Výskyt rakoviny u divokých zvířat

Vzácné lišky, parazitičtí roztoči, zdivočelé bakterie a nakonec nebezpečná choroba. To všechno je podstatou zajímavého objevu u lišky ostrovní, které trpí nebývale vysokým výskytem rakoviny.

Ostrovy Channel Islands u kalifornského pobřeží jsou domovem lišky ostrovní - malého druhu lišek, který tvoří hned šest poddruhů. Každý z nich žije na svém vlastním ostrově a nikde jinde se nevyskytuje. Takové endemické druhy a poddruhy zvířat jsou zranitelné a vědci jejich výzkumu a ochraně obvykle věnují velkou pozornost.

Ochranáři, kteří lišky odchytávali, si všimli něčeho neobvyklého - dobrá polovina všech dospělých jedinců měla uši plné nádorů. Takový výskyt rakoviny je jeden z vůbec nejvyšších, jaký byl kdy zaznamenán mezi volně žijícími zvířaty.

Na ostrov Santa Catalina se proto z Princetonské univerzity vydal tým mladých vědců, kteří se specializují na ekologii psovitých šelem. Velice rychle zjistili, že na vzniku rakoviny se podílí přítomnost parazitických roztočů, kteří způsobují ušní svrab.

Vědci pomocí vatových tyčinek odebírali vzorky mikroflóry z liščích uší. Její složení hraje ve zdravotním stavu lidí i zvířat významnou roli, kterou vědci teprve začínají objevovat. Mikroflóru tvoří různé bakterie a kvasinky žijící v těle.

Čtěte také: Přírodní zdroje soli

Ve vzorcích mikroflóry lišek vědci podle DNA určili, jaké bakterie žily v uchu každého zvířete a v jakém množství. Odhalili tak celý řetězec příčin nemoci lišek. Na jeho začátku jsou roztoči.

Jejich přítomnost ovlivní prostředí v liščím uchu tak, že v něm žije méně druhů bakterií než v tom zdravém a početně mezi nimi převažuje jediný druh: Bakterie z rodu stafylokoků, která je za normálních okolností téměř neškodná. Pokud však v uchu řádí roztoči, vymkne se kontrole, doslova zdivočí a vyvolá chronický zánět.

Jestli podobná spojitost mezi parazity, bakteriemi a nádorovým onemocněním existuje i u jiných zvířat nebo dokonce u lidí, zatím nevíme. Je možné, že lišky ze Santa Cataliny budou jediné - kvůli svým genům. V minulosti byly téměř vyhubeny a druh se obnovil z velmi malého počtu zvířat. Všichni žijící jedinci jsou si proto vzájemně příbuzní a jejich genetická rozmanitost je mizivá. Což je pro vědce fascinující.

Genetická rozmanitost je považována za podmínku zdravých a odolných populací. Lišky rodu Urocyon se na první pohled podobají psům a kojotům, spolehlivě je však prozradí jejich typicky liščí huňatý ocas. Kromě lišky ostrovní z ostrovů Channel Islands sem patří ještě jeden až dva další druhy. Prvním je liška šedá (Urocyon cinereoargenteus) z kontinentální Ameriky. Je to jedna ze dvou psovitých šelem, které umí šplhat po stromech (tou první je asijský psík mývalovitý), v ohrožení údajně vyleze až do osmnáctimetrové výšky!

Existence dalšího druhu je sporná. Mělo by jít o zakrslou lišku z mexického ostrova Cozumel, kterou ale od roku 2001 nikdo neviděl.

Čtěte také: Výskyt rtuti v přírodě

Další nemoci divokých zvířat

Veterináři nevylučují, že nemoc, která kosí divočáky na Moravě, do Česka někdo zavlekl. Smrtící choroba se v ČR objevila koncem června. Ke včerejšímu dni veterináři registrovali 76 nalezených uhynulých divokých prasat. Testy prokázaly smrtící virus afrického moru prasat u 51 kusů, v 22 testovaných případech mor prokázán nebyl. Na výsledky vyšetření dvou vzorků se stále čeká.

Minulý týden Státní veterinární správa vyhlásila přísná opatření. Nařídila intenzivní celoroční lov přemnožených divokých prasat všech věkových kategorií a pohlaví na celém území Česka kromě zamořené oblasti. Na Zlínsku se také výrazně zpřísňují pravidla pro domácí chovy prasat. Chovatelé je nesmějí chovat ve výbězích, krmit je zelenou pící ani podestýlat slámou.

Nákaza brucelózou, která byla prokázána u uhynulého zajíce v Lechoticích na Kroměřížsku, je velmi závažné onemocnění s vysokou úmrtností. Veterináři v části regionu vymezili ochranné pásmo, ve kterém platí mimořádná opatření pro uživatele honiteb. Pravidla se týkají hlavně odlovu a zacházení s mrtvými zvířaty.

Epidemiolog Roman Prymula v této souvislosti zdůraznil, že je třeba zavést „jasná opatření“, aby se nákaze předešlo. „Smrtnost u nejzávažnějších forem je mezi 30 až 50 procenty,“ poznamenal v pořadu Nový den. Jde proto podle něj o „obrovsky závažnou nákazu“.

Jak se brucelóza přenáší?

Bakterie Brucella jsou malé, nepohyblivé tyčinky, které dokážou přežívat a množit se uvnitř buněk hostitele. Brucelóza se přenáší ze zvířat na člověka například potřísněním kožní oděrky nebo oční spojivky exkrety nebo tělními tekutinami nemocných zvířat. Dalšími možnostmi je také vdechnutí kontaminovaného aerosolu, požití syrového mléka nemocných zvířat nebo nepasterizovaných výrobků z něj připravených.

Čtěte také: Recyklace kyseliny tereftalové

Co se týče přenosu z člověka na člověka, jedná se spíše o vzácné případy. K nákaze může dojít například z matky na dítě při porodu (protože bakterie mohou být přítomné v porodních cestách) nebo mezi partnery při pohlavním styku.

Příznaky a léčba brucelózy

Inkubační doba této nemoci se pohybuje mezi dvěma až čtyřmi týdny, v některých případech může jít i o měsíce. Příznaky jsou snadno zaměnitelné s dalšími onemocněními, jako je tuberkulóza, mononukleóza nebo břišní tyfus. Patří mezi ně například horečka, zimnice, pocení, únava, bolest a slabost svalů a nechutenství.

Jednotlivé příznaky se ale samozřejmě liší i s ohledem na druh infekce. Infekce způsobená B. abortus má u lidí obvykle mírnější, ale spíše dlouhodobý průběh a často postihuje pohybový aparát. Infekce vyvolaná B. melitensis bývá závažnější - provází ji vyšší horečky a častější postižení orgánů. Začíná náhle a následně přechází do chronické formy. Nejnebezpečnější je pak infekce způsobená B. suis. Ta může vést k sepsi a tvorbě abscesů v játrech, slezině nebo dalších orgánech.

Základ většinou představuje podávání antibiotik, ale probíhá déle než u běžných infekcí a kombinuje více léků, aby se zabránilo návratu onemocnění.

Prevence je založena na úspěšné likvidaci brucelózy zvířat, proto se ta nemocná utrácejí. K zamezení zavlečení brucelózy slouží veterinární kontrola dovážených zvířat i surovin živočišného původu.

Chemické látky v přírodě a jejich dopad na divoká zvířata

V kalifornském okrese Monterey lovci narazili na zarážející jev: maso ulovených divokých prasat bylo sytě modře zbarveno. Vyšetřování ukázalo, že neobvyklé zbarvení pochází z rodenticidu obsahujícího barvivo, konkrétně difacinonu - látky, která se používá k hubení hlodavců. Přestože je jeho aplikace v Kalifornii od roku 2024 přísně regulovaná, jed se zjevně dostává do volné přírody.

Podle odborníků National Geographic jde o další varování, že chemické jedy nezasahují jen cílové škůdce, ale ovlivňují i necílové druhy a mohou se šířit potravním řetězcem. Difacinon patří mezi antikoagulanty první generace, které způsobují vnitřní krvácení. I když se v těle rozkládá rychleji než jiné přípravky, zůstává aktivní ještě týdny v tkáních otrávených zvířat. Látka proto nezůstává jen u hlodavců, pro které je určena, ale postupně proniká do vyšších pater potravního řetězce.Následky mohou dopadnout i na člověka.

Konzumace masa zvířete, které se dostalo do kontaktu s rodenticidem, je riziková i po tepelné úpravě. Difacinon se totiž v těle rozkládá pomalu a varovné případy modře zbarveného masa dokazují, že látka může zůstat ve zvěřině dlouhodobě. Zdravotní rizika spojená s pesticidy jsou přitom dobře doložená - od zvýšeného výskytu některých typů rakoviny až po problémy s reprodukcí.

„Lovci by si měli uvědomit, že maso zvěře, jako jsou divoká prasata, jeleni, medvědi a husy, může být kontaminováno, pokud byla zvěř vystavena působení rodenticidů,“ uvádí pro Science Alert koordinátor vyšetřování pesticidů Ryan Bourbour z Kalifornského úřadu pro ryby a divokou zvěř (CDFW). Ekologové i ochranářské organizace proto volají po omezení používání chemických jedů. Poukazují na to, že zasažená zvířata se k nim dostávají buď přímo, nebo prostřednictvím kořisti, a že následky ohrožují už tak zranitelné populace - od sov po včely.

Divoká prasata, která jsou všežravci a snadno sežerou jak otráveného hlodavce, tak návnadu, v tomto ohledu fungují jako nechtěný přenašeč toxinů dál do prostředí.

Existují přitom účinnější a bezpečnější alternativy - například integrovaná ochrana proti škůdcům, která kombinuje více metod od podpory přirozených predátorů až po netoxické prostředky, které regulují populaci hlodavců jinak než jedem. Některá města v USA testují například přípravky, které zasahují do reprodukce krys, aniž by ohrožovaly jiné druhy.

Konflikty mezi lidmi a divokými zvířaty a jak jim předcházet

Konflikty mezi lidmi a divokými zvířaty jsou stále častější v mnoha oblastech světa. Protože zvířatům ubývá jak přirozeného prostředí, tak i zdrojů potravin, jsou zvířata nucena hledat si náhradní prostor. A tak stále častěji pronikají do blízkosti lidských obydlí a na zemědělskou půdu, kde jsou lidmi označována za škůdce, pronásledována a zabíjena.

Osvětu, jak pole chránit bez zabíjení zvířat, přináší brožura určená primárně farmářům v Indonésii. Kromě toho bude brožura sloužit i jako vzdělávací materiál o ohrožených druzích zvířat žijících v jejich blízkosti. Organizace The Kukang Rescue Program v reakci na tento problém vytvořila zcela novou, unikátní brožuru, která má indonéským farmářům ukázat, jak mohou svá pole chránit před divokými zvířaty, aniž by je museli zabíjet.

Především však uvádí jednoduché tipy a triky, pomocí nichž mohou farmáři bránit divokým zvířatům v ničení úrody, aniž by je zranili či zabili. Upozorňuje také na to, jaké postihy lidem hrozí v případě zabití či odchycení chráněných zvířat. Příručka je vyhotovena ve třech jazycích, tj. češtině, angličtině a indonéštině, a doplňují ji originální kresby prezentovaných druhů zvířat.

Níže jsou uvedeny některé z metod ochrany polí před divokými zvířaty:

• Použijte výkaly domácích prasat a udělejte z nich roztok, který poté nastříkáte na půdu ve vzdálenosti 30 cm okolo plodin.
• Rozšiřte po okolí lidské vlasy, získané například od kadeřníků.
• Použijte kokosová vlákna společně se sušenými kokosovými listy.
• Dělejte hluk (například pomocí bambusového děla) - tím prasata vystrašíte a odeženete.
• K vystrašení prasat použijte domácí psy.

Brožura je výsledkem spolupráce anti-konfliktního týmu organizace The Kukang Rescue Program s 67 indonéskými farmáři a jejich rodinami žijícími v různých lokalitách na hranicích chráněného pralesa v provincii Severní Sumatra, jejichž farmy jsou často navštěvovány divokými zvířaty, které ničí jejich úrodu.

Členy anti-konfliktního týmu byli jak čeští dobrovolníci a členové organizace, tak i její indonéští zaměstnanci. Jejich úsilím bylo předcházet konfliktům farmářů s divokými zvířaty. Pomocí dotazníků zjišťovali, jaké mají farmáři o zvířatech znalosti, jaký k nim mají vztah i jaké druhy a jak často jejich pole navštěvují. Na základě těchto informací byl vytvořen seznam 18 druhů živočichů, které se s místními lidmi nejčastěji dostávají do konfliktu.

tags: #vyskyt #rakoviny #u #divokých #zvířat

Oblíbené příspěvky:

• Kvalita ovzduší v ČR
• Tipy na zimní výlety
• Jak opravit ucpaný odpad ve vaně
• Vliv hlubokomořských vrtů na klima
• Metodika a Aplikace průzkumu Forsa