Výuka v přírodě pro předškolní děti a její benefity

Jakmile je počasí za oknem příznivé, otevírá se nový prostor pro hry - prostor pro hru venku. Venkovní aktivity nabízejí vašemu dítěti příležitost poznávat přírodní prostředí a zažívat dobrodružství. Kromě toho, že fyzické aktivity venku prospívají zdraví dítěte, pomáhají dítěti rozvíjet mnoho dovedností a schopností.

Fyzické a motorické dovednosti

Děti na dětském hřišti kromě zábavy a hry nápadně vykonávají i značnou fyzickou aktivitu. Když si děti zvyknou na tuto fyzickou aktivitu a vnímají ji jako příjemný zážitek, povzbudí je to k tomu, aby zůstaly aktivní s přibývajícím věkem. Děti v útlém věku potřebují stimulaci a cvičení, aby si osvojily motorické schopnosti a vytrvalost. Aby se dítě dostalo z bodu A do bodu B, musí si vybudovat balanční schopnosti, které si může volněji procvičovat a zdokonalovat právě při hře venku. Například na dětském hřišti si dítě bude budovat sílu a vytrvalost při stoupání, skluzavce, houpačce, tlačení a táhnutí. Zejména malé děti potřebují hodně aktivity, aby udržely formu.

Zdravotní benefity

Tělo potřebuje vitamin D ke vstřebávání vápníku z potravy a k budování silných kostí. Sluneční světlo stimuluje epifýzu, která udržuje imunitní systém silný. Sluneční světlo také pomáhá dětem produkovat vitamin D, který potřebují pro správné fungování imunitního systému. Pro děti ve věku 3 až 6 let je to až 10 až 12 hodin za noc. Když se děti hrají, vystavují se slunečnímu záření, které pomáhá regulovat "vnitřní hodiny těla".

Sociální dovednosti

Malé děti se musí naučit, jak se správně hrát s ostatními dětmi. Musí se naučit, jak se dělit, spolupracovat a chovat se k nim laskavě. Hra venku je ideálním prostorem k nabytí těchto dovedností. Děti si trénují vzájemnou komunikaci, když se hrají venku, aby dosáhly společných cílů. V neštrukturovaném venkovním prostředí je na nich, aby vytvořily pravidla. Když se děti hrají, staví je to do různých situací, ve kterých mohou procvičit empatii a lépe si uvědomit pocity jiných dětí. Hraní různých her a rolí také učí děti sebeovládání a způsoby řešení konfliktů.

Vztah k přírodě

Při hře venku se děti cítí šťastněji a mají mnoho příležitostí k smysluplným interakcím s přírodním světem. Děti se při hraní venku dozvědí, jak zapadají do přírodního světa a seznámí se s některými zákony z fyziky nebo jiných přírodních věd. Například objeví, jak pomocí gravitace a síly houstat co nejvýš ke obloze. Také se naučí ocenit to, jak jim okolní svět poskytuje potravu, květiny, ovoce, zeleninu a stín nebo jiné zdroje pro život. To vše si však nejlépe uvědomí právě tím, že přírodu zažijí na vlastní kůži. Imaginární hra je samozřejmostí, kdykoliv jsou děti na hřišti. Když děti používají svou fantazii a hrají si na někoho jiného, učí je to sociálním rolím a pomáhá rozvíjet jejich tvůrčí schopnosti. Stejně tak svou kreativitu mohou rozvíjet i kreslením výtvorů od výmyslu světa křídami na chodník.

Čtěte také: Výuka o životním prostředí

Wellbeing dětí a učitelů v přírodě

V dnešní době se velmi často mluví o wellbeingu dětí. Je skvělé otevřít téma wellbeingu dětí, ale ruku v ruce s ním je třeba opečovat i potřeby samotných učitelů. Při společné debatě vedené k wellbeingu dětí, velmi málo zaznívá ta nejefektivnější a nejsnazší cesta k naplňování psychické i fyzické pohody dětí i dospělých: stačí část výuky přesunout ven.

Z výzkumu České děti venku, který v roce 2016 realizovala Nadace Proměny Karla Komárka, vyplývá, že typický český školák stráví ve všední den na internetu, hraním her nebo sledováním televize dva a půl krát více času než venku. Učení venku je názorné, třírozměrné, pestré. Spojení se skutečným světem přináší pocit smysluplnosti učení. Co se naučíme skrze zážitky venku se v mozku ukládá hlouběji a snadněji se vybavuje. Kontakt s přírodou významně přispívá k duševnímu zdraví a pohodě. Snižuje stres, úzkosti a deprese. Venku děti rozvíjí nejen své znalosti, ale současně i emoční a sociální inteligenci.

Ukazuje se, že spokojenost českých dětí ve školách obecně klesá. Dva roky covidové epidemie měly na psychickou a sociální pohodu dětí velký dopad a ukázaly na důležitost, kterou s sebou téma péče o sebe a své zdroje nese, stejně tak jako důsledky jeho nedostatku. Vezmeme-li děti ven, už jen změna prostředí a přírodní prostředí samo o sobě nám hrají do karet. Výzkumy jasně potvrzují, že příroda je pro nás z hlediska biologie přirozeným prostředím, lehce poutá naši pozornost a nabízí řadu podnětů, díky kterým můžeme snadno vypnout hlavu a regenerovat.

Opomíjí se však jeden důležitý aspekt - přirozeně pozitivní působení přírody a benefity, které pobyt v ní přináší. Není třeba vymýšlet složité aktivity ve třídě, kde stejně každé dítě potřebuje pro svou pohodu něco jiného. Stačí je vzít ven, kde si každé dítě dokáže najít přirozený způsob, jak si odpočinout, zlepšit náladu a nabrat síly. Hra v přírodě a s přírodními materiály skvěle napomáhá všestrannému rozvoji dítěte. Při hře venku dítě zapojuje všech pět smyslů a rozvíjí široké spektrum svých tělesných i mentálních schopností.

Vztah k přírodě a ochrana životního prostředí

Podoba, forma a míra kontaktu s přírodou v dětství mohou do jisté míry ovlivnit naše budoucí chování. Zážitky a zkušenosti s přírodou v dětství mohou mít vliv na vnímání hodnoty přírodního prostředí. Pobyt v přírodě má řadu blahodárných účinků na zdraví, fyzický a mentální rozvoj dítěte, ale nabízí se i možný přesah do dalšího jednání, které může vést k vyšší míře ochrany přírody a životního prostředí v dospělosti.

Čtěte také: Jarní inspirace pro učitele

Čím víc času jako děti strávíme v blízkém kontaktu s přírodou, tím větší tendenci chránit životní prostředí v dospělosti máme. A nejdůležitější roli hrají emoce. Pobyt v přírodě má vliv na vybudování emočního pouta s přírodou, které může působit jako motivace pro její ochranu. Umožňujme tedy dětem, aby si mohly volně hrát v přírodě. A to jak samostatně, tak společně s námi. Ukazujme jim, jaká příroda doopravdy je a že se jí nemusí bát. Odměnou nám bude nejen zdravější a samostatnější dítě, ale i příslib odpovědnějšího jednání vůči prostředí, ve kterém žijeme.

Lesní mateřské školy

Lesní mateřské školy stojí na tom, že děti jsou většinu času venku, především v lese. Razí totiž heslo, že neexistuje špatné počasí, nýbrž jen špatné oblečení. Na děti mají blahodárný vliv a konečně nacházejí i legislativní zakotvení.

Podle slov Terezy Valkounové z Asociace lesních mateřských škol výzkumy ze zahraničí prokázaly, že na psychiku a zdraví dětí mají tato předškolní zařízení veskrze pozitivní vliv. Lecčemu se také naučí, jsou více připraveny na „tvrdý“ život. „Děti jsou do přírody zrozené. Příroda je pro ně primárně dobrá k tomu, že se tam cítí doma, cítí se normálně. Učí se v terénu. Lesní mateřská škola nabízí dítěti něco zajímavého, co jinde těžko dostane,“ říká.

Tím, že příroda je pokaždé trochu jiná a i v různých ročních obdobích nabízí něco jiného, dítě každý den něco nového objevuje, navzdory tomu, že se se školkou pohybuje ve stejném terénu. „Lesní mateřské školy mají svá stálá místa, což je i forma určitého řádu, děti se potřebují naučit orientovat v prostoru, vědět, kam půjdou, což je pro ně příjemné. Těch míst, která má konkrétní školka k dispozici, je víc, aby se příroda mohla regenerovat, protože děti ji obrábějí.

Když Asociace lesních mateřských škol před šesti lety vznikala, řešilo se, zda by název neměl být přírodní mateřská škola. „Ponechali jsme název lesní, protože většinou se jedná o lesní prostor. Když jste mimo les, je třeba vymýšlet více programu. V lese je větší množství rozmanitých materiálů, rostlin, je v něm dobré klima,“ říká. Děti velmi rády lezou po ležících kmenech, hrají fantazijní hry. Některé školky se ale jmenují i třeba luční - tam, kde les nemají, a je jim proto žinantní slovo lesní do názvu dát.

Čtěte také: Metodiky výuky klimatických změn

„V přírodě se děti dívají kolem sebe, mají radost, že objevují něco nového. Nejsou krmeny zábavou, není třeba neustále vymýšlet program, aby se chvíli nenudily. Mají prostor samy si všechno „osahat“, zjistí, co zajímavého je venku k lámání, k dloubání, k vrtání. Dětský mozek je tak nastaven. Je prokázáno, že dětem prospívá chození po nerovném terénu, což souvisí s řečí, logopedové doporučují, aby chodily po trávě. Dětský mozek je rozvíjen tím, že musí pořád makat. Každý krok je něčím jiným. Pobyt v přírodě prospívá i jemné motorice, děti pořád berou něco do ruky, nejedná se o unifikované tvary, o stále stejné hračky, čímž mozek leniví. Příroda nabízí proměnlivost, pestrost. Děti jsou nasycené podněty, probouzí to v nich kreativitu.

Předseda Asociace logopedů ve školství Alexandr Bednář sice nezná přímo výzkum, který by prokazoval, že rozvoji řeči prospívá chůze po nerovném terénu, podle jeho slov je ale prokázáno, že obecně pohyb dětí může prospívat jejich řečovým dovednostem. Je proto vhodný pro všechny, nejenom pro děti s postižením řeči.

„Je nutné rozvíjet hrubou i jemnou motoriku. Není to ale tak, že by pedagožky, které s dětmi v lese jsou, založily ruce a nic nedělaly. Děti neustále hlídají, oči mají doslova na šťopkách. S dětmi připravují různé slavnosti, dohromady tvoří kulturní program, kde se recitují básničky, zpívají písničky, učí je pracovat na zahradě.

„Pedagog nebo pedagožka s sebou vždy do terénu veze trakářek s náhradním oblečením, lékárničkou a knížkou,“ uvádí Tereza Valkounová. Náhradní oblečení je důležité proto, kdyby některé dítě nebylo vhodně oblečeno. „V zimě musí být oblečené tak, aby jim zima nebyla, v dešti tak, aby byly v suchu. Rodičům říkáme, že se každé ráno musí podívat na teploměr a je potřeba sledovat předpověď počasí. V zimě na sobě děti mají vrstvy, takové cibulky z kvalitního funkčního prádla. Když prší, mají na sobě gumu, pláštěnku, která nepromokne. Když jsou děti dobře oblečené, jsou v suchu a není jim zima, zamilují si přírodu, ať se v ní děje cokoli, milují bláto, milují vodu, což je živel, ke kterému jinak nemají příliš přístup - vyjma toho, že se doma sprchují a myjí.

„Děti to zvládají mnohem líp než dospělí. Pro nás, co jsme zajetí v tom, co je a co není normální, je těžší zvyknout si na to, že déšť ani zima nejsou problém, že je v pořádku, když se děti vrtají v blátě. Děti to totiž neřeší, dokud to nezačne řešit dospělák,“ pokračuje Valkounová.

Není to ale tak, že by děti v lesních mateřských školách byly venku nepřetržitě. „Po obědě musí dostat možnost odpočinout si. Menší děti spí, větší sedí u stolečků a tvoří třeba něco s papírem. Klidový prostor musí být pro všechny.“ Každá lesní školka má své zázemí - jurtu, maringotku nebo jiný druh přístřešku, který lze vytopit. Ideální je, když se nachází přímo u lesa.

A jak může pobyt v lesní mateřské škole ovlivnit dítě, až vyroste a vstoupí do dospělého života? „Na jedné konferenci v Německu vystupoval dospělý člověk, který chodil do lesní školky. Říkal, že pozitivně ho to ovlivnilo především v tom, že ví, jak funguje svět. V lesních mateřských školách nejsou děti segregovány, docházejí tam třeba i nevidomé děti, kterým to podle Valkounové pomáhá v tom, že „slyší jinou řeč“, řeč přírody… Kvůli náročnějšímu terénu ale může nastat problém, pokud by dítě mělo vážnější tělesné postižení. „Ale věřím, že i to by bylo - s pomocí asistenta - možné,“ neztrácí optimismus Valkounová.

Je ráda, že do školského zákona se prostřednictvím rozsáhlé novely, kterou zákonodárci letos schválili, poprvé dostal pojem lesní mateřská škola. „Je to ohromný průlom, česká legislativa doposud nic takového neznala,“ uvedla.

Norma s sebou přinesla i to, že lesní mateřské školy nebudou moci využívat stavbu. Stravování je do některých lesních školek dováženo z vývařoven, které splňují hygienické a další normy. Pokud je daná lesní školka podpořena státem, musí mít pedagogicky vyškolené pracovníky, přičemž nyní v lese s dětmi bývá jeden člověk s pedagogickým vzděláním a jeden - asistent - se zdravotním. Pokud je konkrétní lesní mateřská škola registrována, má nárok na dotace, jak je tomu u běžných mateřských škol.

„To je velké ulehčení. Chceme, aby se rodič rozhodoval podle toho, do jakého předškolního zařízení chce své dítě umístit, ne podle financí,“ říká Valkounová. Lesní školky, které fungují jenom na bázi neziskových organizací, žádnou podporu od státu nedostávají, vše si musí hradit samy, proto „školkovné“ vyjde kolem šesti tisíc korun na měsíc, přičemž většina z vybraných peněz - asi osmdesát procent - jde na platy pedagogů.

Požádali jsme o stanovisko i ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. „S možností zápisů lesních mateřských škol do rejstříku škol a školských zařízení mají tyto školy nárok na poskytování státní dotace na přímé náklady na vzdělávání podle školského zákona, a to stejně jako ostatní školy. Zároveň mají povinnost dodržovat veškeré právní předpisy, které jsou povinny školy dodržovat, pokud pro ně neplatí speciální ustanovení uvedené v zákoně nebo prováděcím předpise,“ poskytlo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy oficiální stanovisko našemu portálu.

Pro děti se podle ministerstva nic nemění: „Od 1. září 2017 mohou děti plnit povinné předškolní vzdělávání ve formě a rozsahu stanoveném ve školském zákoně (a prováděcím právním předpise - vyhlášce č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, pozn. Lesní mateřské školy mají i podporu ministerstva životního prostředí.

„Ministerstvo životního prostředí již řadu let lesní mateřské školky podporuje zejména pro jejich základ, kterým je pobyt dětí venku a jejich kontakt s přírodou. Raný věk dětí do šesti let je totiž obdobím velmi důležitým pro jejich všestranný rozvoj (zdravotní, osobnostní, motorický) a pobyt v přírodě má v tomto období nezastupitelnou a velmi přirozenou roli. Zároveň platí, že děti, které si v dětství vytvoří vztah k přírodě, budou k ní i v dospělosti přistupovat ohleduplněji. Ministerstvo v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007-2013 podpořilo 1 miliardou 594 projektů zaměřených na úpravu zahrad a tvorbu dětských hřišť v přírodním stylu při mateřských školách. Část z těchto projektů byla také zaměřena na rozvoj zázemí při lesních mateřských školách. Ministerstvo životního prostředí dále nabízí školám i školkám podporu ekologických výukových programů.

„Nerovný a zejména jemně hrbolatý terén na bosé noze stimuluje chůzi jako celek, je základem vestibulárního uvědomění, je cestou k vyhasnutí nedovyhaslého plantárního reflexu (ten zhoršuje východiska pro rozvoj řeči) a mnoho dalšího,“ říká foniatr MUDr. Martin Kučera z Centra léčby hlasových poruch v Rychnově nad Kněžnou. „Chůze po nerovném terénu je zátěž, která stimuluje přirozený vývoj utváření nohy - klenbu nebo posilování svaloviny. Správná činnost smyslového vnímání je podstatou příjmu signálu pro zpracování a tím i podstatou pro výstup - řeč,“ pokračuje.

„Člověk, aby vnímal a současně měl nějakou expresi, musí mít svůj tělesný střed. Ten utváří rovnovážný aparát. Součástí rovnováhy je rovnovážné ústrojí, zrak, sluch, propriocepce a hmat - zejména plosky nohou. Mateřské školy podle jeho slov nerehabilitují, a tudíž není důvod ani pro to, aby spolupracovaly s logopedem. „Lesní mateřské školy přirozeně stimulují, je to smyslová stimulace a tím i smyslová integrace v rámci přirozeného vývoje dítěte. Chůze po nerovném terénu je jen příklad tohoto celku,“ dodává.

„Je něco jako edukace, reedukace a rehabilitace. Klinický logoped dělá rehabilitační činnost a ta do školky nepatří, ani ve speciálních školkách mnohdy není prováděna dobře. Školky a školy se mají věnovat edukaci. Tedy stimulovat přirozený vývoj, rozhodně by neměly rehabilitovat poruchy. Chůze po nerovném terénu je, stejně jako řada jiných věcí, technika „zpátky na stromy“, to znamená, že to na jedné straně stimuluje přirozený vývoj (a to je skvělé) a na straně druhé v rukou zkušeného rehabilitátora má terapeutický účinek, ale jen ve vhodných v případech,“ dodává.

Pohyb a zdraví v době koronaviru

Data z roku 2019 ukazují, že s nadváhou či obezitou bojovalo v České republice každé páté dítě ve věku mezi jedenácti a patnácti lety, meziročně navíc dětí s nadměrnou hmotností přibývá. Děti se obecně nepohybují dostatečně, a pokud se ubere i to penzum, které dosud měly, je jasné, že vliv nemůže být jiný než negativní. V současnosti pravidelně hýbe jen asi 16-18 % české populace, která má obecně nízkou pohybovou gramotnost.

Problémem dětí i adolescentů je nízká pohybová gramotnost. Za poslední dvě dekády zaznamenáváme v populaci nárůst obezity asi o 18 %, o 20 % nárůst nadváhy. Koronavirus vyřadil děti ze sportovních kroužků a oddílů. Děti tráví mnoho hodin denně on-line vyučováním a počítače, notebooky, mobilní telefony a televizi mnohé neopouštějí ani po ukončení vyučování. A kvůli nebezpečí choroby covid-19 nemají ani možnost neomezeného pohybu venku. Ale slyšela jsem od svých kamarádek, že například v lesích kolem Prahy čím dál častěji potkávají děti, které společně běhají, a dokonce i cvičí.

Pomozme jim tedy najít „náhradní“ pohybové aktivity v přírodě. Naučme je znovu chodit ven „za každého počasí“, jako jsme to dělali kdysi my, příslušníci generace jejich prarodičů a ještě i příslušníci generace jejich rodičů. V přírodě se přece můžou spontánně vyřádit - a opravdu to potřebují!

Mnozí rodiče dnes pracují doma. A kdyby si našli co nejčastěji chvíli na pobyt s dětmi venku, v přírodě, mělo by to nepochybně příznivý vliv na zdraví rodičů i dětí. A to nejen na zdraví fyzické, ale i psychické. Protože ze všech pozitivních dopadů kontaktu s přírodou na naše zdraví je právě dopad na psychické zdraví možná nejpodstatnější. Blízkost přírody, ale i pouhý výhled na zeleň pomáhají snížit stres, úzkosti či deprese. Pobyt, hra a odpočinek v přírodě snižují únavu z myšlení, obnovují pozornost a posilují schopnost soustředění.

tags: #výuka #v #přírodě #pro #předškolní #děti

Oblíbené příspěvky:

• Komunální odpad Vlašim
• Definice a význam biotopů
• Tontarelli Swing Aurora – podrobná recenze
• Více o ekologických zónách v Rakousku
• Legislativa a stanování