky vyspělých zemí jsou orientovány na první typ.

Jsou však také i určité představy, jak by mohl vypadat systém alternativní ekonomiky orientované na snižování spotřeby energetických zdrojů. Mezi ně patří Dalyho model. Dalyho model stacionární ekonomie, která by byla orientována tímto druhým směrem vypadá asi takto: Stav lidského a fyzikálního kapitálu je spojen s okolím hmotnými, energetickými a informačními vstupy a výstupy. Na rozdíl od uzavřených systémů nemůže být zde výstup použit jako vstup v jiném, navazujícím systému.

Čtěte také: Budoucnost bez skládek

Model předpokládá zhruba konstantní stav kapitálu, ale jeho skladba nemá být stejná, předpokládají se změny technologií a pokračování rozvoje znalostí společnosti. Předpokládá tedy změnu kvality stavu kapitálu, zatímco jeho kvantitativní růst je omezen. Stav kapitálu by byl udržován entropickými toky, jejichž velikost by měla být cílově minimalizována (tj. právě spotřeba surovinových a energetických zdrojů). V rámci tohoto principu může probíhat i určitý kvantitativní růst, Dalyho model se v tomto odlišuje od koncepcí tzv. nulového růstu, kde se jeho existence vůbec nepředpokládá.

Součástí modelu je stavové pojetí měr finálního produktu. Ztímco běžně jsou tyto veličiny (např. GNP, GDP) měřeny v určitém časovém intervalu (většinou za 1 rok), Daly předpokládá měření stavu ekonomiky v určitém okamžiku. Tradičně používaná míra finálního produktu (GDP) by se pak rozpadla na tři části:

1. negativní výstup (míra vyčerpávání neobnovitelných zdrojů, případně další specifické náklady jako stupeň znečištění životního prostředí)
2. pozitivní výstup (služby poskytované stavem kapitálu a míra blahobytu z nich vyplývající
3. přídavek ke stavu kapitálu (míra jeho změny).

Třetí součást není považována za nezbytnou. Zvýšením stavu kapitálu stoupá negativní i pozitivní výstup v budoucím období. Všechny tyto tři součásti by měly být přitom zkoumány samostatně, běžně používané míry finálního produktu jsou z hlediska této koncepce považovány za heterogenní agregát, jehož dílčí součásti jsou neorganicky spojeny. Základním předpokládaným nástrojem by mělo být zavedení limitů na spotřebu zdrojů, které by měly být diferencovány podle tří skupin:

• zdroje obnovitelné
• zdroje neobnovitelné, nahraditelné
• zdroje neobnovitelné, nenahraditelné

Barnet a Morse (4) již v šedesátých letech vytvořili pojetí, které vlastně již reaguje na “zdrojově úsporné” teorie. Jejich pojetí lze soustředit do čtyř bodů:

1. možnosti substituce mezi zdroji, i když často bývají hojnější méně kvalitní zdroje a vzácnější kvalitnější zdroje
2. cenový mechanismus vede (prostřednictvím růstu cen) k růstu motivace k nahrazení vzácnějších zdrojů méně vzácnými
3. cenový mechanismus stimuluje recyklování, což dále sníží tlak na zdroje
4. technický rozvoj dlouhodobě snižuje náklady na pořízení zdrojů

Na Barneta a Morseho navazuje později W. Beckermann. Excesívní vyčerpávání zdrojů stejně jako úroveň znečišťování životního prostředí nejsou podle W. Beckermanna nutně spjaty s tempem ekonomického růstu a v zásadě ani se strukturou používaných technologií. Nedostatek zdrojů chápe jako relativní z důvodů, které již uvedli Barnet a Morse, a navíc uvádí relativní charakter efektivnosti zdroje - není dán jen fyzikálními vlastnostmi zdroje, ale také potenciálními možnostmi využití, které nemusí být ještě známy. Tento přístup tedy spojuje dosažitelnost zdrojů se zvýšením poptávky po nich.

Kdyby hrozil zjevný nedostatek zdrojů, následoval by vzestup jejich cen a výroba finálních statků by se postupně omezila na ty, které mohou být produkovány recyklováním starých zdrojů a statků, které by se stalo ziskově výhodným. Absolutní nedostatek zdrojů je tak podle Beckermanna nereálný, vyskytoval by se jen relativní.

Přestože obě koncepce vznikly v minulosti, jsou stále dostatečně aktuální. V jedné jsou zdroje pojaty jako víceméně běžná složka statků s určitými specifiky, jejich vzácnost se chápe jako relativní a je spíše na okraji pozornosti neoklasické teorie a obdobně orientovaných přístupů. Ve druhé se předpokládá existence absolutního (fyzického) omezení, které vstupuje do ekonomických dějů, jako vnější činitel, součást prostředí, v němž se ekonomická činnost odehrává. Kořeny druhého přístupu sahají hluboko do minulosti, o podobných problémech uvažovali D. Ricardo, T. Malthus a J.S. Mill. V současné době se jimi zabývají směry, které se v posledních desetiletích stávají uznávanou součástí ekonomické teorie, představované K. Bouldingem, N.Georgescu-Roegenem, H. Dalym a jinými.

V budoucnu se tyto otázky stanou pravděpodobně významnými nejen z hlediska ekonomické teorie, ale i hospodářských politik vyspělých zemí v oblasti surovinových a energetických zdrojů.

Obnovitelné zdroje energie v Evropě v roce 2023

V roce 2023 dosáhly obnovitelné zdroje energie (OZE) v Evropě významného rekordu, když jejich podíl na celkové produkci elektřiny vzrostl na rekordních 43 %. Tento úspěch lze připsat řadě faktorů, které společně podpořily výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Podle zprávy meteorologické služby Evropské unie Copernicus dosažení tohoto výsledku bylo možné díky nadprůměrným srážkám a také výrazně silnějšími větrům v loňském roce.

Nadprůměrné srážky, které v roce 2023 překročily běžný roční průměr o 7 %, měly zásadní vliv na zvýšení produkce vodních elektráren v Evropě. Vysoké průtoky řek nejenže posílily stávající vodní elektrárny, ale také umožnily využití říčních toků ve větší míře než v předchozích letech. Tato situace byla obzvláště výrazná ve Finsku, Portugalsku, Rakousku a Itálii, kde se produkce elektřiny z vodních zdrojů zvýšila o jednotky až nižší desítky procent ve srovnání s průměrnými roky. Copernicus uvádí, že třetina evropského říčního systému dosáhla povodňového stupně, což přispělo k větší produkci elektřiny z těchto zdrojů.

Kromě vodní energie hrály klíčovou roli i větrné elektrárny, které těžily ze silných větrů, jež byly zaznamenány zejména na konci roku. V některých regionech, jako je Balkán, vzrostl meziročně potenciál větrných elektráren o zhruba pětinu, zatímco na západě Evropy se zvýšil o přibližně 8 %. Tento nárůst se přičítá zvýšené frekvenci bouří nad kontinentem během podzimu a zimy. Tato situace ukazuje, jak významně mohou povětrnostní podmínky ovlivnit využití obnovitelných zdrojů energie a jak je důležité mít diverzifikované zdroje energie, které mohou efektivně reagovat na měnící se klimatické podmínky.

Další rozvoj?

Co se týče samotných OZE, jedno z hlavních rizik pro jejich další rozvoj představují nejen omezení sítě a další faktory ryze energetické a fyzikální, ale také přetrvávající vysoké úrokové sazby v Evropě. Podle zprávy analytické společnosti Wood Mackenzie vyšší úrokové sazby zvyšují náklady na kapitál, což může komplikovat financování nových projektů v oblasti obnovitelných zdrojů. Z analýzy Wood Mackenzie vyplývá, že nárůst úrokových sazeb o dva procentní body může zvýšit úroveň nákladů na elektřinu (LCOE) pro obnovitelné zdroje až o 20 %. To se negativně projevuje na konkurenceschopnosti OZE vůči fosilním palivům, u kterých je nárůst LCOE nižší, např. u elektrárny s plynovou turbínou s kombinovaným cyklem pouze 11 %.

Navíc, podle zprávy, vysoké úrokové sazby omezují možnosti získávání financování pro nové projekty. Projekty, které jsou ve fázi zahájení, a ještě neměly zajištěné financování před zvýšením úrokových sazeb, jsou tak vůči těmto ekonomickým změnám obzvláště zranitelné. Vegard Wiik Vollset, vedoucí pro obnovitelné zdroje a energie ve společnosti Rystad Energy, zdůraznil, že obnovitelné projekty jsou přirozeně citlivé na vysoké úrokové sazby a tyto podmínky mohou ovlivnit celkovou ekonomiku těchto projektů.

Globální poptávka po elektřině a obnovitelné zdroje v roce 2025

V první polovině roku 2025 dále rostla globální poptávka po elektřině, expanze obnovitelných zdrojů však nárůst převážila. Zdaleka největší podíl na ní měla solární energie. Z hlediska emisí skleníkových plynů Čína a Indie jejich množství snížily, zatímco západní ekonomiky zaznamenaly nárůst.

V první polovině roku 2025 vzrostla celosvětová poptávka po elektřině oproti prvnímu pololetí předchozího roku o 369 TWh, tedy o 2,6 %. Vyplývá to z reportu organizace Ember, která čerpá data z 88 zemí pokrývajících 93 % veškeré poptávky. Mezinárodní energetická agentura (IEA) připisuje tuto skutečnost zejména rostoucímu využívání elektřiny v odvětvích průmyslové výroby, zvýšené poptávce po klimatizaci, zrychlující se elektrifikaci vedené dopravním sektorem a rapidní expanzi datových center.

Podle autorů dokumentu s názvem Global Electricity Mid-Year Insights 2025 byl nárůst ovšem více než kompenzován zvýšením výroby solární a větrné energie. Poprvé v historii letos předstihly obnovitelné zdroje uhlí v množství vyrobené elektřiny. Zatímco podíl obnovitelných zdrojů se zvýšil z 32,7 % na 34,3 %, podíl uhlí klesl z 34,2 % na 33,1 %. Tahounem je zejména solární energie, která je zodpovědná za 83 % tohoto nárůstu. Ta zaznamenala meziročně přírůstek 31 %, větrná energie pak 7,7 %. Výroba elektřiny z vodních zdrojů poklesla o 2 %. Pokles zaznamenala taktéž biomasa a bioplyn, celkem o 1 %. Mírný nárůst o 2,5 % zaznamenaly naopak jaderné zdroje, o 4,7 % pak ostatní nízkoemisní zdroje.

Kdo stojí za solárním boomem

Největší zásluhy na celosvětovém růstu výroby elektřiny ze solárních elektráren měla Čína s podílem 55 %. V prvních šesti měsících tohoto roku Čína přidala více solární a větrné energie než zbytek světa dohromady. Na druhou stranu ale také ve zmiňovaném období uvedla do provozu 21 GW nových uhelných elektráren. To je nejvíce od roku 2016.

Mezi dvacítkou největších solárních producentů na světě během prvních šesti měsíců tohoto roku hned sedm zemí vyrobilo alespoň pětinu své elektřiny ze solární energie. Jedná se o Maďarsko, Řecko, Nizozemsko, Pákistán, Španělsko, Austrálii a Německo. Přitom v Německu stejně jako v Číně zaznamenaly nárůst i černouhelné zdroje. Ve srovnání s prvním pololetím minulého roku dodaly do tamní soustavy o více než pětinu větší objem elektřiny.

Podle prognóz agentury IEA by měla solární energie do roku 2027 pokrýt přibližně polovinu očekávaného přírůstku globální poptávky po elektřině.

„Solární energie se stala motorem globální energetické transformace. V kombinaci s akumulátory se stane nezastavitelnou silou. Jako největší a nejrychleji rostoucí zdroj elektřiny je klíčová pro uspokojení neustále rostoucí světové poptávky. Uprostřed šumu je nezbytné soustředit se na skutečné signály. Teplejší počasí vedlo k nárůstu výroby z fosilních paliv v roce 2024, ale je velmi nepravděpodobné, že by se podobný skok opakoval v roce 2025,“ prohlásil Phil MacDonald, někdejší výkonný ředitel společnosti Ember.

Čína a Indie snižují emise, západní ekonomiky hlásí nárůst

Report organizace Ember se věnuje také monitoringu emisí skleníkových plynů. V první polovině roku 2025 došlo k jejich mírnému poklesu. V celosvětovém měřítku se jedná o 12 MtCO₂. Snížení díky růstu výroby z nízkoemisních zdrojů zaznamenaly Čína (-46 MtCO₂) a Indie (-24 MtCO₂). Naopak emise stouply ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku v Evropské unii (+13 MtCO₂) a Spojených státech amerických (+33 MtCO₂). Na tyto čtyři ekonomiky připadaly v daném období téměř dvě třetiny světové spotřeby elektřiny a zároveň bezmála dvě třetiny všech emisí CO₂.

V EU navzdory výraznému solárnímu boomu stagnovala výroba z větrné a vodní energie a biomasy. Poptávka proto musela být kompenzována vyšší výrobou z plynu a uhlí. V USA rostly nízkoemisní zdroje pomaleji než poptávka po elektřině, což vedlo k vyšší výrobě z uhlí.

Faktory ovlivňující energetické zdroje

Rozsah a dostupnost energetických zdrojů jsou hlavními faktory, které ovlivňují celosvětovou energetickou situaci a ekonomiku. Zde je přehled některých nejdůležitějších faktorů ovlivňujících energetické zdroje.

• Geologické a geografické faktory: Geologické podmínky určují, kde se ropa, plyn, uhlí a další zdroje nacházejí. Země s bohatými geologickými zásobami mají strategickou výhodu. Geografická poloha ovlivňuje dostupnost zdrojů a možnosti jejich přepravy.
• Technologický pokrok: Vývoj nových technologií umožňuje těžit a využívat energetické zdroje na nových místech a novými způsoby. Příkladem může být rostoucí těžba ropy a plynu z důlních ložisek nebo využívání obnovitelných zdrojů energie.
• Politické faktory: Energetika je často politicky citlivé téma. Politická rozhodnutí zemí týkající se výroby, dovozu nebo vývozu energie mohou mít významný dopad na globální trh s energií.
• Ekonomické faktory: Cena a dostupnost energetických zdrojů jsou pro ekonomiku země klíčové. Kolísání cen energií a závislost na dovozu mohou ovlivnit makroekonomické ukazatele.
• Environmentální omezení: Rostoucí obavy z ekologických problémů, jako je změna klimatu, vedou k tlaku na přechod k čistším zdrojům energie. Výběr a využívání zdrojů energie mohou ovlivnit předpisy a environmentální omezení.
• Geopolitické faktory: Konflikty a rivalita mezi zeměmi mohou vést k omezení přístupu k energetickým zdrojům nebo k jejich využívání jako nástroje politického nátlaku.
• Poptávka a rostoucí potřeby: S rostoucí světovou populací a hospodářským rozvojem roste i poptávka po energii. To vytváří tlak na hledání nových zdrojů a efektivnější využívání těch stávajících.
• Regulační a legislativní rámce: Vnitrostátní a mezinárodní předpisy mohou mít na energetický sektor významný dopad. Příkladem je regulace emisí skleníkových plynů a norem pro čistou energii.
• Inovativní vývoj: Neustálý technologický vývoj otevírá nové možnosti výroby energie. Inovace v oblasti solárních panelů, větrných turbín a skladování energie mění energetický průmysl.
• Energetická bezpečnost: Země se snaží zajistit dostupnost energie a minimalizovat svou zranitelnost v případě krize nebo konfliktu. To ovlivňuje jejich energetické strategie.

Tyto faktory jsou vzájemně propojené a ovlivňují energetický sektor na celém světě. Pochopení této dynamiky je klíčem k plánování a řízení energetických zdrojů v souladu s globálními potřebami a environmentálními výzvami.

tags: #vyrobni #faktory #obnovitelne #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Dopad lodních emisí
• Škola v Přírodě: Výchovně Vzdělávací Práce
• Ochrana přírody a NNO
• Odbor životního prostředí Třebíč - kontakt
• Výstavy a akce v Domě ochránců přírody Michle