Vývoj klimatu na Zemi v kambriu

Paleozoikum se dělí na 6 útvarů, z nichž kambrium, ordovik, silur a devon jsou označovány jako starší (spodní) paleozoikum. Útvary karbon a perm jako mladší (svrchní) paleozoikum.

Prvohory trvali celkem 345 mil. let. Geologové dělí tuto éru na šest period. Kambrium, ordovik, silur a devon (starší prvohory) a karbon a perm (mladší prvohory).

Kambrium trvalo přibližně 55 mil let. označení Walesu - Cambria a byl poprvé použit v 19. kambriaKambrium - nestarší období prvohor, probíhalo před 539 až 485 miliony lety. Došlo k prudkému vývoji života, jehož pozůstatky nacházíme zkamenělé v podobě různých fosilií. Období je pojmenováno podle latinského označení Walesu (Cambria), v němž se nachází mnoho geologických vrstev z této éry.. V průběhu kambria se pak objevují všechny hlavní živočišné kmeny: Porifera (mořské houby), Vermes (červi), Coelenterata, Bryozoa (Mechovky), Brachiopoda, Mollusca, Arthropoda, Echinodermata a v pozdním kambriu i Vertebrata.

Počátkem docházelo k poklesu pevninských bloků a rozsáhlé mořské záplavě (transgrese), která zasáhla hluboko do starých štítů a vrcholila uprostřed kambria. Úroveň moře a rozsah mořské záplavy se často měnily, protože kůra zemský byla zřejmě v pohybu.

Záplavy postihovaly hlavně severní polokouli, kdežto na jižní polokouli zůstávala Gondwana téměř vytrvale vynořená. Rozmístění kontinentů v kambriu bylo značně odlišné od podoby, kterou známe dnes.

Čtěte také: Vývoj znečištění moří v Evropě

Stabilní pevninské štíty - jihoamerický, africký, arabský, indický, antarktický a australský tvořily jediný superkontinent - Gondwanu, ležící nepochybně převážně na jižní polokouli. Další bloky, kanadský (Laurentia), baltický (Baltica), sibiřský (Angara), čínský a kazachstánský byly vzájemně odděleny oceány, byly částečně vynořeny popř. pokryty mělkými epikontinentálními moři. Dle nálezů fauny se tyto bloky nacházely v teplé klimatické zóně.

Pro spodní a střední kambrium je příznačná mořská transgrese, dosahující maxima uprostřed kambria. Plynulý přechod sedimentace od proterozoika byl zjištěn hlavně na sibiřském štítu, v Maroku a v Austrálii. Vrchní kambrium je charakteristické regresí moře a častými stratigrafickými hiáty. Pouze v severní Americe má transgresivní ráz.

Horniny spodního kambria představují často mělkovodní klastika (slepence, pískovce), vrstevnaté biochemické archeocyátové vápence (indikující teplé klima). Známá jsou ložiska evaporitů (Sibiř, Indie, Austrálie, Sev. Ve spodním kambriu doznívá assynstské (kadomské) vrásnění.

Ve svrchním kambriu se tektonická aktivita označuje jako fáze sardinská (trvá do spodního ordoviku). Větší orogenetická aktivita je v oblasti střední Asie, kde probíhalo salairské vrásnění ve dvou etapách.

Kadomská orogeneze počátkem paleozoika utichá. Přetrvávající kadomská orogeneze počátkem paleozoika utichá. Konec kambria se vyznačuje regresí. kadomské orogeneze.

Čtěte také: Český dluhopisový trh: Přehled

Jedna z vědeckých teorií předpokládá, že došlo ke zvýšení hladiny kyslíku, které umožnilo rychlejší životní pochody, čímž organismy získávaly dostatečný zdroj energie pro budování pevných schránek a koster. Jiná teorie uvádí, že k tomuto vývoji došlo vlivem změn v chemismu oceánských vod.

Během kambria se pak objevují všechny hlavní živočišné kmeny: Porifera (mořské houby), Vermes (červi), Coelenterata, Bryozoa (Mechovky), Brachiopoda, Mollusca, Arthropoda, Echinodermata a v pozdním kambriu i Vertebrata.

Nejvýznamnější skupinou kambria byli trilobiti (asi 60 % všech živočišných druhů). Ve spodním kambriu jsou to především rody Olenellus, Fallotaspis, Holmia, Protolenus, Strenuella, ve středním Paradoxides, Ptychoparia, Conocoryphe, Sao, Agraulos, Ellipsocephalus.

Dobře zachované zbytky rostlin jsou v kambriu velmi vzácné. Výjimku tvoří mořské vápnité řasy a sinice. Pozůstatky flóry z kambria jsou zanedbatelné. patří pozůstatkům různých řas.

Na konci kambria došlo k dočasnému ústupu moře a v některých oblastech i k slabému vrásnění. V geosynklinálních oblastech Evropy však sedimentační cyklus probíhal většinou bez přerušení.

Čtěte také: Vliv prostředí na vývoj

Následující období

Nástupem ordoviku (druhé periody prvohor) dominují bezobratlí a vyskytují se první pozemní rostliny. Později v siluru nastupují první cévnaté rostliny a první ryby s čelistí. A s devonem přicházejí první obojživelníci a plavuně.

Ordovické moře zalilo značnou část zpevněných bloků a vyznačovalo se malými hloubkovými rozdíly. Maximální transgrese moře probíhala v caradocu (berounu). Kolem starých štítů, zejména v severních částech kontinentů, vznikaly organogenní vápence.

V hlubších oblastech (například ve střední Evropě, severní Africe aj.) se ukládaly písčitojílové sedimenty (hlavně graptolitové břidlice). Tyto sedimenty jsou důkazem chladnějšího podnebí v těchto oblastech. Kontinenty byly rozděleny na severní oblast (Laurentia) s Euroasií a severní Amerikou umístěnými poblíž rovníků (nálezy evaporitů v severní Evropě svědčí o teplém klimatu), jižní oblast (Gondwana) s Austrálií, jižní Amerikou, Afrikou, Indickým štítem, Arábií a Antarktidou ležela v chladné oblasti, o čemž svědčí nálezy ledovcových sedimentů a projevů ledovcové tektoniky například v severní Africe.

Sedimenty ordoviku nasedají často diskordantně na kambrium, což svědčí o sardské (české, sardinské) fázi kaledonského geotektonického cyklu (stáří kolem 500 mil. let, název dle severního Skotska /Caledonia/). Pokračoval především vývoj bezobratlých živočichů v ordovických mořích. Vrcholu svého rozvoje dosáhli trilobiti. Vznikaly velké formy, dlouhé až několik desítek centimetrů (Isotelus). Nejdůležitějšími však byli graptoliti, mořští živočichové, žijící jen v paleozoiku, náležející k vymřelé třídě polostrunatců (Hemichordata).

Z rostlin se objevují první ruduchy a pokračuje vývoj výtrusných rostlin cévnatých. Klimatické podmínky a silné vrstvy zavodněných zvětralin byly ideálním prostředím pro osídlení rostlinstvem.

Silur zaujímá časový úsek od 443 do 416 milionů let. Rozložení kontinentů se příliš nelišilo od ordovického. Gondwana pokračovala v pohybu směrem k severu, čímž se do oblasti jižního pólu dostala i jihozápadní Afrika. Dochází tak k tání ledovců a vzestupu mořské hladiny (sedimentace silurských uloženin na erodované horniny ordoviku). Zmenšuje se vzdálenost mezi Grónskem, sev. Amerikou a Euroasií. Ve svrchním siluru moře ustupuje, dochází k rychlé erozi nových pohoří.

Devon (415 - 365 mil. let) V moři se velmi daří živočichům i rostlinám, poprvé se objevují moderní ryby, daří se i suchozemským rostlinám. Bezobratlí živočichové úspěšně kolonizují zemi a objevují se první obojživelníci.GEOLOGICKÝ VÝVOJ : Poloha kontingentu je podobná jako v siluru.FAUNA A FLÓRA : Nejvýznamnějšími živočichy jsou patrně amonoidní hlavonožci, kteří procházejí dalším vývojem.

Karbon (365 - 300 mil. let) Obrovský hmyz dobývá vzduch, vyskytují metrové stonožky v tropických uhelných močálech. Karbon má jméno podle černého uhlí, které je nejtypičtějším znakem tohoto útvaru. Karbon spolu s následujícím útvarem permem se označují jako mladší prvohory (hranice stanovena podle změny v mořské fauně). Velké pevninské bloky se pohybují proti sobě - sráží se a vzniká Hercynské pohoří v Evropě a část Apalačského pohoří v USA. Křídlatý hmyz dosahuje prvé maximum svého rozvoje. V močálech a pánvích vznikají obrovská ložiska uhlí.

Ve svrchním karbonu je na jižní polokouli velké zalednění - ledovec nezanechal na povrchu Země stopy. V průběhu karbonu se zvyšuje suchost. Vývoj fauny je bez rozsáhlých vývojových zvratů. Liší se hlavně úbytkem trilobitů a změnami ve vývoji amonoidních hlavonožců. K hojným zkamenělinám patří ramenonožci, mlži a plži. V karbonu se velmi liší suchozemská fauna - expozivně se vyvíjí hmyz (švábi, pravážky s rozpětím křídel až 75 cm, pavouci a první jepice). Rozvíjí se stonožky a na suchou zem vystupují různorodí obojživelníci z kterých se ve svrchním karbonu vyvíjejí první plazi.

Perm (300 - 245 mil let) Močály a slané pouště, superkontinent Pangea a velké vymírání. Klima se po kolizi kontinentů a vzniku rozsáhlé pevniny postupně vysušovalo, až získalo charakter pouště.

Kontinenty se v porovnání s karbonem výrazně nemění, klima je stále sušší, i když na Godwaně až do spodního permu pokračuje zalednění. Ledovce z větší části tají a nastává mírné klima se střídáním ročních období. Po vzniku horstev karbonu následují v permu četné výlevy láv. Fauna navazuje na karbonskou, ale postupné změny v permu vedou k výměně prvohorní fauny za druhohorní. Tyto změny se projevují vymíráním trilobitů, celých skupin ramenonožců, stromatopor, nahrazením čtyřčetných korálů šestičetnými, ústupem výtrusných a kapraďosemenných rostlin. Naopak expozivně se vyvíjí plazi a nahosemenné rostliny.

Perm je geologickým útvarem prvohor (paleozoikum) a je tedy také součástí eónu phanerozoika. Počátek permského útvaru se klade do období před 298 miliony let. Útvar perm dostal název podle města Permu v Rusku, pojmenoval ho tak britský geolog sir Roderick Murchison ve čtyřicátých letech 19. Století.

Dělení permu se stále vyvíjí a existují vedle sebe, podobně jako v karbonu, dvě paralelní stratigrafické škály. Starší z nich je kontinentální, stále často používaná a v ní se perm dělí na starší spodní perm (autun a saxon) a mladší svrchní perm (thuring). Mořská stratigrafická škála, umožňující globální korelace, ale na pevnině v kontinentálním prostředí jen obtížně použitelná, sestává z tří oddělení Cisuralian (dělí se na stupně assel, sakmar, arktinsk, kungur), Guadalupian (stupně road, word, capiten), a nejmladší Lopingian (wuchiapig, changsing).

Oproti karbonu se rozložení kontinentů příliš nemění. Přiblížení Gondwany k severoatlantickému kontinentu umožnilo migraci zástupců fauny i flóry. Klima se stává stále sušším (až pouštního rázu), o čemž svědčí červená barva sedimentů a četná ložiska evaporitů. Začínají ustupovat gondwanské ledovce a na konci permu jsou ledovce pouze na australském kontinentu.

Dochází i ke spojení evropského a sibiřského kontinentu. V severní Americe patří horotvorné pohyby alleghanské orogenezi. Ve svrchním permu začíná období relativního vulkanického klidu, které přetrvává až do konce mezozoika.

Během permu však nic nenasvědčuje této katastrofě, ale vývoj organismů pokračuje vcelku kontinuálně a má mnoho prvků společných s karbonem. Pokračuje rozvoj velkých foraminifer (mají i horninotvorný význam), vymírají tabulátní a čtyřčetní koráli stejně jako stromatopory. Početné útesy tvoří mechovky. Postupně ustupují brachipodi, tvoří však gigantické formy. Stratigraficky významní zůstávají zprvu goniatiti, většina však během permu vymírá většina skupin. Objevují se však první praví amoniti.

Koncem permu (nejnižšší svrchní Lopingian) definitivně vymírají trilobiti, mizí i některé skupiny hmyzu (Palaeodictyoptera), jejich místo zaujímají jiné - moderní brouci, blanokřídlí či motýli. Velmi hojní byli ostnokožci, hlavně lilijice a blastoidi. Perm je obdobím explozivního rozvoje obratlovců.

Ke konci permu téměř vymírají krytolebci. Pod názvem Saurichnites jsou dochovány stopy krytolebců v bahně permských močálů. Nejdůležitější skupinou se však postupně stávají plazi. Většina patří dvěma řádům - Captorhinomorpha a Pelycosauria. První představuje nejprimitivnější plazy (býložravé i masožravé).

Ve svrchním permu Afriky se objevuje řád Eosuchia, nevelcí, avšak pohybliví a draví ještěři, předchůdci dodnes žijící haterie. Z řádu Pelycosauria se postupně vydělují tři větve. První z nich reprezentuje rod Varanosaurus, jehož zástupci žili převážně ve vodě a živili se rybami. Druhou zastupují býložravci rodu Edaphosaurus s charakteristickými trnovitými výběžky obratlů. Masožravý rod Dimetrodon ze spodního permu Severní Ameriky je typickým zástupcem větve třetí.

Řád Pelycosauria během permu mizí v severní Americe, zatímco v Africe a Asii se z něho vyvíjí řád Therapsida. Jeho zástupci měli tělo pokryté srstí a byli teplokrevní. Byli menšího vzrůstu, měli však již řádu progresívních znaků, kterými se blížili savcům (diferenciace chrupu, menší počet kostí lebky, redukce délky a počtu žeber, končetiny dobře přizpůsobené chůzi apod.).

Flóra má ve spodním permu stále spíše karbonský ráz s převahou výtrusných a kaproďosemenných rostlin. Ve svrchním permu, s postupným vysoušením velkých močálů a postupující ardizací krajiny již dominují nahosemenné rostliny, které jsou předzvěstí nové etapy ve vývoji rostlin - mezofytika.

Na kontinetu Gondwana pokračuje vývoj glossopterisové flóry prakticky beze změn. K významným rodům angarské flóry na Sibiři patří Angaropteridium, v Číně je dominující rod Gigantopteris. Z jehličnanů jsou významné rody Lebachia, Ernestiodendron ve spodním permu, ve svrchním Ullmania a Voltzia.

tags: #vývoj #klimatu #na #zemi #kambrium

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro Hebe 'Magic Summer'
• Proč je těžké prosadit zelenou energii
• Správné zapojení pračky a umyvadla
• Tipy pro levné školy v přírodě
• Neživá příroda – prezentace ke stažení