Klima školní třídy je činitel, který má významný vliv na žáky a jejich učební výsledky, na mezilidské vztahy v rámci třídy i celé školy. Nesmíme zapomínat ani na rodiče, pro které je klima školní třídy také velmi důležité.
Třídní klima je dlouhodobě utvářený fenomén, který má za následek subjektivní názory a hodnocení každého jeho účastníka. Při práci s třídním klimatem je nutné pamatovat na to, že se nejedná o náhlý jev, který se objeví spolu s aktuálními potížemi v rámci třídy.
Poznáním klimatu konkrétní třídy však práce nekončí, na klimatu je nutné dále pracovat a usměrňovat jej, aby se vyvíjelo správným směrem.
Prvním úkolem při měření klimatu je odhalení aktuálního klimatu ve třídě. K tomuto poznání nás dovedou dvě cesty:
Při zjišťování klimatu školní třídy se většinou využívá druhé cesty, tedy získání subjektivních výpovědí, nicméně i zde musíme získané údaje objektivizovat. Objektivizace dosáhneme např. pomocí dotazníků.
Čtěte také: Akademie věd ČR a kvalita ovzduší
Přístupy k měření třídní klimatu se dají rozdělit do několika skupin. Z těchto skupin si učitel, školní psycholog či jiný odborník může vybrat diagnostické nástroje, které mu klima umožní poznat a ovlivnit.
Kvalitativní metody jsou výhodnější zejména tehdy, když chceme získané výsledky z šetření třídního klimatu využít v praktické rovině. V praxi se nám bude lépe pracovat, jestliže budeme znát kontext onoho aspektu školy, a právě k tomuto kontextu nás dovedou kvalitativní metody. Mezi hlavní představitele kvalitativních metod patří pozorování a rozhovor.
Skupinový rozhovor je vhodný zejména při šetření klimatu u žáků první a druhé třídy. Verbální odpovědi můžeme nahradit neverbálními, kdy jedinec má něco ukázat, nakreslit či někam jít. U malých dětí si však na skupinový rozhovor musíme vyhradit dostatek času. Děti se většinou chtějí vyjádřit ke všem otázkám.
Mezi další kvalitativní metody patří narativní techniky (tvorba deníku), projektivní metody (kresba, nedokončené věty, metafory, návrh znaku třídy apod.) či analýza produktů žáků.
Do kvantitativních metod pro měření klimatu školní třídy patří dotazníky. Kvantitativní metody jsou typické tím, že výzkumník má stanovené hypotézy, které se prostřednictvím šetření snaží potvrdit či vyvrátit. V dotazníku jsou složky klimatu zastoupeny jednotlivými položkami a již je přesně definované složení klimatu. Dotazníky jsou pro diagnostiku třídního klimatu užívány často, nicméně je u nich potřeba čtenářská gramotnost, takže u malých žáků může být jejich použití obtížné.
Čtěte také: Ekologické výtvarné soutěže: Kompletní report
Vztahy ve třídě jsou jedním z prvků, které tvoří klima školní třídy. Nejen, že vztahy mezi spolužáky a vztahy mezi žáky a učitelem klima třídy ovlivňují, ale jsou jimi i zpětně ovlivňovány. A právě pozitivní vztahy v rámci školní třídy jsou základem pro zdravý sociální vývoj a spokojenost žáků a učitelů, kteří danou třídu navštěvují.
Diagnostika vztahů by měla probíhat pravidelně a uskutečňovat se v době, kdy se ve třídě neobjevuje žádný problém. Pro diagnostikování vztahů se doporučuje první čtvrtletí školního roku, např. listopad a je potřeba, aby se zúčastnilo minimálně 80 % žáků ze třídy. Diagnostiku třídních vztahů nelze realizovat anonymně, tudíž je eticky náročná. Její výsledky může školní psycholog využít při intervenci, která by měla následovat za diagnostikou. Školní psycholog by měl mít dobře připravené strategie a závěry, které předá pedagogům.
Je důležité mít na paměti, že každá diagnostika třídy je týmovou prací. Dále by měl promyslet svoji představu o postupu nebo popřemýšlet o tom, jestli už podobnou situaci někdy řešil. Důležité je i časové hledisko, tedy zamyšlení se nad tím, jak správně rozvrhnout intervenci. V neposlední řadě musí zvážit i to, jestli na vyřešení problému stačí sám, nebo potřebuje pomoc někoho dalšího. Také je vhodné diagnostický materiál archivovat, alespoň po dobu, kdy je daná třída na škole.
Existuje mnoho nástrojů, díky kterým může školní psycholog diagnostikovat vztahy ve školní třídě. Školní psychologové nejčastěji využívají ankety, dotazníky či sociometrická šetření. Použití klinických metod závisí na školním psychologovi a jeho zkušenostech, použití testových metod vyžaduje zácvik a proškolení.
Nejstarší metoda, která zjišťuje vztahy ve třídě. Díky sociometrii získáváme informace o struktuře a o tom, jak se členové třídy navzájem vnímají. Sociometrie v rámci skupinové interakce klade důraz na přitažlivost, odpudivost a lhostejnost jednotlivých členů třídy. U nás se nejčastěji uplatňuje přístup, kdy se ptáme na pozitivní a negativní preference žáka. Žák má pak odstupňovat první, druhou a třetí známkou tři jedinec, které má nejraději a které má nejméně rád. Výsledky následně zaznačíme do sociometrické matice nebo sociogramu.
Čtěte také: Greenpeace a jejich dopad na životní prostředí
Je nutné říct, že sociometrie je nejčastěji součástí dalších diagnostických metod, má popisný charakter a nezachycuje motivaci jedinců. Její výhodou je to, že lze použít již od prvních tříd, nicméně její platnost není trvalá, obvykle se jedná o dva až tři týdny. V dnešní době se se sociometríí můžeme setkat i v podobě počítačových programů.
Nejstarší standardizovaná metoda pro sledování vztahů u nás. SO-RA-D je určen pro žáky od 6. třídy až po maturitní ročníky a je vhodný ke skupinovému použití. Zaměřuje se na atributy osobnosti, které se projevují v mezilidských vztazích. Díky této metodě můžeme posoudit současnou strukturu třídy a typ vztahů. Hodnocení je zaměřeno i na soudržnost a emoční atmosféru. Výstupy mohou být znázorněny pomocí indexů. Jedná se o index vlivu, index náklonnosti a index obliby.
Klima školy je online dotazník, který slouží jako nástroj pro vedení škol. Pomáhá pochopit, jak školu a školní prostředí vnímají žáci, učitelé i rodiče - tři klíčové skupiny ovlivňující celkové klima školy. Školní klima zásadně ovlivňuje výsledky, mezilidské vztahy i celkovou spokojenost všech, kdo tvoří školní prostředí.
Sociometrický dotazník Klima školy probíhá plně online a je připraven ve třech variantách - pro žáky, učitele a rodiče. Po ukončení šetření jsou všechna data automaticky zpracována v našem portálu.
Příjemné, pozitivní, na společnou práci zaměřené klima má do velké míry vliv na efektivnější osvojování učiva. V podstatě všichni vyučující (nejvíce pak třídní učitelé) neustále sledují třídní klima a usilují o to, aby bylo co nejpříjemnější pro všechny.
Ve třídách, které navštěvují sociálně znevýhodněné děti, může mít skupinová dynamika specifický náboj. V dětském kolektivu se může jakákoliv odlišnost stát příčinou konfliktu, problematické chování se přitom může objevit i ve zdánlivě bezproblémové třídě.
Prvním krokem k prevenci i řešení konfliktů je diagnostika třídního klimatu. Zjistit, jaké je klima ve třídě, může učitel nejen každodenním kontaktem s dětmi, ale i standardizovanými metodami. Tyto poznatky pak umožní zvolit nejvhodnější postupy k řešení problému.
Zdravé třídní klima znamená především to, že se každé dítě cítí ve třídě příjemně a není mu ubližováno (nemyšleno pouze fyzicky). Jediným řešením je prevence. Každý kolektiv je živým organismem, který se vyvíjí, a pouze systematická práce se vztahy ve třídě může mít za výsledek „prima partu“.
V případě, že se se třídou nepracuje, může vést vyhrocení vztahů k šikaně. Doporučovány jsou pravidelné třídnické hodiny a práce v kruhu. Záleží ale na každém učiteli, zda se klimatem třídy takto otevřeně zabývá.
Chvalme děti často, oprávněně a snažme se u každého najít něco, co pochvalu zaslouží. Sami se nechme od dětí pochválit. Naučme děti chválit jeden druhého - jmenovitě, adresně a konkrétně. Důležité je, aby pochvala byla slyšena a vyslyšena. Ideální je, když přitom děti sedí v kruhu.
Rozhovor je nejvhodnější metoda, jak se dopátrat osobního výkladu situace dítěte. Měl by být veden ohleduplně, bez odsuzování a tvrdých výroků na adresu ostatních. V rozhovoru se soustřeďme na současnou situaci a současný problém, nediskutujme vlastnosti dítěte ani dřívější situace jeho sociálního chování, aby u něj nevznikl dojem, že mu nejsme ochotni pomoci.
Nejprve si musíme odpovědět na otázku, co chceme vlastně zjistit a k čemu nám to bude - teprve pak volíme cestu, jak požadované informace získat. Čím je účel diagnostiky stanoven jasněji a konkrétněji, tím snáze se plánuje vše ostatní.
Provádí-li diagnostiku učitel, má oproti jakémukoli externímu pracovníkovi velkou výhodu v tom, že má příležitost sledovat dění ve třídě po relativně dlouhý čas, a vnímá tedy více kontext některých situací ve třídě. Někdy je ale pohled učitele naopak příliš citově zaangažovaný s ohledem na účel diagnostického šetření.
Pokud diagnostický proces dobře naplánujeme, přistoupíme ke sběru diagnostických údajů pomocí připravených diagnostických metod. Pozorujeme dění ve třídě v přirozených situacích a zjištění, která upoutají naši pozornost, si zaznamenáváme (ideálně s datem události).
Děti se učiteli často svěřují s cennými informacemi z dění ve škole, ale i mimo ni. Nejčastěji používáme rozhovor nestrukturovaný, někdy polostrukturovaný (kdy máme připravená témata k rozhovoru) nebo strukturovaný (mluvená obdoba dotazníku).
Velmi jednoduše řečeno - chválíme za vykonanou práci, za splnění úkolů, které jsme uložili. Ocenění na rozdíl od pochvaly směřuje více k osobnosti dítěte, k jeho schopnostem a dovednostem. Zkusme tedy „Chválím tě…“ občas nahradit „Oceňuji na tobě, že jsi na to nezapomněl, že ses snažil…“.
tags: #vysledky #setreni #klimatu