Výskyt kaktusů v přírodě: Mapa fascinujících lokalit

Česká republika je orograficky definovaná oblast uprostřed Střední Evropy s neobyčejně pestrým geologickým podložím, což představuje světový unikát. Je to bazén obklopený hraničními horami skoro ze všech stran a s centrální plošinou Vysočiny uprostřed.

Teorie vzniku Českého masívu

Názory na vznik tohoto uskupení jsou dvojí.

Klasická teorie vzniku Českého masívu

Klasická teorie vzniku Českého masívu hovoří o postupném formování deformačními frontami jednotlivých vrásnění a jevů souvisejících, přičemž za základ se počítá variská orogeneze (-2 mld. Ve srovnání s tím řetězec Karpat jako součást Alpsko-himalájské soustavy má historii celkem jasnou - momentálně je jeho západní část stále nasouvána na platformu Č. masívu, kterou leckde překrývá již o více než 40 km. A tak za nějakých 10 mil. let se Radhošť může ocitnout na Vysočině, kde už bude mít výšku něco kolem 2700 m. n.

Impaktní teorie vzniku českého bazénu

Naproti klasické vrásové a tektonické teorii o vzniku českého bazénu stojí teorie nová - impaktní. Je skutečně možné, že původní tvar horského lemu ČR byl kruhový a vznikl po dopadu planetky, a do dnešního tvaru kosočtverce jej až pak stlačily postupující vrásové pochody? Tato odvážná teorie dnes nese název Český Kráter (viz. Google), zpracovává se na nejvyšších vědeckých úrovních a rozhodně ji nechybí odborné argumenty.

Expedice za kaktusy do Argentiny

V únoru roku 2007 byla možnost vycestovat s kolegy z plzeňského klubu na putování po Argentině. Přiletěli jsme do Buenos Aires, kde na nás již čekal vůz z půjčovny a začala ta správná dovolená pro pěstitele kaktusů. Jedním z cílů, předem celkem pečlivě naplánované trasy, bylo i město Santa Victoria na severu Argentiny poblíž hranic s Bolívií.

Čtěte také: Přírodní zdroje soli

Jednoho únorového dne brzy z rána vyrážíme z města Abra Pampa směrem do La Quiaca na samé hranici s Bolívií, kde se nachází odbočka východním směrem na městečko Yavi a dále na Santa Victoria. Až do Yavi dnes vede asfaltová silnice, takže na první zastávku přijíždíme celkem pohodlně v osm hodin, což je zrovínka čas na uvaření ranní kávy a lehkou snídani. Lokalita je za Yavi v místě, kde se přejíždí hřeben nižších kopečků a za nimi se opět rozprostírá široká rovina v nadmořské výšce 3580 metrů. Lokalita je už asi dobře známá zejména výskytem Puna subterranea a Lobivia pugionacantha var. corrugata se zvlněnými žebry připomínající rostliny rodu Stenocactus. Dále se zde vyskytují rostlinky rodu Portulaca s dužnatým kořenem a Maihuenopsis glomerata ssp. hypogaea.

Dá-li se tvrdit, že sloupovité kaktusy mohou tvořit les, tak toto je to pravé místo. Les, který tvoří Oreocereus celsianus. Jedná se skutečně o mimořádné a úchvatné místo, kde se ve výšce 3850 metrů nad mořem vyskytuje nejen Oreocereus celsianus (s trny světlými a vzácně i tmavšími až do hněda), ale rostou zde v menším množství i Oreocereus trollii, Lobivia z okruhu ferox a rostliny rodu Mediolobivia.

Asi po dvou hodinách cesty zpět najednou Milan vykřikl, že vidí něco kulovitého. Asi 3 metry nad cestou roste dosti velká lobívie a není tam jen ta jedna. Ve svahu se v cárech mlhy objevují další obrovité hlavy, podstatně větší než fotbalový míč. Tak nakonec se příroda přeci jenom nad námi slitovala a odhalila nám lokalitu naprosto unikátních (jak později zjistíme) Lobivia chrysochete. Naše radost nezná mezí, zejména po nalezení množství zralých plodů, které ještě mravenci nestačili sklidit.

Lobivia chrysochete Werd

Rostliny, které jsme viděli, mají ploše kulovité tělo, o průměru až 30 centimetrů, jednotlivé, občas odnožující. Tělo je hustě obaleno trny žluté až žlutohnědé barvy, občas nádechem do červena. Trny jsou dlouhé asi do 5 cm. Plody jsou velmi tmavě červené, velké asi 15 mm, holé až řídce pokryté štětičkami vlasů. Semena jsou černá, velká max 1 mm, rozptýlená v bílé dužnině sladké chuti připomínající jahody. Květ ani poupě jsem nepozoroval, dle literatury má být oranžovočervený až červený.

Rozšíření rodu Gymnocalycium

Německý odborník na gymnokalycia a botanik Detlev Metzing zpracoval v roce 1995 studii o rozšíření druhů GYMNOCALYCIUM Pfeiffer ex Mittler v jižní Americe.

Čtěte také: Výskyt rtuti v přírodě

• CHACO: Z velké části světlý, suchý les, pokrývá velkou a rozsáhlou plochu jihoamerického kontinentu a je hlavním územím rozšíření rodu Gymnocalycium.
• PAMPA: Rozsáhlé travnaté stepi na území Rio de la Plata.
• MONTE: Xerofilní (suchomilné) křovinaté stepi.
• ESPINAL: Příznačné jsou druhy stromů rodu Prosopis.

Na mapách č. 2 - 7 jsou znázorněny areály podrodů případně některých skupin druhů rodu Gymnocalycium. Ovšemže nejsou rostliny náležející k nějakému druhu rozděleny rovnoměrně přes celý znázorněný areál, nýbrž např. jen podél horských údolí, v určitých výškách nebo na roztroušených zvláštních stanovištích se speciálními ekologickými podmínkami.

Druhy podrodu MACROSEMINEUM jsou rozšířeny na východním okraji areálu rodu (mapa č. 2). Hlavní areál se rozprostírá skoro přes celou Uruguay a jižní Rio Grande do Sul. Další malá, izolovaná naleziště výskytu (= exklávy) se nalézají v argentinských provinciích Corrientes a Misiones, jakož i v jihovýchodní Paraguay.

Podrod GYMNOCALYCIUM (dříve Ovatisemineum) má disjunktní soustavu areálu (mapa č. 3). Výskyt Gymn. schroederianum Osten navazuje na západě na areál podrodu Macrosemineum. Nejdále na jih pronikajícím druhem podrodu je Gymn. gibbosum (Haw.) Mittler sensu lato (v širším pojetí). Velká část druhů této semenné skupiny má své území rozšíření v horských pásmech Sierra de Cordoba, které se rozprostírá od San Luis až na severe provincie Cordoba.

Od La Rioja až do Jujuy se rozprostírá areál Gymn. saglionis (Cels.) Br. et R. (mapa č. 4). Příbuzné Gymn. spegazzinii Br. et R. (včetně Gymn. cardenasianum Ritter a Gymn. armatum Ritter) roste ve výše položených, suchých údolích východních And, izolovaného severního výběžku oblasti monte (mapa č. 5).

Gymn. pflanzii (Vaupel) Werdermann sensu lato, pro které byl popsán vlastní podrod PIRISEMINEUM H.Till et M.Hesse, má velké území rozšíření, které se rozkládá přes území Chaco v severozápadní Paraguay, přes vnitroandská suchá údolí v Bolívii až do Argentiny do provincie Tucuman (mapa č. 6). Výškové rozšíření sahá od 450 m v paraguayském chacu až do 2.000 m v bolívujské provincii Potosi.

Čtěte také: Recyklace kyseliny tereftalové

Jako Gymn. pflanzii a Gymn. saglionis, má také Gymn. schickendantzii (Britton et Rose Weber) velmi velké území rozšíření (mapa č. 7). V paraguayském chacu, v Bolívii a v severní Argentině lze nalézt další druhy podrodu MUSCOSEMINEUM (mapa č. 7). Druhy, jako např. Gymn. mihanovichii (Gürke) Br. et R., Gymn. marsonerii Y.Ito a Gymn. eurypleurum Ritt.

Gymnocalycium mihanovichii var. friedrichii

Hlavním rozpoznávacím znakem této variety jsou ostrá žebra, hrubě zrnitá, hnědofialová až červenofialová epidermis a růžové až bílé květy, které se zcela otevírají.

G.mihanovichii var.friedrichii je rozšířeno jednak v Bolívii, provincii Cordillera, departmentu Santa Cruz u Buenaventura, 565 m n.m. a jednak v Paraguayi v provincii Nueva Asuncion u Agripina Enciso.

Echinocactus polycephalus

Echinocactus polycephalus byl popsán Engelmannem a Bigelowem už roku 1856. V přírodě se tento kaktus vyskytuje především v USA, a to v západní Arizoně, v Kalifornii, Nevadě, a také Utahu. Varieta xeranthemoides je udávána z hraniční oblasti Arizony a Utahu.

Sierra de la Paila v Coahuile, Mexiko

Sierra de la Paila je lokalita v Mexiku, kde se vyskytuje řada velmi zajímavých kaktusů. Do Paily se většinou jezdí od jihozápadu. Cesta vede po dobré asfaltové silnici č. 30, spojující východní a západní pobřeží Mexika. Dále, směrem k vesničce Nuevo Yucatán, se nachází kaktus, který se zřejmě vyskytuje pouze v této oblasti Paily, označovaný jako Thelocactus rinconensis ssp.

Přehled lokalit a druhů kaktusů

tags: #vyskyt #kaktusu #v #prirode #mapa

Oblíbené příspěvky:

• Utěsnění WC mísy
• Recyklace LDPE
• Důležité Informace pro Troubsko
• Komplexní analýza znečištění půdy
• Co je ekologická izolace?