Vývoj čistoty ovzduší v České republice za posledních 50 let

Ovzduší je jednou ze základních složek životního prostředí. Jako ve všech průmyslově vyspělých státech i v ČSSR přinášel rozvoj národního hospodářství negativní dopady na čistotu ovzduší. Nepříznivá skladba zdrojů energie a málo vhodné geografické podmínky pro rozptyl exhalací se projevovaly výrazným znečišťováním ovzduší zejména v severozápadních Čechách, na Ostravsku, v Praze, Bratislavě a v dalších oblastech.

Nadměrnými koncentracemi škodlivin v ovzduší bylo poškozováno v současné době kolem 40 % lesů, přičemž značná část lesů, zejména v ČSR, již odumřela. Rovněž zemědělská půda, vodní zdroje, fauna a flóra, stavby a konstrukce byly pod silným vlivem škodlivého působení emisí škodlivin v ovzduší. Zatímco u tuhých emisí došlo v minulosti k poklesu, vzestupný trend byl naopak zaznamenán u emisí SO2 a NOx. Ze spalovacích procesů pochází okolo 90 % všech znečišťujících látek v ovzduší.

ČSSR byla v současné době jedním z největších znečišťovatelů ovzduší v Evropě. Emise z ČSSR se podílely na znečištění ovzduší sousedících států podobně jako emise z těchto států přispívaly ke zhoršování kvality ovzduší v ČSSR. K řešení těchto negativních skutečností byla uzavřena řada mezistátních dohod. Na základě Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států se jednotlivé účastnické země včetně ČSSR zavázaly snížit do r.

V ČSSR dosud platný zákon č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší zavedl soustavou hmotných stimulů znečišťovatelů a uzákonil odborný dohled nad znečišťovateli. I když ve své době sehrál pozitivní roli na úseku ochrany ovzduší, v průběhu vývoje ekonomických a technických podmínek se spolu s neustálým zhoršováním kvality ovzduší začaly projevovat jako nedostatky. Zákon především nezakládal ochranu před veškerým znečišťováním ovzduší, nýbrž dopadal jen na vymezený okruh znečišťovatelů.

Instituty poplatků a pokut, tak, jak jsou ve stávajícím předpise koncipovány, ztratily postupně charakter účinných ekonomických stimulů, nutících znečišťovatele ovzduší investovat do zařízení ke snížení emisí škodlivin. Zákon č. 35/1967 Sb. nebyl již v současné době dostatečným nástrojem ke splnění důležitého cíle naší společnosti zastavit a postupně snížit znečišťování ovzduší. Nové předpisy na úseku ovzduší bylo proto nutno koncipovat tak, aby opatření byla realizovatelná a současně aby odpovídala možnostem rozvoje společnosti.

Čtěte také: Vývoj znečištění moří v Evropě

Je třeba zdůraznit, že nové předpisy na ochranu ovzduší budou dopadat na prakticky všechny zdroje znečišťování ovzduší bez výjimky. Ustanovení o výjimkách nové předpisy neznají. Zákon taxativně uvádí, na které škodlivé látky nedopadá, neboť tato oblast je upravena jinými právními předpisy (radioaktivní záření). Některé instituty nových předpisů dopadají obecně na všechny zdroje znečištění (pokuty za znečišťování ovzduší), jiná ustanovení jsou specificky vztažena k některým kategoriím zdrojů znečištění (emisní limity, poplatky za znečišťování ovzduší).

Vzhledem k nové právní úpravě obsažené v zákoně o státním podniku č. 88/1988 Sb. budou největšími znečišťovateli ovzduší, kteří budou zákonem nejvýrazněji dotčeni, státní podniky hospodařící na základě systému samofinancování. A. Ovzduší je jednou ze základních složek životního prostředí. Socialistická společnost věnovala soustavnou a trvalou pozornost komplexnímu rozvoji národního hospodářství, především průmyslu, palivoenergetické základny, bytového hospodářství a dopravy. Tento rozvoj národního hospodářství přinášel však i nepříznivé dopady na čistotu ovzduší.

Poškozování lesů kromě ztrát dřevní hmoty má i nepříznivý vliv na vodohospodářské rekreační a ostatní funkce lesa. Zemědělství obdělávalo v ČSR 500 tis. ha a v SSR 170 tis. ha trvale poškozované zemědělské půdy, což vede ke ztrátám na produkci. Pod silným vlivem exhalací bylo asi 10 % veškeré zemědělské půdy. Negativní důsledky znečištěného ovzduší se projevovaly i na zdraví obyvatelstva, vodních zdrojích, fauně a flóře, na stavbách a konstrukcích apod.

Téměř 90 % všech znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší pocházelo ze spalovacích procesů. Zejména emise oxidu siřičitého dlouhodobě zaznamenávaly vzestupný trend jako odraz zvyšování spotřeby uhlí a zvyšování jeho sirnatosti. U tuhých emisí se podařilo nepříznivý vývoj zastavit a v průběhu 7. Vzhledem k produkovanému množství znečišťujících látek byla ČSSR i významným znečišťovatelem ovzduší v evropském měřítku.

Naše státní území bylo kromě toho znečišťováno přenosem emisí ze sousedních států, což se projevovalo především v některých pohraničních oblastech. Naše republika je vázána povinnostmi vyplývajícími z příslušných vícestranných a dvoustranných mezistátních dohod snižovat množství emisí. Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (vyhl. č. 5/1985 Sb.) zavazovala jednotlivé země provádět účinnou národní politiku a strategii boje proti vypouštění látek znečišťujících ovzduší (s cílem dosáhnout do roku 1993 redukci emisí oxidu siřičitého o 30 % oproti roku 1980.

Čtěte také: Český dluhopisový trh: Přehled

Dosavadní zákon č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší, řešil technické a ekonomické otázky ochrany ovzduší. Zavedl soustavu hmotných stimulů znečišťovatelů a uzákonil odborný dohled nad znečišťovateli. V průběhu vývoje ekonomických a technických podmínek se začaly se stoupajícím trendem znečišťování ovzduší prohlubovat některé nedostatky zákona. Zákon č. 35/1967 Sb. především nezahrnuje ochranu ovzduší před veškerým znečišťováním; za znečišťování ovzduší ve smyslu zákona se pokládalo pouze znečištění parní trakcí, hořením nebo zapařením dolů a skládek a překročení stanovené přípustné míry znečišťování ovzduší.

Způsob výpočtu poplatků podle provozních nákladů se v praxi neosvědčil. Poplatková agenda je složitá a není prováděna jednotně. Významný zůstal institut pokut ukládaných organizacím a pracovníkům organizací, který však neplní plně své poslání, zejména proto, že výše pokut je odvozována z výše placených poplatků a neodpovídá často závažnosti porušení právní povinnosti.

Při stanovení koncepce dalšího postupu v ochraně ovzduší je třeba vycházet ze skutečnosti, že základním zdrojem energie v ČSSR budou i nadále tuhá paliva, především méně kvalitní hnědé uhlí. Zvyšování podílu ušlechtilých paliv pro jejich nedostatek ve větším rozsahu není možné, jadernou energií se bude postupně krýt především nárůst potřeby energie. Těžba uhlí a lignitu se bude v příštích letech pohybovat zhruba na dosavadní úrovni a jejich podíl na celkových prvotních palivoenergetických zdrojích bude v roce 2000 činit ještě více než 50 %.

Potřebu nového zákona zakládá objektivně i významný posun v oblasti rozvoje a řízení národního hospodářství za dvacetileté období účinnosti dosavadního zákona a zejména očekávané potřeby v 9. pětiletce a dalším období vyplývající z prognóz rozvoje společnosti zpracované podle usnesení vlády ČSSR č. Zpracování zásad nového zákona o ochraně ovzduší ovlivnily dvě základní tendence. Především je třeba ve znečišťování ovzduší vidět reálné nebezpečí, které ohrožuje zdravý vývoj společnosti a je proto nezbytné účinně a včas mu čelit; zákon č. 35/1967 Sb. o opatřeních proti znečišťování ovzduší není již dostatečným nástrojem k splnění tohoto cíle.

Zvýšené požadavky budou kladeny na nově budované závody a provozy, aby bylo maximálně předcházeno znečišťování ovzduší. U existujících zdrojů bude položen důraz na řádnou péči o již instalovaná technologická a odlučovací zařízení a jejich modernizaci, požadavky na asanaci zdrojů budou uplatněny podle důležitosti a budou úměrné možnostem národního hospodářství. Návrh zásad nového zákona zavádí soustavu správních a ekonomických nástrojů ve vztahu ke zdrojům znečišťování ovzduší. a) zavádí se povinnost omezovat emise formou emisních limitů; emisním limitem se rozumí stanovení nejvýše přípustného množství znečišťujících látek vypouštěného do ovzduší, diferencovaně pro nové a existující zdroje.

Čtěte také: Vliv prostředí na vývoj

Požadavky zákona budou proto uplatňovány diferencovaně, a to v plném rozsahu u nových zdrojů, u dříve zřízených zdrojů bude náprava rozložena do delšího časového období v závislosti na vytvářených předpokladech. Pokud jde o omezování emisí oxidu siřičitého ze spalovacích procesů, byla zahájena výstavba provozně zkušební jednotky v elektrárně Tušimice II ve spolupráci se SSSR. Do plánu 8. pětiletky je zařazeno několik dalších akcí (elektrárny Tisová, Mělník, Prunéřov II, pokračování výstavby v elektrárně Tušimice II).

Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) a ochrana ovzduší

Úsek ochrany čistoty ovzduší je součástí Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) od roku 1967, kdy byla problematika ochrany čistoty venkovního ovzduší zařazena do odborné náplně ústavu.

V poválečném období byla pozornost věnována přednostně obnově hospodářství poničeného válkou. Péče o kvalitu ovzduší byla druhořadou záležitostí. Důsledky bezohledného rozvoje těžkého průmyslu se začaly projevovat již v druhé polovině padesátých let. Situaci dále zhoršila výstavba hnědouhelných elektráren v Podkrušnohoří.

V roce 1967 bylo zřízeno Ministerstvo lesního a vodního hospodářství (MLVH), do jehož gesce přešlo i řízení kvality ovzduší. Hydrometeorologický ústav (HMÚ) se stal odbornou základnou rezortu MLVH v oboru čistoty ovzduší. Z Ústavu hygieny a hygienické služby přešlo v roce 1968 do HMÚ několik pracovníků pod vedením Dr. B. Böhma. HMÚ se stal koordinačním pracovištěm výzkumných úkolů v oboru ochrany čistoty ovzduší, na kterých se podíleli odborníci z desítek spolupracujících organizací.

Jedním z prvních výzkumných úkolů byl „Výzkum rozptylu škodlivin v atmosféře se zřetelem k zabezpečení čistoty ovzduší“ (1968-1970). V jeho rámci byla vybudována síť stanic pro měření koncentrací oxidu siřičitého a prachu v tehdejším Severočeském kraji. V průběhu dalších let se monitorovací síť rozšiřovala do dalších regionů a postupně se rozšiřoval i monitorovací program.

Po návratu k oborové struktuře ČHMÚ počátkem devadesátých let vznikl samostatný úsek ochrany čistoty ovzduší. Koncem devadesátých let byly velké zdroje na území České republiky odsířeny a klesly též emise prachových částic. Pozornost se začala přesouvat na sledování jemných prachových částic PM10 a ozonu.

Velkou změnu v sledování kvality ovzduší znamenalo přijetí Směrnice EU 2009/50/ES, která přikazuje sledovat kvalitu ovzduší pouze v sítích akreditovaných podle EN ISO 17025:2005. Imisní monitoring a Kalibrační laboratoř imisí ČHMÚ splnily tento požadavek s několikaletým předstihem a v současné době dosahuje kvalita jejich práce (i přes nepříznivé podmínky) evropských standardů.

Úsek ochrany čistoty ovzduší má odborná pracoviště v Praze, dále na pěti regionálních pobočkách (Brno, Hradec Králové, Ostrava, Plzeň, Ústí nad Labem) a dvou specializovaných observatořích (Košetice, Tušimice). Pražská pracoviště zajišťují činnost úseku na celonárodní úrovni. Pobočky hrají díky znalosti místních podmínek důležitou roli regionálních informačních center v rámci spolupráce s regionálními orgány a sdělovacími prostředky.

Český hydrometeorologický ústav byl Ministerstvem životního prostředí ČR pověřen, aby koordinoval sledování a hodnocení kvality ovzduší na území České republiky (viz Opatření MŽP ČR č. 3/04). Základem pro hodnocení kvality ovzduší na území České republiky jsou informace získávané v rámci Státní imisní sítě (SIS). Tato síť je v souladu s § 6 odst. 8 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší (v platném znění) zaměřena na zajištění sledování kvality ovzduší na celém území ČR, a zejména v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší.

Monitorovány jsou především ty znečišťující látky, pro které jsou stanoveny imisní limity. Klasifikace měřicích stanic vychází z umístění a reprezentativnosti monitorovacích stanic. Úsek ochrany čistoty ovzduší provozuje státní imisní síť na území celé České republiky. V rámci imisní sítě jsou na 85 lokalitách provozovány stanice automatizovaného imisního monitoringu (AIM) a na 57 lokalitách stanice manuálního imisního monitoringu (MIM), ze kterých jsou získávány informace o koncentracích oxidu siřičitého, oxidu dusičitého, suspendovaných částic (frakce PM10 a PM2,5), oxidu uhelnatého, benzenu, troposférického ozonu, těžkých kovů, těkavých organických látek a perzistentních organických látek. Tyto činnosti jsou prováděny v souladu s národní legislativou a směrnicemi EU.

Naměřené koncentrace jsou po verifikaci ukládány v Informačním systému kvality ovzduší (ISKO). Jeho úkolem je soustředit a všeobecně zpřístupnit naměřená data z monitorovacích sítí, a tak umožnit jejich efektivní využití. Další součástí systému je emisní databáze určená pro agendu Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO).

Modelové hodnocení imisní zátěže (pomocí numerických i statistických metod) je využíváno jako doplňková metoda pro hodnocení kvality ovzduší. Zatímco monitoring poskytuje poměrně přesné údaje o koncentracích znečišťujících látek v místě měřicí stanice, modely umožňují plošné vyhodnocení imisní zátěže, ovšem s nižší přesností. Úsek ochrany čistoty ovzduší vyvíjí a využívá modely pro zpracování rozptylových studií ve smyslu zákona o ovzduší 86/2002 Sb. (zejména referenční model SYMOS’97 - dle nařízení vlády 597/2006 Sb.).

Informace poskytované monitoringem, databázemi a modely jsou následně využívány pro zpracování komplexních přehledů kvality ovzduší. Souhrnný materiál "Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2013" vydal Úsek ochrany čistoty ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu. Ročenka hodnotí kvalitu ovzduší, popisuje výskyt smogových situací a úrovně emisí.

Pro úkoly v oblasti mezinárodní spolupráce zajišťuje tvorbu datových podkladů pro vykazování emisí látek znečišťujících ovzduší v rámci závazků ČR, vyplývajících z mezinárodních úmluv a spolupráce v oblasti ochrany ovzduší. Jedná se zejména o Úmluvu o dálkovém přenosu znečištění ovzduší přes hranice států (CLRTAP) při EHK OSN a údaje o ročních emisích znečišťujících látek pro EUROSTAT/OECD.

Po roce 1990 nastal strmý pokles koncentrací hlavních znečišťujících látek (SO2, NO2, NOX a částic PM10), který trval do roku 1999. Poté nastala stagnace a v posledních letech dochází k mírnému nárůstu koncentrací. Tento nárůst je způsoben stoupající průmyslovou výrobou, zejména v Moravskoslezském kraji, kde nejvíce postiženou oblastí je Ostravsko. Velký vliv na zvyšující se imise má stále sílící automobilový provoz.

Smogová situace je podle zákona č. 201/2012 Sb. Rozlišujeme smogové situace letního a zimního typu. V případě, že je vyhlášena smogová situace letního typu, se osobám s chronickými dýchacími potížemi, starším lidem a malým dětem doporučuje zdržet se při pobytu pod širým nebem v odpoledních hodinách zvýšené fyzické zátěže, spojené se zvýšenou frekvencí dýchání. Po vyhlášení varování se osobám s chronickými dýchacími potížemi, starším lidem a malým dětem doporučuje v odpoledních hodinách omezit pobyt pod širým nebem.

Vznik smogové situace, regulace a varování a jejich ukončení vyhlašuje ministerstvo životního prostředí prostřednictvím ČHMÚ neprodleně ve veřejně přístupném informačním systému a v médiích.

Legislativa a ochrana ovzduší

Český hydrometeorologický ústav provedl v letech 2017 až 2018 testování přenositelných senzorů na detekci konkrétních znečišťujících látek. Senzory byly porovnány s certifikovanými referenčními analyzátory.

Se začátkem roku 2017 vstoupila v platnost novela zákona 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Ta kromě jiného přinesla nová pravidla fungování Smogového varovného a regulačního systému (SVRS) podle návrhu ČHMÚ a MŽP. Nejvýznamnější změnu pravidel doznalo vyhlašování smogových situací a regulací pro suspendované částice PM10, které byly podle starých pravidel často vyhlašovány i s více jak dvoudenním zpožděním oproti skutečnému nárůstu koncentrací nad prahové hodnoty a zůstávaly v platnosti i po jejich poklesu pod tyto hodnoty.

Nový zákon je ponechává v platnosti po dobu dalších nejdéle dvou let (do 1. 9. Pokud byl regulační řád vydán provozovateli stacionárního zdroje na základě § 11 odst. 1 písm. h) zákona č. 86/2002 Sb. (regulační řády provozovatelům vydávala Česká inspekce životního prostředí), zůstávají tyto řády nadále v platnosti (při splnění podmínek uvedených v § 41 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 5. 11.

Návrh zákona o ochraně ovzduší navrhuje zavést možnost přímé kontroly provozu spalovacích stacionárních zdrojů v domácnostech. Navržená úprava má umožnit, aby byly v nízkoemisních zónách v ČR uznávány i německé emisní plakety, přičemž Německo již uznávání českých emisních plaket upravilo. Novinkou je i úprava pravidel pro vyhlašování a ukončování smogových situací a regulací.

Jedním z nejvýznamnějších zdrojů jemných prachových částic jsou spalovací stacionární zdroje na tuhá paliva používané k vytápění domácností. Problémem v České republice je velké zastoupení zastaralých spalovacích zařízení (odhořívací a prohořívací kotle 70-80 %), která nesplňují přísnější emisní parametry a umožňují, aby v nich jejich provozovatelé v rozporu se zákonem spalovali i odpad.

Navrhuje se proto zavést povinnost provozovatelů spalovacích stacionárních zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech nebo ve stavbě pro rodinnou rekreaci umožnit osobám pověřeným obecním úřadem obce s rozšířenou působností přístup ke zdroji a jeho příslušenství a k používaným palivům za účelem kontroly dodržování povinností podle zákona o ochraně ovzduší. Podmínkou je, že v průběhu 1 roku vznikne příslušnému orgánu ochrany ovzduší (obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností) opakovaně podezření, že stacionární zdroj je provozován v rozporu s povinnostmi stanovenými zákonem o ochraně ovzduší.

V návaznosti na několikaleté bilaterální jednání mezi Německem a Českou republikou o vzájemném uznávání systémů nízkoemisních zón se navrhuje se doplnit ustanovení, dle kterého by se v nízkoemisních zónách v České republice (dosud zde nebyla žádná vyhlášena) uznávaly i emisní plakety vydané ve státech, v kterých je nastavení systému nízkoemisních zón obdobné jako nastavení systému nízkoemisních zón v České republice. V tuto chvíli se jedná pouze o emisní plakety vydané v Německu.

Evropská komise zahájila dne 2. září 2014 šetření v rámci tzv. systému EU Pilot ve věci provedení směrnice 2008/50/ES, v kterém mj. upozornila na nesoulad české právní úpravy se směrnicí v rozsahu stanovení národního cíle a mezní hodnoty (česká právní úprava používá pojem „imisní limit“) pro částice PM2,5. Imisní limit pro ochranu zdraví v bodě 1 přílohy č. 1 k zákonu se proto navrhuje změnit z 25 μg.m-3 na 20 μg.m-3, nicméně účinnost tohoto novelizačního bodu se navrhuje až k 1.

tags: #vývoj #čistoty #ovzduší #50 #let #Česká

Oblíbené příspěvky:

• Jak třídit odpad v Horní Domaslavici
• Analýza trojského koně v emisích
• Posilování břicha venku
• Využití odpadní trubky 110 v OBI
• Aktuální zpravodajství o průmyslové ekologii